Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Film my destiny?! - 5. kapitola (série I.)

23.10.2010 (11:30) • Furiosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2086×

(Edward)

O osm dní později:

„Edwarde," zachichotala se a ukazovala na mou hlavu. Nechápavě jsem si rukou projel vlasy a narazil na něco lepkavého. To Bellu rozesmálo ještě víc. Musel jsem vypadat nadmíru legračně, jakmile jsem si uvědomil, že mne pokadil pták.

„Počkej," hrozil jsem jí, přičemž jsem se snažil většinu výkalů dostat do kapesníku. Soudě podle jejího výrazu mi to nešlo.

„To byl ten pták," ospravedlňovala se Bella a ostražitě couvala z dosahu mých upatlaných rukou. Ďábelsky jsem se zašklebil.

„Zkus něco provést a-"

„A co?" pobízel jsem ji.

Bella se krátce zamyslela. „Ovládám okultistické vědy a poštvu na tebe miliony ptáků!" Vyprskla smíchy nad tou zajímavou myšlenkou.

„Nepovídej," usmál jsem se. Bella se zarazila a nepřítomně mne hypnotizovala pohledem. Bál jsem se, že se jí snad něco stalo, avšak stačilo jí lusknout před očima a probrala se.

Pomalu jsme obcházeli cestičky v parku u školy, který byl v době vyučování prázdný. Zbývala nám ještě téměř celá půlhodina času. Později budu muset Alice a Angele poděkovat, že nám nechaly čas.

„Edwarde?"

Opustil jsem své myšlenky a pohled stočil do její tváře. „Copak?"

Mírně se začervenala a mlčela. „Já... možná to bude znít trochu divně, ale proč nemluvíš, když jsme s tvými sourozenci a Angelou? Jsi pořád tak zamlklý a tajnůstkářský. A... vlastně jsi celkem fajn."

Zastavil jsem se. Tázavě na mne hleděla. Nechtěl jsem jí vysvětlovat, jak moc mě její slova potěšila. Nakonec bych se v její očích objevil jako úchylný spolužák, který ji uhání. A to jsem samozřejmě nemohl dopustit.

Nepatrně jsem se pousmál a beze slova jsme vyrazili zpátky ke škole...

Otevřel jsem oči. Nikdo se nikdy nedozví o mém zasnění. Na hladině malého jezírka se odrážely hvězdy a měsíc na nebi. Tahle opuštěná louka uprostřed lesů mi nyní byla mnohem blíž, než kdy dříve. Jen tady jsem měl opravdové soukromí, ty vědoucí pohledy rodiny mne unavovaly.

„Zbytečně se bojíš." Zavrčel jsem; tady jsem už také ztratil soukromí. Příště si půjdu popřemýšlet na Antarktidu mezi tučňáky.

Alice se zachichotala nad mým budoucím rozhodnutím. „Ne, tam by jsi už také nebyl sám."

Neposlouchal jsem ji, alespoň jsem se snažil. Stopnout její rozverné myšlenky jsem nemohl, avšak obrázek Belly v mé mysli je téměř přehlušil.

Nevěřil jsem, že už uběhly skoro dva týdny, co jsem ji potkal. Sám na sebe jsem se zlobil, že jsem jeden celý týden promrhal a nepromluvil s ní. O tom krátkém a trapném setkání s Bellou na chodbě jsem raději s nikým nemluvil.

„Nic se nezměnilo, jaká úleva," oddechla si Alice téměř neslyšně, čímž upoutala mou pozornost. Se skloněnou hlavou soustředeně zavírala oči a prsty si masírovala spánky. Vize.

„Alice, Biblí nic nezachráníš," poznamenal jsem nervózně, když se pokoušela odříkávat Starý zákon zpaměti. Své myšlenky přede mnou většinou chránila překládáním Koránu do ruštiny a pak také češtiny, ale Bibli nikdy nevytasila.

Šibalsky se usmála. „To samozřejmě ne, vy dva hříšníci," prohodila jen tak mimochodem, v jejích očích se objevila zpět oná hluboká nepřítomnost.

„Prosit tě o-"

„Zbytečnost sama o sobě," přisvědčila Alice. „A pohni sebou, musíme do školy! Díky mému nekonečnému přehledu soudím, že se Roger možná dohodl s jednou společností!"

Tato informace mne potěšila - na téměř sto let osamoceného starého upíra působí stereotyp poněkud hůř, než na mé sourozence opředené svými milovanými polovičkami. Budu mít šanci zkusit něco jiného a když budu mít štěstí, dokončím svůj nemyslitelný sen ohledně Belly.

U školy na nás čekala Bella vyjímečně bez Angely. Dokonce i vševědoucí Alice to překvapilo, to bylo co říct. Bella se tvářila ustaraně, avšak její tvář se rozzářila upřímným úsměvem, jakmile se jí do zorného pole dostalo mé černé Volvo.

„Dobré ranko," vyhrkla Bella a roztomile se uculila. Byl to pouze jen můj pocit, nebo to opravdu směřovalo k mému bytí?

Alice a Rose se rozzářily. „Bells!" vykřikly obě najednou a jaly se obejmout svoji kamarádku.

Záviděl jsem jim, to tedy ano. Přemýšlel jsem, jaké by to bylo být holka; to bych měl rozhodně velkou šanci dostat se do její pomyslné bubliny, jež mě nenechávala spát. Ironicky jsem se zasmál - kéž bych alespoň jednu noc mohl spát a celou ji prosnít jen o té neuvěřitelné dívce.

„Jaspere, Angela mě pověřila úkolem, aby sis povinně přečetl tohle." Bella podávala Jasperovi jakési papíry v černých deskách, které jsem okamžitě poznal - scénář.

Novorození by se do toho filmu hodili, zaslechl jsem v Jasperových myšlenkách. Ale ne, otevřely by se staré rány.

„Hm, a s čím potřebuje poradit tentokrát?" Jasper si s Angelou rozumněl od samého začátku.

„Copak Ang nemá tušení, jak správně zrekonstruovat sekání končetin? Hlavy? Či snad jiných údů těla?" Co jsem to zase řekl za nesmysly?! postěžoval si Jasper v myšlenkách.

Rozesmáli jsme se, Emmett Jaspera uznale poklepal rukou po rameni, ale ten se tvářil mírně znechuceně. Vykřikl jsem vzpurné hej, jakmile ke mne dolehly jeho přemítající myšlenky, že vlastně to s tím sekáním by nebyl špatný nápad.

„To ne," protočila oči v sloup Bella, ale koutky úst se nepatrně smála, „Angie jen doufá, že jí poskytneš destruktivní, chci říct konstruktivní kritiku - jako vždycky. Však víš."

Konstruktivní kritiku? S destruktivními následky, jestli se příliš sžiju s jejím poradcem na upíry a prozradím až příliš. Teď mi ještě zvývá, aby mne pověřila bojovými scénami, to už bych se asi vážně neudržel.

Nevěřícně jsem pohlédl na Jaspera - nikdy nemyslel na nic, co by mu až příliš připomínalo jeho "mladá" léta v novorozenecké armádě. Jasper sklopil hlavu a společně se vzpírající se Alicí (poslední dobou brala přátelství s Bellou vážně), vyšel ke škole.

„Tak pojďte," vyzvala náš zbytek Bella a s ladným poskakováním se vydala ke škole. S Rosalií se bavila a sobotě; že prý si vyjedou do velkoměsta na pořádné nákupy a pak skončí v kině.

Možná bych mohl jako náhodou jet za nimi s úmyslem si dokoupit svoji knihovničku. A nakonec je čirou náhodou potkat v nějakém obchodě, přifařit se k jejich partě do kina, vybrat nějaký horor a jen si hrát na hrdinu, když budu Bellu konejšit a držet ji za ruku. Geniální plán!

Zavibroval mi mobil v kalhotech, kdo by mi volal? „Zapomeň!" zasyčela na mne Alice na druhém konci sítě a mobil náhle ohluchl. Zklamaně jsem mobil zastrčil zpět do kapsy u kalhot a jako spráskaný pes cupital za Bellou s Rose.

Emmett se mě mrkl. „Na to musíš jinak, brácha!"

Pochybovačně jsem si jej změřil pohledem. „Haha, chceš si hrát na-"

„Klid, jo? Mezi náma, já mám zkušenosti hned za bandu chlapů! Tak se přestaň škubat a poslouchej mě." Sklaplo mi. Emmett se samolibě ušklíbl, líbnul Rosalii na tvář, Belle zamával a už mne táhl na naši první hodinu - matematiku.

„Jsi blbeček, víš to?" vyjel jsem na toho nenapravitelného komika. Zrovinka on po mě chtěl, abych Belle vyznal lásku před kamerou - před kamerou (!), jako bych se chtěl u Belly zapsat jako opravdový úchyl, který si prostě nedá pokoj. Chudák malý, nemohl bych ani pomyslet na to, jak se cítí trapně při vysílání televizních novin s mojí tváří a slovy mířené k ní.

„Co vyšiluješ, Ede? Stejnak má každou chvíli přijed Summit, čímž se všechny tvé trable řeší! Prostě vystoupíš z řad v tělocvičně, poklekneš do záběru kameře a s něhou v očích pohlédneš Belle do očí-" ruku si položil na srdce, „-ach, Jůlie, tvé rty, oči a..."

„Kdo ke mě má pohlédnout s něhou v očích?"

Emmett se otočil se širokým úsměvem k Belle, marně jsem jej varoval tichým hlasem.

„Ále nic, to jen tady učím Éďu, jak tě má sbalit!"

Zoufale jsem zakňučel a v mysli nadával Bohu, že vůbec někdy dovolil stvořit takového idiota. Teď je to ovšem jasné, Bella byla zticha a já se už dopředu připravoval na tvrdý ortel.

Cha, bratříčku, vysmívala se mi v myšlenkách přicházející Alice. Jen se neboj, večer ti pomůžu ho zmlátit, souhlasíš?

Alespoň někdo se mnou stojí při jednom na tomto krutém a nevypočitatelném světě! Jen proč je Bella stále tak zaražená? Mátl mě její zkoumavý výraz a doširoka rozevřené oči. Po nekonečně dlouhých vteřinách konečně zamrkala a na tváři se jí objevil patrný ruměnec.

Zhluboka se nadechla. „To je vážně fajn, Emme. Ale jedno pořekadlo tvrdí mluviti stříbro, mlčeti zlato. Co na to říkáš?"

Poté se s neidentifikovatelným výrazem usadila k našemu obvyklému stolu a hlasitě natáhla vzduch brčkem v limonádě.

„Mimochodem," vyhrkla, jakmile jsem se prkenně usadil na židli po jejím pravém boku. „Nezapomněl jsi na náš rozhovor v parku?"

Zasněně jsem záporně zakýval hlavou. Bella se potěšeně usmála a pokračovala: „Pak teda nevím, proč hledáš zbytečné rady tady u Emmetta?" Zanechala mě v pátravém rozpoložení, přičemž jsem se vehemetně snažil pochopit její slova.

Scéna v tělocvičně mi připoměla náš první nepříjemný den tady na škole s tím rozdílem, že tentokrát nebudeme stát všem na očím, ale v diváckém publiku. Alespoň nějaká úleva v mé stresující situaci.

Alice, Rose, Bells a mí bratři už seděli v těch nejvyšších lavicích a očividně mi drželi místo, což se zřejmě nezamlouvalo Lauren, na níž a Tylera zbývalo jen jediné místo. Bella na mne s úsměvem zamávala, abych se za nimi vydal.

„Tak co?"

Zmateně jsem se zamračil. „Co co?"

Emmett se zachechtal a šťouchl do nabručené Alice, jež mě nasupeně propalovala pohledem. Co se tady děje?

„Alice-"

„Ty mlč!" zavrčela.

„Já skutečně nechápu, co-"

„Sklapni," odsekla a ukazováčkem se výhružně zapíchla do mé hrudi.

„Krucifix, co jsem zase provedl?!" zabědoval jsem. Dnešek je snad můj nejhorší, co se smůly týče.

Alice vyskočila na nohy s klínu Jaspera a nadklonila se na mě jako Bůh pomsty. „Tak pán neví," syčela, „opovaž se udělat to, co jsem viděla a neznám se!"

Zíral jsem na Alice s otevřenými ústy. Co jsem se chystal udělat? To kdybych já sám věděl! Že bych si to zapsal do diáře? Nebo možná trpím ztrátou paměti.

Bella se dotkla mého ramene, u ucha jsem slyšel její tichý smích. „Alice žárlí."

Nevěřícně jsem pohledem těkal mezi Bellou, Alice a nakonec jsem pohlédl i na Rosalii. Pokrčila rameny, jakmile si všimla mého pohledu. Nahlas jsem si povzdechl.

„Alice," povzdychla si Bella podle mého vzoru, čímž upoutala mou nežádoucí pozornost. „Mě opravdu nebude vadit, když-"

Alice rozčíleně vyhodila pažemi. „Měla to být dámská jízda, Bell!" Stále jsem nechápal, o co tady jde.

„Tak na místo Angely nastoupí Edward, no." Při těch slovech mě lehce objala kolem ramen. Zatetelil jsem se blažeností, ikdyž bych raději objímal já ji.

Alice se chystala vytasit nějaký svůj argument, ale Bella ji rázně přerušila. „Ne, Alice. Tak s námi půjde Ed, to je toho. Stejně počítám s tím, že po obchodech se s námi plahočit nebude a v kině ani jedné z nás vadit také nebude. Tak o co jde? Angela stejně nebude moct jít ven kvůli angíně."

Alice se už nepokoušela nic namítat, ale neodpouštěla si vzpurné pohledy. Hořelo to ve mne nehoráznou radostí; ji nevadilo, že s nimi pojedu! Dokonce se za mne přimlouvala, no mám já to ale štěstí! Ještě si musím zjistit, jaké horory běží v kinech.

Prask, písk!

„Áááh," zasténala Bella a přiklopila si uši dlaněmi. Ty mikrofony by mohli spravit.

Pod všemi studenty na podlaze tělocvičny stálo o mnoho víc lidí než minule. Mezi nimi samozřejmě ředitel Roger, profesoři, členové školské rady, mě neznámé lidi zřejmě ze Summitu a několik kameramanů rozestavěných všude po tělocvičně.

„To už uzavřeli smlouvu?" ptala se Bella zaujatě. Zřejmě se jí celý ten projekt s filmem zamlouval.

„No jasně!" přitakala Rose nadšeně. Alice jí to určitě řekla.

„Takže teda Summit Entertainment?" zamyslela se Bella.

Chystala se ještě něco dodat, ale to už se ředitel dostal k mikrofonu, přičemž se tělocvičnou tradičně roznesl onen nesnesitelný vískot. Několik lidí zaprotestovalo. Přišlo mi neuvěitelně roztomilé, jak se Bella krčila na lavici a na uších si pro všechny případy držela prsty.

„Moc se všem studentům a profesorům omlouvám, avšak naléhavost této situace mne donutila přerušit výuku." Všem studentům samozřejmě bylo úplně jedno, že se výuka přerušila.

Roger se odmlčel a na něčem se domlouval s nějakým postarším mužem. Když muž s úsměvem přikývl, navrátil se ředitel zpět ke svému místu. Odkašlal si.

„Tak tedy, není rouhání, když tvrdím, že se mnoho významných filmových společností dožadovalo uzavření smlouvy s naší školou kvůli jedinečnému projektu. Byla to vcelku zdlouhavá cesta plná papírování, schůzek a dohadováním se, což bych nikomu z vás nepřál. Nyní vám však mohu s hrdostí oznámit, že je tato cesta u konce.

Společnost Summit Entertainment se prokázala jako nejvýhodnější, nabízející nám mnoho příslušných alternativ. Tady jeji ředitel a jednatel Grace Luise se uvolil, že celý scénář smí být napsán bez pomocné ruky profesionálního scénáristy.

Dále bude uspořádán casting, proto je nutné, aby jste se od příštího týdne hlásili na sekretariátu a nahlásili, o jakou roli se chystáte ucházet. To té doby očekávám, že slečna Weberová dokončí alespoň do poloviny scénář. Náplň castingu bude pohovor, pak samozřejmě uchazeč zahraje část hry své postavy. Jak mi tady pan Luise již řekl, hlavní prioritou uchazeče by měla být plynulá řeč, schopnost zdramatizovat situaci, pak samozřejmě vtělit se do dané postavy a abych nezapomněl - umět zpívat by také neuškodilo.

Pevně věřím, že se s tím vy všichni dokážete poprat. Zkuste trénovat před zrcadlem své výrazy, změny tónu v hlase a spousty dalších věci, které uznáte za vhodné. Nebojte se, v čas uveřejníme část scénáře ke čtení, aby jste měli možnost popřemýšlet.

Také ještě poslední věc je nutné dodat. Pokud porota rozhodne, že se pro vámi vybranou roli nehodíte, neznamená to, že se nemůžete objevit ve filmu za jinou postavu. Tímto bych dnešní seskupení ukončil a popřál vám, aby jste měli štěstí. Děkuju za pozornost."

Studenti se se vzrušeným štěbetáním pomalu rozcházeli zpět do svých tříd.

„Páni," zívla Bella, „já asi usnu!"

Zasmál jsem se jejímu výrazu. Roger nikdy nedokázal své nekonečné výklady dobře podat. Bella se na mne hašteřivě zamračila. Pokrčil jsem jen rameny.

„Co je? Vypadáš jen strašně rozkošně," uniklo mi. Ihned jsem se zastyděl, ale Bella se na mne chápavě pousmála.

„Hele, vy dvě hrdličky, je sice strašně fajn, že spolu cukrujete, ale je potřeba nakoupit oblečení hodné pro herce, chápete, ne?"

„Ne." Ozvalo se sborově.

„Ehm, aha," zamračil se Emmett. „Tako to bychom aspoň mohli za Angelou, co říkáte?"

Autor: Furiosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Film my destiny?! - 5. kapitola (série I.):