Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Film my destiny?! - 2. kapitola (série I.)

01.10.2010 (09:45) • Furiosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1487×

(Alice)

„Bratříčku," zakřičela jsem u dveří našeho posledního a nezadaného člena rodiny. „Nerada tě ruším z jistě sladkých snů, ale musíme do školy!"

Nedočkala jsem se žádné odpovědi. Bručoun jeden, zanadávala jsem v mysli, jen počkej, ono tě to přejde! Nenapadlo mne nic chytřejšího, než vyrazit dveře z pantů. Koneckonců, při nejhorším by se Edward musel přestěhovat do pokoje pro hosty. Rozhodným machem mé ruky dveře vyletěly z futer a s hlasitým buch dopadly na zem. Naskytl se mi pohled na vskutku groteskní scénu.

Edward ležel složený na pohovce stylem "nebohý nebožtík nenašel rakev k poslednímu odpočinku", jen přes obličej mu ležel starý zažloutlý výtisk novin. Bílý koberec byl u prostřed místnosti lehce ohořelý a vedle místa činu leželo několik sirek a prázdná láhev kořalky (?!).

Nejistě jsem zamrkala. Jen pro případ, že bych trpěla nějakou vzácnou vidinou. Ale k mé smůle se pohled do pokoje nezměnil.

„Zkoušel sis, jak dopadne alkoholik?" dožadovala jsem se odpovědi po nehybném těle na pohovce. V duchu jsem přemýšlela, že Esme asi neblouznila, když si stěžovala na pach spáleniny. A nebo teď možná blouzním já.

Je na čase jednat, pomyslela jsem si a hravě skočila vedle Edwarda na pohovku. Potěšilo mne, že sebou lehce škubl, alespoň nějaká reakce.

„Já tě varuju," hrozila jsem, „neukážu ti vizi s tebou a Bellou!"

Edward se náhle vymrštil do sedu a mne tím pohybem shodil k zemi. Hlasitě jsem protestovala, jakmile jsem si všimla, že mám pomačkanou sukni.

„Vypadáš příšerně," zhodnotila jsem jeho neupravený vzhled bezdomovce. „Nostradamus se musel v něčem zmýlit. Co jsi tady, propánakrále, vyváděl?" Na vysvětlenou jsem pokynula k ohořelému koberci a skleněné láhvi.

Edward nevzrušeně pokrčil rameny, ale jinak se zdálo, že mou maličkost ignoruje. „Zkoušel jsem, jaké to je polykat oheň."

Vyjeveně jsem na něj kulila oči. „To snad ne! Vždyť jsi nebezpečná hořlavina," vyletělo ze mne. Před domem se Emmett rozesmál.

„Bylo to uklidňující," vysvětloval Edward. „Ale teď mi pověz - co jsi viděla?"

Přepadla mne náhlá lítost - ve skutečnosti jsem žádnou vizi neměla až na tu, kdy Emmett příští víkend na lovu dělá medvědovi melír. Provinile jsem se Edwardovi v myšlenkách omluvila, rozzlobeně do mne strčil a vletěl do koupelny, kde se ze sebe nejspíš pokoušel udělat lidského upíra. Neměla jsem ani srdce nadiktovat mu jeho dnešní image. Ikdyž-

„Vem si tu černou košili, budeš v ní vypadat nesmírně sexy!" zavolala jsem do koupelny, odkud se ozvalo zavrčení. Se širokým úsměvem jsem opustila bratříčkův lehce zdevastovaný pokoj.

„No tak, Alice," škemral Emmett zmučeně. „Řekni nám to, snad by jsi to nazatajila. To je věc pro všeobecné blaho!"

Nechápala jsem, proč se chce Emmett dozvědět o výsledcích včerejšího formuláře tak brzy. Sice jsem věděla, že prozatimní výsledky vedou v romantickém žánru, což nebylo divu vzhledem k převaze holek na téhle škole, ale kdyby se to Emmett dozvěděl, pravděpodobně by vyvedl zase nějakou hloupost.

Pobaveně jsem sledovala, jak se Emmett zoufale lepí na Edwarda a prosí ho o odpověď. Samozřejmě, Edward je druhý po mne, kdo se dozví o vidinách budoucnosti. Ovšem hodně mne namíchlo, když mu Edward bez výrazu prozradil výsledky. Emmett se zatvářil jako Bůh pomsty a rychle někam odběhl. Dokonce nechal Rosalii samotnou.

„Edwarde, ona přijede," uklidňovala jsem svého bratříčka, který zoufale těkal pohledem po parkovišti. Bylo mi jasné, na koho čeká a tento fakt mi přinášel čirou radost. Prosebně jsem pohlédla na Jaspera, aby jej uklidnil.

„A co když ne?" zamumlal Edward nepřítomně. Protočila jsem oči v sloup. Chová se, jako by chtěl něco napravit, pomyslela jsem si, ale ihned mne něco napadlo.

„Poslyš, ty jsi s Bellou už mluvil?" Edward zapátral v mé zmatené tváře a poté provinile přikývl.

„Nezval jsi ji nikam, že ne?" Edward se zatvářil schlíple a znovu přikývl. Sepjala jsem ruce k nebi a v duchu Bohu vyčetla, že mne jistě trestá za ty zničené Esmeiny květiny.

„Takhle se chová zamilovaný upír," zašeptal Jasper téměř neslyšně a na tvář mi vlepil pusu. Zachichotala jsem se. Jistě naráží na naše první setkání. Ale copak já můžu za svůj šestý smysl? Myslím, že asi ne. Možná. Ale někdy jsou mé vize k užitku, jako například teď. Pokud by vše vyšlo podle plánu, bylo by natáčení onoho filmu opravdu zajímavé a dokonce i užitečné... k jistým věcem. Ovšem, na ty si nemůžu dovolit myslet, jistou nevýhodou je mít bratra, který čte myšlenky.

„Je tady," zaradoval se Edward nahlas a kdybychom jej s Jasperem nezadrželi, pravděpodobně by se rozeběhl k Belle Swanové jako něřízená střela.

„No tak," zasténala jsem, když se nám Edward snažil vysmeknout, „musíš dát všemu čas. Přeci ji od sebe nechceš odehnat, no ne?"

Edward uznal svojí chybu a už celkem klidně odešel na své vyučování.

„Jdeme?" navrhla Rosalie. Zakývala jsem hlavou na souhlas a společně jsme vyrazily ke škole.

„Víš, bylo by fajn, kdyby ses' podívala do Emmettovy buducnosti. Bojím se, že vyvede zase nějakou kravinku," strachovala se Rosalie.

„To máš pravdu," přitakala jsem a na okamžik zavřela oči, abych se dokázala soustředit jen na Emmetta. To, co jsem však viděla, mne dokonale odrovnalo.

„To se mi snad jenom zdá," zavrčela jsem napůl naštvaně a napůl pobaveně.

„Co zase provedl?" zhrozila se Rose.

Zasmála jsem se. „Ale nic," prohodila jsem zvesela, „jen bychom se měli těšit na konečné sečtení hlasů, to vám tedy povím!"

„Jen ty víš proč." Rosalie s Jasperem to sborově zkonstatovali. Rosalie s hrůznou předtuchou v hlase, Jasper s blaženým podtónem.

Veškeré vyučování probíhalo nesmírně zábavně. Nikdo z profesorů neřešil, že se jim studenti v hodinách vybavují, takže většinou jsme skončili na vášnivé diskuzi o blížícím se vyhlášení konečného žánru filmu, který budeme natáčet. Také jsem se dozvěděla povzbuzující novinku - k ředitelově nápadu se přiklonilo mnoho filmových společností, dokonce jsem zaslechla zvěsti, že i samotné Walt Disney by chtělo s námi natáčet. Alespoň Carlisle pomohl.

Na hodině angličtiny jsem měla možnost konečně se seznámit s Bellou. Viděla jsem ve svých vizích, že z nás budou skvělé kamarádky a tajně jsem doufala, že mne přijme i Angela.

Bella se jevila jako milý člověk, ale při našem rozhovoru byla nesvá. Chudák, pomyslela jsem si, včerejší bratříčkův výstup jí musel přivodit doživotní trauma. Nad touto myšlenkou jsem se musela pousmát, jelikož mi došlo, že Edward bude potřebovat pomoc. Jedno století samoty se doopravdy nezapře.

„Někdy mám opravdu chuť nakopat ředitelovi zadek, protože s tím jeho hvězdným nápadem budou starosti navíc. Ale zase musím uznat, že to může být zábava," vyprávěla Bella zamyšleně, když jsme společně mířily na další společnou hodinu.

„No jasně, bude to zábava, věř mi!" Bella se usmála.

„Vlastně," odmlčela se, „jako malá jsem snila o tom, že budu slavná herečka, ale teď mi to přijde spíš jako pěkně pitomý nápad."

„Ale prosím tě," zachichotala jsem se a hodně se přemáhala, abych jí neprozradila, jak velkou podstatu bude mít její maličkost ve filmu. „Na castingu můžeš předvést, co v tobě je. Třeba se ti splní dětský sen a budeš herečka. Já jsem zase vždycky chtěla dělat návrhy v nějaké módní společnosti. Bylo by fajn být slavná za něco, co mne baví."

Bella se zastavila a pohlédla na mne. „Tak proč to někde nezkusíš? Slavná ještě můžeš být."

Smutně jsem se zasmála. „Jisté věci by to neumožňovaly."

Bella se chystala něco povědět, ale nedovolil jí to školní rozhlas, který se zachrčením naskočil a chodbami se rozlehl ředitelův hlas.

„Vážení studenti, prosím vás o pozornost. Včera každý student obdržel dotazník, kde měl možnost vybrat z uvedených žánrů jeden. Jak jsem již na včerejší schůzce v tělocvičně školy zmínil, dnes budou vyhlášeny konečné výsledky."

Rozhlas na okamžik utichl, čímž se mezi studenty rozpoutala vzrušená diskuze. Jeden tipoval, že jistě vyhrál vědecko - fantastický žánr, druhý zase, že jistě muzikál. Ani jedno z toho se mi nezamlouvalo, takže jsem jen nesouhlasně mručela s každým dalším návrhem.

„Nyní vám však mohu s jistotou říct," ozvalo se znovu z rozhlasu, „jak všechny žánry procentuelně dopadly. Vezmeme to popořadě."

Odkašlání, tiché mumlání, šust papíru... To všechno bylo slyšet z rozhlasu, ale aby se někdo konečně uráčil prozradit výsledky, to ne. Studenti byli netrpěliví.

„Ehm, tak tedy," promluvil ředitel Roger opět, což mi přineslo psychickou úlevu. „Možnost a), tedy ze života, získala tři procenta hlasů. Možnost b), čistá tragédie, patnáct procent. Za c) - romantika, získala dvacet procent. Žánr vědecko - fantastický získal pouhé jedno procento.-"

Musela jsem se usmát, jakmila jsem zaregistrovala Emmetta, jak se pohodlně opírá o římsu dveří a spokojeně poslouchá výsledky. Podvodník jeden, nebojoval fér.

„-Fantastika, možnost e) získala osm procent. Žánry hororový a historický získaly stejně procent - tedy dvacet pět. A nakonec muzikál, který získal tři procenta."

„Jak se zdá, tak horor a historie jsou na stejné příčce a romantika je hned pod nimi," zakřičela mi Bella do ucha, když se na chodbách rozpoutal křik.

„Ano," přitakala jsem a s přimnouřenýma očima na dálku Emmettovi přislíbila smrt.

„Konečný výsledek, vzhledem k remíze mezi hororem a historickým, je sloučit tyto dva žánry do sebe. S kolegy také uvažujeme o případném doplnění žánrem romantickým.

Zároveň vás chci upozornit na dnešní návštěvu televize, jak jste si už možná někteří všimli, a také na čtvrtek, kdy se k nám na školu chystá známá společnost Walt Disney, v pondělí společnost Mutant Enemy a hned poté v úterý Summit Entertainment.

Nyní žádám studentku Angelu Weberovou, aby se, prosím, ihned dostavila do ředitelny. To je k dnešnímu hlášení vše, děkuji za pozornost."

Viděla jsem na Belle, že jí vrtá hlavou, proč její kamarádku zvali do ředitelny. Poznala jsem, že si dělá starosti a já ji toužila nějak uklidnit.

„Sedneme si spolu na oběd, co říkáš?" navrhla jsem nadšeně. Bella přikývla a nechala se odvést do jídelny, kde na mne čekali mí sourozenci.

„Ahoj," pozdravila jsem je, „podívejte, koho jsem přivedla!"

Bella se nervózně pousmála. „Nazdárek, jsem Bella."

Edward se vymrštil ze své židle a ihned ji nabízel Belle. S tichým „my se už známe" ji donutil si sednout a poté se na ni zbožně díval. Opatrně, bráško, varovala jsem Edwarda v myšlenkách a také přisedla ke stolu. Jasper mne přivítal motýlím polibkem na tvář.

„Tak, Bello," usmála jsem se, „tohle je Jasper, můj přítel. Pak Rosalie s Emmettem a Edwarda asi znáš." Představovala jsem v rychlosti své sourozence.

„No jo," rozchechtal se Emmett, „tak co říkáte na výsledky?"

„Velmi zajímavé," zasyčela jsem, jelikož Edward se neměl k žádnému činu. „Jak překvapivé, že horor získal téměř většinu. Jak je to jen možné?"

Emmett otevíral ústa, aby řekl něco na svojí obhajobu, ale k našemu stolu přiběhla rozjařená Angela Weberová a s jistým afektem objala Bellu.

„Bello!" vykřikla šťastně a položila před ní na stůl jakousi kartičku. „Tomu nebudeš věřit!"

Autor: Furiosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Film my destiny?! - 2. kapitola (série I.):