Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 7. Muzeum

Falling star - 7. Muzeum7. kapitola - Muzeum, troška napětí xD

7) Muzeum

Říjen uběhl jako voda a byl tu listopad. Stromy se zbarvili a ochladilo se. Ubylo krásných slunečných dnů, které jsem trávila v La Push s Jacobem a přibylo bouřek ke hře. Emmett byl šťastný a já úporně cvičila as Alicí nadhazování. Někdy v říjnu jsem se začala učit na piano. Taťka mě učil poctivě každý den, takže jsem teď už uměla asi deset skladeb a jednu, kterou jsem vymyslela sama. Všichni smi jí moc chválili a já ji věnovala Jacobovi - byla to taková moje vzpomínka na dny strávené v La Push. Každý den jsem hrála, jakmile jsem přišla ze školy. Když jsem nehrála, tak jsem byla s Jacobem v La Push, nebo s Emmettem, který mi vysvětloval začátky řízení auta. Už jsem si párkrát zkusila jet, ale v jeho obrovském džípu nevidím přes palubní desku na cestu. Budu muset ještě vyrůst.

 

Zbývá mi poslední týden školy ve Forks. Za tu dobu, co jsme tu, jsem vyrostla už o 20cm a převyšuji tak všechny spolužáky ve třídě. Vůbec se mi odtud nechce, stali jsme se s Lissou dobré kamarádky a já ji teď nechci opustit. Alice si našla nového koníčka - každý den šije nové modely šatů pro panenky a já je dávám Lisse. Má z nich vždycky ohromnou radost. Věděla jsem ale, že musím odejít. Být tu ještě o měsíc déle, by bylo velmi riskantní. Jak řekl Carlisle, děti v mém věku se strašně rychle mění.

 

V Sapho jsme měli už koupený nádherný dům na okraji města s velkou zahradou. Esme si už navrhla celý interiér a dokonce má už návrh i na zahradu. Chce tam mít spoustu květin. Carlisle dostal skvělé místo lékaře a Rosalie s Emmettem se nechali přijmout na místo zdravotních pomocníků v téže nemocnici. Samozřejmě až po tom, co si udělají malý výlet na nějaký mě neznámý ostrov v Tichomoří. Alice, Jasper, mamka a taťka nastoupí znovu do prvního ročníku na střední. Já nastoupím na základku do páté třídy, kde strávím asi 5 měsíců a pak půjdu taky na střední.  Alice mi nechá udělat nové jméno, aby jsme měli jistotu, že nás nikdo neodhalí. Ještě jsme ale nevybrali jaké.

 

Tohle všechno mi proběhlo hlavou jízdou do školy. Dneska mě vezla mamka. Jacobovi ve škole ztěžklo učení a musel se začít opravdu učit, aby na konci roku vůbec prolezl a k tomu nepřispívalo ani jeho věčné záškoláctví každý slunečný den. Nebe bylo zatažené a foukal studený vítr. Dneska jsme měli jít se školou do muzea. Strašně jsem se tam těšila. V muzeu jsem ještě nikdy nebyla, i když kdybych chtěla, mohla jsem mít doma přednášky od Carlisleho každý den. Na to jsem ale bohužel neměla moc času.

 

Vystoupila jsem z auta a rozloučila se s mamkou. Už to nenesla tak těžce, že chodím do školy. Nikdy se mi nic hrozného nestalo a byla jsem opatrná. První hodinu jsme měli angličtinu a pak jsme měli jít na dvě hodiny do muzea, vrátit se do školy a končit matematikou.

 

Hodina utekla jako voda a celá naše třída se shromáždila u šaten. Společně jsme vyšli do nedalekého muzea.

 

Prohlídka byla zajímavá, muzeum rozlehlé. Jednalo se převážně o antické umění. Asi po hodině nás učitelka znovu svolala, aby nás spočítala ve vchodové hale a společně jsme odcházeli.

 

Jakmile se ale otevřely východové dveře, projelo mnou zděšení. Málem jsem vykřikla. Venku pražilo slunce. Sluneční paprsky pronikaly do každého rohu sálu. Koutkem oka jsem postřehla, jak se moje kůže začala třpytit na sluníčku. Rychle jsem uskočila do stínu a strhla tak s sebou i Lissu, která se mě držela za ruku. „Co děláš?" Zeptala se mě vyděšeně. Oddychla jsem si. Vypadala sice překvapeně, ale snad si ničeho nevšimla. „Asi.... asi se mi udělalo špatně." Zakoktala jsem se. Jak z toho ven? „Mohla bys dojít za paní učitelkou, prosím?" Vyděšeně se na mě podívala a pak rychle odběhla. Sedla jsem si na podlahu a opřela hlavu o zeď. Bledě jsem vypadala pořád, takže jsem se snažila vypadat vyčerpaně. Objala jsem si hrudník a zavřela oči. Učitelka ke mně přispěchala. „Jsi v pořádku? Co se ti stalo?" Zděsila se při pohledu na mě, sedící na zemi. „Je mi na omdlení." Odpověděl jsem mdle. „To bude v pořádku, zlatíčko. Chvilku počkáme a ono to přejde." Snažila se mě utěšit. Chvilku. Ale já potřebovala čas, dokud se slunce neskryje za mrak. Pohlédla jsem z okna. Obloha byla blankytně modrá, nikde ani mráček. Zachvátila mne panika. „Mohla bych zavolat mamince?" Zeptala jsem se učitelky. Telefon jsem u sebe bohužel neměla. „To je to tak zlé?" Přikývla jsem. Evidentně mi nevěřila, ale sáhla do kabelky a podala mi telefon. Zaváhala jsem. Nikomu z „nás" jsem zavolat nemohla. Jediný, kdo pro mě mohl přijet byl Jacob. Vymačkala jsem známé číslo. Zvedl mi to na první zazvonění. „Haló? Jaku?" „Ness, právě mi volala Alice, už jedu, zůstaň na místě, hned jsem tam." A položil. Učitelka mě sledovala, takže jsem musela sehrát rozhovor. Těžko jsem jí mohla říct, to je v pohodě, on už to dávno věděl, protože mu to stihla říct moje teta. „No, je mi trochu špatně, motá se mi hlava, mohl bys prosím pro mě přijet? Jsem v muzeu - na náměstí. Dobře. Tak ahoj."

 

Podala jsem telefon zpátky učitelce. Znovu jsem se opřela hlavou o zeď. Jacob tu bude tak do dvaceti minut, to zvládnu, není důvod, aby mě tady zasáhlo sluneční světlo, byla jsem ve stínu, v bezpečí. Zavřela jsem oči a čekala.

 

Učitelka mě po chvilce vzala za ruku. „Pojď, pomůžu ti vstát a sedneš si támhle na lavičku, jo?" Otevřela jsem oči a podívala se, kam ukazovala. Lavička byla pouze několik kroků ode mě, ale byla celá zalitá slunečním světlem. Tam jsem za žádnou cenu nemohla. Rychle jsem zavrtěla hlavou. „Ale no tak, přece tady nebudeš ležet na zemi, pojď, já tě tam odnesu." Než jsem stihla zareagovat, měla mě v náručí a nesla na lavičku. Byla jsem v pasti. Nebyla šance, jak se jí vykroutit. Budeme odhaleni!

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 7. Muzeum:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!