Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 50. Plán pohořel. Nebo ne?

13.11.2009 (06:30) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2293×

50) Plán pohořel. Nebo ne?

Před naším domem jsem seskočila z motorky a rozeběhla se k domu. Před prahem jsem se prudce zastavila a Jacob, který běžel těsně za mnou, do mě málem vrazil. Otočila jsem ho směrem ke zdi a zašeptala: „Zavři oči a ani se nehni. Za chvilku jsem zpátky.“ ušklíbl se, poslušně zavřel oči a opřel se čelem o zeď.

Zabouchla jsem za sebou dveře a rychle vydupala do horního patra. Měla jsem pár vteřin, možná minutu, než Jacobovi dojde můj plán. Bez váhání jsem vtrhla do Lissina a Todova pokoje a zabouchla jsem za sebou dveře. Dva páry rudých očí na mě zmateně zíraly. V jednich byla vidět radost, ve druhých nesouhlas.

To už jsem však slyšela, jak Jacob vylomil vchodové dveře. Domem se rozléhalo vrčení: „Ness!“ Myslela jsem, že mu to bude trvat trochu déle. Rychle jsem popadla vysokou šatní skříň a s námahou ji dostrkala před dveře. Zády jsem se o ni opřela a snažila se odolávat mohutným úderům do dveří, které mě pomalu, ale jistě posunovaly i se skříní do středu pokoje.

„Ness! Co to děláš!? Zbláznila ses?!“ řval Jacob.

Další mohutný úder. Dveře se na štěrbinku otevřely.

„Lisso, tak pomůžeš mi?“ sykla jsem na ni. Nikdo neměl víc síly, než novorozený upír. Lissa vyskočila, ale Tod ji stáhl zpátky.

Protočila jsem oči. „No tak, chci si s ní jenom promluvit. Je to moje přítelkyně!“

„Ness! Já tě varuju!“ vrčel Jacob. Po chvilce se ozvalo trhání, škrábání a za dveřmi stál vlk. Nárazy do dveří se stupňovaly.

„Tode!“ hodila jsem po něm psí oči. Lissa udělala to samé. Tod se zhluboka nadechnul, došel ke mně, vší silou se opřel do skříně a prudce tak zaklapl pootevřené dveře. Na druhé straně se ozvalo zavytí. To jak Jacob odlítl.

Usmála jsem se na Toda a udělala krok k Lisse. On mě však strhnul zpátky.

„Budeš ale tady, nechoď k ní blíž.“ zamračil se.

„Dobře.“ zvedla jsem ruce nad hlavu a otočila se k Lisse. Vypadala nervózně.

„Tak jak se cítíš?“ za dveřmi se ozvalo funění, pak jsem uslyšela dunění tlam na schodišti a prásknutí dveří. Jacob vyběhl z domu. Tod pustil skříň a přesunul se k Lisse.

„Ness, běž pryč, bojím se, že ti ublížim.“ hlesla a sklopila oči.

„Když to vydržíš, budeme si kvit.“ mrkla jsem na ni.

Usmála se, ale zároveň se odsunula dál do rohu. Zamračila jsem se. „To je to tak zlé?“

„Zatím jsem v pohodě.“ pousmála se.

udělala jsem krok k ní. Tod byl okamžitě u mě a pevně mě držel.

„Počkej Tode, chci to zkusit.“

„V žádným případě. Když ti něco udělá, Jacob mě zabije.“

„Nic mi neudělá.“ odporovala jsem.

„Nech ji.“ zašeptala Lissa a zhluboka se nadechla. „Jsem v pohodě. Ať to zkusí.“

Otočila jsem se a zazubila se na Toda. Ten mě opatrně pustil a přemístil se zase k Lisse a pevně ji objal. Udělal jsem další krok. Lissa dýchala pravidelně, na tváři vyrovnaný výraz.

Úsměv na mé tváři se stupňoval. Ona bude v pohodě.

Další krok. Tod svíral Lissu pevněji. Teď jsem od ní byla nějakých osm metrů. Zvedla jsem nohu k dalšímu kroku, ale v tom jsem za oknem zahlídla mohutnou, starou borovici, která se klenula nad domem. Skláněla se níž a níž, až s mohutnou ránou praskla a koruna dopadla na střechu. „Sakra!“ zaklela jsem. Ze změti větví a jehličí se vymotal Jacob ve vlčí podobě a proskočil oknem. Střepy se roztříštily všude okolo a já opět ležela na zemi a nemohla dýchat.

„Jacobe!“ zaprotestovala jsem, on se však ani nehnul. Pouze vrčel a tisknul mě k zemi.

O vteřinu později se skácela k zemi i skříň, rozrazily se dveře a já si mohla jenom domýšlet, kdo v nich stojí. Podle křiku, který se vzápětí ozval, jsem uhodla.

„Ness! Ty ses úplně pomátla!“ pěnil táta. Byla jsem ráda, že mu pod záplavou Jacobových chlupů nevidím do obličeje.

„Ness!“ máma podle všeho odstrčila tátu a začala mě vyhrabávat zpod Jacoba, který se stále nehodlal zvednout.

„Jacobe, uhni sakra!“ prskala.

Když jsem se konečně dostala zpod vlka, chytil mě upír pod krkem. To jsem si moc nepolepšila. Od vlka k upírovi. Provinile jsem se na tátu usmála a pak se podívala na tu spoušť okolo. Tod a Lissa stále nechápavě seděli na posteli, kolem nich a po celém pokoji se válely střepy a kusy skříně. Uprostřed pokoje, nebo spíš přes celý pokoj ležel Jacob, který se právě pokoušel postavit na nohy. Ve dveřích, jako bohové pomsty stáli máma s tátou, Alice a Jasper. Za nimi znuděná Rose a vedle ní vysmátý Emmett s třískami ve vlasech. Pobaveně na mě mrknul a ukázal vztyčený palec.

Táta po něm hodil dvířka od skříně a on se svalil na zem. Prudce mě odtáhl z pokoje.

„Ness, copak nechápeš, že ona se neovládá!?“

„A proto se to musí naučit! Máma se to taky naučila, všichni se to naučili!“ oporovala jsem.

„Ale máma s tím neměla takové problémy. Začne se učit později.“

„Kdy později?! Vezmete ji do školy, aby se to naučila?! Vždyť já jsem jen na půl člověk, dělám jí nejmenší problémy. Může se to naučit na mě.“

„To v žádném případě.“ zasyčela máma

„Je to moje kamarádka. Buď s ní budu mít hodiny cvičení, nebo za sebe neručím.“ zasyčela jsem a čekala, co se bude dít. Nastalo ticho. Všechny pohledy se upíraly na mě a já pod jejich tíhou málem propadla podlahou do spodního patra.

„Chci se to naučit. Budu opatrná. Můžete mě jistit, abych jí neublížila.“ zašeptala Lissa z pokoje.

Táta zavřel oči a zhluboka se nadechl. „Promluvíme si o tom později. Musím to projednat s Carlislem.“ uťal to.

„Děkuju!“ zavýskla jsem.

„To neznamenalo ano.“ zasyčela máma a očima probodávala tátu. Já to však ale jako ano brala.

V tom mě už popadl Jacob do zubů a odnášel mě pryč.

„Tak zase příště Liss!“ zavolala jsem už v polovině schodiště. Jacob temně zavrčel.

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 50. Plán pohořel. Nebo ne?: