Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 49. Hlídaná. Já, nebo ona?!

Edward x Bella na louce - katyloveEd - nepovedený ale tak snaha byla =D


Falling star - 49. Hlídaná. Já, nebo ona?!Takže po dlouhé době zase další díleček, není podle mých představ, asi jsem ho dost ošidila, tak se za to omlouvám :(

49) Hlídaná. Já, nebo ona?!

 

Přiběhli jsme do kuchyně právě v čas. Lissin křik se stupňoval a jejím tělem zmítaly záškuby tak silně, že ji musel Tod na lůžku přidržovat. Jacob mě objal kolem pasu a čekali jsme. Alice nervózně poskakovala kolem. Pak už to nevydržela a obořila se na Jacoba.

 

„Kvůli tobě nevidím, kolik času ještě zbývá!“

 

„Tak to hod budeš muset těch pár minut vydržet, stejně jako my. Zkus si jednou zahrát na normální.“

 

Alice něco zavrčela a dál přecházela po místnosti.

 

„Už jenom pár minut.“ zašeptal Carlisle a mě se opět sevřel žaludek.

Slyšela jsem, jak její srdce splašeně buší. Bušilo až moc rychle. A pak, z ničeho nic přestalo. V kuchyni nastalo hrobové ticho. Lissa chvilku ležela bez hnutí a pak pomalu zvedla hlavu. Vypadala zmateně. Jacob se ihned postavil přede mě. Tod se k ní naklonil.

 

„Lisso?“ zašeptal.

 

Lissa se na něj otočila a zářivě se usmála. „Teď už jsem jako ty?“ vyhrkla nadšeně. Všichni se uchechtly tomu šťastnému tónu v jejím hlase a napjatá atmosféra byla rázem pryč. Pouze Rose se nesouhlasně mračila. Alice se ke mně naklonila. „Já říkala, že se nemáš čeho bát.“

 

Udělala jsem úkrok do strany, abych na ni viděla. Nechtěla jsem věřit tomu, že z toho má radost. Lissa spustila oči z Toda a šťastně se na mě podívala. V zápětí se ale její oči změnily. Ztmavly a zaměřily se pouze na mě. A pak najednou skočila.

 

Náhle se stalo několik věcí najednou. Ozvala se děsivá rána. Táta, Emmett a Tod srazili Lissu ve vzduchu na zem a Jacob mě povalil a zakryl mě vlastním tělem. Jakmile svým pachem přebil moji lidskou vůni, Lissiny oči procitly a ona zatřásla hlavou. „Já… Ness, promiň. Já jsem nechtěla.“ Její hlas zněl jako zvonkohra.

 

„To je v pořádku.“ zahuhlala jsem. „Jacobe? Můžeš ze mě už konečně slézt? Dusím se.“

 

Jacob se opatrně zvedl, mě stále ale držel za zády. Táta, Emmett a Tod Lissu stále přidržovali na druhém konci místnosti a za nimi se drolila rozbořená zeď. Jasper se samolibě usmíval.

 

„Myslím, že byste jí měli vzít na lov.“ zamračil se Carlisle. Táta, Emmett a Tod sborově přikývli. A proskočili zdí ven. Nejraději bych šla s nimi.

 

„Ať tě to ani nenapadne!“ zavolal táta z lesa. Jacob se na mě podezřele podíval a já se zamračila.

 

Carlisle byl stále zamračený. „To se mi nelíbí. Na tebe by neměla takhle reagovat.“ otočil se na mě. „Vypadá to, že bude mít se sebeovládáním velké problémy.“

 

 

 

Když se vrátili z lovu, málem jsem si toho ani nevšimla. Správně. Málem. Když se plížili okolo mě, vybuchl Emmett dlouho potlačovaným smíchem, když objevil novou skvrnu od krve na Lissině košili. Otočila jsem se a přistihla tátu, jak fackuje Emmetta. Zkřížila jsem ruce na prsou.

 

„ Tak dost! Nebudete Lissu kolem mě pašovat.“ a udělala jsem dva kroky k nim. V tu chvíli mě Jacob, který se do té doby ládoval rohlíky, porazil na zem.

 

„Jacku!“ zaskučela jsem.

„Flomiň.“ zahuhlal s plnou pusou a trošku se nadzvedl.

„Dobrý, je v pohodě.“ zhodnotil Jasper Lissin stav.

 

Odstrčila jsem Jacoba a vyškrábala se na nohy. Lissa měla ve tváři provinilý výraz.

 

Rozhodla jsem se prolomit ticho. „Jak vám chutnalo?“ prohodila jsem a přitom se podívala na Todovu i Lissinu špinavou košili. Todovy oči už tak nezářily. Teď se do nich přimísila hnědá barva. Lissa se ušklíbla a Tod ji objal kolem pasu. „Není to tak špatný.“

 

Táta už netrpělivostí téměř poskakoval. Stále si mě měřil zkoumavým pohledem a četl mi myšlenky, abych náhodou něco neprovedla. Měla jsem sto chutí dojít k Lisse a obejmout jí.

 

„Ness!“ zavrčel.

„Promiň tati.“ andělsky jsem se usmála. Jacob mě pro jistotu pevněji sevřel.

 

Táta si povzdechl a dal Todovi povel, aby Lissu odvedl nahoru. Sesunula jsem se na pohovku. Jak je to možné, že kontrolují víc mě než ji?!

 

„Protože ona se neovládá a ty máš ztřeštěné nápady!“ zamračil se táta. Tak teď se asi opravdu zlobil.

„Já ale nechci, abyste mě od ní drželi dál! Je to moje kamarádka a já se s ní chci normálně bavit.“

„Obávám se, že to jen tak nepůjde.“ zakroutil hlavou.

 

Carlisle se na mě káravě podíval a došel k tátovi. „Tak jak jí to šlo?“

„Byla neuvěřitelně hladová. Já i Emmett jsme jen zírali, kolik se toho do ní vešlo.“

„Byla jako kombajn, vysosla mi všechny medvídky!“ zažaloval Emmett z horního patra.

 

„Myslím, že jí prostě budeme muset dát čas.“ zašeptal Carlisle a varovně se na mě podíval a já protočila oči.

 

 

Lissa a Tod dostali jeden z pokojů v druhém patře. A od té doby jsem je téměř neviděla. Párkrát jsem je pouze zahlédla oknem, když uháněli k lesu, sem tam uslyšela Lissin hlas, ale nikdy jsem k ní nebyla blíž než dvě poschodí. Pomalu mě to začínalo dohánět k šílenství. Jsem s ní v jednom domě a nemůžu s ní vůbec promluvit. Stále jsem nevěřila tomu, že bych pro ni byla tak velkou výzvou, přeci jen, jsem pouze poloviční upír. A tak se zrodil plán. Jednoduchý plán.

 

Já a celá moje rodina jsme se normálně vrátili do školy, Carlisle do práce a Esme měla v plánu se porozhlídnout po novém vybavení do pokoje jejích nových „dětí“. Takže v domě zůstal pouze Tod.

 

První tři hodiny jsem měla společné hodiny s rodinou. Následující už ale ne. Napsala jsem Jacobovi sms: Potřebuju, abys na mě za deset minut počkal před školou. Byla jsem si jistá, že tam bude. Pak jsem si jednoduše napsala omluvenku, po třetí hodině vyšla směrem ke své třídě, zamávala tátovi a snažila se nemyslet na nic jiného, než na právě probranou látku. Jakmile jsem se však ztratila v davu, odbočila jsem a rychle odběhla do druhé budovy. Tam jsem předložila omluvenku třídnímu. Bez jediného váhání mi ji podepsal.

 

„Tak pana doktora pozdravuj.“ mrknul na mě.

„Budu, nashledanou.“ usmála jsem se a vypadla z kabinetu.

 

Se zvoněním jsem vyběhla ze školy. U brány jsem už viděla netrpělivého Jacoba, opřeného o motorku. Tím jsem si mohla být jistá, že Alice nepostřehne nic, z mého plánu. Rozběhla jsem se a skočila mu do náruče. Udiveně mě políbil.

 

„Ahoj. Odpadla mi hodina.“ zazubila jsem se. Nerada jsem mu lhala, ale musela jsem Lissu alespoň na chvilku vidět.

Jacob se usmál, všechny obavy z něj spadly. „Kampak půjdem?“

Udělala jsem smutný oči. „Jsem docela unavená, navrhovala bych domů.“

„Dobře.“ zašklebil se.

 

Podal mi přilbu, nasedli jsme na motorku a za chvilku byly před domem.

 

 

 

 

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 49. Hlídaná. Já, nebo ona?!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!