Další kapitolka. Nebijte mě, téměř nic se tam něděje, na to si budete muset počkat do další kapitoly ;)
03.11.2009 (07:00) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1992×
48) Čekání
Když jsem se ráno vzbudila, pokoj už byl plně zalitý sluncem. Byl to jeden z mála dnů v roce, kdy na obloze líně plulo jen pár obláčků a slunce plně hřálo na promoklé okolní lesy. Zaostřila jsem a spatřila vedle sebe Jacoba. Seděl na křesle, vedle mé postele a zářivě se na mě usmíval. Šťastně jsem mu úsměv oplatila. Vzápětí jsem si ale vzpomněla na všechny nedávné události a úsměv na rtech mi zmrzl. Zamračila jsem se, odkopla deku, beze slova kolem něj prošla a rozeběhla se ze schodů. Téměř jsem cítila, jak protočil oči, když jsem kolem něj procházela.
Na posledním schodě jsem se zastavila. Lissa ležela na rozložené sedačce v kuchyni a jejím tělem zmítala přeměna. Z úst jí chvilkami uniklo zaúpění. Na zemi vedle pohovky seděl Tod. Oči upíral pouze na ni a ani si mě nevšiml. Potichu jsem zamířila do obýváku a sedla si na nejvzdálenější sedačku. Ta chvíle mi přišla tak soukromá, že jsem ho nechtěla rušit.
Tiše jsem je z dálky pozorovala, ale pohled na její zmítající se tělo byl téměř nesnesitelný. O to horší bylo, že se měnila kvůli mně. Kdybych tam byla, třeba bych jí dokázala ochránit. Stačilo by na pár vteřin a Alec by se k ní nedostal. Jenže já tam nebyla. Nebyla jsem tam, protože mě Jacob sobecky a proti mé vůli doslova odtáhl. Znovu jsem se zamračila. Neměl ani potuchy, jakou jsem na něj měla zlost.
V zamyšlení jsem si ani nevšimla, že sešel ze schodů a zamířil ke mně. Stoupl si za sedačku a položil mi dlaně na ramena. Mírně jsem ucukla a Jacob si povzdychl. Chvilku byl ticho, ale pak se rozhoupal a promluvil.
„Tod hodil po Alecovi sloup tou svou schopností.“ řekl pyšně a skoro to vypadalo, jako by ho hodil on sám.
Pokrčila jsem rameny. Jacob si znovu povzdechl a pokračoval.
„Bylo už ale pozdě. Alec ji stihl kousnout.“
Vyskočila jsem z křesla. „Proč mi to sakra říkáš?! Tím to akorát zhoršuješ! To kvůli tobě jsem tam nebyla! A nebyls tam ani ty! Mohl jsi mu pomoct! Vzít taky Lissu!“ rozkřikla jsem se na něj.
Táta se z kuchyně na Jacoba káravě podíval. Ten jen bezmocně zalomil rukama.
„Ness, nevyčítej mu to. Udělal to, co bylo pro tebe nejlepší.“ ozval se tiše Tod.
„Pokrytče.“ vyprskla jsem a zamířila k rodičům, kteří se opírali o kuchyňskou linku. Jednou spolu běží lesem a rázem se budou vzájemně hájit.
Táta mě objal kolem ramen. „Zbývá už jen několik hodin. Přeměna postupuje nezvykle rychle. Do těla se jí dostalo velké množství jedu, takže to bude možná bolestivější, ale o to rychlejší. Alice odhaduje, že už večer bude přeměna u konce.“ Přikývla jsem a trochu se zachvěla. Bude mi to vyčítat? Když jsem viděla, že se ke mě blíží Jacob, schoulila jsem se těsněji do tátovy kamenné náruče. Jacob sevřel čelist, otočil se na patě a vyběhl ze dveří. Oknem jsem už viděla jen červenohnědého vlka, jak pádí k lesu.
„Tohle nebylo od tebe zrovna fér, snažil se tě jenom dostat do bezpečí. Vážně ho to mrzí.“
„Tati! Ještě ty začínej.“ zamumlala jsem.
Navzdory tomu, jak jsem se chovala, jsem to chápala. Věděla jsem, že měl o mě Jacob strach, ale proč to muselo být na úkor Lissina života? Proč ona má platit za to, že jsem zabila Jane? Ona za nic nemohla. Táta mě pohladil po zádech a došel k Todovi.
„Jdeme s Emmettem na lov, chceš to zkusit?“ navrhl.
Tod vrhl nervózní pohled na Lissu.
„Je ještě dost času, za chvilku budeme zpátky.“ odpověděl táta na nevyslovenou otázku. Tod se pomalu zvedl. V tu chvíli do pokoje naklusal rozzářený Emmett a rozeběhl se ke dveřím.
„Ty máš co říkat, Ede. Když se měnila Bella, nehnul ses od ní ani na krok. Měl ses vidět, oči černé, ale odmítal jsi kamkoliv jít.“ ušklíbl se Emmett.
Tod zaváhal.
„Vážně máme ještě čas.“ uklidnil ho táta, střelil varovným pohledem po Emmettovi a pak se otočil ke mně. „Ness, jdeš s námi?“
„Ne, já tu zůstanu.“ sedla jsem si vedle Lissi a vzala ji za ruku.
Táta tedy pokrčil rameny a doslova vystrkal Toda ze dveří.
Mamka si ke mně přisedla. „Dlouho jsme si včera s Todem povídali a on se rozhodl, že přejde na naši stravu. Myslím, že to dělá hlavně kvůli Lisse. Carlisle říkal, že by nemusel mít problém, protože se podle všeho dokáže se dobře ovládat, i když není zrovna nakrmený.“
Přikývla jsem. Pak se ze mě ale vyhrnula všechna nevyřčená slova, jako vodopád. „Nechci, aby se přeměnila. Přišla o celý svůj život, o svojí rodinu.“ do očí mi vhrkly slzy.
Mamka mě objala. „Ness, nemůžeš to brát takhle, ty za to nemůžeš, nikdo za to nemůže.“
Na schodišti se ozvaly kroky. „Ještě osm hodin, padesát tři minut, sedm sekund a budu mít sestřičku.“ zavýskla rozzářená Alice. Když si všimla mojí mokré tváře, povzdechla si.
„Ness, neber to tak. Podle toho, co jsem viděla, se nemáš vůbec čeho bát.“ usmála se a znovu odcupitala.
Asi za hodinu se Tod, Emmett a táta vrátili z lovu. Tod vypadal trošku podrážděně, ale jen co uviděl Lissu, přiběhl k ní a už od ní neodvrátil oči. Tiše jsem se vytratila a došla k tátovi.
„Tak jak mu to šlo?“
Emmett se ušklíbl. „Mělas ho vidět. Tvářil se, jako když pije vlkodlaka.“
„Emmette!“ sykl táta. „Vedl si velmi dobře. Hlavní je, že to chce zkusit. Myslím, že to nebude problém, má dost silnou vůli a dělá to kvůli Lisse.“
Přikývla jsem a vydala se nahoru do pokoje. Lissina přeměna postupovala a ona čím dál častěji vykřikla, nebo bolestivě zaskučela. Nedokázala jsem tam jen tak nečině postávat a čekat. Došla jsem do pokoje a zamířila na balkon. Cestou jsem vzala z poličky první knížku, která mi padla pod ruku.
Na balkóně jsem si sedla na křeslo, otevřela knihu, ale hned po první větě jsem ji znovu zaklapla. Nedokázala jsem se na nic soustředit, myšlenky se mi honily hlavou a začínalo mě hryzat svědomí. Možná jsem to opravdu přehnala. Jacob mě pouze chránil. Zavřela jsem oči, objala knihu a přitiskla si ji na hrudník. Po tváři se mi znovu začaly kutálet slzy.
Chvilku na to jsem uslyšela křupnutí větve. Otřela jsem si rychle tváře a naklonila se přes balkon. Pár metrů od hranice lesa, stál ve stínu stromů Jacob. Když zjistil, že jsem ho spatřila, udělal pár kroků k domu.
„Můžu tě přijít utěšit, nebo mě zase vyženeš?“
Smutně jsem se usmála a přikývla. Jacob na nic nečekal, vyskočil na strom a zněj rovnou na balkon. Sevřel mě v náručí a políbil do vlasů.
Slunce zapadlo a na nebi se objevily první hvězdy. Ze zdola se ozývaly stále častější výkřiky. A pak jsem uslyšela Carlisleho. „Už to končí. Jed se dostal k srdci. Za chvíli se probere.“
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Falling star - 48. Čekání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!