Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 46. Spojenectví

Stephenie Meyer


Falling star - 46. SpojenectvíDalší kapitola, doufám, že se vám bude líbit :) Teď, když mám ty prázdniny se budu snažit do konce týdne přidat další díl, tak doufám, že mi do toho nic nevleze ;)

46) Spojenectví

Ness:

Po společné „snídani“ jsem byla zamlklá. Stále jsem hledala jakoukoliv jinou možnost, jak odlákat Glenna z hradu, bez toho, aby do toho byla zatažena smečka. A hlavně Jacob. Prostě jsem nechtěla, aby se do toho nějak motal. Nechtěla jsem, aby se do toho kdokoliv motal. Ale tohle byla asi jediná možnost, jak nás odtud dostat. Z přemýšlení mě probrala hlasitá rána, když Tod rozrazil dveře a vletěl k nám.

 

„Musíme to udělat hned! Slyšel jsem Glenna, jak s ním mluví. Je prý na cestě. Rozhodilo ho, že po tobě tvoje rodina pátrá a chce to skončit.“

 

Nemohla jsem ze sebe dostat ani hlásku. Rodina po mě pátrá? Kam až se dostali? Jediné, v co jsem doufala, bylo to, že nejeli do Volterry a jsou v pořádku.

 

„Ness!“ zatřásl se mnou. „Potřebuju přesně vědět, kde je smečka!“

 

Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči, a co nejpřesněji mu popsala, kde začínají hranice rezervace. Tod bedlivě poslouchal, otočil se na patě a vyběhl ze dveří.

 

„Počkej!“ vrátil se a já mu hodila náramek. „Prosím, postarej se o Jacoba.“ jenom přikývl a opět zmizel. Sedla jsem si do kouta a čekala. Neměla jsem ani ponětí, jak dlouho mu může trvat vylákat Glenna z hradu, takže jsem každých několik vteřin zkoušela posílat tátovi myšlenku. Byla krátká. „Jsme v Beaveru.“

 

Jacob:

Připadal jsem si tak bezmocně. Jen co jsme dojeli do Volterry, už jsme zase jeli domů. Byl jsem vyčerpaný, už ani nevím, kolik dní jsem nespal. Jakmile jsme vystoupili z letadla, rozběhl jsem se domů, v patách se Sethem. Cullenů jsem si nevšímal. Nebyli schopni ji najít. Stejně jako já. Rozeběhl jsem se lesem a hned ucítil přítomnost někoho z upírů. Hnal jsem se k rezervaci.

 

„Jacobe, jsme u jižního cípu. Přijď co nejrychleji.“ byl to Sam.

Rozeběhl jsem se ještě rychleji a upíří pach byl stále silnější. V dálce už jsem vidět celou smečku, seskupenou kolem dvou upírů. Doběhl jsem až k nim. Ani jednoho z nich jsem neznal. Na první pohled jsem ale poznal, že se živí lidskou krví. Přistoupil jsem blíž a zlostně zavrčel.

 

„Počkej, Jacobe, něco nám chtějí říct.“ mírnil mě Sam.

 

„Vyslechnu si maximálně to, jak budou žebrat o milost.“

 

Vyskočil jsem a povalil jednoho z nich. Seth mě následoval a povalil druhého. Opovrženlivě jsem se koukal na toho netvora pod sebou. Mohlo mu být maximálně tak sedmnáct. Jeho oči rudě zářily a byl v nich vidět strach a respekt.

 

„Jacku,“ zasyčel Sam vedle mě.

 

„Jacka.“ zachroptěl chlapec pode mnou. Trochu jsem povolil sevření.

 

„Potřebuju mluvit s Jacobem Blackem.“ upřesnil. Zamračil jsem se. Odkud mě zná?

 

„Já ti říkal, že nám chce něco říct.“ probodl mě Sam vyčítavým pohledem.

 

Trochu jsem od chlapce poodstoupil a nechal ho, ať se postaví.

 

„Opovaž se jim cokoliv říct Tode! Jestli jenom cekneš, zabiju tě!“ varoval ho druhý upír. Seth ho přimáčkl víc k zemi.

 

Tod se po něm nenávistivě podíval. „Musím mluvit s Jacobem.“ znovu zopakoval. Váhavě jsem přikývl.

 

„Ness potřebuje pomoct. Je uvězněná v Beaveru. Tohle ti posílá.“ zvedl ruku, ve které držel Nessin náramek. Okamžitě jsem se přeměnil, abych ho mohl vzít do dlaně. Tod při přeměně s překvapením uskočil. Sevřel jsem náramek v dlani.

 

„Díky.“ zašeptal jsem. Tod přikývl.

 

„Musím okamžitě vyrazit. Sethe, jdeš se mnou?“ Seth přikývl. Podíval jsem se na upíra, který byl stále chycený pod jeho tlapou.

 

„On asi není tvůj přítel co?“

 

Tod se uchechtl. „Ten vážně ne.“

 

Seth neváhal a začal ho trhat na kousky. Tod se rychle odvrátil. Ostatní ze smečky zatím zapálili oheň a naházely do něj všechny ostatky.

 

„Dovedeš nás tam?“ zeptal jsem se Toda.

 

„Jasně.“

 

„Někdo to musí říct Cullenům.“ otočil jsem se na smečku.

 

„Ti už to ví.“ ozval se Tod. „To byl hlavně cíl plánu. Dát vědět Nessině rodině.“

 

„Dobře.“

 

Znovu jsem se přeměnil do zvířecí podoby. Pokynul na Toda, že můžeme a rozeběhl se s ním lesem. Po chvilce jsem cítil, jak se za námi ozývají další údery několika mohutných tlap. Když jsem se ohlídl, viděl jsem za sebou čtrnáct ohromných vlků, letících lesem.

 

„Nemyslel sis, že si necháme něco takovýho utýct ne?“ zasmál se Paul.

 

 

Bella:

 

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Ležela jsem Edwardovi v náručí a najednou jsem letěla vzduchem.

 

„Edwarde, co se děje?!“ zeptala jsem se vyděšeně, zatímco se mnou letěl ze schodů.

 

„Už vím, kde je.“ hlesl. A ve mně vzplanul plamínek naděje.

 

Zastavil se až v kuchyni, kde se málem srazil s Alicí.

 

„Měla jsem vizi!“ vykřikla.

 

Do vteřiny byli všichni v kuchyni.

 

„Musíme do Beaveru. Ness mi poslala myšlenku, že tam jsou.“ Vychrlil ze sebe Edward.

 

Všichni přikývli a vyrazili z domu. Nebylo nutno říkat nic víc. Stačilo, že víme, kde je. Po tom jsme celou dobu pátrali. Edward mě postavil na zem a chytil za ruku. Letěli jsme lesem a asi tak v polovině cesty jsem napravo od nás spatřila smečku, v čele s upírem. Jacob se k nám otočil a Edward přikývl.

 

„On je přítel.“ pokynul hlavou k upírovi v čele smečky.

 

V Beaveru jsem nikdy nebyla. Spíše než město to byla maličká vesnice, obklopená lesy. Na nedalekém kopci byl mezi korunami stromů vidět napolo rozbořený hrad. Když jsme k němu doběhli, zůstali jsme stát před branami. Emmett se nahrnul dopředu a mříže doslova rozerval. Všichni jsme vběhli dovnitř, ale v tu chvíli jsme byli obklopeni.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 46. Spojenectví:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!