Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 29. Skok

22.06.2009 (15:15) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2944×

29) Skok

V sobotu jsem byla jako obvykle u Jacoba. Po společném obědě (vařil Jacob) jsme se vydali na procházku směrem k západní straně pobřeží. Když jsme míjeli vysoký skalní útes, klenoucí se nad temnou vodou, zastavila jsem se a přimhouřila oči.

Na nejvyšším bodu skály stálo 5 postav, tak blízko okraje, až se zdálo, že lehounký poryv větru je shodí dolů. Po chvíli jeden z nich skočil. Padal neuvěřitelně dlouho a zvládl před dopadem udělat ve vzduchu salto. Jakmile se jeho tělo dotklo vody, ozvěna se nesla podél skal a rozléhala se po okolí. Za okamžik skočil druhý. „To je ono?" zeptala jsem se Jacoba, uchvácená pohledem na padající těla. „Jó, tam skáčeme." odvětil a došel ke mně. Několikrát jsem je už zaslechla o tom vyprávět, nebo plánovat výpravy na útesy, nikdy jsem to však neviděla na živo. A doslova mne to uchvátilo. „Chci to zkusit." oznámila jsem Jacobovi s očima upřenýma na čtvrtého chlapce. Ten nechal své tělo pouze volně padat do ledové vody. „Co... cože? Ne, to není zrovna dobrý nápad Ness, co kdyby se ti něco stalo?" Poslední tělo s piruetou dopadlo do vody a já se obrátila na Jacoba. „Co by se mi mohlo stát, nejsem člověk. Prosím, Jacku, prosím!" chytla jsem ho za obě ruce a škemrala. To vždycky zabralo. Ale dneska ne. „Ne Ness, je to moc nebezpečné." zamračila jsem se. „Dobře, tak půjdu sama. Počkám si, až budeš mít školu a pak skočím." Jackovi se objevila v očích panika. „NE! Nemůžeš skákat sama!" pozvedla jsem obočí. „Takže?" Uvnitř Jacoba se sváděl krutý boj, který mu byl vidět na očích. Bál se o mě, ale nechtěl mi odepřít moje přání. Objevila se mu na čele hluboká vráska. „Tak dobře," zaradovala jsem se. „Super!" „ale pouze, jestli to dovolí Bella s Edwardem." dodal nesmlouvavě a založil si ruce na prsou. Úsměv ze rtů mi zmizel. „A nešlo by to tajně?" „Ne." Hlasitě jsem si povzdychla. Tohle bude těžký. „Ok, tak jdeme za našima." Jacob byl rád, že jsem přistoupila na jeho podmínku téměř bez protestů a s jistotou, že mi to rodiče nedovolí, se rozjel k nám domů.

***

„Ne. Ani náhodou!" zděsila se mamka, jen co jsem začala větu. „Ale mami, není to tak nebezpečný. Navíc nejsem člověk." „Ness, já nevím, vážně to chceš zkusit dneska? Nechceš ještě chvilku počkat? Maminka má pravdu, je to nebezpečné." domlouval mi zase táta. „No tak, já to zvládnu, Jacob tam přece bude se mnou!" Z horního patra se přiřítil Emmett, v ruce Roselinku a přerušil náš rozhovor. „Hej, ty jedeš s vlčaty skákat? Můžu jet taky?" „NE!" ozvalo se trojhlasně. Emmett se zamračil a nasadil hluboce uražený výraz. „Pojď Roselinko, když nás tam nechtěj, tak si skočíme někde jinde. Mohli by jsme zkusit nějakej mrakodrap, nebo něco takovýho. Přece se nebudeme kamarádíčkovat se štěňaty." a odkráčel. Když za ním klaply dveře, pokračovala jsem v přemlouvání. „Prosím! Nechte mě si skočit. Moc prosím!!" Mamka se zoufale podívala na taťku. „Už je dost velká, mohla by to zvládnout." zamumlal taťka. „Dáš mi na ní pozor?" mamka se úzkostlivě obrátila na Jacoba. „Slibuju. Neboj, postarám se o ni." vzdychl Jacob. Zajásala jsem. „Super! Dík!" vlepila jsem pusu mamce i taťkovi a táhla Jacoba ven, než si to rozmyslí. Naskočila jsem do auta a netrpělivě čekala, až Jacob nastartuje. „A já byl přesvědčenej, že ti to zatrhnou." nechápavě kroutil hlavou. „Já vím:" zazubila jsem se. Ještě jednou vzdychl a pak k mojí radosti konečně nastartoval.

Zaparkovali jsme jenom kousek od místa seskoku. Čtyři kluci stáli u okraje a připravovali se k dalšímu skoku. Pátý seděl u nedaleké skály.  Když jsme přišli dřív, poznala jsem v nich Paula, Jareda, Embriho, Setha a ten, co seděl, byl Kim - nejmladší člen smečky. Při pohledu na jejich polonahá těla pokrytá kapičkami vody mi přejel mráz po zádech. Když nás Seth zpozoroval, vyšel nám naproti. „Zdar Jacku, koho nám to vedeš? Deš se podívat, jak skáčem?" „Ne. Jdu si skočit." odpověděla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas. Začínala jsme o svém plánu pochybovat. Seth se zdál být zaskočený. „Ty budeš skákat?" přikývla jsem. Podíval se nesouhlasně na Jacoba. „Bella tě zabije." „Ta už to ví. Souhlasila." povzdechl si Jacob. „M... moment, mluvíme o té samé Belle?" „Jo, spoléhal jsem na to, že jí to zakážou, taky z toho nejsem zrovna moc nadšenej." Seth jenom nechápavě kroutil hlavou. Protočila jsem oči. „Tak jdeme." zavelela jsem a vydala se pozdravit ostatní.

Všichni mě vesele přijali a k mé úlevě mě ke skoku naopak podporovali. Pouze Kim byl nějaký zakřiknutý. Evidentně dneska skákal poprvé. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv nesměle opětoval. Sam byl poslední dobou stále jen s Emily a dělal, co jí na očích uviděl. Ke smečce se vracel pouze z nutnosti, a protože ani Jacob nebyl moc často v La Push, většinu povinností za něj s radostí převzal Seth.

Konečně se k nám připojili i Jacob se Sethem a mise mohla začít. Nechala jsem si na sobě pouze tričko šortky, suché oblečení z domova jsem si položila na kámen nedaleko srázu. Jen co jsem si sundala bundu, ovanul mě ledový vítr. Seth odněkud pohotově vytáhl deku a přehodil ji přese mě. Vděčně jsem ji přijala a zachumlala se do ní, co jen to šlo. „Tak jdeme na to. Ještě pořád to chceš zkusit?" „Jo." Když už jsem byla až tady, tak to přece nevzdám. „Ok." podíval se na mě Seth pochybovačně. „Jarede?" „Jo, jdu na to." zvedl se ze země a křupnul si prsty. Přistoupil až na okraj skály a mrkl na mě. „Koukej na profíka." V tom samém okamžiku se odrazil a padal. Zvládl se dvakrát ve vzduchu otočit a pak s tlumeným plesknutím dopadl do šedivé vody. Zatajila jsem dech a okolo mě se ozvalo obdivné mručení. Následoval Paul a za ním Embry. „Kime? Jdeš?" otočil se na něj Seth. „No... myslím, že tohle kolo vynechám." v tváři byl popelavý a rukama si objímal žaludek. Doufala jsem, že já takhle nedopadnu. „Tak teď ty Ness." pobídl mě Seth. „Myslím, že se ještě kouknu na vás dva." pípla jsem. Nutně jsem potřebovala ještě chvilku na uklidnění. „Nechceš si to ještě rozmyslet?" zareagoval Jacob na mojí nervozitu. „Ne." Jacob si povzdychl. „Tak já skočím, počkám na tebe dole a pomůžu ti jo?" Políbil mě a postavil se k okraji skály. „Sethe, dáš jí rady?" „Jasně. Spolehni se." poklepal mu na rameno. Jacob po mě hodil ještě jeden nejistý pohled a pak skočil. Jeho tělo se napjalo a svaly vystoupily. Padal neuvěřitelně dlouho a pak, těsně před dopadem udělal salto a po hlavě zahučel do vody. Seth protočil oči. „Vejtaha. Je jedinej, kdo to zvládne. Kromě Sama teda." Ještě chvilku koukal do rozvířené vody a pak se otočil na mě. „Takže. Hlavní je nezmatkovat. Prostě skoč, padej po nohách a nezkoušej žádný salta, nic podobnýho. Před dopadem pořádně propni celý tělo, aby tě dopad nebolel. Musím tě upozornit, že voda je trošku studenější." Uchechtla jsem se. Trošku. „Až budeš ve vodě, nesmíš zazmatkovat.  Voda je dneska klidná, takže se snaž plavat po proudu a trochu ke břehu. Tam tě Jacob chytne. Nemůže se ti nic stát, kdyby tě strhl proud, nech se klidně unášet a někdo z kluků pro tebe skočí." Přikývla jsem. Na odpověď jsem měla až moc stažené hrdlo. „Kim dneska taky skákal poprvé." pohodil hlavou ke skále. Kim tam seděl jako hromádka neštěstí, hlavu na kolenou a určitě si přál, aby už byl doma. Rychle jsem odvrátila oči.

„Možná by bylo lepší, abys napoprvé skočila z nižšího." Rychle jsem zakroutila hlavou. Vymotala jsem se z deky a podala ji Sethovi. Po celém těle mi naskákala husí kůže. Při představě ledové vody se mi dělalo špatně. Došla jsem až k okraji skály, prsty u nohou objala ostrou hranu studeného kamene a podívala se dolů. Při tom pohledu se mi zhoupl žaludek. Šedá voda čekala na své oběti jako otevřená náruč a zpěněné vlny se bily o skaliska. Zavřela jsem oči. Teď už je pozdě to vzdát. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Teď nebo nikdy. Zaťala jsem ruce v pěst a nohama se odrazila od okraje.

Vítr mi rozcuchal rozpuštěné vlasy a já nadšeně zavýskla. Bylo to nádherné. Připadala jsem si jako pták, plachtící ve větru. Tak volná. Nespoutaná. Letěla jsem vzduchem a přála si, abych mohla vzlétnout. Aby neexistovala zemská přitažlivost, která mě tak surově táhla k zemi. Neuvěřitelně brzy se pode mnou objevilo moře. Špičky prstů mi zajely do ledové vody a já cítila, jak mi tuhne celé tělo. Potopila jsem se pod hladinu a vše kolem mě zčernalo. Chvilku mi trvalo, než jsem přinutila svaly k pohybu a vynořila se zpět nad hladinu. Jen co jsem se vynořila, uslyšela jsem Jacobův hlas plný úlevy. „Tady Ness, poplav sem!"

Nakláněl se nedaleko ode mě z malého výčnělku břehu. Udělala jsem pár rychlých temp a chytila se jeho natažené paže. Vytáhl mě na břeh a políbil do vlasů. Mezitím připlaval Seth, který skákal hned po mně a seběhli se i ostatní kluci. „Už jsme mysleli, že neskočíš, ale byla jsi dobrá." pochválil mě Paul.

Zazubil jsem se a vymanila se z těsného kroužku jejich těl. To musím zkusit ještě jednou. Rychle jsem se rozeběhla po úzké pěšince nahoru na skálu. Kluci propukli v smích. Za mnou se jako střela hnal Jacob a v ruce mu vlál ručník. „Počkej!" volal a dupal do kopce. Za okamžik mě dohonil, čapl do náruče, zabalil do ručníku, políbil mě a nesl nahoru na útes.

Prosím komentáře ;)

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 29. Skok: