Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 25. Padající hvězda

08.06.2009 (15:25) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3112×

25) Padající hvězda

Všechny moje včerejší útrapy jsem sdělila rozhořčeně Jacobovi. Ten slíbil, že mi s tím pomůže. Takže jsme stáli všichni před školou, kde postávalo nejvíce lidí. Jacob mi pomohl z auta, pak mě objal a políbil na čelo. Pohladil mne po tváři a pak mi ještě zamával na rozloučenou. Jeho plán vyšel. Slyšela jsem zlostné nadávání kluků a obdivné pohledy na Jacobovo vypracované tělo. Takže Jacob byl teď pro ně můj kluk.

Emmett vypadal otráveně. Poznal, že zábava skončila. Dneska už si mě nikdo netroufne otravovat. Snad.

Vyrazili jsme ke škole, Emmett jako vždy v čele a s Roselinkou na krku. Ve vztahu Rose x Roselinka se stále nic nezměnilo. Emmett se ale stával čím dál tím víc otrávenější a možná i smutnější. Nevtipkoval jako obvykle. Že by mu Rose přece jenom tolik chyběla?

Celý den proběhl v klidu. Zpráva, že mám kluka, se velmi rychle rozšířila, takže si nikdo netroufl mě oslovit. Odpoledne pro mě Jacob přijel na motorce. Znovu jsme se vroucně přivítali. Když už, ať je hra úplná. Mamka sice na mě házela nesouhlasné pohledy, když jsem nasedala na motorku, ale nahlas nic neřekla.

„Vrátím se večer!" zavolala jsem ještě a už jsme se rozjeli směrem k La Push. Vítr mě cuchal rozpuštěné vlasy a já měla nutkání se pustit Jacobova pasu a roztáhnout ruce. Nechat vítr, aby se do mě opřel. Náhle jsem záviděla ptákům. Jejich lehkosti, svobodě... Nečekaně brzy jsme zastavili před Jacobovým domem. Zklamaně jsem seskočila, ale těšila jsem se na společně strávené odpoledne. Po dlouhé době jsme byli zase spolu a já měla pocit, že si už snad nepamatuju ani jeho smích. A ten mi scházel.

Jako obvykle jsme šli ruku v ruce k pláži. Byl březen a stále bylo chladno. Ale s Jacobem ne. Jacob kolem sebe dokázal vytvořit široký okruh, který byl plný tepla, slunce, naděje a radosti. Když jsem byla s ním, všechna špatná nálada šla stranou.

Došli jsme až k našemu kmeni a posadili se. Sedla jsem si Jacobovi na klín a přitiskla se k němu. Hřál jako kamínka. „Včera se Paul zase rozčílil." uchechtl se. No jo, Paul. Jak jinak. Stále výbušný, jako vždycky. Usmála jsem se. Jacob začal vyprávět. „Včera jsme hráli karty a hrál s námi i Paul ..." divoce gestikuloval rukama a chvílemi vybuchoval smíchy. Já ho ale neposlouchala. Dívala jsem se mu do obličeje a v hlavě se mi jako divoké včely honily myšlenky. Vzpomínala jsem na všechny ty krásné chvíle, strávené spolu. Na to, jak se mi rozbuší srdce vždy, když mne pohladí po tváři, jak jsem se pyšně nesla, když jsme ráno sehráli, že on je můj kluk.

Prohlížela jsem si jeho načervenalou tvář, jeho krásný úsměv, pevné a teplé ruce, které mě držely okolo pasu a náhle jsem si to uvědomila. Miluju ho. On je můj ochranný maják na rozbouřeném moři. Světlo, svítící do tmy. Můj Jacob. Vykroutila jsem se mu ze sevření a přerušila ho tak uprostřed vyprávění. Ztichl a zmateně sledoval, co jdu dělat. Přiblížila jsem svůj obličej k jeho a pohlédla mu do očí. Tvářil se překvapeně. Srdce mi začalo tlouct jako splašené. Ruku jsem pomalu sunula po jeho hrudi až k temeni hlavy. Zavřela jsem oči a přitiskla své rty na jeho. Nejdříve byl překvapený a strnulý. Za okamžik se ale vzpamatoval a začal mi polibky vroucně opětovat. Přitiskl si mě pevně k hrudi, jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou hladil po zádech. Na prsou jsem cítila jeho srdce, jak rychle buší v jeho hrudi. byl to nádherný okamžik. Být si tak blízko. Konečně jsem si byla jistá, co mezi námi je. Miluju ho. Dřív jsme byli kamarádi. Dobří kamarádi, ale bylo to neúplné. Vždycky byl pro mě víc, než jen dobrý přítel. Tak tomu bylo od začátku a tak tomu snad bude navěky. „Miluju tě." zašeptala jsem šťastně a znovu ho políbila. „Já miluju tebe. Miluju tě od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil." promluvil po chvíli a zakoukal se na oblohu, kde se začaly objevovat první hvězdy. „Jsi jako támhleta padající hvězda," ukázal nad nás. „prolétla jsi mi nad hlavou a osvětlila mi tak cestu černou tmou. Miluju tě Renesmee."

Jak dozněla jeho slova, slunce úplně zapadlo a na nebi se rozzářila tisícovka hvězd. Ještě jednou mě Jacob něžně políbil a pak jsme se vydali ruku v ruce směrem k Billiho domku.

Když jsme přijeli před náš dům, znejistěla jsem. Tváře mi náhle zrůžověly a srdce mi znovu začalo zběsile bušit. Jak na to budou reagovat ostatní? Živě jsem si dokázala představit Emmettovy poznámky. Jacob viděl moji nervozitu a vzal mě za ruku. „Nemusí to vědět, jestli nechceš. Může to zůstat jen mezi námi." zašeptal. Zavrtěla jsem rychle hlavou. „Stejně to na mě poznají." odpověděla jsem. Tváře mi hořely a usmívala jsem se od ucha k uchu. „Pojď."

Chytil mě tedy za ruku a došli jsme až ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupili jsme dovnitř. Jak je možný, že zase všichni seděli v obýváku? Osm párů očí se na nás ohlédlo, sedm tváří se roztáhlo do úsměvu. A jeden člen se nehorázně chechtal - Emmett. „Osmý!" zařval, tlemící se na celé kolo. Carlisle se ho snažil napomenout, ale vůbec se mu to nedařilo.

Všichni mlčeli a jenom se usmívali. Asi by se hodilo, abych něco řekla, ale mě v tu chvíli vůbec nic nenapadalo. Jacob se ke mně naklonil. „Nebude ti vadit, když to udělám oficiálně?" zašeptal mi do ucha. Než jsem si stačila v hlavě vůbec srovnat, na co se mě ptal, už mě táhl za ruku k rodičům. Nechápavě jsem se na něj podívala. Co jde dělat?! Došel až před ně a chytil mě kolem pasu. Taťka, který četl Jacobovy myšlenky, měl na tváři vážný výraz. Trošku jsme znervózněla. Mamka na mě pohlížela laskavým a možná shovívavým pohledem. Nesměle jsem se usmála. „Bello, Edwarde," začal Jacob. „miluji vaši dceru. Miluji Renesmee víc, než svůj život a nikdy bych jí nedokázal ublížit. Dovolíte mi dotknout se jejího srdce a na oplátku jí darovat své?" Celou dobu jsem z Jacoba nespustila oči. Tohle jsem opravdu nečekala. Ale líbilo se mi to. To, jak to krásně řekl, to, že mluvil o mě. Rychle jsem pohlédla na rodiče. Bylo vidět, že i mamka byla překvapená. Taťka položil Jacobovi ruku na rameno. „Nikomu jiném u bych ji ani nesvěřil." Jacob se potěšeně usmál a pak se otočil na mamku. „Souhlasím, ale Renesmee bude nosit od téhle chvíle u sebe baseballovou pálku. Někdy si totiž vykládáš řeč těla po svém." všichni se rozesmáli. Tady mi něco asi uteklo. „No konečně!" zařval znovu Emmett. „A já už se bál, že nakonec přece jen začne chodit s tím Jackem Townem. Ten je jak druhej Mike Newton!" rozlechtal se Emmett. Protočila jsem oči. „No, tak ... já už asi půjdu." snažila jsem se rychle dostat z dosahu Emmettových keců. „Dobrou." hlesla jsem a táhla jacoba nahoru do pokoje. Jakmile jsem byla na schodišti, slyšela jsem, jak sebou Emmett praštil na zem, svíjející se smíchy. Debil.

Protože byla skoro půlnoc, rychle jsem ulehla do postele. „Zůstaneš?" zeptala jsem se Jacoba. „Myslím, že bychom dneska neměli Emmetta  pobízet k dalším záchvatům smíchu. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby zjistil, že jsem tu zůstal přes noc." V hlavě jsem si promítla Emmetta. „No, tak raději běž." usoudila jsem nakonec. Přisedl si ke mně na postel a ještě jednou mě políbil. „Miluji tě Ness." Pak se zvedl a v mžiku proskočil otevřeným oknem ven. Rychle jsem odkopala peřinu. Vždyť jsem byla ve čtvrtém patře! Vyběhla jsem na balkón a hledala Jacoba, ležícího na zemi. Místo toho jsem před domem uviděla ve tmě červenohnědýho vlka. Když mě spatřil, zvedl hlavu do výše a hlasitě zavil. Ještě jednou mi věnoval vlčí pohled a pak se rozběhl do hustého lesa. „Miluji tě, Jacobe Blacku." zašeptala jsem do tmy.

Prosím o komentáře ;) děkuju

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 25. Padající hvězda: