Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 24. Střední

05.06.2009 (15:58) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2443×

24) Střední

V pondělí ráno jsem byla celá rozlámaná z noční pastičkové války. Podle toho, co vyprávěl táta, tak než Emmett stihl posbírat všechny pastičky v prvním patře, zaplavila Rosalie zbytek celého domu. Takže se celou noc domem ozývalo zlověstné cvakání pastiček a Emmettovo zlostné nadávání, když ho některá z nich praštila přes prsty. Do toho byl slyšet Roselinin zlomyslný smích. Pak se Emmett na zbytek noci zavřel do koupelny a mezitím ještě dvakrát odjel někam do města.

Ráno jsme se všichni poskládali od aut - Alice s Jasperem jeli v „nenápadném" PORSCHE TURBO a vzali s sebou i Rose, která odmítla jet s Emmettem v jeho jeapu. Já a rodiče jsme jeli ve Volvu. Prostě hlavně nenápadně.

Když jsme zaparkovali před školou, vyskočil Emmett z jeapu a rázoval si to do školy. Rychle jsem ho doběhla. Vepředu na krku se mu houpal miniaturní batůžek, ze kterého se ozývalo každým krokem pískání. „Není v tom to, co si myslím, že tam je?" zeptala jsem se podezíravě. „Když ona by jí chudinku zabila. Nastrkala ty pastičky dokonce i do záchodové mísy." fňukl Emmett. Protočila jsem oči. „Takhle místo ní zabije tebe." zpomalila jsem, aby mě dohnali ostatní a nechala jsem Emmetta jít v čele. „Nemůžeš ale popřít, že je vynalézavý. Dělal na tom celou noc." pousmál se táta.

Věděla jsem, že si nás budou někteří podezíravě prohlížet. Ale tohle jsem nečekala. Oni všichni doslova zírali. Teda kromě jedné emařky se sluchátky na uších. Možná k tomu přispěly ty tři nablýskaný auta, stojící uprostřed parkoviště.

Do tváří se mi nahrnula barva. Viděla jsem, jak mamka vedle mě sklonila hlavu. Záviděla jsem jí, že se nedokáže červenat. Rose se naopak oslnivě usmála na skupinku užaslých a rázem okouzlených kluků, kteří stáli v houfu u hlavního vchodu. Alice chytila Jaspera pevně za ruku a usmála se na něj. Emmett zvedl ruku, usmál se a zamával. „Čau lidi!"

Došli jsme až do malé přijímací kanceláře, kde nám předal jeden roztržitý pán naše rozvrhy. Tentokrát se Alice s Jasperem rozhodli, vydávat se za starší a nastoupili do druhého ročníku. Emmett z mě nepochopitelných důvodů chtěl za každou cenu chodit do ročníku se mnou. To bylo ještě před Roselinkou a rose proti tomu nic nenamítala. Divila jsem se, že se po posledních dnech nenechala přeřadit do jiného ročníku.

„Uvidíme se na obědě." zasmála se Alice zvonivým hlasem, vzala Jaspera za ruku a táhla ho na druhý konec budovy.

„Tak?" pozvedl obočí Emmett, když Alice s Jasperem zmizeli za rohem. „Jdeme do třídy, nebo tu budeme jen tak stát? Začínají mě už bolet nohy." Rose se ušklíbla, ale vydali jsme se do druhé budovy na hodinu biologie.

Když jsme vešli, všichni ve třídě zmlkli a upřeli oči na nás. Klukům při pohledu na Rose spadla brada. Rose toho využila, pohodila vlasy a zářivě se usmála. Emmett přimhouřil oči a scvaknul zuby. Aby jí to oplatil, rozeběhl se a jedním skokem přeskočil lavici a sedl si na židli. Pak ihned kontroloval, jestli má váček na krku ještě plný. Ve třídě to mezi děvčaty zašumělo. Na vteřinku jsem zahlédla Roseliin zlobný pohled, než si stihla znovu nasadit ignorující masku. Pak se sebrala a šla si automaticky sednout do jedné z posledních lavic. Emmett šel za ní, ale než si stihl přisednout, Rose na něj hodila varovný pohled. Když emmett i přesto odsunul židli, aby si přisedl, chňapla rukou po váčku na jeho krku. Emmett jen tak tak stačil uskočit a raději si sedl o jednu lavici dál. Spolužáci jejich počínání se smíchem pozorovali. Mamka s taťkou si sedli společně do jedné lavice, držíc se za ruku. Já si přisedla k jednomu příjemně vyhlížejícímu klukovi.

Bohužel příjemně jenom vypadal. Od chvíle, co jsem si přisedla, ze mě nespustil oči. Stále se vyptával, odkud jsme se přistěhovali, jak se mi tu líbí, co ráda dělám, co nemám ráda... Nakonec se mě zeptal, jestli bych s ním nešla do kina. Co nejslušněji jsem odpověděla, že musím momentálně dohánět učivo. Někde za mnou se ozval Emmett tichým: „První!"

Druhou hodinu jsme měli matematiku. Přesunuli jsme se do třídy a já si tentokrát sedla vedle dívky, která se jmenovala Sarah. Byla docela milá a nestrkala do všeho nos. Pochopila, že já zrovna moc výřečná nejsem a nechala mě soustředit se na vyučování. Bohužel ale ani tahle hodina neproběhla normálně. V druhé polovině hodiny mi přišlo psaníčko. Ani jsme ho neotevřela a rovnou ho v ruce viditelně zmuchlala. Ze třídy se ozvalo bolestné usyknutí pisatele. Sarah pouze nechápavě zakroutila hlavou. Za zády se mi ozvalo Emmettovo: „Druhý!"

O velké přestávce jsem se zdržovala s mojí rodinou. Do našeho malého kroužku se nikdo nevítaný neodvážil a já toho využila. Před koncem přestávky jsem však musela na záchod. Když jsem vyšla z kabinky, stála tam vysoká hnědovláska a se zájmem si mě prohlížela. Přátelsky jsem se na ní usmála. Opětovala mi úsměv a po chvilce se zeptala: „Ty jsi Renesmee, že jo?" „Jo," přikývla jsem. „Jack Town chce, abych se tě zeptala, jestli nepotřebuješ doučování. Je to milý kluk." mrkla na mě. „Já to zvládnu." procedila jsem mezi zuby, rychle si umyla ruce a vystřelila do třídy. Když mě spatřil Emmett, celou rozzuřenou, rozzářeně zanotoval: „Třetí!"

Den se mi zdál nekonečný. Ve frontě na oběd se mě zeptal další kluk, jestli bych s ním nešla na závěrečný školní ples, který se koná za 5 měsíců. Z očí mi asi šlehaly blesky, protože když jsem se na něj otočila s odpovědí, vyděšeně ucukl. Byla jsem šťastná, když jsem konečně usedla k našemu společnému stolu, kde už čekala Alice s Jasperem. Emmett hlučně rozebíral moje útrapy.

Než jsme odpoledne naskákali do aut, stačil říct Emmett „Sedmý!" a to když si ho jeden kluk zastavil a chtěl po něm moje telefonní číslo. Ten idiot mu ho samozřejmě dal.

Přijela jsem domů celá rozčarovaná. Nejraději bych se do té školy už nevracela. Raději jsem si nepředstavovala, kolik kluků mě zkusí oslovit zítra. Copak jsem nějaký magnet??!!

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 24. Střední: