Rose, nebo Roselinka?! moje další kapitola. Doufám, že se vám bude líbit, pro spestření tam máte Emmettův pohled. Přeji příjemnou četbu a prosím komentáře, dík ;)
01.06.2009 (15:27) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2712×
23) Rose nebo Roselinka?
Po Emmettově výstupu s Roselinkou bylo doma velmi dlouho dusno. Alice Emmetta dokonale ignorovala a Rose ho odmítala pustit k sobě na méně, než pět metrů. Emmett se sice zapřísáhl, že se Roselinky zbavil, ale zrovna včera pašoval někam nahoru do prvního patra velkou krabici zrní. Když mě spatřil, hodil po mě žadonící pohled. Pokrčila jsem rameny. Já byla ta poslední, které Roselinka vadila.
Mamka s taťkou, Esme, Alice a Jasper vyrazili na lov. Vzali s sebou i Rosalii, která stále uražená odmítla zůstávat doma s Emmettem. Udělala jsem si tedy snídani a posadila se je stolu. Doma jsem tedy zůstala pouze já, Emmett a Carlisle. Jacob byl doma v La Push a dospával včerejší noční hlídku.
Po chvíli se z horních pater ozvalo: „Emmette, já tě vážně přerazím. Nemám na ty tvoje vtípky náladu! Kde mám svůj kufřík?!" nadával Carlisle. Odložila jsem rohlík a rychle vyběhla nahoru. Našla jsem rozčileného Calisleho, jak dupe po pokoji a zuřivě hledá svůj kufřík. Z patra nade mnou se ozývalo zuřivé pištění. Oba jsme se na sebe zděšeně podívali a pospíchali nahoru. Carlisle rozrazil dveře, které vedli do koupelny a zůstali jsme stát. Emmett, na sobě Carlisliho bílý plášť, na rukou lékařské rukavice a roušku přes pusu se skláněl nad záchodovým prkýnkem, pokrytým bílým ubrusem. Vedle sebe měl otevřený Carlisleho kufřík a v ruce injekční stříkačku. Myš, která se divoce zmítala a pištěla, držel pevně přitisknutou na záchodovém prkýnku.
„Emmette?!" vykoktal ze sebe Carlisle. „Moment tati, jenom ji naočkuju." odpověděl klidně Emmett a vystříkl do vzduchu pár kapek nažloutlé kapaliny. „Ale to přece nemůžeš, to je sérum pro lidi, ne pro krysy!" „Neboj táto, tuhle vakcínu jsem šlohnul u veterináře." napřáhl ruku, soustředěním vystrčil špičku jazyka a bodl stříkačku do myši. Ta leknutím vypískla a začala mlátit ocáskem. „Tak a je to Roselinko." Vzal jí do náruče a začal se s ní muchlovat. Carlisle složil hlavu do dlaní. Pak si promnul obličej, zhluboka se nadechl a šel posbírat své věci. „Ještě jednou mi sáhneš na můj kufřík a uvidíš!" zaklapl víko a strhnul z Emmetta plášť. Ten na něj za jeho zády vyplázl jazyk. Když Carlisle naštvaně odešel, začal dávat Roselince pusinky. U toho jsem být nemusela. Emmett mě sice začal přemlouvat, ať mu pomůžu udělat pro ní pelíšek, ale já se raději rychle vzdálila a nechala Emmetta, aby se dál cukroval s Roselinkou.
Když se ostatní vrátili z lovu, Carlisle k Emmettově úlevě o Roselince neřekl ani slovo. Jeho špatná nálada byla však patrná. Roselinin postoj se nijak nezměnil. Možná se snad kvůli Carlisliho divnému chování utvrdila v tom, že je Roselinka stále v domě.
EMMETT:
Seděli jsme v tichu před televizí a sledovali baseball. Teda... vlastně asi jenom já. Rosalie seděla na druhé straně obýváku a ignorovala mě. Carlisle seděl za počítačem, co si ťukal do klávesnice a po očku mě sledoval, jestli mu náhodou nechci ukrást ten jeho kufřík, nebo co. Esme připravovala večeři pro Ness a vrhala na mě podezíravý pohled, protože jí Carlisle neřekl, co se stalo. Edwardova famílie byla u piána, kde se Edward zase vytahoval hraním. Alice s Japerem byli nakupovat - zase. Prostě totální nuda. Přemýšlel jsem, že dojdu pro Roselinku a hodím ji Rose do klína. Potom jsem však tuto myšlenku rychle zavrhl. Rosalie by mi ji opravdu byla schopná zakousnout. Takže jsem jenom tak seděl a sledoval zápas. Kolem desáté se všichni odebrali do pokojů. Jakmile se zvedla Rose, chtěl jsem jít za ní, ale ta pouze zavrčela, hodila po mě znechucený pohled a vyběhla nahoru. Znovu jsem si sednul. Ach jo. Mám já to lehké? Ještě asi hodinu po jejich odchodu se v horních patrech ozývalo divné skřípání, dupání a cvakání. Neměl jsem ale odvahu se tam jít podívat. Co když tam na mě čeká naštvaná Rose, jen aby se na mě vrhla a rozcupovala mě? Možná si připravila mučírnu a bude chtít vědět, kam jsem schoval Roselinku. U Rose jsem nic nezavrhoval.
Seděl jsem takhle asi další dvě hodiny a pak jsem se rozhodl jít zkontrolovat Roselinku. Sundal jsem si boty. Pomalu vystoupal schody a pečlivě překročil ten jeden vrzající. Oddechl jsem si. Tady podlaha už nevrže. Roselinčin pelíšek jsem umístil do nepoužívané skříňky pod starým, mohutným Carlisleho křížem. Nastrkal jsem jí tam spoustu hadrů, zrní, suchého chleba a vody. Právě jsem přemýšlel, jestli myši opravdu jedí sýr, když mě do nohy uhodila palčivá bolest. Rychle jsem uskočil na stranu a šlápl do dalších kovových kleští. Zaječel jsem. Můj křik upoutal všechny okolo. Dveře se otevřely a všichni se seběhli z ostatních pater ke mně do chodby. Někoho inteligentního napadlo rozsvítit. Přiběhla i Ness, mžourající do náhlého světla. Rozhlédl jsem se okolo a všichni propukli v smích. Dokonce i Rose se smála, ale tak nějak uspokojeně a vítězoslavně. Na obou nohách jsem měl asi tak deset pastiček na myši, které mě praštily přes bosé nohy. Okolo mě jich byla asi tak další stovka. Kdyby to tak nebolelo, smál bych se taky. Rychle jsem se sehnul a odcvakal si pastičky z nohou. Pak jsem se zamračil na Rose. Očividně to byl její nápad. „Mohla jsi Roselince ublížit." „To taky bylo v plánu." odsekla. Úsměv z obličeje jí okamžitě zmizel. „Vyber si, buď ta krysa, nebo já." „Ale Rose, s Roselinkou bych přece nikdy nespal." rychle jsem odpověděl. To už mě podezírá i z nevěry? Nebo jsem to zase špatně pochopil? Rose přimhouřila oči a pak naštvaně práskla dveřmi. A zase nemám kde „spát". To už mi vážně zbývá jenom Roselinka.
Ostatní se s chechtáním rozešli a já šel sesbírat pastičky, aby do nich moje myšinka nešlápla. Při tom jsem dostal přes prsty ještě asi dvacetkrát.
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Falling star - 23. Rose, nebo Roselinka?!:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!