17. kapitola Prohra, nebo vítězství. Pro zpestření jsem napsala další kapitolu z Edwardova pohledu, tak doufám, že se vám bude líbit.
15.05.2009 (15:30) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2582×
17) Prohra, nebo vítězství?
Edwardův pohled:
Ležel jsem pod mučivým pohledem Jane a tělo se mi napínalo křečí. Rty jsem měl i přes bolest pevně sevřené. Neudělám jí tu radost. Nevykřiknu. Snažil jsem se vzdorovat bolesti, jak jen to šlo. Náhle se krajinou ozval Janin šílený smích a já přestal myslet. Celým tělem mi projela šílená bolest. Rtx se mi otevřely a vyšel z nich pronikavý výkřik. Tahle bolest se nedala srovnat ani s bolestí při přeměně. Jediné, co jsem si v tu chvíli přál, bylo, abych zemřel, což měla Jane očividně v plánu. Kdybych dokázal promluvit, prosil bych ji, až mě zabije hned. Cítil jsem, jak mi tělo v neovladatelných záškubech nadskakuje ze země. A pak se začalo vše vzdalovat. Už jsem téměř neslyšel Janin pronikavý smích, ani moje výkřiky. Umírám, pomyslel jsem si s úlevou. Blíží se vysvobození z bolesti. Smrt, ta krásná dáma, která nám umožňuje dostat se ze světa plného bolesti a utrpení.
Pak náhle vše ustalo. Janin smích i můj křik. Vedle sebe jsem slyšel vydechnutí několika osob. Námahou jsem otevřel oči a zahlédl, jak kolem mě proběhli vlci, ženoucí se za skupinkou utíkajících černých plášťů v čele s Jacobem. Ness se podlomila kolena a sesunula se vedle mě a Belly do sněhu. Uprostřed planiny hořel obrovský oheň. Rychle jsem si prohlédl myšlenky všech okolo. Nebylo těžké najít, co se právě stalo. Všichni si to nevěřícně promítali v hlavě. Viděl jsem v jejich vzpomínkách, jak z Ness vystřelila ohnivá koule a zasáhla Jane přímo do prsou.
Ztěžka jsem se zvedl ze sněhu. Bella mezitím vstala a vzala Renesmee do náruče. Přes celou jednu tvář se jí táhl obrovský šrám. V její mysli jsem však neviděl vůbec nic. Pouze černo. Žádná myšlenka, pouze temnota. Neslyšel jsem ani její třepotavé srdce. Nic. Nemohl jsem tomu uvěřit. To není možné. „Ne." hlesl jsem. Dosel k Ness a pohladil jí po vlasech „Ne!" zakřičel jsem do ticha, které narušovalo pouze Bellino, Alicino a Esmino vzlykání. Carlisle přistoupil ke mně a položil mi ruce na ramena. Ostatní pomalu přistoupili a objali nás. Utvořili tak kolem nás chumel, plný smutku. Všichni sklonili hlavy a mlčeli. V jejich myšlenkách jsem viděl veselé vzpomínky na Renesmee, plnou života. Viděl jsem u Alice, jak byla šťastná z prvních velkých nákupů, jak se učila nadhazovat na baseball. Viděl jsem u Emmetta, jak jí pošťuchoval a jak se na něj na oko zlobila. Slyšel jsem v Esmině hlavě hrát její píseň, kterou Renesmee složila ten den, co jsme se nastěhovali do tohoto domu. Všichni mlčeli a přehrávali si svoje a její nejhezčí zážitky. Vzpomínali.
Náhlé ticho však přerušil osamocený úder srdce. Všichni zatajili dech. Po chvilce se ozval další úder a srdce se znovu rozeběhlo v rychlém tempu. Všichni jsme vykřikli údivem a úlevou. Lesem se neslo naše radostné volání. Carlisle přistoupil s nevěřícným výrazem k Renesmee a změřil jí puls. Pak jí nadzvedl oční víčka. „Bude v pořádku, je jen v bezvědomí." řekl s úsměvem na tváři.
Všichni se začali objímat a radostně povykovat. V záplavě štěstí jsem vzhlédl. Lesem se ozývalo Jacobovo volání Je Ness v pořádku? Nestalo se jí nic? „Všechno je v pořádku." zavolal jsem. Jacob se hnal z lesa a v tlamě držel veliký kus čehosi, co vypadalo jako trup člověka. Doběhl k ohni, přihodil věc do plamenů k Jane a rozběhl se k nám. Cestou se přeměnil a v běhu si nasadil kalhoty. „Je v pořádku?" zopakoval tentokrát otázku nahlas. Prodral se davem, shluknutým kolem Renesmee a zůstal před ní stát s bolestným výrazem. Oči se mu zalily slzami. „Já ji zranil." zašeptal sotva slyšitelně. Objal jsem ho kolem ramen. „Bude v pořádku, nic jí není." Slyšel jsem, jak zaťal zuby a snažil jsem se mu nečíst myšlenky. Byly plné smutku a sebenenávisti. „Koho jsi nám to tam přiložil do ohně Jacku?" ozval se Emmett rozradostněně. „Toho novýho." zašeptal. „Můžu?" zeptal se Belly s otevřenou náručí. Bella mu podala Ness a šla za mnou. „Jak.... jak to, že mě dokázal spoutat?" zašeptala Bella zmateně. „On tě nespoutal psychicky, spoutal pouze tvoje tělo." Objal jsem jí a věnoval dlouhý a vášnivý polibek. „Jacob ho ale zabil." pootočil jsem hlavou k Jacobovi, sedícímu jako hromádka neštěstí na zemi s Renesmee v náručí a bolestným výrazem. Sníh kolem něj stihl roztát.
Nevím, jak dlouho jsme takhle stáli a radovali se z vítězství a z toho, že jsme všichni na živu. Že je Renesmee na živu. Když slunce zapadlo, vydali jsme se společně domů. Carlisle trval na tom, že bude lepší, když Ness napojíme na přístroje. Pro jistotu. Odsunuli jsme proto nábytek a doprostřed jsme postavili postel. Renesmee jsme do ní uložili. Carlisle jí ještě zalepil šrám na tváři. Jacob paličatě trval na tom, že s ní zůstane přes noc. Rozloučili jsme se proto a rozešli se do pokojů. Jacob chytil Renesmee za ruku, sednul si na zem a hlavu opřel o její postel. Po chvilce usnul.
Moc prosím komentáře! ;)
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Falling star - 17. Prohra, nebo vítězství?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!