14. Díl mojí povídky. Prosím komentáře! Děkuji všem, co tuhle povídku čtou a komentují ;)
06.05.2009 (15:00) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2918×
14) Znovu nová škola
Když jsem se ráno probudila, venku už bylo světlo. Rychle jsem odkopala přikrývku a vyskočila z postele. „Tati?" Zvolala jsem v duchu a bosá, jenom v noční košili jsem vyběhla na chodbu. „Pojď dál Ness." Ozvalo se z rodičovského pokoje. Rychle jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Rodiče si klidně polehávali v posteli. Měla jsem v hlavě zmatek. Tak co se vlastně stalo? Co všechno Lissa ví? Byl u ní táta? Co zjistil? A ... stalo se to vůbec, nebo to byl jenom hodně bláznivý sen? „Ness, všechno je v pořádku, pojď k nám." Ozval se táta s úsměvem, když slyšel ten zmatek v mojí hlavě. Sedla jsem si tedy na postel a upřela oči na tátu. Pohladil mě po vlasech a začal vyprávět.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Lissin otec se setkal s upírkou? A Lissa že mě považuje za vílu z tatínkovy pohádky? Hrozně se mi ulevilo. Lissa neví nic, co by jí mohlo ublížit. Objala jsem taťku. „Děkuju, že jsi tam šel." Chvilku jsem si s rodiči povídala, celá šťastná, že vše dopadlo dobře. Měla jsem skvělou náladu a vzpomněla jsem si, že jsem Alici v den příjezdu slíbila nákupy. Splním slib. Někde dole Alice zavýskla. Usmála jsem se. „Škoda, že je neděle, jela bych s Alicí nakupovat." Mamka se zamračila. „Ty jsi včera opravdu nic nevnímala, co? Neděle byla včera, dneska už je pondělí." odpověděla shovívavě. Pondělí. Celou neděli jsem byla jako chodící zombie. Pondělí. Pondělí!! Nová škola! Taťka se pousmál. „Říkal jsem si, kdy ti to konečně dojde." Rychle jsem se podívala na hodinky. Půl osmé. „Sakra!" uklouzlo mi. Rychle jsem se snažila zvednout z postele. „To je jedno Renesmee, tak nastoupíš až zítra." Chytila mě za ruku mamka. „Ani náhodou!" Vytrhla jsem se jí a spěchala se obléct.
Popadla jsem první oblečení, které mi padlo pod ruce, hodila si tašku přes rameno, vlasy stáhla do gumičky a letěla dolů ze schodů. Rychle jsem si vzala v kuchyni rohlík s máslem a obula boty. Taťka už byl taky dole a v ruce svíral klíčky od auta. „Ehm... Ness?" Odkašlal si Emmett, dusící v sobě smích. „Co je?" Ohlédla jsem se. Mlčky ukázal na moje nohy a spustil smích na plno. V tom spěchu jsem si obula každou botu jinou. „Alice!! Už víš, jaká je nevýhoda mít tolik párů bot?!" Emmett se válel smíchy po zemi a Alice se na mě omluvně usmála. Rychle jsem si vyměnila boty tak, abych měla obě stejné a vyrazila do studeného rána.
Ke škole jsme přijeli asi jenom minutu před zvoněním. Znovu pozdě. To je tedy vizitka. Už podruhé v nové škole a zase nestíhám. Začínali jsme matematikou. Rychle jsem se rozloučila s taťkou, který mi popřál hodně štěstí, a vyběhla k obrovské šedivé budově. Doběhla jsem před třídu. Na dveřích stálo 5. B. Srovnala jsem dech, zaklepala a vešla. Hodina právě začala. „Á, slečna Wolfová." Zvolal učitel, jakmile jsem se objevila ve dveřích. „Doufám, že příště dorazíte včas." Přikývla jsem. Po krátkém představení jsem se posadila do zadní lavice.
Moje nové jméno bylo Vanessa Wolfová. Stejné, jako před lety, kdy mi maminka nechala udělat falešný pas, kdybych musela spolu s Jacobem odjet. Údajně jsem bydlela ve vedlejším městečku, ve kterém jsme měli dokonce na jméno Wolfovi koupený a zařízený byt. Kdyby to bylo nutné, za rodiče by se vydávali Carlisle a Esme.
Byl konec listopadu. To znamenalo, že se blíží pololetí a učitelé na poslední chvíli dohánějí známky. O látku jsem strach neměla. Kdybych něco nezvládala, kdokoliv z rodiny mě může doučovat. Možná by mohl i Jacob, ale i tak jsme se vídali strašně málo. Odpoledne s ním vždycky strašně rychle uteklo. Byla by škoda tyhle krásné a vzácné okamžiky zabíjet učením.
Rozhlédla jsem se po třídě. Lidé okolo mě byli úplně jiní, než moji bývalí spolužáci. Tolik se lišili. A to nejen vzhledově. Hlavně povahově. O přestávce se automaticky třída rozdělila na dvě skupiny - holky a kluci. Jako kdyby mezi nimi byla obrovská, tlustá neviditelná zeď, kterou se nikdo neopovažoval zbourat, nebo přes ní nahlédnout na druhou stranu. Nikdo z dívek neměl ani odvahu přijít ke mně a seznámit se... jako to tenkrát udělala Lissa. Bude lepší, když toho o mně budou vědět co nejmíň. Vytáhla jsem si proto učebnici a snažila se vstřebat novou látku. Kupodivu to, co probírali a učivo, které jsem přeskočila, jsem pochopila rychle.
Co bylo taky jiné, byly odpolední hodiny. V úterý a ve čtvrtek. Vadilo mi chodit na obědy do jídelny. Lidské jídlo jsem nikdy neměla moc v oblibě, a když tak to, co mi uvařila Esme, nebo někdo z rodičů. Tohle se jíst vážně nedalo. Rozhlédla jsem se po jídelně. Ostatním z mojí třídy to asi nevadilo. Vesele si povídali ve svém kroužku, i když si s tím jídlem spíž hráli, než že by ho jedli. Zhluboka jsem se nadechla a nabrala lžící něco, co vypadalo jako hodně rozředěné bláto. Taky to tak chutnalo.
Odpoledne pro mě přijela Alice a jeli jsme splnit můj slib do Port Angeles. Byla jsem celá špatná z nové školy a nákupy mi alespoň trošku zvedly náladu a Alice byla ráda, že s ní někdo jede dobrovolně. Jediné, co jsem jí nedovolila, bylo koupit mi nové páry bot.
Když jsme přijeli domů, byli tam všichni. Emmett se díval s otrávenou Rosalií na baseball, táta s mámou na mě čekali na verandě a ostatní byli v pokojích. To nikdo dneska nešel do školy? Taťka se usmál a zavrtěl hlavou. „Dohodli jsme se, že nastoupíme na střední s tebou. A Rosalie s Emmettem stejně pozítří dva týdny pryč." Lenoši. Zakručelo mi v břiše. „Jídlo ze školní jídelny co?" Znechuceně jsem přikývla. „Jdeme na lov, můžeš jít s námi, jestli chceš." Navrhl táta. Rychle jsme hodila tašku do kouta verandy a vyrazili jsme.
Než jsem šla tu noc spát, plná zvířecí krve, která alespoň trochu spláchla tu pachuť z oběda, na okenní parapet mi dopadla první letošní vločka.
Moc prosím o komentáře!!
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Falling star - 14. Znovu nová škola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!