Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fallen Angel 3. kapitola

23.05.2009 (22:30) • Sunny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2068×

3.

Po očistné sprše se posadila na postel. Ručníkem si vysušila vlasy a opět se ponořila do vzpomínek. Vybavil se jí medový hlas její maminky. Zavřela oči a poslouchala jeho zvuk. V dlani tiskla svůj přívěšek. Už je to tak dlouho, co spatřila svou matku. V očích se jí zaleskly slzy při vzpomínce na její nádhernou tvář. Vrznutí dveří jí opět probralo k životu.

Molly právě vstala a šla k sobě do koupelny. Violet uznala, že už je taky čas jít si zařídit své věci. Oblékla se do svého nejlepšího oblečení. Což byly rifle a bledě modrá halenka. K tomu ještě vzala bundu a boty. Opatrně sešla dolů.

"Dobré ráno Molly." Pozdravila ještě na schodech.

"Dobré děvče. Co tak časně?" Zeptala se paní Brownová.

"Mám ještě nějaké zařizování." Usmála se na ní Violet. "Chtěla jsem se vás zeptat jestli je tu někde poblíž střední škola?"

"Ano je. Když půjdeš na autobusovou zastávku tak nastup na linku 210 a je to čtvrtá stanice." Vysvětlila jí Molly.

"Děkuji. Tak já už půjdu. Nashledanou." Znovu se na ní usmála, oblékla si bundu a vyšla ze dveří. Ladným kokem se vydala k autobusové zastávce. Měla štestí. Autobus zrovna přijížděl. Naskočila do něj a okouzlenému řidiči zaplatila jízdné. Posadila se k okénku a sledovala ubíhající krajinu. Snažila se nevšímat si pohledů spolucestujících.

Konečně tu byla čtvrtá zastávka. Vai zvesela vyskočila z autobusu a zvědavě si prohlížela školu. Byla to velká kamenná budova, ke které se táhlo široké schodiště. Počítala, že stavba je tak dvě stě let stará. Byla porostlá břečťanem a Violet si ji zamilovala. Moc se těšila až bude moct nastoupit. Vystoupila po schodech a vešla dovnitř. Ocitla se v prostorné hale, na jejímž konci byl plánek školy. Díky němu našla kancelář, která byla v chodbě nalevo. Opatrně zaťukala na dveře.

"Dále." Ozval se pisklavý hlas nějaké ženy. Vai vstoupila do místnosti a do nosu ji udeřila nepříjemná vůně té ženské. Žena ve středních letech s kulatými obroučky si ji závistivě prohlížela.

"Dobrý den. Přejete si?" Zeptala se opět tím protivným hlasem.

"Dobrý den. Jsem Violet Hayden a chtěla jsem se zeptat jestli bych se mohla přihlásit sem na školu." Žena si ji chvíli podezíravě měřila.

"Do jakého ročníku byste chtěla nastoupit?" Zeptala se konečně.

"Do čtvrtého." Odpověděla Violet klidně.

"Dobrá. Nastoupíte zítra. Doneste mi ráno vyplněné tyto formuláře a tady máte seznam učebnic." Podávala jí příslušné papíry. Violet si je vzala, usmála se na ní a rychle se rozloučila. Spokojeně si oddychla. Konečně opustila tu místnost. Vydala se na cestu zpátky k hale, když před sebou zaslechla hlasy.

"Doufám, že už se to nebude opakovat pane Greyi." Slyšela přísný hlas postaršího muže.

"Jistě pane Profesore." Ozval se ten nejkrásnější hlas jaký kdy Violet slyšela. Jeho sametové tóny jí hladily na duši a ona si slastně povzdychla.

"Dobře tak se vraťte do třídy."

"Nashledanou pane." Znovu se rozezněl ten dokonalý hlas. Violet se nestihla včas vzpamatovat, a když vcházela za roh do někoho narazila. Kolem ní se rozprostřela tak nádherná vůně, že se jí podlomila kolena. Zachytily jí něčí silné paže.

"Jsi v pořádku?" Zaslechla znovu ten hlas, se stopou starostí. Pomalu zvedla hlavu a střetla se s těma nejkrásnějšíma očima. Utápěla se v záplavě karamelu.

Nathaniel napjatě sledoval dívku, kterou svíral v náručí. Topil se v jejích magických očích a plnými doušky vdechoval její omamnou vůni. Nikdy necítil nic tak úžasného. Co ho zarazilo ještě víc však bylo, že netoužil po její krvi. Stále čekal, že odpoví a přesto doufal, že v této pozici bude moct zůstat navždy.

"Ano." Vyšla nakonec z jejích dokonalých úst odpověď na jeho otázku. Nathaniel si stále kladl otázku kdo to je? Jak vůbec může něco tak nádherného existovat? Dívka hluboce vydechla a on si až teď uvědomil, že nedýchala. Opatrně jí postavil na nohy.

Violet byla stále ještě omámená jeho očima. Nenápadně však začala zkoumat jeho obličej. Byl nádherný. Dokonalé ostré rysy s jemnými detaily. Husté černé vlasy, které podtrhovaly jeho bledost. Úzké rty, které tolik toužila políbit a ty oči! Vysoká svalnatá postava. Uvědomila si, že jeho ruce ji stále drží kolem pasu. Nechtěla, aby ji pustil.

Nathaniel si však uvědomil, že ji stále svírá a rychle ruce spustil. Stačilo, že už jí ublížil tím nárazem. Byl překvapený, že neměla nic zlomeného ani, že necítila bolest. Její srdce bilo naprosto pravidelně. Opět se nadechl její úžasné vůně. Nechápal pocity, které svírali jeho tělo. Nikdy nic takového nepocítil. Na chvíli si dokonce myslel, že jeho srdce opět ožilo. Sledoval její dokonalý kouzelný obličej. Byl omámen její krásou.

Vai si povzdychla, když jeho ruce opustily její tělo. Tolik si přála se ho dotknout. Z jeho bledé pokožky vyzařovalo pro ni tak příjemné teplo. Uvědomila si, že na něj stále zírá. Odhodlala se a sklopila pohled. Na zemi byly rozházené formuláře, které měla vyplnit. Rychle se sklonila k zemi a začala je sbírat. Mezitím se snažila srovnat si myšlenky. Netušila co to je za pocity, které jí právě zmítají. Najednou se před ní objevila bledá ruka podávající ji její papíry.

"Omlouvám se, že jsem do tebe vrazila." Konečně se odhodlala promluvit.

"Nebyla to tvoje vina. Měl jsem dávat pozor." Okamžitě jí odpověděl. Violet si stoupla a opět se odvážila pohlédnout mu do tváře. Usmíval se. Málem se jí znovu podlomila kolena. Najednou jeho úsmev ztuhl. Podíval se na konec chodby a potom na Violet.

"Už budu muset jít. Ahoj." Rozloučil se a než se Vai stihla vzpamatovat už viděla jen jeho záda mizící na konci chodby.

Nathaniel velice nerad opouštěl tu nádhernou dívku, ale nemyslel si, že by bylo dobré kdyby ho s ní viděla jeho sestra. Celý den však strávil přemýšlením nad tajemnou neznámou. Violet se po chvílí vydala k východu. V druhé chodbě se proti ní zjevila velice krásná dívka. Měla vlnité blond vlasy, které jí sahaly až po bedra. Dokonalou postavu a stejně tak i obličej. Zarazila se, když si všimla jejích očí. Měla je stejné jako ten kluk před chvílí. Jenom z těch jejích čišela zlost. Violet kolem ní raději rychle proklouzla a vyběhla ven.

Začínalo pršet. Dívka nastavila tvář dešti, doufajíc, že jí počistí hlavu. Žaludek jí stále svíral ten divný pocit a příjemně ji hřálo u srdce. Netušila co se to s ní děje. Pěšky se vydala do města. Před očima stále jeho obličej. Došla k obchodnímu domu. Až tady se trochu probrala. Vzpomněla si co vůbec chtěla nakoupit. Jako první zamířila do nějakého butiku. Nikdy si oblečení nekupovala a tak to pro ni byl zcela nový zážitek. Koupila si nějaká trička, která se jí velice líbila. Stejně tak i kalhoty, mikiny, bundy a dva páry bot. Měla velkou radost, že vše pořídila tak levně.

Procházela se po obchodním centru, když narazila na potřeby pro malíře. Hned si nakoupila vše potřebné. Od malířského stojanu až po palety na barvy. Hned vedle obchodu pro malíře byl krámek s elektronikou. S uspokojením zjistila, že ji ještě zbyla dobrá polovina ušetřených peněz a tak si koupila profesionální fotoaparát. Nakonec se ještě stavila v potravinách a nakoupila si nějaké jídlo.

Ověšená taškami se vydala na cestu domů. Jak krásně jí to slovo znělo. Snažila se nevnímat řeči, které o ní lidé vedli. Byla z toho na rozpacích. Většina si šuškala jak je krásná a tak. Některé ženy se snažily na ní najít sebemenší chybičku. Nenašly nic. Dokonce i staré oblečení na ní vypadalo jako z nejpřednostnějších butiků a to jen díky tomu, že ho měla na sobě ona.

Violet je však nechápala. Vždyť je přece tolik hezčích lidí nežli ona. Jako třeba ta dívka co jí potkala dnes na chodbě. Ani si toho nevšimla a už byla u domu. Zvesela si otevřela dveře. A vše si odnesla do pokoje. Rozestavěla si malířské vybavení a uklidila oblečení do skříně. Jídlo vyskládala v kuchyni do příslušných poliček. Potom popadla fotoaparát a vyběhla na zahradu. Dávno už nepršelo a tak se rozhodla nafotit si tento kouzelný baráček.

Na zahradě se potkala s Molly.

"Ahoj. To už si zpátky?" Zeptala se překvapeně paní Bownová. Rty se jí při pohledu na Violet samovolně zvlnily do širokého úsmevu. Dnes z ní vyzařovala taková zvláštní aura. Bylo těžké jí nepodlehnout.

"Ano už mám všechno zařízené. Zítra nastupuji na školu. Byla jsem si to tam zařídit. A pak jsem byla ve městě a koupila si malířské vybavení a tenhle foťák." Vypravovala s nadšením Vai. Molly se jen usmívala, když viděla jak štastne dívka vypadá. Bála se, že by se jí tu nemuselo líbit. Violet však vypadala štastne přesto na ní stále bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Pobíhala kolem domu a fotila ho ze všech možných úhlu. Vyfotila tak hned několik filmů.

"Nechtěla bys se mnou povečeřet?" Zeptala se znenadání Molly. Chtěla si Violet udržet co nejvíce u sebe. Dívka se nad pozváním trochu zarazila. Dnes už měla v plánu jíst a nerada byla sama, ale je správné se k někomu vázat?

"Moc ráda." Souhlasila nakonec.

Celý večer rychle utekl. Violet se skvěle bavila. Paní Brownová jí vypravovala zážitky ze svého dětství a dívce po chvíli připadalo jakoby mluvila s babičkou. Uvědomovala si však, že za pár let bude muset tak jako tak odejít. Neboť jí už navždy bude osmnáct. V deset hodin se rozloučila s Molly a odešla k sobě do pokoje.

Stoupla si k stojanu a začala malovat. Netušila co kreslí. Měla zavřené oči, její ruce vedlo srdce. Když pak otevřela oči spatřila toho kluka ze školy. Zasněně si prohlížela portrét, který nakreslila. Vzpomínala na jeho nádhernou vůni a sametový hlas. Snažila se přijít na původ těch neznámých pocitů. Nic ji, ale nenapovědělo. Místo toho se zasnila a doufala, že ho zítra znovu potká. Do školy se těšila ještě více nežli kdy předtím.

Aby se zabavila tak si připravila potřebné roztoky pro vyvolávání fotek a nechala místnost utápět se ve tmě. V tom měla výhodu, viděla dobře a tak nepotřebovala žádné speciální místnosti s fialovým světlem. Do rána měla vše vyvolané a tak rychle zaběhla do koupelny, aby se mohla upravit.

Vlasy si nechala rozpuštěné, jen si je lehce sepnula sponkou s fialovým kamínkem. Nemalovala se. Nikdy to nepotřebovala. Její krása byla naprosto přirozená a uchvacující. Řasy měla husté a pleť dokonale čistou a alabastrovou. Z koupelny se vydala ke své nově vybavené skříně. Vybrala si modré rifle se sepranými a na oko roztrhanými částmi. V obchodě se jí velice líbily a tak si je bez rozmyšlení koupila. K tomu si vzala fialkové tričko a černou větrovou bundu. Ještě popadla nový pár bílých tenisek a novou školní tašku přes rameno.

Rychle seběhla ze schodů, dole pozdravila Molly a vyrazila na autobus. Cestou se jí začal čím dál tím víc stahovat žaludek nervozitou.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fallen Angel 3. kapitola: