Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fall down again II. Kapitola

16.04.2009 (11:00) • Elishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2177×

Minulá kapitola: Žiletko, má lásko

III. Kapitola -Tak TOHLE je moje značka heroinu

-SHELTON-

Vypráví Cristina:

„Ahojky Lily!" zavolám na svou kamarádku ihned, když jí zahlédnu v davu studentů.
„Ahoj, Cris" křikne na mě moc nevzrušeně, protože je plně zabraná do časopisu.
„Lil, co to čteš , že si mě skoro nevšimneš" vyčítám jí hned, jak se k sobě dostaneme přes ten dav lidí na školní chodbě. 
„Sorry, ale ty nejsi ten člověk, kterýmu bych se měla hned po ránu vrhnout kolem krku, ty nádhero" konstatuje. Hned se ovšem rozesměje při pohledu na mou rádoby uraženou tvář.
„To víš, že jsi mi chyběla Cris!" usmíří si mě. „Jen jsem byla hrozně zabraná do tohohle článku. Vidíš?? Je tady recenze o tom novym filmu , který sem včera zkoukla. Dracula 2000, myslím. Bylo to úžasné.."
„To věřím. Ale kvalitních filmů o upírech je dneska opravdu málo. Jaký byl děj??" zeptám se.
„Kašlu na děj" opáčí a ve stejnou chvíli mi ukazuje fotku nějakého herce. „ To je co?! Ten hrál Draculu. Naprosto dokonalej. Od takovýho bych se nechala kousnout." Proč mě to nepřekvapuje.
„Lily, ty seš nepoučitelná" konstatuju.
Její kyselý obličej mě nerozhodí. „No co? Nechci nějak kritizovat ten film, ale ten herec-Dracula byl jediný, na co se dalo dívat"
„Opravdu jediný??" pronesla jsem.
„Ach ano, ten druhý herec, co hrál na té dobré straně taky nebyl k zahození" zachichotala se a já jsem protočila oči.
V tu chvíli zazvonilo na první hodinu. Sláva.
„Cris, už musím. Dneska se uvidíme až při obědě. Jason se chce dneska někam projít o přestávce. Prý mi chce něco říct" řekla a zatvářila se nadějně.
Já jsem jen zvedla oba palce a naznačila pusou hodně štěstí, protože mě už nemohla slyšet.
Jéje. Uvědomila jsem si, že ještě musím pro věci do skříňky. Dneska mám výtvarku.
Juppííí. Moje nejoblíbenější hodina.
Otevřela jsem skříňku na jejichž dvířkách vévodil plakát Jima Morrisona. 
Vyndala jsem plášť a ještě nějaké potřeby a pádila do učebny.
Cestou jsem se s někým srazila, ale nepodívala jsem se mu do tváře. Rychle jsem sebrala věci ze země a šeptla: „Promiňte."
Vpálila jsem do učebny a oddychla si, protože se i učitelka evidentně opozdí.
Sedla jsem si na svou prázdnou lavici a oblékla si plášť. 
Holky vedle se mi pochechtávali a okukovali mé tričko Sexy pistols, které minimálně o číslo větší. No co?
„Týýjo, s takovym vkusem by ji sem snad ani neměli pouštět do týhle školy." Jediné co jsem zaslechla. Nezajímá mě to. Nosím si co chci.
No, jiné kamarádky než Lily bych tu asi nenašla. 
V tom učitelka vtrhla do třídy. V náruči měla naše nedodělané výkresy z minula.
„Takže, dneska budete dodělávat svá díla z minula. Myslím, téma Impresionismus."
Super. Téma typu Co cítím, miluji.
Jakmile jsem dostala svůj velký papír, začala jsem přemýšlet co dál.
Výkres je už téměř hotový.
Pustila jsem si iPod. Metallica...

Uběhla skoro půl hodina a já ještě neměla výkres uplně dodělaný.
Nic jsem nemohla slyšet, takže jsem se docela lekla, když jsem si všimla, že si vedle mě někdo sedl.
Vypnula jsem hudbu a pořádně tu osobu prohlédla.
Byla to usměvavá a výrazně hezká holka.
Vypadala že se chce se mnou dát do řeči, ale najednou se zarazila.
Má jemné rysy a zvláštní barvu očí. A je i hrozně bledá.
Zaujala mě.
„Ahoj, já jsem Cristina. Si tu nová?" osmělila jsem se a zeptala se.
Vypadala, že ji to překvapilo, když jsem na ni promluvila. Hned se však usmála.
„Ahoj, já jsem ta, do které si vrazila na chodbě" řekla, ale jakmile viděla můj šokovaný výraz rozesmála se. Když jsem chtěla spustit, předskočila mě." A ano, jsem tu nová, o víkendu jsem se sem přestěhovala s rodinou. A kvůli tý srážce se neomlouvej"
„Jasně, že se omluvim, byla to moje chyba.A..." 
Než jsem cokoliv stačila říct, opět mě předskočila. "Ach, ano. Já jsem Alice." 
Jakoby mi četla myšlenky.
Pak jsem si ale všimla, že na nás všichni zírají. Ušklíbla jsem se a zakoulela očima.
Alice se začala smát. Byl to ten nejjasnější a nejpříjemnější hlas, co jsem kdy slyšela.
Usmála jsem se taky. Bylo jí očividně jedno, že na ni všichni koukají. Zřejmě je na to zvyklá.
„Tohle, co kreslíš, je to hrozně...hrozně...zajímavé. Hrozně se mi to líbí" s úžasem se obrátila na můj papír.
„Díky, ale opravdu to tak dokonalé není. Ani to není hotové."
„Ale, nebuď tak skromná. Je to fakt originální." Podívala jsem se do jejího obličeje a uviděla jsem jisté nadšení.
„Dobře, tak to fakt díky. A ty nekreslíš??" zeptala jsem se.
„Ale ano. Nevěnuji tomu sice tolik času, ale trošku jo. Na tebe však nemám." Zase se usmála.
Že bych si našla kamarádku?
„A co tvoje rodina?" ptala jsem se.
„Noo.." vypadala, že se o tom moc bavit nechce „Moji sourozenci chodí na tuhle školu a můj manžel taky. Víš, jsme takový přelétavý ptáci." Usmála se.
„ Ty máš manžela?" zeptala jsem se. Docela mě to udivilo. Nemůže být o moc starší než já.
„Ano" řekla prostě. 
Prokecali jsme celou hodinu. Vypadala hrozně nadšená, jako by s nikým léta nemluvila.
Po zvonění se vypařila.

Viděla jsem ji až na obědě, protože jsme neměli už žádnou hodinu spolu.
Když jsem už šla do jídelny, ještě tam nebyla.
Sedla jsem si k Lily, která na mě mávala hned jak mě uviděla.
„Že neuhodneš co mi Jason řekl?" uhodila na mě hned jak jsem si sedla.
„Že tě miluje?" zeptala jsem se. Přišlo mi to hrozně směšný. 
„Néé, ale si blízko. Chce se mnou chodit!" skoro zakřičela.
„Báječné" zamumlala jsem nevzrušeně. Je mi jí spíš líto. Ten ji jenom využije.
Začala vyprávět. Já jsem jenom přikyvovala. 
Ňimrala jsem se v jídle a vnímala ji jenom napůl.
Pak do jídelny vešla skupina krásných tváří. Všimla jsem si Alice, jak se drží za ruce s jedním z nich. Ten byl taky tak zvláštně hezký jako ona. Jenom měl takový zvláštní výraz. Takovej vykulenej. Z nimi šla další překrásná blondýnka, která se usmívala na největšího z nich. Drželi se za ruce. Poslední věšel nějaký kluk, který byl evidentně znuděný. Neměl vůbec příjemný pohled.
Celkem fešák. Docela vysoký ,s volnějším tričkem a vykasanými rukávy. Při pohledu na něj se všechny holky v jídelně mohli uvzdychat. On se jen jemně usmál, zřejmě tomu. Musí bejt sranda, když na tebe zírá takový stádo tupých obličejů. Otočila jsem se zpátky ke stolu.
Lily ještě pořád zírala s otevřenou pusou. Začala jsem se smát. „Aby ti tam nenalítaly mouchy" řekla jsem.
Ona stejně ale nevnímala. Znova sem se na ně otočila.
„To jsou ti nový, Cullenovi" zašeptla Lily. Hmm, mnohem informovanější něž já.
Už se seděli pohromadě u jednoho stolu a začal mezi sebou tiše komunikovat.
Bože, jak jim musí být nepříjemné, když na ně takhle všichni civějí.
Koukla jsem na Alice, která se na mě taky podívala. Seděla tomu vykulenému na klíně. Zřejmě její manžel.Usmála se na mě a mrkla.
Taky jsem se usmála. Moje oči opět padli na toho posledního.
I když jsem ho neviděla zblízka, i jeho oči měli zvláštní barvu jako ty Aliciny.
Měl husté, bronzové vlasy. Působil trošku tajemně. Ostatně tak působila celá rodina.
Rozhlídla jsem se.Stále byli středem pozornosti. Týjo, jak v nějakým filmu.
Šla jsem vrátit tác a chtěla jsem vyjít z jídelny. Vedle mě se objevila Alice, která taky „vracela" tác. Dotkla se mé ruky. Lekla jsem se. Je tak studená...
„Nechci aby se moje rodina o našem malém přátelství dozvěděla, ok?? Prozatím to tak bude lepší" zamumlala. Moc jsem tomu nerozuměla ale přikývla jsem. Podívala jsem se k jejich stolu a střetla jsem se s pohledem toho vysokého bronzovlasého týpka. Těkal mezi mnou a Alice očima a mračil se. Nečum! Prolítlo mi skoro omylem hlavou
Jakoby to slyšel, vykulil oči, podíval se na Alice a poslušně se otočil.
Alice po mě střelila pohledem.
Co to je? Tichá pošta?
Ostatní si toho zřejmě nevšimli.
Odešla jsem a šla k autu. Zapomněla jsem si tam věci na tělocvik.
V tom jsem uslyšela jak se se někdo s někým hádá. Podívala jsem odkud to jde a sedla jsem do auta a přikrčila se, abych nebyla tak nápadná.
U jednoho ze tří luxusních aut sem viděla Alice a toho co se na nás tak podezíravě koukal v jídelně. Krucinál, už ho nechci nazývat ten co nás pozoroval nebo ten vysoký. Jak se jmenuje?
„Alice, to přece nemůžeš myslet vážně" zavrčel na Alice. Alice se přikrčela a chtěla něco říct. 
„Viděla jsem to" řekla na konec. „Podívej se."
Přestali mluvit. Koukali se ne sebe. Nic jiného. Přemýšlela jsem, jestli jsem nevypnula zvuk, ale jejich rty se nepohybovali.
„To nic nedokazuje" prořízl ticho on."Nemůžeš se přece s ní takhle jednoduše kamarádit. To to můžem rovnou říct celému světu." 
„Edwarde, ona je upřímná. Takhle čistou duší sem neviděla hodně dlouho. A navíc se nechystám jí to říct. Nemusí se to dozvědět a...vím že má s námi něco společného." 
„Ale neví to! Víš jaké je to nebezpečí? Strašně nás ohrožuješ a nejen na prozrazení. Kdyby se to dozvěděli Volturiovy.." Zamračil se. 
Edward!! Musela jsem se udržet abych nevyprskla smíchy. Kde k tomu chudák přišel?
Jako by to slyšel, zmateně se rozhlédl.
Jejich bouřlivý rozhovor přerušil školní zvonek.
„Alice, já s tím nesouhlasím" ukončil to.
Alice se zatvářila smutně."Neříkej to prosím ostatním" zaprosila.
„Dobře" slíbil, ale tvářil se neštvaně.
Oba odešli dovnitř a já vylezla z auta.

Jediný co jsem si vzala z jejich rozhovoru je fakt, že ho konečně znám jménem.
Teprve teď si uvědomuji význam jejich slov.
Bavili se snad o mě? No, vlastně o kom jiném.. Co je to jejich tajemství?
No, radši Alice nebudu říkat, že jsem je šmírovala. Už tak se cítím špatně.
Utíkala jsem rychle do šaten abych se převlíkla. Už jsem byla poslední.
Tělák proběhl k mému očekávání dobře, protože si vždycky odnesu několik modřin. 
Tentokrát jsem téměř bez zranění, ale nemohla jsem se celou dobu zbavit pocitu, že mě někdo pozoruje. Blondýnka od Cullenů, Rosalie jak jsem zjistila, měla tělocvik se mnou.
Mám dojem, že mi dvě bysme si asi nerozuměli.
Po tělocviku jsem rychle utíkala na hodinu psychologie.
Sice jdu pozdě ale aspoň jsem vysprchovaná.
Dneska mám fakt štěstí, protože učitel ve třídě opět nebyl.
Zamířila jsem ke své lavici, ale musela jsem se zarazit. V MÉ lavici seděl Edward. 
Polka jsem a šla si sednout. To už ale ve třídě byl učitel Jacket a já jsem si možná trošku oddychla.
Celou hodinu si mě nevšímal což mi bylo trošku líto. Spíše se od mě nakláněl ještě víc na stranu. Jako bych snad smrděla. Vždyť jsem se sprchovala.
Ze třídy vystřelil téměř se zvoněním. To už mě ale fakt urazilo.
No, byla to moje poslední hodina dneska, takže jsem šla na parkoviště. Po očku jsem se podívala po autech Cullenů, ale to by tam museli být. Jak mohli tak rychle zmizet?

Domů jsem dojela docela rychle. Špatná nálada mě však neopustila. Musela jsem furt přemýšlet o Cullenových.
„Jime?" zahulákala jsem u dvěří.
„Jsem tady Cris!" zavolal Jim z kuchyně.
Došla jsem do kuchyně. 
"Tady něco voníí" zabásnila jsem a snažila se nakouknout do hrnce. „Co se stalo, že vaříš?" 
„Tsss. To se něco musí stát abych začal vařit?" 
„Klid, brácho. A jakto že nejsi v práci?" zeptala jsem se ho a začala mu pomáhat.
„Ale, udělal jsem si dneska volno abychom mohli někam jet. Co na to říkáš?"
„Super" odvětila jsem nadšeně. „ A kam?"
„Nevím, třeba do Seattlu?"
Rozzářila jsem se jako vánoční stromeček. „Tam, kde se odprásk Kurt?"(pozn. Kurt Cobain:D)
„Jasný" usmál se.
„Tak to beru" políbila jsem ho na tvář.
„A jak bylo ve škole?"
„Docela nuda, i když vlastně..." přemýšlela jsem, jestli jsem to měla říct „dneska se ve škole objevily nějací nový. Jsou nějací zvláštní. Jedna se se mnou začala bavit a kluk z jejich party jí to začal vyčítat. Jsou fakt nějaký divný..." 
Jim nic neříkal, tak jsem se na něj otočila. Vypadal zamyšleně.
„Stalo se něco?" zeptala jsem se.
„Ne, ne. Jenom přemýšlím jak to dneska uděláme."
„Hmmm" změřila jsem si ho podezíravě. Dneska je fakt divnej den.

Odešla jsem do svého pokoje a zapřemýšlela. Ze stěny se na mě usmívala Janis Joplin.
Tak já se umyju, když Edwardovi tak smrdim. 
Šla jsem do koupelny a hupsla do sprchy. 
To by mě zajímalo co Jimovi přeletělo přes nos. 
Jim je to jediné, co mi na tomhle světe zbylo. 
Už odmalička mi nahrazoval rodiče, na které si ani nevzpomínám. 
Prý autonehoda.
Dříve jsme bydleli v Phoenixu a když rodiče umřeli, žili jsme i tady u babičky. 
Mezi mnou a Jimem je velký věkový rozdíl. Od jeho 20 let žijeme spolu v tomhle městě Shelton. Celkem velké město.
Když rodiče umřeli, Jimovi bylo 8 let a mě půldruhého roku.
S bratrem si neseme tu bolest celý život.
Jsme na sebe zvyklí a neumim si představit, že jednou budu bez něho.
A ta doba se neodvratně blíží. Mě za chvíli bude osmnáct a jsem rozhodnutá, že mu nechám volnou cestu životem. Nedovolím, aby si kvůli mně zničil život.
Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do ručníku.Pokusila jsem si trošku usušit dvé dlouhé hnědé vlasy.Zarazila jsem se. Opravdu jsem se osprchovala kvůli tomu sucharovi, Edwardu Cullenovi?

V pokoji jsem se oblíkla a šla dolů za Jimem ještě s mokrými vlasy. 
V tom někdo zazvonil. 
„Já tam skočim" řekla jsem bráchovi.
Když jsem otevřela, nestačila jsem se ani divit.

Příští díl: Z bolesti, do bolesti

Autor: Elishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall down again II. Kapitola: