Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 8.

09.07.2010 (14:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2748×

8. Jak já ho nesnáším

Holky

Bella:

Po odjezdu rodičů jsem se trochu víc pohádala s Rosalií. Byla to naprostá kravina. Hádaly jsme se, kdo z nás daruje Alice černý latexový prádlo. Rose si nějak prosadila svou a mě jen tak odkopla. Kdyby řekla dohromady, tak bych to ještě vzala. Ale tohle? Ne, protože jsem to vybírala já. Rose, aby dokázala, že to dá Alice, tak se do toho oblíkla.

Nechtěla jsem ji mít nějakou dobu na očích, tak jsem šla ke klukům. Myslela jsem si, že bude někdo v bytě. Ale mýlila jsem se. Sice dveře byly otevřený… ale oni nikde. V klidu jsem si šla sednout do jejich sedačky.

Byla tak krásně měkká. Divila jsem se, že se pořád s námi hádají o tu v kavárně. Radši jsem to neřešila a nechala si klidnou hlavu.

Po klidné chvilce někdo vtrhl do dveří a promluvil

„Co tu děláš? Zase nám chcete něco rozbít?“ zeptal se strachem v hlase o jejich elektroniku, protože si myslel, že bych byla jako Alice a dokázala bych něco rozbít. Temně jsem se na něj podívala.

„To si ani nemůžu v klidu někde odpočinout? Asi ne. Tak nazdar,“ rozčileně jsem si mlela a pořádně třískla dveřmi, které se po chvilce roztříštily a všechno sklo okolo také.

Chvíli jsem postávala na chodbě a přemýšlela, kde bych tak mohla mít klid.

„Jak já ji nesnáším. Je drzá, nafoukaná a vkrádá se do bytu. Tohle není normální přece, ne?“ promluvil Edward. Tohle jsem si o něm nemyslela, že by byl takový. Zato Jasper se mě zastal. Za to jsem mu byla celkem vděčná.

Vyšla jsem na střechu a zapálila jsem oheň, protože mě všechno štvalo. Lidi někdy něco nakousnou a nedořeknou. Skočila jsem do plamenů. Zkoušela jsem si svou zvláštní schopnost. Měla jsem štít, jak fyzický tak i proti ohni. Bylo to zajímavé. Nemohl se mě někdo jen tak zbavit. Musel mě vlastnoručně rozcupovat a následně mé kousky poházet po světě. Možná, že i tohle by nepomohlo.

Byla to divná představa… Nikdy neumřít. Možná až by byl konec světa, ale moje osoba by si zase něco neobvyklého vymyslela. Plameny mírně ošlehávaly štít a ten se díky nim zahříval. Bylo mi teplo, krásné teplo. Chvilku jsem se dočkala i vysněného klidu.

Z chodníku jsem uslyšela, jak lidé křičí. Nějaký mamlas zavolal dokonce hasiče. Nezbývalo mi nic jiného než se spakovat.

Potichounku jsem seskočila ze střechy na náš balkon. Odtamtud vedl únikový žebřík. Měla jsem i s sebou provaz. Uvázala jsem ho, udělala smyčku a do té jsem dala hlavu. Pořádně jsem se zavěsila, jako oběšenec. Takhle jsem normálně odpočívala. Jenže jsem si neuvědomovala, že jsem ve městě a ne na vesnici.

Po silnici jelo policejní auto a zastavilo. Vylezli z něj dva chlápci a hned se dívali na mé bezvládné tělo. Nejspíše zavolali posily a utíkali do domu. Tohle bylo na jeden den nějak moc. Naštvala jsem se.

„To tu někde není vhodný místo na přemýšlení? Takže radši mám zalézt do komína a doufat, že nevzbudím nějaký rozruch,“ zanaříkala jsem si docela nahlas.

Sbalila jsem si své saky. Doplahočila jsem se do našeho bytu. Rose nebyla doma. Latexový obleček byl pořád na svém místě. Já jen čekala, kdy ho pokadí nějací holubi. To by byla sranda.

Šla jsem si umýt hlavu od prachu. Když jsem si ji myla, někdo pětkrát zaklepal na dveře. Trochu déle mi to trvalo, než jsem tam došla. Otevřela jsem dveře a viděla toho, který mě pomlouval. Pořád jsem na něj byla naštvaná.

On jen hypnotizoval kapičky vody, které stékaly po mých vlasech. Po vteřinové záležitosti jsem promluvila.

„Co tu chceš?“ nepříčetně jsem vyštěkla a nadzvedla jedno obočí. Přistoupila jsem blíže ke dveřím.

„Mohl bych jít na chvíli k vám?“ zeptal se vlezle a doufal, že to zapůsobí. Jenže hošánek si dělal moc velký nároky.

„Já taky nemohla být u vás, tak vypadni odtud.“ Obrátila jsem ve svůj prospěch a vlepila mu to přímo do ksichtu.

„Ale byla jsi…“ nestačil domluvit, protože jsem znova třískla s dveřmi, ale tentokrát se nerozpadly. Nezajímal mě on, ani jeho vlezlé připomínky. Šla jsem dokončit práci, kterou jsem měla načatou. Domyla jsem si vlasy a v tu chvíli přišla Rose.

„Bell, promiň mi to chování. Tvůj nápad byl o hodně lepší. Dáme ji ho společně a bude klid.“

„Jo, to beru. Ale kde, že teď je Alice konec?“ Vždycky totiž říkala, kam jde nebo s kým jde.

„Prý šla s nějakým klukem ven. Ještě to není vážný, ale chtěla, aby to bylo vážný.“

„Netušíš, kdo by to mohl být?“ zeptala jsem se jí.

„To opravdu nevím. Ale něco mi říká, že bude se sousedem. S tím, který se chová nejvíce normálně.“

„Takže s Jasperem? Ten je v pohodě, jako kamaráda jsem si ho oblíbila. Je takovej normální. Emmett je spíš hodně vtipálek, ale když mu vezmeš hračku, tak se hned naštve a Edward? To je případ sám o sobě. Dneska mě pomlouval,“ napráskala jsem souseda.

„Neblbni a co říkal?“ hned se vyptávala Rose a třeštila oči.

„Že jsem drzá, nafoukaná a bůh ví co ještě. Říkám, že mě už nezajímá, a ani mě ničím nepřekvapí. Drzoun jeden.“

„A tak to jo. Bell, já jdu zase do kavárny za tím barmanem. Prve jsme si to opravdu užili,“ líčila mi Rose její pocity.

Odešla a já opět osiřela. Pustila jsem si televizi a dívala se, v jakém kurzu jsou dneska akcie. Kdyby to viděla Alice, hned by zase kupovala, protože by viděla, že z toho může opět vytěžit a neprodělá.

To ale tak po hodinovém odloučení přišla naštvaná Rose. Třískla nehorázně dveřmi, máchala rukama. Divila jsem se, co se děje.

„Co se děje Rose?“ zeptala jsem se jí, protože jsem po tom prahla.

„Ten barman je gay. Se mnou si užil, protože chtěl vědět, jaký to je se ženou. Bože, teď jsem zhrzená.“ Tak to už jsem chápala, ale divila jsem se, že to nepoznala dřív. Už to, že měl růžovou košili, naznačovalo, že není normální.

„Rose, ale na tom se dá přeci vydělat velký prachy,“ chlácholila jsem ji.

„Prosím tě, jak na tomhle chceš vydělat velký prachy?“ Položila otázku, kterou jsem čekala.

„Dobrá otázka, Rosie. Tohle asi bude první upíří gay, kdyby se našel ten druhej kluk. Tak by to byl upírský gay páreček. Takže tohle zveřejnit, tak máme peněz,“ mlela jsem to dost rychle a Rose měla, co dělat, aby mi rozuměla.

„Taky pravda, prosím tě, Bell, běž vyprat prádlo, dík.“ Tohle jsem od ní nečekala.

„Já si zajdu něco vyřídit, protože Emmett ukradl to latexový prádlo... Jdu na něj.“ Nechtěla, abych slyšela, jak na něho křičí.

„Jak já ho nesnáším,“ uslyšela jsem, jak si ještě zakřičela na chodbě.

Došla jsem do prádelny. Bylo tam hodně lidí, takže jsem měla co dělat, prodrat se mezi těmi lidmi. Přišla jsem k předposlední volné pračce a dala si na ni koš s oblečením. Jenže přišla tam dost nepříjemná stará dáma a sundala mi koš a na jeho místo dala její prášek.

„Hele, madam, co to děláte? Já tam měla koš,“ okřikla jsem tu babu.

„Neměla jste na pračce prášek. Takže já na ní mám prášek a tím pádem je má.“ Strhla jsem ten prášek dolů a dala tam ten svůj.

„Hele, hele, hele, tak si mě nepřejte. Co mi sundáváte ten prášek,“ nehoráznou rychlostí strhla můj otevřený prášek. Ten se rozsypal a už jsem viděla ten úklid, který budu muset provést.

„Hele, hele, hele, pěkně si to ukliďte a nepřejte si mě,“ už dost hlasitě jsem na ní řvala ze vzteku.

„Byl to váš prášek, tak si to zameťte.“ Už jsem se chystala ke slovu, ale někdo mě utknul.

„Bello, co se tu děje?“ zeptal se mě až moc mile Edward.

„Nic, jen ta ženská mi vzala pračku, vysypala prášek a nakonec si tu vymýšlí pravidla,“ štěkla jsem po něm.

„Jestli je to opravdu tak, tak si madam laskavě seberte svý saky paky a vypadněte do jiný prádelny.“ Divila jsem se, že zrovna on se mě zastává.

Baba se urazila, prudce vzala koště, celé to zametla a pak odkráčela se svýma věcmi.

„Díky,“ poděkovala jsem, ač se mi nechtělo.

„Za nic.“ Kývla jsem hlavou na souhlas a pokračovala v praní. On měl pračku hned vedle mě. Nějak jsem ho pořád pozorovala. Když jsem otevřela pračku, zjistila jsem, že všechno Alicino bílé prádlo se mi povedlo obarvit na růžové. Ta mě zabije. Edward se podíval, jak v pračce lovím jedny červené krajkové kalhotky, díky kterým se přebarvilo všechno prádlo. Zvedl jeden koutek a docela pěkně se usmál.

KONEC

Shrnutí

Kapitola 7. ζ Kapitola 9.

Doufám, že se vám díleček líbil a vy mi tu zanecháte komentíře. Snad nevadí, že jsem se nechala posledními odstavci inspirovat. Díky moc. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 8.: