Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 7.

06.07.2010 (10:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2389×

7.  Jak já ji nesnášim

Kluci

Edward:

Moji rodiče odešli od sestry dost brzo. S kluky jsme se rozhodli, že si zajdeme do kavárničky a o samotě pokecáme.

Došli jsme tam a chtěli se usadit do té pohodlné sedačky. Jenže na ní seděly dvě mladé upírky. Emmovi se hned zablýskly oči, kdyby mohl, už by slintal. Bylo jen jedno místo mezi nimi. Já si na tohle nikdy nepotrpěl, ale Emmovi to dělalo velice dobře.

Došel ke dvěma blondýnám. Mezi nimi bylo místo, tak si sedl doprostřed a objal je kolem ramen.

„Tak jak to jde?“ zeptal se jich svůdným a neodolatelným hlasem. Použil na ně sexy úsměv. Holky se na něho tak něžně podívaly, mrkly na sebe. Emmovi šáhly na zadek a on se nadzvedl. Vůbec to nečekal. Něco si s nimi začal povídat a domlouvat.

Ovšem my s Jasperem už ho raději nevnímali a začali se zabývat vlastními věcmi. Sedli jsme si k baru a tam si začali povídat.

„Jaspere, co si myslíš o Alice?“ nenápadně jsem se zeptal, protože jsem viděl, že se chovají k sobě nějak jinak. Prostě nejsou jako my. Psi a kočky.

„Já? Ty něco víš, že? Víc než já? Edwarde, vyklop, co víš!“ poroučel mi a propichoval mě pohledem. Po pravdě jsem nic nevěděl, ale šlo něco mírně vytušit.

„Podívej se někdy na ni, jak se na tebe dívá, avšak ty se na ni díváš stejně. Jediní po sobě nejdete. Dřív nebo později něco mezi vámi bude. V tom mi věř, Jazzi.“ Kývnul hlavou a začínal to vidět stejně jako já.

Chtěli jsme se vrátit domů, ale šli jsme bez Emma, protože on se zakecal s těma holkama. Na večer si něco domluvili. Měli přijít k nám do bytu. Nějak se mi to nezdálo a zatím jsem to neřešil.

Otvírali jsme dveře do bytu. Když byly už otevřené, tak v našem bytě byla Bella. Nechápal jsem, co tam teď dělá.

„Co tu děláš? Zase nám chcete něco rozbít?“ zeptal jsem se strachem v hlase o naši elektroniku. Bella se lekla, protože nás neslyšela. Temně se na nás podívala.

„To si ani nemůžu v klidu někde odpočinout? Asi ne. Tak nazdar,“ rozčileně mlela a pořádně třískla našimi dveřmi, které se roztříštily a všechno sklo okolo také. Tohle jsem nechápal.

Jasper vnímal její emoce, které byly velice smíšené. Rozčilenost, nejistota, nepřátelskost a strach. Jasper si nevěděl s ní rady. Jeho schopnost na ni nepůsobila.

„Jak já ji nesnášim. Je drzá, nafoukaná a vkrádá se do bytu. Tohle není normální přece, ne?“ ptal jsem se Jaspera.

„Ale je. Jen se zkus vžít do její situace. Ty asi moc o její minulosti nevíš, co? Tohle bych ti nepřál, kamaráde.“ Teď jsem naopak nechápal Jaspera, jak to celý myslel.

„Prosím tě, jak ty to můžeš vědět? Hm?“ Napadla mě dost zajímavá otázka. Jen jsem čekal, co mi na to odpoví.

„To by ses taky musel starat o někoho jinýho než o sebe. Vždyť se koukni okolo sebe a nežij si ve svém světě. Chci se dočkat dne, kdy budeš mít holku. Jestli ji vůbec budeš mít,“ promlouval mi do duše Jazz.

Pak jen odešel a já zůstal na chvíli sám. Za tu dobu, co jsem byl v bytě sám, jsem uklidil tu spoušť způsobenou Bellou. Neuběhly ani dvě hodiny a domů dorazil Emmett s těmi slečinkami z kavárny. Opravdu jsem ho odhadl moc dobře.

„Vypadni, bráško! Nyní si jde Emmettek užívat s dvěma bezva kočkama. Takže si taky bež někoho najít, nebo celou věčnost budeš sám. Jinak budu u sebe ve své autíčkové postýlce,“ zmateně mlel Emmett a já musel chtě, nechtě vypadnout, i když je to můj byt.

Vyšel jsem na chodbu a přemýšlel, co bych tak mohl dělat. Pak mě něco náhle osvítilo. Mohl bych jít k sestře. Ta nikoho nemá a ty dvě taky ne. A nápad už byl venku.

Pětkrát jsem zaklepal. Po delší době se otevřely dveře a v nich stála samotná Bella s mokrými vlasy. Z konečků jí padaly kapičky vody a ve mně se něco začalo vařit.

„Co tu chceš?“ nepříčetně vyštěkla a nadzvedla jedno obočí. Přistoupil jsem blíže ke dveřím.

„Mohl bych jít na chvíli k vám?“ zeptal jsem se vlezle a doufal, že to zapůsobí.

„Já taky nemohla být u vás, tak vypadni odtud.“ Chápal jsem ji, ale stejně jsem se musel ospravedlnit.

„Ale byla jsi…“ nestačil jsem domluvit, protože znova třískla s dveřmi, ale tentokrát se nerozpadly. Rozhodl jsem se, že vyšplhám po únikovém žebříku nahoru až k jejich bytu. To, co jsem viděl na žebříku u holek, mě dostalo natolik, že jsem málem slítnul. Jedna ruka mi vystřelila k ústům. Tak jsem se držel jen za jednu.

Na žebříku bylo černý latexový prádýlko. Oči jsem měl vykulené. Tohle vidět Emm, tak hned do dotyčné jde. Protože, když vidí latex… Tak jdou na něho chutě.

Co nejrychleji jsem doběhl do našeho bytu. Z Emmova pokoje se ozývaly podezřelé zvuky.

Mám jít? Nemám jít? Tohle by bylo lepší, než nějaký sex se dvěma. Jdu!

Vtrhnul jsem do jeho pokoje a on byl v tom nejlepším. Podíval se na mě a vypadalo to, jako kdyby mě svlékal pohledem. Asi už byl hodně navnaděnej, že i na mě takhle kulišácky koukal.

„Emme, přestaň na mě takhle koukat! Našel jsem černý latex u holek, ale je pověšený na únikovém žebříku, ale ještě nevím, koho je. Tak jsem si říkal, že by ti bylo ctí, to vědět jako první.“

„Holky, běžte. Já tu mám ještě nevyřízenou prácičku.“ Já jen doufal, aby to prádlo nebylo Belly, protože mi to k ní nějak nesedělo. Ale kdo věděl? Nikdo. Holky se jen sebraly a remcaly, že ho už nikdy nechtějí vidět. Nedivil jsem se jim.

S Emmem jsme tam vylezli. Emmovy oči zčernaly. Tak tohle bude nejspíš Rose. Přičichl si k tomu a také, že bylo.

„Edwarde, beru domů, tohle prádýlko doma ještě nemám. To musíš pochopit, chci ho do sbírky. Když nemůžu mít ten velký byt, tak to prádlo bude moje,“ odůvodnil mi, proč si to prádlo bere. A tak si ho tedy vzal. Docela mě zajímalo, kam to bude dávat za sto let… To aby si koupil pořádně velkou nemovitost na latexové prádlo a oblečení.

„Kvůli pár hadrům latexu. Že se na to nevys…“ řekl jsem mu, jak to doopravdy vidím, a je.

Založil si to latexové prádlo do své dlouholeté pestrobarevné sbírky a byl nadevše spokojen. Zanedlouho došel do bytu i Jasper. Voněl tak zvláštní vůní. Tu esenci jsem jako by znal, ale nepamatoval jsem si ji.

„Jaspere, zase ses střískal nějakou krvavou medovinkou a napajcoval ses ženskou esenciální vůní?“ docela hlasitě křiknul na Jazze Emm.

„Kdyby sis nechal těch keců a raději si uklidil v pokoji. Máš tam hroznej binec,“ provokoval Emma, který se nechá snadno zmanipulovat. Došel do pokoje a měl tam větší binec než před tím. Přiběhl ze svého pokoje a měl namířeno na něj ukazováčkem.

„Ty, ty, ty… jsi tam byl s holkou a v mojí autíčkový posteli? Jsi vůbec normální, co kdyby to pod tebou a tou nánou prasklo?“ Emm byl docela nabroušený, protože se mu nikdy nelíbilo, když jste mu sahali na jeho věci bez dovolení.

Jazz zakroutil v negativu hlavou a nenuceně se na Emma usmál. Více ho manipuloval svou mocí, ale Emm se jen tak nedal.

„Jak bych to mohl být já? Viděl si mě tu snad?“ Emm byl čím dál tím víc rozzuřený a zmatený zároveň.

„Edwarde?“ výhružně mě oslovil. Nadzvednul jsem jedno obočí a projel si rukou vlasy.

„Viděl si u mě někdy nějakou holku, se kterou něco mám? Kromě mamky a sestry. Asi ne co? Takže to máš marný, chlapečku, já nikoho nehodlám mít, protože je to jen na obtíž. Chápeš o čem to tu mluvím?“ Zakroutil v negativu hlavou.

„Jasně, to jsem si mohl myslet. Mluvím o tomhle. O tom bordelu a všem. Nebýt ženský tak teď tohle neřešíš.“ Trochu se zamyslel a nakonec to přijal a uznal, že mám pravdu. Nemělo cenu něco řešit.

Jenže pak se k nám zlostně do bytu drala Rosalie. Já čekal, kdy už konečně Emma seřve a dá mu, co proto. Jenže Jasper mi pokynul, abych šel vyprat raději špinavé prádlo. Nedalo se nic dělat. Popadl jsem prádlo a zajíčkovej prášek Azurit.

Shrnutí

Kapitola 6. ζ Kapitola 8.

Doufám, že vás to nenudilo a možná jste se trochu pobavili. Byla bych ráda, kdybyste tu opět zanechali komentáře. Nejspíš zavedu, že F.R.I.E.N.D.S budu vydávat od 15ti komentářů. Příště bude dílek jen z pohledu Belly. Máte se rozhodně na co těšit. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 7.: