Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 5.

28.06.2010 (08:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2822×

5.  Specialitka

Kluci

Edward:

Přicházeli jsme do bytu z jednoho celkem zapadlého baru. Tam jsme se dozvěděli, že Vampires Central Perk pořádá speciální menu na další den. Emm se hrozně těšil nejen na jídlo, ale i na to, že by se mohl s někým blíže seznámit. Jasper dost často přemýšlel o mé sestře. Moc jsem ho nepochopil, ale když mě s tím neotravoval, všechno bylo lehčí.

Ale pak tu nastal menší problém. Emm si chtěl zapnout sportovní kanál, ale nic se nezapnulo, jako kdyby televize nefungovala. Nechal to tedy být a vrhnul se na naši Hi-finu. Ale ta také nešla. Tohle už bylo na něj moc a nevěděl, co si má počít.

Udělal jednu zásadní věc… Musel jít na záchod. Jeho myšlenkové pochody jsem srovnával s Homerem Simpsonem. Byl tam tak deset minut a vracel se celej mokrej.

„Co to vyvádíš?“ zeptal jsem se tázavě. On udělal pár kroků a zacloumal se mnou.

„Štípnout by mi nepomohlo, tak jsem na sebe cákal studenou vodu. To snad pomohlo a jdu si zapnout televizi.“ Tohle opakoval, ještě pětkrát, a pak ho napadlo něco reálnějšího. Šel za sousedkami. Nebo spíše za mou sestrou Alice. I já jsem měl divné tušení, že to malý stvoření má v tom prsty. Proto jsem šel s ním.

Jasper se slovy, že raději půjde do města, nás nechal v tom samotné.

Emm elegantně zaklepal na dveře a do pěti vteřin tam už stála Alice.

„Copak potřebujete, chlapci?“ zeptala se na oko, i když už to dávno musela mít ve své vizi.

„Pojď prosím na chodbu. Potřebuji se na něco zeptat.“ Alice tedy došla na chodbu a očekávala, s čím Emm přijde.

„Nevíš takhle něco o naší televizi a hi-fině? Já jen, že nejde,“ vyrukoval na Alice Emm. Alice se na něj podivně podívala a odpověděla.

„Ne, opravdu o ničem nevím,“ odpověděla až moc nevinně.

„Já jen, že jsem při hledání závady našel tohle.“ Poukazoval na červenou sponku, na které byl nápis Alice. Ani já si toho do té doby nevšiml. Ale bylo to opravdu tak. Na hlavě jí jedna sponka s tím nápisem chyběla.

„Asi nemá cenu říkat, že není moje?“ zeptala se s rozechvělým hlasem Alice.

„No, to opravdu nemá,“ podotknul ostřeji Emm.

„Sestro, proč jsi to udělala? Řekni mi pravdu,“ pobízel jsem Alice, která už chtěla jít domů.

„No, protože jsem si chtěla vzít od vás kabel, ale přestřihla jsem omylem od hifiny.“ To bych ještě skousl. Ale já umím číst myšlenky a ona myslela na to, jak mě převezla. ´Jo bráško, to máš tak, že jsem nechtěla, abyste zítra šli do kavárny. Ta poslední část však byla řečena po pravdě, ´pomyslela na to Alice.

„Sestro! Já chci vědět pravdu,“ okřikl jsem ji a ona si vůbec neuvědomovala, že dokážu číst myšlenky.

„Nelez mi do hlavy! Nějak si to pořád neuvědomuju. Nechtěly jsme s holkama, abyste zítra přišli do Vampires Central Perk.“

„A tak odtud vítr vane. Ty si myslíš, že já bych se to nedozvěděl? To jsi tedy na velkým omylu. Sestro, za tohle budete pykat. Všechny tři,“ řekl jsem pravidla a s nechutí se od ní odtrhl. Emm hodil škleb pomsty a Alice jen nevěřícně koukala na naše mizející záda za dveřmi. S klukama jsme se nesmírně těšili na další den a na to povyražení do VPC (Vampire Central Perk, od téhle doby už budu používat tuhle zkratku). Chtěli jsme holky převelice naštvat, že tam přijdeme.

Připravovali jsme se na různé akce a reakce, protože jsme nevěděli, s čím na nás holky přijdou. Ony jsou velice zákeřné

Už se blížila otvírací doba, ale něco nám do toho vlezlo. A to něco byli neoblomní měřiči oken. Chtěli je vyměnit za nová a lepší okna. Co se dalo dělat? Sousedky to vyhrajou. Velice nás to štvalo. Mohli jsme být na koni, ale takhle jsme jen v sedle. Všichni jsme si povzdechli a hned jim pomáhali všechno měřit.

Holky

Bella:

Poté, co se Alice navrátila naštvaně z chodby, šla co nejrychleji do krámu, se slovy, že za okamžik je zpět. Jak řekla, tak taky udělala a za necelých pět minut rozrazila dveře a třískla s nimi. Neuvěřitelnou rychlostí se vrhla na balkon a tam se posadila na sloupek, nohy měla přehozené přes hranu tak, že jí visely ve vzduchu. Na nohou měla takové už dost ošoupané baleríny. Ale měla je nejraději. Byly značky Nike. Velice o ně s láskou pečovala a nedala na ně dopustit. Na ráz jí spadly dolů na silnici. Šlo slyšet jen pořádné troubení aut a několik mega velkých nárazů a jeden výbuch. Připadala jsem si jako když hraji GTA a převrátím auto… To také hned vybuchne.

Přitom, jak Aliciny botky dopadaly na zem, řekla sprosté slovo ve vzdechu.

„Kurva, už se na to můžu vysrat. Jeden blbec má kecy, bratr ho podporuje a vy jste se mi botky milé rozhodly spáchat sebevraždu? Tohle není fér. Já umřít nemůžu a vy mě v mé věčnosti opustíte?“ Já jen na ní zírala jak na blázna.

Potom vytáhla z kapsy krabičku Camelek a zašmátrala pro jednu cigaretu. Nikdy jsem neviděla, že by upír mohl kouřit. Ale co? Zabít vás to nemůže, rakovina vás nepostihne, a že zamořujete vzduch? No co? Dělaj to jiní, tak proč ne Alice.

„Alice, co blbneš? Tohle se k tobě nehodí,“ napomenula jsem sestru. Otočila se i s cigaretou v puse a s ní i mluvila.

„Chce válku. Můj bratr chce válku s námi… všechny tři si na nich musíme pochutnat. Prý půjdou zítra do kavárny a budou dělat naschvály.“ Zavolala jsem Rose, ta ihned přiběhla. Lítostivě se podívala na Alice a hned si taktéž vzala ze své kapsy cigaretu. Holky se asi hodně trápily.

Když oni, tak já taky… Vzala jsem si od Alice cigaretu na odreagování a v klídku jsme si vypalovaly za středeční noci. Dělaly jsme různé kouřové obrázky. Rose zachytala tak, že málem přeletěla přes sloupek. Takže závěr dne byl skvělý.

Blížila se otvírací hodina VCP, ale to zrovna k nám dorazili měniči topení. Neváhaly jsme ani vteřinu a hned jsme jim běžely na pomoc. Nastejno jsme doufaly v to, že to nakonec stihneme a kluci tam přeci jen nebudou dřív jak my. Práce byla ani ne za hodinu a půl hotová. Topenáři nás pochválili, jaká jsme šikovná děvčata. Pak jsme se jen rychle vysprchovaly a vzaly si na sebe nové oblečení.

Řítily jsme se po cestě do VCP. Už jsme dobíhaly ke vchodu, jenže jsme však narazily na kluky.

„Jaká náhoda,“ řekla velice ironicky Alice.

Emmett chytil Rose, Jasper odstrčil Alice a Edward mi chtěl podkopnout nohu. Jenže ten den jsem měla jen jediný cíl a to získat tu pumu celou pro mě. Jeho noze jsem se ladně vyhnula a prosmýkla se mezerou, kterou utvořily otevřené dveře. Ihned jsem se narvala k barové židličce a posadila se na ni. Princip výhry spočíval v tom, že jste si koupili los a následně setřeli. Koupila jsem si tedy jeden za pět dolarů a velice pomalým otáčivým pohybem ho stírala. Pak jsem sfoukla krycí vrstvu a na losu byla napsána PUMA.

Los jsem dala prodavačovi a ten mi ho směnil za obrovskou pumu.

„Měla jste štěstí, slečno, tohle je poslední puma dne.“ Pogratuloval mi a podávala přitom pumu.

„Nééééééééééé,“ ozval se za mnou křik. Myslela jsem si, že je to žena. Něco mi nedalo a já se otočila. Byl to Edward. Nějak se ho lekla a pumu upustila na zem.

Edward neváhal a hned mi pumu ze země sebral. Natolik jsem se naštvala a udělala výkop. Puma mu vypadla z ruky a já ji zachytila. Co nejrychleji jsem zaběhla na dámské záchody. A tam jsem si chtěla na ní pochutnat, jenže to by mě ten dotyčný nesměl vyrušit.

„Proč se taky nerozdělíš?“ zeptal se o tón sklesleji. Zvedla jsem hlavu a zaměřila na něho svůj pohled.

„Mám k tomu víc důvodů. Tak zaprvé, nevím, proč jste se hned vrhli na holky a nenechali je projít. Věřím tomu, kdybych se neprosmýkla dveřmi, tak bys mě ještě dlouho násilím držel. A zadruhé, mohl jsi poprosit a já bych se rozdělila. Teď prosím odejdi a neruš,“ požádala jsem ho, ale že by se měl k odchodu, se nedalo říct.

Váhala jsem, jestli mu mám nabídnout, ale to jak si pořád s Alice ubližovali, mi přidalo na tom, že on by se taktéž nerozdělil. Přestala jsem na něho zírat a pustila se do té pumy. Nevím proč, ale cítila jsem se nějak divně, když se na mě pořád díval.

Prázdnou pumu jsem odhodila do kontejneru s červenou barvou. Tam se vyhazovaly divoké šelmy. Vysoká patřila do hnědého kontejneru a zvláštní exotická zvířata měla speciální stříbrný kontejner. Prostě mi upíři jsme si taktéž museli udělat svojí komunitu a žít normálně.

Nějak mě to už ve VCP nebavilo, tak jsem se opět vydala do městského parku. Ten sousedskej šmírák taktéž šel pořád za mnou.

Už jsem ho ignorovala. Raději jsem se posadila na lavičku a relaxovala na ní.

Kluci

Emmett:

Bella proklouzla jednoduše dovnitř a my jsme měli ještě menší šanci než před tím. Rose jsem držel dost silně, ale najednou se otočila. Přiblížila se k mému obličeji a najednou mě začala líbat na rty. Nějak jsem se uvolnil a začal jsem ji také líbat a šmátrat rukama po jejím těle.

Ale vysmekla se z mého objetí. Já pořád líbal do prázdna, protože ona byla jako bohyně líbání. Nevím, co to se mnou bylo, ale byl jsem omámen. Alice s Jasperem se mi smáli. Jenže tu něco nesedělo. On ji nemusel držet a ona neutekla. Raději jsem toho nechal a pospíchal za Rose do kavárny. Ona však už seděla na barové židli a tahala si los. Seškrábla, ale nic tam nebylo.

Tak jsem si koupil dva losy. Setřel jsem první, byl prázdný. Pak jsem se hned s nedočkavostí vrhl na druhý a samou radostí jsem vykřikl: ´Mám to,´ a v tom se mi přetrhl ten los, jak Rose nadskočila.

Ukázal jsem to barmanovi.

„Promiňte, pane, ale roztrhnutý los vám neuznáváme. Je nám velice líto,“ odpověděl barmanskej. V tu chvíli to ve mně vřelo.

„Ale to přece nejde. Pokud vím, tak ty lístky máte spočítané a ten medvěd vám prostě nemůže zbýt. To nejde… On by vám prošel.“ Nemohl jsem to pořádně rozdýchat.

„O to se nestarejte, pane. My si to velmi rádi rozdělíme mezi sebe.“ V klídku prohodil barman a já měl, co dělat, abych jim nevlítnul do skladu. Se zlostí jsem vyšel ven prohledávat kontejnery, jestli tam není nějaké zvíře, které má v sobě alespoň zbytek krve.

Nikde nic nebylo. Byl jsem z toho velice frustrovaný. Raději jsem zašel zpět do kavárny. Prošel jsem okolo Jaspera.

„Chlape, ty ale smrdíš. Radši tam ani nechoď. Nebo by i upír z tebe mohl pojít.“ Musel si rýpnout Jasper, a tak přitepleně se usmíval. Nechal jsem to pro tentokrát plavat a šel jsem tedy do kavárničky.

Holky

Rose:

Naštvaný Emmett rozzuřeně odešel a já seděla naproti barmanovi. Mladý barman se na mě tak krásně podíval a já mu ten pohled zajisté oplatila.

„Slečno? Dala byste si toho medvěda, co nám zbyl?“ zeptal se mile a já přikývla. Zrovna přišla i Alice a s úsměvem se na mě dívala. Barman kývl na Alice hlavou a taktéž připravoval skleničku pro Alice. Barman zapíchl kohoutek do medvěda a už si reguloval rychlost a proud toku krve. V tom rozrazil dveře ten drzoun Emmett.

„Jak to, že ta holka má mýho medvěda? Upíři, to jste se snad dočista pomátli? Tohle není normální. Co jim to nalíváš. A vůbec, proč jim to nalíváš? Vždyť se to má sát a ne nalívat,“ křičel na všechny ten náš tupý soused.

„Pane, prosím uklidněte se. Jsou to dámy a ty by správně podle řádu 215 § 58 druhého odstavce b), neměly na veřejnosti sát ze zvířat. Zato my muži můžeme,“ vysvětloval ten nádherný barman tomu tupcovi. Ten by za ten hřích stál.

Až Alice dopila a ten mimoň odešel, tak jsem tam zůstala s tím barmanem až do rána. Byla to skvělá noc a nechtějte raději znát podrobnosti, protože by to bylo moc i na vás.

Shrnutí

Kapitola 4. ζ Kapitola 6.