Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 4.

24.06.2010 (20:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3140×

4. Sousedské vztahy

Kluci

Edward:

Čapla za kliku a nehoráznou rychlostí rozrazila dveře a co měla v ruce, mě dorazilo. V ní třímala růžový balonek napuštěný vodou. Jenže voda to nejspíš nebyla. Upíří rychlostí ho po mě hodila, jenže nebyl jediný, který byl v ruce. Navíc ty balonky byly snad kouzelné. Protože když se na mě rozprsknul, tak se mi rozežíralo tričko a klukům, co šli do bytu, to taky rozežralo zasažená místa v látce.

„Nesnáším růžovou, tak tady ji máš. Protože Nesnáším i tebe,“ rozhořčeně mlela a já tam stál už skoro nahej. Kluci se co nejrychleji zpakovali a mně se pak vysmívali, co se promenáduju na chodbě bez oblečení. Došel jsem do našeho bytu a uvědomil si, že oblečení měním každý den a dávám ho bezdomovcům za taneček.

„Hoši, průser. Nemám oblečení a letní si na podzim vzít nemůžu, když už je listopad. Zajdete mi prosím do obchodu?“ poprosil jsem kluky. Ti jen kývli a vzápětí odcházeli  pryč.

Doma jsem si vypůjčil Emmův růžový župan… prý je hrozně heboučký, ale trochu nevhodný pro dospělé. I když, kdo říkal, že Emm je dospělý. Usedl jsem na pohovku, když v tom jsem něco rozsedl… Emmettovy vodovky a ve většině převládala černá barva. Tak to mě asi zabije. Hlavně, že říká: „Nehrabej mi na moje věci“. Nevěděl jsem co s tím, tak jsem chtě nechtě došel k holkám ke dveřím.

Zaklepal jsem a přišla mi otevřít sama záhada… Isabella.

„Co chceš tak po ránu, mohla bych být člověk a za tohle by se mohlo střílet. Co ten ohoz?“ ptala se, v náznaku vyhrožovala a na konci hodila škleb

„Alice po mě hodila balonek s kyselinou a kluci mi šli pro oblečení do obchodu. A já si vzal Emmův župana tak trochu ho umazal,“ obhajoval jsem se a zpoza bytu se ozval hlas.

„Jen si žaluj, pochybuju, že ti někdo vyhoví.“ Alice… Ano moje švihla sestra.

„Tentokrát ne, Alice. Mně nic neudělal. Neříkám, že to co udělal tobě je správný, ale dáme mu šanci. Tak co tedy chceš?“ dopověděla a více se vyklonila za dveří a poohlížela se po okolí.

„Vyprat ten župan.“ Tázavě se podívala na mě.

„Davaj.“ Záporně jsem zakroutil hlavou.

„V čem je problém?“ zeptala se zvědavostí v hlase.

„Když ta kyselina mi sežrala i spoďáry,“ zahanbeně jsem odpověděl a nechtěl se na ni podívat.

„Nepovídej, že se stydíš. Davaj a nekecej. Já tě nekousnu do zadku,“ odpověděla se smíchem.

„Tak si představ, kdybys byla v mé kůži,“ namítl jsem.

„To by se nestalo, protože nedělám neodpustitelné věci. Takže buď mi to dej a já to vyperu, nebo si to s laskavostí nech a neotravuj,“ řekla drsně ty slova. Co jsem měl dělat. Župan musel jít dolů. Podával jsem jí ten župan a ani jednou nesjela níž než na krk.

‚To jí ani trochu nepřitahuju? Je asi hodně divná… Když žije se třemi holkami,´ lítalo mi myslí.

„Edwarde, teď toho mám dost, vypal. Župan ti vypereme jen z naší dobré vůle. Ale na tohle ani nemysli,“ zakřičela z pokoje Alice. Bez námitek jsem odešel nahý zpět k sobě do bytu.

Otevíral jsem už dveře a ve vnitř bohužel byli kluci.

„Páne jo, chlape! Zakryj si chloubu. Nejsme lidi na záchodech, abychom si dívali na přirození,“ se smíchem mluvil Emmett.

„To se ti to kecá. Kyselina mi rozežrala i spodky… tak sem něco naval,“ vybídl jsem ho k další činnosti. Zpoza zad vytáhl asi patnáct plných tašek oblečení. Od kabátů až po moje vysněné boxerky. V tu chvíli se mi ulevilo, ale ne na dlouho.

„Kde je žůžováček?“ zhrozil se Emm a my s Jasperem na něj koukali, že se o něco majznul.

„Co? Kde je?“ vyhrkli jsme unisimo a pak se s úsměvem na sebe podívali.

„Můj sametový růžový župan,“ řekl to dost nahlas, aby to slyšel i Jasper. Ten totiž o jeho úchylce neměl ani ponětí.

„Jsi snad padlej na hlavu? Ty potřebuješ ženskou, a ne se v ni měnit. Přemýšlej trochu Emme. Ty tvoje pohledy, dotyky, chůze a i oblíkání. To hraničí se zdravým rozumem a demencí,“ vysvětloval Jasper.

„Dobře, tak si koupím černej sametovej.“ Emm si nechal domluvit a hned pro něj odešel.

Jasperovi jsem řekl, co se vlastně stalo. Když opět někdo dneska zaklepal na dveře. Jasper je otevřel a opět tam stála záhada v celé své kráse… Isabella.

„Co potřebuješ?“ optal jsem se celkem znuděně. Ona přistoupila blíž k sedačce a hodila po mě ten župan.

„Promiň, ale Emm se rozhodl, že si koupí jinej. Tak si ho můžeš nechat.“ Isabell si ho s nechutí vzala.

„Příště hned neotravuj, když to pak nepotřebuješ,“ sekla mezi zuby naštvaným hlasem. Když procházela dveřmi, nezapomněla s nimi pořádně prásknout. A už byl do té doby jen klid.

Holky

Bella:

Alicin praštěnej bratr otravoval, že chce vyprat růžový župan. Dal mi ho s neochotou, protože pod ním byl naprosto naostro. Radši jsem pohledem nesklouzla dál jak na krk, protože tu byly dvě možnosti, co by se mohlo stát. Zaprvé… bych se lekla a strachy utekla, anebo by se mi to tak zalíbilo, že bych u něho mohla být celé dny. Jenže já nebyla ani na jednu věc řádně připravená. Nejspíš se hošánek divil, že jsem nesjela níž až na jeho majestátnou chloubu.

Čapla jsem ten župan a odešla k nám do bytu, přímo do koupelny. Dala jsem ho do umyvadla, že ho přeperu v ruce. Jenže do koupelny se nahrnula Rose a tu úlohu udělala za mě.

Šla jsem do obýváku koukat na televizi. A Rosalie vyrušila ten nádherný klid… vykřikla.

„Ten župan budu mít, i kdyby ne. Ten je tak krásně jemný, a tak dětský. Já ho někam zahrabu a už jim ho nevrátím… navíc jsem si ho vyprala, a to je další důvod proč si ho nechat,“ s jasným nadšením v hlase zašvitořila přes celý byt Rose.

A o jakém, že županu bylo celou dobu řeč? To radši nechtějte vědět… i když pro lepší představu. Mě se vůbec nelíbí moc přeslazenej a představit si v tom Emmetta nebo Rose… tak to je i na mě dost. Stačilo mi, že jsem v tom viděla toho provokanta. Takže zde.

Rose jsem vymluvila, že si ho vzít nesmí. Až ho doprala, tak mi ho s neochotou dala a já ho šla vrátit tomu škůdci. Když jsem mu ho dala, tak odmítnul, protože Emm chce jinej.

Byla jsem v tu dobu hodně moc naštvaná… A kdo by nebyl, když někomu pomůžete a on ani nepoděkuje nebo jinak neodčiní toho, co chtěl? S jejich dveřmi od bytu jsem třískla.

V našem bytě jsem vyhledala Rose a ta byla štěstím bez sebe, že může mít župan, který na sobě měl takovej kus chlapa. Očividně se Rose zakoukala a neví, co je vlastně zač. Hned jak třímala v rukou župan, tak se šla osprchovat. Z koupelny vylezla samozřejmě v tom županu. Děsný… Viděla jsem už jeho a teď Rose. Tak v tu chvíli mě zajímalo, s čím přijde Emmett. Jestli v županu s imitací tygra… Mě už by nic nepřekvapilo.

Po delší době jsem si opět zapnula televizi. Obvykle reklamy vypínám, ale intuice na mě křičela: ‚Nechej to tam. Bude se ti to později líbit, fakt že jo,‘ tak jsem ji poslechla a nechala to na reklamách. Bylo to na programu MTV Vampire. Ano, divíte se, ale i naše komunita má svůj ojedinělý program. Vysílá se to z Itálie. Velký podíl na tom má královská rodina Volturiových. Po reklamě na Coca-Cola Blood následovala ta, na kterou se má intuice těšila. Vampires Central Perk pořádá na další den specialitky. Budou se podávat čerstvé pumy a čerství medvědi. Tak na tohle jsem se těšila. Alice už křičela, že se chystá na další den.

„Bell, Rose, připravte se… Zítra vyrážíme. Té zvěře není moc, takže budu hlídat budoucnost. Nebojte se… sousedi tam zatím nebudou. Nejspíš o tom neví a já se o to postarám, aby nevěděli. Teď nejsou doma, tak já se na to vrhnu,“ zapískala šťastně Alice a odcházela k sousedům.

Alice:

Dveře jsem odemkla dívčí sponkou až moc rychle. V obývacím pokoji byla velká… říkejme tomu skříň na elektroniku. V ní bylo to, co jsem potřebovala. Velká televize, ale i satelit, hi-fi věž a v neposlední řadě i video přehrávač. Na to, že byly 90. léta, si kluci žili velmi luxusně.

Zašmátrala jsem dovnitř skříně a v ruce jsem měla jeden kabel… Při tom byla puštěná televize a hi-fi věž. Odstřihla jsem ten drátek a z reproduktorů už doznívala hudba. Zkusila jsem další a konečně to byl ten od televize. V domnění, že nepřijdou zítra do kavárny, jsem šla zpět do našeho bytečku uklízet u sebe v pokoji.

Shrnutí

Kapitola 3. ζ Kapitola 5.