Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 30.

17.04.2011 (12:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1572×

30. A co se stane teď?

Kluci

Edward:

Sunula mou košili z mých rukou. Odhodila ji stranou. Bylo až hříšné na ni tak koukat, jako jsem se na ni díval. Nešlo se ubránit tomu obrovskému chtíči, který mnou probíhal. Bella si to udělala sama. I když nevědomky, ale udělala si to sama. Promenádovala si to přede mnou jen v takovém odvážném oblečení.

Z ničeho nic začal drnčit telefon. Byl položený na malém nočním stolku. Čekal jsem jen, kdy Bella přestane a podívá se na něj. Nechtěl jsem, aby se na něj podívala, protože já se mu taktéž nevěnoval. Nervózně mě políbila. Švihla lehounce nohou a mobil byl ten tam.

Sedla si naproti mně. Pomalu jsem se plížil k ní. Položil jsem ji lehounce do peřin. Rozmotal jsem její síťovaný přehoz a pohodil ho na koberec. Něžně jsem jí roztáhl nohy. Vsunul jsem se mezi ně a začal jí pomalu líbat podbřišek. Pokračoval jsem neustále nahoru, až jsem se dostal k jejím rtům. Tam jsem je chvíli okupoval. Bella to nevydržela a začala se v polibku nadzvedávat.

Svými prsty putovala po mých pažích. Neustále okolo krku, do vlasů, na záda, ale také na břicho. Nevědomky jsem jí rozepnul podprsenku. Ramínka jsem stahoval po jejích rukou dolů, až se mi naskytl výhled na její plný dekolt.

Ústa jsem přesunul na její ňadra. Začal jsem si s nimi hrát. Bella občas vzdychla a mně to dělalo velice dobře. Pak jsem se vrátil opět na okupaci jejího krku. Jenže ruce neměly co dělat, a tak si při tom hrály s jejími prsy. Různě jsem je hnětl.

Bella se mi poddávala. Měla na bocích provázky, které držely její kalhotky pohromadě. Zatáhl jsem za oba provázky a světe div se. Kalhotky se rozvázaly. Stačil jen jediný pohyb a Bella byla ve své přírodní kráse jen a jen přede mnou. Avšak než se tak stalo, tak se mi dostala k pásku od jeansů.

Pásek mi sundala a kalhoty se tak povolily. Povolila knoflík, pak rozepnula zip a mohl se jí vyskytnout pohled na mé boxerky. Hrozně moc se jí líbil můj mírně ochlupený pupík. Nad tím jsem se musel pousmát.

Pak mi jeansy nějak šikovně stáhla. Byl jsem před ní jen s jedním kouskem oblečení. I to hodlala sundat. Nevěděl jsem, jestli to mám povolit, anebo snad všechno zahodit. Jedno mé já říkalo, že by si velice rádo dalo říct, a to druhé mě přemlouvalo, že mi je už dávno a několikrát osmnáct. Povolil jsem. Bella se ale zasekla na gumě.

Uchopil jsem její ruku do té své. Stiskl jsem ji tak, aby viděla, že to myslím smrtelně vážně. Naoko polkla a začala mi je stahovat. Nevěděla, kam se mi má podívat dříve. Jestli na nohy nebo do obličeje. Preferovala spíše tu druhou variantu a dívala se upřeně na mě. Boxerky šikovně sundala a já se tak před ní zjevil v celé své kráse.

Posunula se o kousek dále. Já se začal opět přibližovat, chtěl jsem ji líbat. Avšak ona mě odstrčila rukou a vstala. Nevěděl jsem, kam jde. Šla nejspíše do kuchyně, ale s jistotou jsem to nemohl povědět.

Zvedl jsem se. Chtěl jsem se vydat za ní, ale ukázala na mě, abych se ani nehnul, a kdybych se přeci jen pohnul, tak by to nemuselo dopadnout dobře. Seděl jsem tedy na posteli a čekal, jestli vůbec přijde. Přišla do patnácti vteřin. V ruce měla šlehačku a já se nestačil divit, kde ji vzala.

Ležel jsem na posteli. Sedla si na mě obkročmo a já vzdychl. Zatřepala se šlehačkou v ruce. Začala ji na mě stříkat. Divil jsem se jí, co to dělá. Nikdy bych to od Belly nečekal. Na trupu mi udělala smajlíka a pak šlehačku odhodila. Nasunula se nade mne. Začala mi slízávat šlehačkovou polevu.

Bylo to něco tak nepopsatelného. Když dokončila svou činnost, tak jsem ji přesunul pode mne. Vášnivě jsem ji políbil na rty. Dlouze se mi zahleděla do očí. Nechtěla mě ze svého pohledu pustit. Vůbec to nešlo a dokonce mi to ani nevadilo. „Můžeš?“ zeptala se potichounku a s obavou. Jemně jsem ji pohladil po tváři a předtím ji políbil.

Nevěděl jsem, jak bych tu činnost měl provést. Bál jsem se, abych jí nějak neublížil, což vlastně ani nešlo. Ale bál jsem se, že se jí to nebude líbit a pak bychom se mohli hádat. Čekal jsem, že ona si přesně plánuje, jak by to mělo probíhat.

Pomalu jsem začal spojovat naše těla v jedno. Bella zavzdychla a automaticky jí vystřelila ruka na moje rameno. Jemně jsem se v ní pohyboval. Více se ke mně přiblížila. Jednou rukou se podpírala a tou druhou si mě držela za krk. Taktéž jsem se k ní více natiskl.

Byl to tak krásný zážitek. Nikam jsme nepospíchali. Určili jsme si něžné a pomalé tempo. Vzdychali jsme jeden přes druhého. Nakonec jsme to utvrdili jedním dlouhým polibkem. Bellu jsem položil na jednu půlku postele a přilehl jsem si k ní.

„Děkuji ti, miláčku,“ poděkovala mi potichounku. Nejspíše nechtěla narušit tuhle chvilku. Nedalo mi to, ale musel jsem to říct.

„Vidíš, i ti, co se z hlouby duše nenáviděli, se mohou navzájem milovat,“ přerušil jsem to jedinečné ticho. Bella na mě vzhlédla.

„Promiň, asi jsem ti předtím, než jsme se dali dohromady, musela ublížit. Jinak si nedovedu představit, že jsi odešel,“ promluvila a více se rýpala v minulosti.

„To já bych se měl omluvit tobě, protože jsem se tak k tobě neměl chovat. A nyní, prosím, nerýpejme se v minulosti a mysleme jen na budoucnost,“ dořekl jsem a pohladil jsem ji po tváři.

„Ani budoucnost není nejlepší,“ vypustila do éteru a já jsem se nad tím musel zamračit. Podepřel jsem se na loktu a upřeně se jí díval do očí.

„Bello, jestli opět uvažuješ nad smrtí… Tak to nemá cenu neustále řešit. Vezmi si, že pro někoho jsi důležitá. A kdybys tu nebyla, tak ten dotyčný se taktéž nechá sprovodit ze světa… Je to prostě řetězec. Někdo tě má rád, avšak někdo tě nesnáší… Chápeš mě?“ vysvětloval jsem jí to. Ona jen zkroutila ústa do nepříčetné linky a zamračila se.

„No tak se nečerti, nesluší ti to. Navíc, pomalu každý upír se smířil s tím, že prostě jen tak nezemře. Je to tak daný, tak to, prosím, neřeš, ano?“ Neustále kroutila hlavou.

„Ale já jsem nemyslela přesně tohle,“ pověděla o několik stupňů s hlasem smutněji.

„Tak co jsi myslela. Nenapadá mě nic jinýho, co by ti v budoucnosti chybělo,“ pověděl jsem trochu tvrději, ale ne tak moc. Bella si skousla ret a vstala. Přešla k houpacímu křeslu a následně si do něho sedla.

„Vidíš, a to jste vy… muži. Nikdy nemyslíte tak trochu více napřed. Ale tahle otázka se mi hlavou honí docela dlouho. Jen nad ní nesmím neustále přemýšlet, protože by mě to ničilo víc a víc. Tenhle samý pocit má Alice a stejně tak Rose. Nikdy jsme to neřekly nahlas, ale cítily jsme navzájem tu potřebu… Ukojit naše pravé já,“ povídala a netušil jsem, co tím myslí.

„Ty se nechceš živit zvířecí krví?“ optal jsem se jí a snažil se jí porozumět. Zamračila se ještě více. „Jasně že se chci živit zvířecí, ale tohle je něco jinýho… jiná potřeba. Když jsme se ještě neznali. Bydlely jsme s holkama ve vesnici. Každou chvilku se tam narodil nějaký nový přírůstek a ty prostě vidíš, že před tebou jede nějaká mladá paní a má dítě. Kdybych byla normální člověk, tak se tímhle nezabývám a říkám si: ‚Jo, času je dost… Je mi osmnáct, tak do třiceti času dost…" Jenže biologické hodiny neustále tikají… Pak kdyby mi bylo třicet, tak si řeknu, proč jsem nemohla mít dítě dřív. Stavěla jsem všechno na kariéře a bylo to zásadně špatně… A uvědomila bych si to, co před nedávnem… Ale dobře… Bylo by mi třicet, ale ta šance mít toho drobečka v ruce, by byla stále velká… ale teď? Každá žena se nad tím pozastaví… Chápu, vy muži jste jinýho kalibru. Nepočítala bych, že tys nad tímhle přemýšlel, protože nevím… Mělo by ti být osmnáct. Ale který kluk by chtěl být v osmnácti tátou? Nikoho takového neznám, takže by mě tohle nenapadlo. Proto neustále toužím po smrti… Tohle je taková beznaděj. Sice si mohu užívat nekonečného života, ale jen jediná věc mi bude navždy chybět… Edwarde,“ dopověděla a na konci začala nabírat.

Zastyděl jsem se nad svými myšlenkami. Pomalu jsem vstal a přešel jsem k ní. Klekl jsem si a uchopil její studenou ruku do těch svých. Podívala se na mě se smutnýma očima. Kdyby mohla plakat, tak by plakala.

„Bell, věř mi, že já nad tímhle přemýšlel daleko dříve, než jsem se stal tím, čím jsem. Může se ti to zdát divné, ale doba pokročila. Nemůžu tě pochopit doslova, ale tušil jsem… Nebo takhle… Když jsem byl člověkem, tak jsem nikoho neměl. Dobře, jen kamarády. Ale žádná dívka si ke mně nenašla cestu. Mohl jsem být pohledný, ale odmítal jsem všechny. Rodiče mi říkávali, že jestli si někoho nenajdu, tak jdu z domu. Vždycky se těšili, že budou mít vnoučátka. Kolikrát jsem se nad tím zamyslel. Je to sice jiný pohled, než ten tvůj. Tenkrát jsem to tolik neřešil. Tou otázkou jsem se zaobíral, jaké by to asi bylo, kdybych si někoho našel a měl bych rodinu. Říká se, že muži neumějí plánovat budoucnost stejně dobře jako ženy. Tak proč jsem si já plánoval a hlavně představoval, jaké by to bylo, kdybych měl svoji druhou polovičku i s nějakým tím prckem v ruce? Víš, některé ty pořekadla o mužích jsou mýty. A já ti tu jeden vyvracuji. Šel bych do boje proto, abych měl aspoň nějakou šanci, že můžu mít s nějakou ženou dítě…“ Bella se na mě divně podívala a svraštila obočí a následně zavřela oči.

„A se mnou bys nechtěl, kdyby to šlo?“ optala se mě s vysokým hláskem. Chyběly jí už jen slzy. „Bell,“ zašeptal jsem a objal ji. Musela pochopit, že s ní bych bral i kopu dětí.

Shrnutí
Kapitola 29. ζ Kapitola 31.

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 30.: