Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 3.

17.06.2010 (09:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3205×

3. Pohodlná sedačka

Holky

Bella:

„Sedačka nebo život. Dámo, máš na to pět vteřin,“ výhružně spustil zlodějíček, jenže kdyby přemýšlel. Tak by zjistil pár nedostatků.

„Tak zaprvý… Já už jsem mrtvá ty pako. A zadruhý… odjisti to, ale to ti bude prdlajs platný, když nevidím ze spod zásobník,“ odpověděla jsem s výsměchem a mírným zavrčením. Kluci, kteří seděli vedle mě, se mohli umlátit, když uslyšeli mou odpověď.

Najednou si sundal masku. Měl krátké černé vlasy, co se kudrnatily. Naštvaně se na mě podíval a naklonil ke mně.

„Tak hele vodjeť, slečinko, nebo si dej se mnou zápas,“navrhl mi.

„Tak hele, chlapečku, jdi se přebalit, protože si se asi posral. Nemam důvod odcházet, a nebo se s tebou prát, já tu byla první a jak se říká… Kdo dřív přijde, ten dřív mele... Tak odsmahni,“zavrčela jsem na něj.

„Tak to je odvaz. Sakra Emme přemýšlej trochu,“ řekl mu blonďák. Chlapec v proužkovaném se nasupeně otočil na blonďáka.

„Víš co je krycí jméno? To je, aby tě někdo nepoznal. Takže k čemu bylo to všechno? To vysvětlování, že mi budeš říkat papoušku a ne, Emmette. Jaspere, ještě jednou a…“ ukončil naštvaně… Emmett směrem k… Jasperovi.

„Klídek, jo? Tohle bude nejspíš další sousedka,“ otočil se na mě a ukazoval ukazováčkem.

Já po něm hodila tázavý pohled… Co ty jsi vlastně zač. Možná, že to nějak vycítil a začal mluvit.

„Tak, abych začal. Jsem Jasper Withlock,“ představil sebe. Hned se slova ujal zlodějíček. Nejspíš mu tak budu říkat pořád.

„Emmett McCarty k vašim službám madam.“ Z toho posledního jsem teda nemohla. Holky už se hihňaly a já se přidala. Pak následoval nejspíš Alicin bratr.

„Cullen, Edward Anthony Masen Cullen.“ Nejspíš si myslel, když použije jednu známou větu z Jamese Bonda, tak bude In. Ale jo… celkem se mu to povedlo.

„Isabella,“ řekla jsem jednoduše. Chlapci mi podávali jejich pacinky, ale já odmítla a odešla. Neměla jsem chuť se s nimi bavit. Hlavně s Edwardem a Emmettem, protože se chovali dost nevhodně. Edward k Alice a Emmett ke mně.

Nějak se to nezdálo ani holkám. Ty si šly sednout k baru a já odcházela. Ještě jednou jsem se koukla na kluky. Edward se na mě díval s takovým zvláštním frustrujícím pohledem. Nechápala jsem v tu dobu, o co mu vlastně jde. Neřešila jsem to a šla si po svých bloudit po městě.

Po delší době jsem dorazila na Manhattnu, přímo do Central Parku. Což je nejznámější park v New Yorku. Sedla jsem si na mokrou lavičku a přemýšlela, co podniknem s holkama v noci.

Holky

Alice

Bella se seznámila s klukama a hned zmizla. Mířila si to do Central Parku. My s Rose si šly raději sednout k baru. Koupily jsme si dvě Kávové pumy a koply je do sebe. Pak jsem zaslechla šuškání.

Emmett si zrovna sedal a já viděla Jasperovo rozhodnutí. Začala jsem se tlemit na celý bar.

Kluci se otočili a Jasper z toho nebyl nadšený. Pak se vše vrátilo do normálu a Emmett opět usedal. Než jeho zadeček klesl na pohodlnou sedačku, Jasper mu podstrčil prdící polštářek. Emmett těžce dopadl na prdící polštářek… a už to jelo. Ozval se prapodivný zvuk z místa, kde seděl Emmett.

Kluci vykulili oči a jejich pusa se spustila pomalu až do pekel. Emmett se z toho zvuku tak leknul, že přepadl z té pohovky a pelášil co nejrychleji ke dveřím kavárničky.

„Co… co to bylo?“ zakřičel vyděšeně Emmett a kluci se z jeho reakce mohli potrhat smíchy. Popravdě, my s Rose byly na tom stejně.

„No… to jsi byl ty Emme. Asi ti něco zezadu uniklo.“ Jen co to Edward dořekl tak se Emmett zděsil a pomaloučku šel k místu činu.

„Ne, tohle se upírům neděje,“ potichu a velice pomalu vyřkl tu větu. A pořád se přibližoval k sedačce.

„Asi ano. Když tě někdo trumfne v tipu tak si z toho prostě musíš ulevit,“ nandal mu to Edward a Jasper vypadal, že to každou chvíli prozradí. Emmett už stál u pohovky, jako když je zpomalený film, se nahýbal k ní.

Jasper mu rychle před očima zamával prdícím polštářkem a Emmettovi se značně ulevilo a pak bouchnul.

„Vy jste paka. Jsem si myslel, že opravdu se mnou něco v nepořádku. Tohle mi už víckrát nedělejte,“ rozzlobil se na ty dva a chtěl odejít.

„Počkej Emmette,“ zakřičel na něj Jasper a Emmett se už s klidnou tváří otočil.

„Aby sis zase neupšouknul. Když jsme tě zase troufli,“ využil příležitosti Jasper a opět si utahoval z Emmetta. Ten nahlas zavrčel a bouchnul si do ocelového trámku. Ten se pod tou silou roztříštil a sesypal na zem.

Za Emmettem najednou přiběhl snědý číšník.

„Pane, promiňte. Ale to si uklidíte a náhrady za škodu uhradíte. Jinak sem už nikdy nevkročíte. Zde je smeták s lopatkou. Děkuji a přeji hezký den,“ slaďounce odříkával Emmettovi a ten každou chvíli něco klel.

Pak se šel posadit zpět ke svým kumpánům. Něco žhavě rozebírali a já poznala, že si do úst vzali mou sestřičku Bellu.

Kluci

Edward:

„Víte, jak tu dneska byla ta třetí holka?“ ptal se nás Emm a my s Japerem kývli na souhlas.

„Mě naštvala a to nehorázně naštvala. Zaprvé si dělá nároky na tuhle sedačku. A zadruhé… to neví, že starší mají přednost? Ale co to ruší, je fakt, že se jen tak nedá a je vtipná. To se musí nechat, že i já si toho všimnu.“ Moudře odříkával Emm a my mu dali za pravdu. Že on si něčeho všimne.

„Isabella je převelice divná. Dneska když tu seděla, tak jsem neslyšel její myšlenky a to jsem nic nepil. Jakoby na nic nemyslela a byla v klidu. Ale potom, když si vytáhl tu zbraň, tak na něco musela myslet. To by pak byl upír na hlavu.“ Jasper až tak moc se mnou nesouhlasil. Objal mě kolem ramen.

„Brácho, a co když je něco s tebou? Nad tím jsi neuvažoval? Neobviňuj druhý, když je pořádně neznáš,“ domlouval mi Jasper.

„To ani náhodou. To je tou divnou brunetou. Se mnou nikdy nic nebylo,“ nestačil jsem to dopovědět a už mi něco lezlo do hlavy.

A to něco byla mysl mé sestry Alice. ´Jasně si pomlouvej, když ji neznáš. Ty počkej. Za patnáct vteřin jsem u tebe a to bude, rošádo. Edwarde Anthony Masene Cullene. Nelez mi do hlavy, když na tebe v mysli křičím.´ Raději jsem se vztáhl z její mysli a čekal, kdy přicupitá.

Jenže ona nepřicupitala, ba skočila přes sedačku přímo mě před nos.

„Děje se něco, sestřičko?“ zeptal jsem se jí mile, avšak ona vypadala, že pukne jako pukavec.

„A je to tady. Zase budeš dělat nevinnýho jako vždycky. Omyl… Dneska tu nemáš rodiče. A neočekávám, ba dokonce nevidím v nejbližší budoucnosti, že by se tady ti dva hnuli z místa. Takže… Co s tebou teď udělám? Toť pro mě otázka. Blik… a už to mám. Do pece s tebou. Jsi vůbec normální? Nevím, co si o sobě myslíš a nedělej, že nic. Tvá mysl je naprosto ubohá. Jak tak pozoruji, tak ses vůbec za ta léta nezměnil a tím si mě velice zklamal. Odcházím odtud a doufám, že tě na nějaký čas neuvidím. I když to je asi mizivá představa, když jsi můj soused. Tak se měj… bráško,“ mluvila dost rozhořčeným hlasem… A to sis zase něco posral. Takže před ní už jsem nemohl nic tajit. Však by všechno viděla, dřív než bych to učinil.

„Tak teď si někde… bráško,“ provokoval Emm. Někdy jsem měl chuť se do něj pustit, jenže by mi to nepomohlo. Jeho neustálé narážky se daly časem snést.

Domů jsme odcházeli něco kolem páté ráno. Když jsem stál naproti bytu holek, trklo ve mně, že bych se mohl omluvit. Tak jsem zaklepal. Neustále se nikdo neměl k otevření. Tak jsem to zkusil znovu a otevřela Alice. Se slovy ´Počkej tady, něco pro tebe mám, ´ jsem tedy čekal. To jsem teprve nevěděl, co mě čeká. Že já vůl se vůbec pouštěl do rozepře s mou vynalézavou sestrou.

Shrnutí

Kapitola 2. ζ Kapitola 4.