Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 29.

22.01.2011 (08:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1292×

29. Jak se měli ti dva?

Holky

Bella:

V autě jsem si to s Edwardem vyříkala. Pak jsme se vydali k nám do bytu. Myslela jsem si, že už tam byla Rose, ale to jsem se pletla. Šla jsem do ledničky pro krev, ale to se mi okolo pasu obmotaly něčí ruce. Zajisté, že jsem věděla, koho jsou. Chlapec se musel ještě hodně snažit, abych byla opět jiná.

Zavřel obratem lednici a mě otočil čelem k němu. Začal mě líbat a v tom mě vyzvedl. Vzal moje nohy a obtočil si je okolo svého pasu. Nesl mě až do mojí ložnice. Když byl nad mojí postelí, tak nás pomalu pokládal na ni. Pustil mé nohy, které byly okolo pasu. Více se na mě natisknul.

Pustil se do okupování mých rtů. Neodolala jsem a opakovala ty pohyby se rty. Ruce jsem si položila za jeho krk. Více jsem se na něho přitiskla. Ukončila jsem naše líbání tím, že jsem si dala hlavu na jeho hruď.

Objal mě a položil nás do polštářů. Více jsem se k němu nachoulila a užívala si toho klidu. Ale pak mě napadlo se jít podívat na poraženého Emma. Chytla jsem Edwarda za ruku a šli jsme tedy do jeho bytu.

Uslyšeli jsme ten zvuk, který jsme očekávali. Jen jsme nevěděli, kdo je obětním beránkem. Posadili jsme se na sedačku. „Emme, mohl bys ztišit to, co tam právě děláš? Ber ohledy na druhý,“ pověděl nahlas Edward. Někdo se u Emma zasmál. Měla jsem takový divný pocit, že to bude Rose.

Ti dva vyšli ze dveří. Uviděli jsme Rose a Emma jen v ručníku a županu. Edward se nestačil divit. Já se tolik nedivila, ale bylo to neuvěřitelné.

„No, my jsme se dali dohromady,“ promluvila najednou Rose a já se začala teprv v ten moment divit. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že by Rose žila obyčejný život jako usedlá dáma, která nepodvádí svého druha. Ovšem to samé jsem očekávala od Emmetta. Tohle bude mít ještě zajímavou dohru.

„Jste si tím jisti? Ne, že bych tomu nevěřila, ale váš jistý způsob života se nehodí k tomu, aby vám to vydrželo. Měli byste se hodně snažit. Raději vám to říkám už takhle na začátku. Vzpomeňte si na má slova,“ dávala jsem jim radu ohledně vztahů.

Chvíli jsme si spolu povídali a já se pak odebrala do vedlejšího bytu. Edward se na mě díval podezřele. Chtěl vědět, kam jdu, ale já mu to nechtěla zásadně říct.

Došla jsem do koupelny. Napustila jsem si plnou vanu, dala jsem si do ní i různé sole a hlavně pěnu. Tu jsem velice milovala. Ulehla jsem do ní. Nechala jsem se unést tou vůní a slastně jsem zavřela oči. Pomalu ale jistě jsem dýchala a přemýšlela nad mým přítelem.

Věděla jsem, že neustále nad tím přemýšlí. Chtěl by se mi nějak omluvit, ale já ho chtěla trápit. Nechtěla jsem mu ihned odpustit. Sice to byla malá prkotina, ale mě to nezastavilo. Po delší době někdo zaklepal na dveře.

„Obsazeno!“ zakřičela jsem, aby to ten dotyčný slyšel dobře, i když je to upír. Neuposlechl a pořád se dobýval do pokoje. Vylezla jsem tedy z vany a vypustila všechnu vodu. Oblékla jsem si na sebe jen spodní prádlo a přes to hodila červený a krásně jemňoučký župan. Odemkla jsem a obešla toho dotyčného. Zásadně jsem si ho nevšímala, ale jemu se to nelíbilo.

Lehla jsem na gauč a odpočívala. Neměla jsem náladu někam cestovat nebo něco řešit. Edward šel ihned za mnou. Sedl si na dřevěný stolek a upřeně se na mě díval. „Bell,“ oslovil mě. Jakmile jsem uslyšela jeho hlas, tak jsem se otočila na druhou stranu směrem k opěradlu. Naprosto jsem ho ignorovala.

„Bell, já vím, že nemůžeš usnout, tak se prosím tě na mě podívej. To ti to dělá takovou obtíž? Já nevím, co s tebou je, když v autě jsi byla celkem v pohodě a teď?“ snažil se mě nalákat, ale já se ani nehla. Snažila jsem se držet svého plánu. Jenže on mi to opět pokazil.

Nezeptal se a rovnou mě uchopil do náruče. Šel nejspíše do naší ložnice. Nedívala jsem se, protože jsem měla zavřené oči. Pomalounku mě pokládal do ustlané postele. Kdybych byla pedant, tak bych ho mohla seřvat, že pomuchlal povlečení, ale to jsem mu nechtěla udělat.

Když jsem ležela v posteli, tak jsem se zaposlouchala do okolních zvuků. Emm s Rose někam vyrazili a my jsme tu byli o samotě. Zaslechla jsem, jak si sundal obě boty a odložil si mikinu. Cítila jsem, jak se postel prohýbá a směřovalo to prohloubení ke mně. U uší jsem uslyšela další šramot a u levého boku cítila, jak se trochu propadám. Otevřela jsem oči.

Nade mnou byl Edward. Opíral se o ruce, které měl nedaleko mé hlavy, a klečel u mého boku. „Jsi tak nádherná,“ pošeptal nade mnou. Pomalu jsem se zvedala, až jsem seděla. Chtěla jsem přejít ke dveřím, ale nevyšlo mi to. Chytl mě za loket. „Bell, nechoď, prosím, nikam,“ požádal mě dost naléhavě. Rozhodla jsem se ho tedy uposlechnout.

Uvolnila jsem se a přesunula se doprostřed postele. Opřela jsem se o pelest a nohy si dala do tureckého sedu. Edward udělal to samé, akorát se posadil naproti mně. Uchopil mé ruce do těch svých. „Bell, ještě jednou se ti omlouvám. Nevím, co bych měl učinit, abys to správně pochopila. Vždyť víš, že mi na tobě záleží. To bych tě nešel hledat po městě. Vždyť jsem i zpytoval svědomí, že jsem ti ubližoval, a tak jsem se odstěhoval. To, co přišlo dále, to už nešlo vydržet. Bell… Řekni mi, co mám učinit, aby to bylo jako před tím…,“ šeptal po celou dobu. Díval se mi do očí a hrál si s mými prsty.

Viděla jsem na něm, že opravdu přebírá všechnu vinu na sebe. Chtěla jsem ho ještě chvíli v tom vymáchat. Udělala jsem utvrzující a přesto tvrdý výraz. „Zůstaň tady a nikam nechoď,“ tvrdě jsem mu to přikázala a stačila se na něho v posledním pohybu otočit. Šlo na jeho očích rozpoznat, že se bojí toho, co ze mě vyjde. Co nejnaštvaněji jsem zabouchla dveře… Měl to být efekt.

Šla jsem na balkon. Tam jsem se vyšplhala po hromosvodu na střechu. Sedla jsem si tam a pozorovala jsem noční New York. Seděla jsem si tam a nedávala pozor na mé já. Začala jsem hořet. Divila jsem se, že z ničeho nic. Ale nebyl to ten můj oheň. Tohle bylo něco agresivnějšího. Dívala jsem se na své konečky prstů, které se pomalounku začaly měnit na popel. Začala jsem se děsit.

Zkoušela jsem spustit svůj štít, ale nešlo to. Místo toho se uvolnil psychický štít. V tu dobu jsem si to neuvědomila. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Jednoznačně jsem se rozběhla a skočila dolů do dvora. Doufala jsem, že to pomůže. Ozvala se velká rána po nárazu.

Naštěstí to zapůsobilo. Župan byl v pořádku a já také, tedy až na ty konečky prstů. Ty byly trochu ohořelé, ale barva se neustále měnila. Prohrábla jsem si vlasy a vydala se do našeho bytu. Nadávala jsem si, že jsem musela tak blbě začít hořet, ale nešlo to odvrátit.

Otevřela jsem dveře do bytu a vzala si láhev krve. Napila jsem se jí. Pak jsem se vydala do své ložnice. Edward seděl skleslý na posteli. Že bych si sedla a dál dělala, že mi je to jedno? Zapřemýšlela jsem nad tím. Jen co jsem si to myslela, tak Edward ke mně vzhlédnul a vytřeštil oči. Uvědomila jsem si, že jsem nechala spuštěný štít. Ihned jsem ho vypnula.

Posadila jsem se na postel. Edward byl ihned vedle mě. Hlavu jsem si dala do dlaní. On mě objal a natisknul si mě více k sobě. Dobře, už jsem ho nechtěla trápit, proto jsem ho taktéž objala. „Odpuštěno?“ optal se mě. Zamyslela jsem se a podezíravě ho pozorovala.

Políbila jsem ho na rty a co nejrychleji se odtáhla. „Jasně, že jo,“ promluvila jsem k němu. Pohladila jsem ho po tváři. Zamilovaně se na mne díval. Sklonil se nade mnou a začal obklopovat můj krk polibky. Slastně jsem dala na jednu stranu hlavu, abych mu tak udělala prostor. Ruku jsem si položila na jeho tvář.

Laskal můj krk, až se z ničeho nic zarazil. Podíval se na mě zvláštním pohledem a uchopil moji ruku. „Co to máš s prstama?“ optal se a čekal, jak zareaguji. „Sama nevím. Začala jsem z ničeho nic hořet a najednou tohle. Ale nebyl to můj obvyklý oheň, tohle bylo něco jiného, než to co já znám,“ objasnila jsem mu to.

Poté jsem vstala a chtěla odejít do koupelny. „Kam jdeš? Neodcházíš, že ne?“ zeptal se naléhavě a já se tomu musela zasmát.

„Ne, jen jdu do koupelny,“ pověděla jsem a ihned vyrazil na to místo. Začala jsem si pod vodou drhnout prsty. Pomalounku se dávaly do původního stavu. Pak jsem se rozešla do ložnice.

Edward tentokrát seděl v houpacím křesle. Jakmile zaklaply dveře, tak ihned otevřel oči. Otočila jsem se od dveří a oči přejela po jeho postavě. Župan jsem pověsila na věšáček. Začaly mu černat oči. Nechtěla jsem ho dráždit, jen jsem si chtěla, jako skoro normální člověk, lehnout do postele.

Před tím jsem si vzala ze skříně síťový přehoz přes sebe a zavázala jsem si ho kolem pasu. Bylo šero a já jsem ho neměla ráda. Proto jsem zapálila vonné svíčky, které udělaly krásnou atmosféru.

Ulehla jsem konečně do postele a Edward se začal ke mně pomalinku přibližovat. Jak jsem již prve řekla, jeho oči byly černé a to mě viděl jen ve spodním prádle. Dokonce to nebylo nic krajkového nebo tak. Ale v téhle situaci by mě zajisté Alice hnala, abych se šla převléknout. Zakroutila jsem nad tím hlavou.

Přikryla jsem se a dívala se na blížejícího se Edwarda. Po posteli se plížil jako dravá šelma… Rovnou po čtyřech. Nahnul se nade mě a přibližoval se k mému obličeji. Začal mě pomalu, ale vášnivě líbat na rty. Oplácela jsem mu to stejným tempem.

Pomalinku jsem se nadzvedávala. Klekla jsem si a rukama mu rozepínala košili. Byl to prostě automatický pohyb, který se sám objevil. Lehce mě položil na záda. Začal se věnovat opět mému krku. Já se věnovala té jeho košili.

To ale najednou zazvonil telefon. Nezvonil mně, nýbrž Edwardovi. Modlila jsem se za to, aby ho nezvedal a dále se věnoval mně. On ho začal vytahovat, ale nadále se věnoval mému dekoltu a rtům. Vyndal si ho z kapsy a podíval se rychle na něj. Oči dal v sloup a mobil zahodil někam do rohu. Děkovala jsem, že se tak rozhodl.

Nakonec jsem se pozvolna posadila a sundala mu tu kostkatou košili. Před očima se mi rýsovaly jeho svaly, které jsem mohla spatřit.

Shrnutí
Kapitola 28. ζ Kapitola 30.

Doufám, že se vám dnešní dílek líbil. Omlouvám se, že přidávám po tak dlouhé době, ale bylo zkouškové období a to nejspíš všichni znáte. =) Teď už by snad mělo být všechno v pořádku. Jarní prázdniny jsou za dveřmi, a tak je řádně využiju. Snad ten trochu ustřižený konec nevadil. =) PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 29.: