Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 26.

21.11.2010 (08:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1811×

26. Pozvánka na Monster Truck

Holky

Bella:

Viděla jsem ho, jak s ní vychází. Málem to se mnou seklo. Nejraději bych něco rozbila, ale to jsem si v té hale nemohla dovolit. Nádech… Výdech… Sklonila jsem hlavu dolů v bolestné grimase. Přeci před ním nemůžeš vypadat, že tě to zlomilo. Takhle se bude divit, že ti to vůbec nevadí. Jen to zkus. Radilo mi mé já. Tak jsem tedy vzhlédla a usmívala jsem se. Ale ne na Edwarda, ale na nějakou malou holčičku.

Holčička zdrhla mamince a cupitala si to ke mně. Tak jsem si ji vzala do náruče a čekala, kdy spatřím její maminku. Holčička se mě vůbec nebála. Když jsem ji držela v té náruči, tak jsem zatoužila po vlastním dítěti. Byla to rána do srdce, která se po několika dnech znovu otevřela.

Nějaká světlovlasá paní si to mířila ke mně. Podala jsem jí dceru a s úsměvem si ji vzala. Poděkovala mi. Tu malou jsem ještě stihla pohladit po vláskách. Usmála se a zamávala mi. Gesto jsem jí oplatila a odcházela jsem pryč.

To ale někdo dvojhlasně na mě zavolal: „Bello, stůj,“ podívala jsem se, komu ten hlas patřil. Patřil té paní. Volala na svou dcerku, která se jmenovala shodou okolností stejně jako já. Pak jsem se podívala o kousek dále. Byl to Edward, ale pořád objímal tu holku. Usmála jsem se na něho a zmizela v davu.

Utíkala jsem k nám do bytu. Zastihla jsem Alice ve vchodových dveřích. Stopla jsem ji a podala letenky. Vzala si je ode mne. Daly jsme si pusu na rozloučenou. Jasper přivolal taxi. Zamávala jsem jim a odešla se sklidnit do bytu a utápět se v smutku.

Došla jsem do obýváku a stoupla si ke gauči a opřela se rukama o něj. Nevšimla jsem si, že v místnosti je Emm a pozoruje mě. Stála jsem tam víc jak půl hodiny zaseknutá na jednom místě. Emm přišel blíže a sedl si do křesla. Teprve od té doby jsem ho začala vnímat.

„Jak se ti vede?“ zeptal se a vyčkával na mojí reakci.

„Obstojně,“ odpověděla jsem a on vykulil oči.

„Až tak špatně?“

„Poslyš… Mám čuch na to, když je žena deprimovaná. Na to jsem expert… Sedni si.“ Uposlechla jsem ho a sedla si na gauč. Zhluboka jsem se nadechla. Hodlala jsem mu říct své pocity.

„Když jsem ho viděla vycházet z letiště s ní, tak jsem si myslela, že jsem úplně na dně. Ale dneska mi je jasný, že nejdřív je dno, pětimetrová vrstva hnoje a pak já,“ vylíčila jsem mu to a on se na mě smutně díval. Nejspíš si myslel, že za to mohl.

Přisednul si ke mně a objal mě. Schoulila jsem se k němu.

„A to ještě ke mně přišla malá holčička a jmenovala se Bella. Jaká náhoda. Říkala jsem ti, že jí objímal a ona ho přede mnou políbila?“ optala jsem se Emma.

„Vážně? To je vůl…“ vypadlo z něho a já se tomu uchechtla.

„Přišel tam s ní. Objímal ji a ona mu dala pusu na tvář. Nejdřív se podíval na ni a pak na okolí, když spatřil mě, tak se zasekl. Hodlala jsem ho přehlížet a dělat, že je mi to jedno. Odcházela jsem a on na mě zavolal, ať stojím. Jen jsem se na něho usmála a odešla. Kdybych mohla, tak bych se zakopala pod zem. Stále nevím, proč se dal se mnou dohromady. Aby mě citově zraňoval? Já ho prostě nechápu…“ vylila jsem si srdíčko Emmovi. Docela mi to pomohlo. Ale za Alice bych byla radši.

„Bell, mám nápad,“ radostně vykřikl.

„Běž někam s tvejma nápadama.“ Zmučeně se na mě podíval.

„Nebudu brát ohled na tvou předešlou reakci. Chtěl jsem tě pozvat na dnešní závody Monster truck. Je to kousek za městem. Co ty na to? Takový zpestření dne. Edward by nic nevěděl a mohl by si odvodit, že jsi zdrhla. To za to přeci stojí ne?“ Usmíval se jak měsíček na hnoji. Takže Emm a monster truck. Tak to je gól dne.

Jenže to vtrhla Rose do bytu a mávala nějakýma lístkama v ruce.

„Bello, Bello. Mám tu něco pro tebe a…“ Podívala se na Emma a nemohla uvěřit. Jen jsem zakroutila hlavou, že to není tak, jak to vypadá. Usmála se.

„Mám tu pro tebe a Edwarda pozvánku na závody v Monstrech truck. Chtěli byste přijít?“ zeptala se mě.

„Víš… Mě už pozval Emm. A Edwarda tam pokud možno nezvi. Nejspíš někoho má a mně to zajisté vadí.“ Jen co jsem to dořekla, tak mě objímala z druhé strany. Jenže to vtrhl do bytu Edward. Všiml si, jak mě ti dva objímají.

„Co se stalo?“ zeptal se neklidně. Když mu nikdo neodpovídal, tak přišel blíže.

„Bell… Co se ti stalo?“ optal se mě, ale já mu rozhodně nehodlala odpovědět.

„Tak mi už půjdem. Bell, ale počítej s tím. Do hodiny pro tebe přijdu,“ pověděl Emm a už se zvedali.

„Jen nikam nechoďte. Já jdu na vzduch. Tady mi to nějak začalo smrdět,“ vyřkla jsem to s nechutí a odešla na balkon. On šel zajisté za mnou. Sedla jsem si na římsu. Sedl si hned vedle mě a objal mě. O tohle jsem zrovna nestála.

Odtrhla jsem se od něho.

„Jé, promiň, já už budu muset jít,“ vypravila jsem přeslazeně ze sebe.

„Bell?“ Zastavila jsem se a podívala na něho.

„Co zas je?“ znuděně jsem se ho zeptala. Zamračil se.

„Co se to s tebou stalo? Emm říkal až za hodinu.“

„Co se to děje se mnou? Spíš s tebou… Navíc je jedno, kam jdu, ale za tebou to rozhodně není. Mojí povinností není říkat ti, kam jdu. Tak se měj a pozdravuj.“ Mrkla jsem na něho a odešla.

V obýváku Rose napadlo, koho by mohla pozvat.

„Bell, pozvala bych Edwarda, ale i Ediala. Mohli by se o tebe… Víš co? Aby Edward žárlil. Ediala nikdo nemusí, což pak o to. Jenže ten účel bude nezapomenutelnej. Musíme v Edwardovi vyvolat žárlivost. Zrovna jeho nemá rád a kvůli tobě by dokázal zabíjet.“ Rose měla skvělej nápad. Tak jsem jí ho odkývala a šla se připravit.

Ve svém pokoji jsem se převlékla a někdo mi klepal na dveře. Hned mi bylo jasný, kdo to je. Tak jsem ho vyzvala dál. Sedl si na kraj postele.

„Bell, co se to stalo?“ optal se mě po delší době. Podívala jsem se na něho. Sedla jsem si na druhou půlku postele a dala si lokty na kolena.

„Nic…“ Dala jsem si hlavu do dlaní a oddechovala. Upíří rychlostí byl u mě a objímal mě.

„Myslíš na tom letišti?“ optal se, jen jsem se schylovala k odpovědi, ale Emm vrazil do dveří.

„Bando, jedeme! Bell, ty pojedeš se mnou v autě a Edward s Rose… Jinak byste se sežrali,“ pověděl. Došla mi jeho slova, že za to Edward nemůže. Emm měl v tom prsty.

Nasedali jsme do sportovních aut a jeli jsme za město. V autě jsem se Emma zeptala, co to mělo znamenat. Pověděl, že je seznámil tak týden před mým návratem. Ona se po něm neustále sápala, ale on jí nechtěl. Bral ji jen jako kamarádku.

Ale stále jsem nechápala, proč mi to neřekl. S Emmem jsme kecali v autě o kravinách. A pak jsme dorazili na ty závody. Já, jakožto divák, jsem stála za boxy. Měla jsem snad ten nejlepší výhled.

Shrnutí
Kapitola 25. ζ Kapitola 27.