Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 25.

14.11.2010 (11:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1578×

25. Záhadná Nell

Holky

Bella:

Když se na mě vrhla celá moje banda, tak nekřupla jen jedna kost, ale bylo jich více. Mně osobně to bylo jedno, protože jsem počítala snad se vším. Pak se odtrhli a chtěli vědět všechno do podrobna.

Pověděla jsem jim tedy o tom letu a hledání Ara. Pak jak jsem je viděla v restauraci a potom s tím Edwardem, ale u toho jsem se zasekla… Nevěděla  jsem, jak to mezi námi doopravdy je. Já ho měla víc a víc radši. Dalo by se říct, že jsem ho začínala milovat a považovat za partnera. Ale… Bylo tu to blbé ale.

Jen co jsme přišli k Alice, tak se choval zdaleka jinak. Mrzelo mě to na něm. Dalo se s tím počítat.

„Bell, nechtěla by sis zase ugrilovat veverky? Máme jich tu dost,“ pověděla Rose a tím mi i zvedla náladu.

„Velice ráda bych si je s váma ugrilovala. Kluci, jdete taky?“ pozvala jsem je na malou grilovačku. Rádi přijali a my jsme šli marinádovat veverušky.

Jako vždycky jsme si sedli na římsu balkonu a dívali jsme se na auta. Skvěle jsme si popovídali.

„Bell, vím, že chodíš s Edwardem. Ale je tu menší nedorozumění. On ti to vysvětlí. Je to díky mně, takže mě pak případně zabij… Na něho se nezlob,“ omlouval se Emm a já neměla tušení, o čem to mluvil.

„Jasně, toho jsem si všimla, že se chová jinak,“ pověděla jsem narovinu a nadále to nehodlala řešit. Alice mě pohladila po rameni. Tohle dělala, jen když bylo nejhůř. Takže to bylo hodně zlý.

„Bell, mohla bych tě o něco poprosit?“ optala se mě Alice po chvilce odmlce.

„Povídej, přeháněj,“ pobídla jsem ji.

„Víš, my s Jasperem jsme chtěli jet na dovolenou teď v pátek okolo třetí hodiny do Kanady. Chtěla jsem si vyzvednout letenky, ale nákupy mi do toho přišly. Jen, jestli bys je mohla vyzvednout v pátek? Dnes je neděle, tak času je dost,“ mluvila potichu Alice.

„Určitě, počítej se mnou. V pátek jsem na letišti jako na koni.“ Usmála se a pohladila mě. Tak tohle byl ten problém? Poté jsem se vydala k sobě do pokoje. Sedla jsem si do svého proutěného křesla a přemýšlela jsem.

Kluci

Edward:

Nevěděl jsem, co si mám počít. Nell byla moje kamarádka. Seznámil nás Emm tak týden před tím, než jsem potkal Bellu. Nell chtěla se mnou chodit, ale já jí nikdy nechtěl dát. Občas si dovolila polibek, ale já ji odehnal. Viděl jsem, že ji to mrzí, ale já ji bral jako kamarádku.

Říkala, že pojede na týden za rodiči. Domluvili jsme se, že ji z letiště odvezu. Měl to být tenhle pátek. Musel jsem to udělat, protože jsem jí to slíbil. A sliby se mají plnit.

Nevěděl jsem, jestli to mám říct Belle, ale raději jsem s tím chtěl počkat. Ani vlastně nevím proč.

Chtěl jsem ven z pokoje. Musel jsem vidět Bellu. Naštěstí přiběhl Jasper dřív, než jsem se stihl rozeběhnout naproti dveřím.

„Tak prrr,“ zastavoval mě Jasper. Zastavil jsem se a chtěl běžet naproti k sousedkám. Jasper mě nechtěl pustit, ale já se mu prosmýkl okolo jednoho boku a utíkal za Bellou. Podle vůně měla být ve svém pokoji. Otevřel jsem pomalu dveře.

Seděla v proutěném křesle a měla zavřené oči. Nevnímala okolní svět. Jen byla zabraná do sebe. Došel jsem ke křeslu a Bellu pohladil po stehně.

„Co chceš?“ zeptala se normálním a nezaujatým hlasem.

„Chtěl jsem jít za tebou,“ odpověděl jsem a přitom jí chytl ruku.

„Hm…“ prostě a jednoduše odpověděla. Tohle mě štvalo nejvíce. Nevědět, co se děje. K čemu vám je čtení myšlenek, když vaší milované osobě nejdou číst?

„Co se stalo?“ se strachem jsem se ptal dál.

„Nic.“ Ani neotevřela oči.

„Něco se stalo, Bell, povídej. Tahle nevědomost mě užírá.“

„Dozvíš se, dozvím se. Všechno bude stejně nakonec jinak, tak na co to řešit.“ Připadalo mi to, jako kdyby mluvila z cesty.

Vyzvedl jsem ji z křesla a položil ji do její postele. Pořád nevnímala, jako by byla neustále vypnutá.

Celý týden až do toho pátku, kdy jsem měl jet na letiště, se Bella chovala zdaleka jinak, než když jsme byli sami. Nevěděl jsem, proč tomu tak je. Sice došlo jen na pár polibků a doteků. Jenže slov jsem se z její strany nedoslechl.

Pátek:

Z bytu jsem odjel v jedenáct hodin. Belle jsem řekl, že jdu do města. Nic nenamítala. Jen mě políbila na rozloučenou.

Na letiště jsem se dostal až okolo dvanácté, protože některé silnice byly ucpané nebo uzavřené. Díval jsem se na let, který přilétal z Ottavy. Měl napsané zpoždění hodinu. Takže nakonec jsem tam čekal až do půl druhé.

Letadlo úspěšně přistálo a já viděl, jak Nell schází připravené schůdky. Jenže zakopla a pomalu se belhala. Musel jsem jí pomoct.

Chtěl jsem projít oním výstupem, ale jedna paní mě pozastavila. Řekl jsem jí, že má kamarádka spadla ze schodů a já jí jdu na pomoc. Tak tedy svolila.

Když jsem přišel k Nell, tak se na mě smutně podívala. Jednou rukou jsem ji podepřel okolo pasu. Ve východu mě políbila na tvář. Štvalo mě to. Podíval jsem se na ni a pak po okolí…

Byla tam Bella. Netušil jsem, co tam dělá, ale věděl jsem, že mě nešmírovala. A tak jsem se dostal do pořádného průseru.

Holky

Bella:

Dopoledne v pátek Edward odjel někam do města si něco zařídit. Jen jsem ho políbila na rozloučenou.

„Alice, v kolik, že mám jít pro ty letenky?“ zavolala jsem na ni, když jsem vešla do bytu.

„Tak okolo jedný, půl druhý. Ve dvě už mají zavřeno a já mám ráda všechno tip ťop,“ zakřičela z jejího pokoje. Zrovna si zabalovala šaty, které měla připravené.

Tak jsem se za ten zbytek času hodlala umýt a něco málo uklidit. Alice pořád poletovala po bytě. Na stole mi zanechala peníze. Uchopila jsem je a okolo dvanácté vyrazila pěšky na letiště.

Dorazila jsem tam a musela najít halu, kde se prodávají letenky. Vybrala jsem rezervované letenky a ihned je zaplatila. Šla jsem se podívat do haly, kde byly napsány odlety a přílety z Kanady.

Než jsem se v tom zorientovala, tak to chvilku trvalo. Právě byl ohlášen přílet z Ottavy. Tak jsem tedy počkala, až ti lidé projdou a pak jsem se chystala co nejrychleji za Alice.

Podívala jsem se k východu. Jako poslední šel nějaký pár… Edward a objímal nějakou dívku a ta ho políbila na tvář. On se na ni podíval a pak po okolí. Všiml si i mě…

Shrnutí
Kapitola 24. ζ Kapitola 26.