Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 24.

07.10.2010 (13:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1884×

24. Dojdeme domů?

Kluci

Edward:

„Bello, uteč!“ zakřičel jsem zoufale. Nechtěl jsem, aby jí něco to nezemské stvoření udělalo. Ona by se nejraději nechala roztrhat, protože nechtěla žít jako upír. Ale já jsem zase nechtěl, aby dávala svůj život všanc.

Neposlechla mě, ale raději se postavila přede mě a dala se do obranné pozice, která měla zastrašit monstrum. Jenže ono se odrazilo od země. Dopadlo před Bellu, ta se soustředila a udělala okolo sebe ohňový kruh, do kterého zahrnula i mě.

Chlupáč se přiblížil k ohni, a když se ho dotkl čumákem, tak zakňučelo. Nevěděl jsem, kde se to v Belle vzalo. Chtěl jsem jí nějak pomoct, ale nevěděl jsem jak. Nejraději bych to všechno udělal za ní.

„Bell,“ chtěl jsem se na něco zeptat, ale ona mě utnula rukou a svá oční víčka pevně sevřela k sobě.

Holky

Bella:

Edward se mě chtěl na něco zeptat, ale já ho utnula rukou, aby mlčel a nic neříkal. Všimla jsem si, že to zvíře se popálilo od mého ohně. Musela jsem tedy použít všechnu svou sílu na přesun ohňové clony. Semkla jsem k sobě silou oční víčka a soustředila se jen na energii, která mnou procházela.

Ohňová clona se pomalu přesouvala směrem k zvířeti. Za sebou zanechávala ohořelá místa. Tenhle přesun clony mě vyčerpával každou další vteřinu. Nikdy jsem to nepotřebovala, ale teď v zájmu ochrany mého přítele jsem se musela snažit.

Zvíře stálo na místě a dívalo se jen do ohně. Ten ho velice pomalu spálil do morku kostí. Zvíře před tím, než bylo spáleno, tak naposledy zavylo do tiché noci.

Clona z ničeho nic zmizela. Já už pomalu necítila své nohy a tak jsem padala na zem, ale nedopadla. Někdo mě chytil, nejspíše to byl Edward.

Kluci

Edward:

Bella spálila ohněm zvíře. Ale potom ztrácela sílu. Padala k zemi, ale já ji zachytil. Spadla mi do náruče. Nevěděl jsem přesně, co se děje. Cloumal jsem jí. Jen se jí mírně pohnula ruka.

Hladil jsem po vlasech a občas ji políbil na čelo. Čekal jsem, kdy se probudí. Za nedlouho se zatřepala, ale oči neotevřela. Měla je neustále zavřené. Rty se jí chvěly.

„Edwarde, potřebuju krev,“ slabounce a ztěžka promluvila. Žádala mě jen o pitomou krev. Ale já ji tam nemohl nechat samotnou, protože jsem viděl, že se o sebe sama nepostará. Bál jsem se, že by někde přeci jen mohla být ta zvířata. Proto jsem ji odnesl zpět do její vilky.

Uložil jsem ji do postele a naposledy před lovem políbil na čelo.

Na lovu jsem ukořistil několik lišek, srn a jelenů. Skoro všechnu tu krev jsem dal do plastových láhví. Bella sotva držela oči otevřené. Zlehka jsem jí otevřel ústa a pomalu do nich lil krev. Každým douškem se její síla zvětšovala. Když dopila všechno, posadila se.

Krásně se na mě usmála a chytila můj obličej do jejích rukou. Děkovně mě políbila na ústa. Ihned jsem se do toho polibku zapojil a přitiskl jsem si její tělo k tomu svému. Po delší době se odtáhla.

„Dojdeme domů?“ zeptala se jen jedinou větu a já věděl, že naše další kroky povedou k našim bývalým bytům. Chytl jsem Belle jednu ruku a odcházel s ní ruku v ruce do katakomb.

Cestu domů jsme našli ihned. Když jsem byl v tom velkoměstě, nevšiml jsem si té krásy kolem sebe. Jen díky Belle jsem ji vnímal. Stáli jsme u vchodu do činžáku.

„Jdeme?“ zeptal jsem se Belly. Pevněji stiskla mou ruku.

„Jdeme!“ řekla rázným hlasem. Vkročili jsme do chodby pravou nohou. Nevím, co s tím ty lidi měli, ale zkusili jsme tedy své štěstí.

Bella chtěla jít kupředu, ale já ji chytil. Obmotal jsem svoje ruce okolo jejího pasu. Zvědavě se na mě podívala. Musel jsem ji „naposledy“ políbil. Polibek to byl vášnivý. Obmotal jsem své ruce okolo jejího pasu a ona mi ty své dala okolo krku. Po chvilce se odtáhla, položila si svoji hlavu na moji hruď a přerývaně dýchala. Pohladil jsem ji po vlasech a vdechl její vůni do nosu.

„Lásko, musíme jít,“ popohnal jsem mého milovaného človíčka. Neochotně šla a začala jít po schodech nahoru.

Zaklepal jsem na dveře.

„No jo, už běžim,“ ozvalo se za nimi. Bella se pořádně nadechla a začala nezávazně povídat.

„Tak, co jsi dělal, když jsem tu nebyla?“ optala se a mezi tím se otevřely dveře a v nich stála Alice… Vykolejená Alice.

„Ale, odstěhoval jsem se…“ prošel jsem okolo Alice. „Ahoj, Alice,“ pověděli jsme s Bellou unisimo a dál jsme si jí nevšímali. „Kvůli tobě, protože jsem se nemohl na tebe vynadívat a chtěl jsem s tebou být a ty…“ zadrhl jsem se a podíval se do jejích očí. Nemohla to vydržet, tak mě pohladila po tváři a políbila na ni. Bellu jsem políbil naopak na čelo a šli jsme si sednout na hlavní pohovku.

Alice cupkala za námi s vykulenýma očima. Když jsme dosedli, postavila se před nás v županu. Bella Alice nevnímala a jen jsme si neustále dívali do očí.

„Ty…“ ukázala levým ukazováčkem a vyjeveně promluvila na Bellu.

„A ty…“ to samé udělala i na mě, ale s pravým ukazováčkem. Její pusa více klesala dolů.

„Vy jste…“ už nemohla samým překvapením mluvit. Ukazováčky spojila a došlo jí to.

„Dali… Dohromady… Šílím?“ zeptala se sebe. A to jsme se teprve na ni podívali. Samým údivem si dřepla do měkkého křesla a pořád spojovala prsty.

„Jo asi už to tak bude,“ objasnila jí to Bella a trošku se natiskla ke mně.

„Očividně jsi přežila, ale že by ses mi uká… Ty v tý kavárně? No, tak to si děláš prd… A ty jsi odešel za ní? Že jo! Takže místo toho, aby ses koukla na nás. Tak ses se svým dlouho trvajícím nepřítelem dala dohromady? A co ty začátky? Vždyť jsi říkala, že takovýho debila bys nemohla mít doma pod jednou střechou… Co tak najednou?“ začala se po svých zásecích rýpat do Belly. Bella se za to styděla a sklopila hlavu dolů. Bála se, co to udělá se mnou.

„Belly, neboj. Naprosto tě chápu. Já jsem taktéž o tobě nemluvil pěkně. Nic se neděje,“ utěšoval jsem ji a chytil jsem ji za bradu a nadzvedl jsem její hlavu tak, aby se na mě dívala.

„Určitě? Tohle je teprve začátek. Řekla jsem o tobě hodně špatných věcí. Jako prve na té lavičce. Chtěla jsem tě jen naštvat. Ale bylo to vůči tobě nefér… Omlouvám se,“ dopověděla a sklonila hlavu. Po Alice jsem hodil zlostný pohled. Bellu jsem objal.

„To všechno jsem si začal já. Takže omluva patří hlavně tobě… Alice a byl bych rád, kdybys staré věci nevytahovala,“ poprosil jsem ji a v tu ránu do bytu vtrhli kluci s Rose. Ta jak si všimla Belly, tak za ní utíkala a já se od ní odtrhl a šel jsem za klukama.

Bella po mě hodila smutný výraz, že jsem se od ní odtrhl, ale zakroutil jsem hlavou, ať to nechá být. A pak hodila nechápavý pohled. S klukama jsem odešel k nám. Nevěděl jsem, jestli jim mám povědět o mém vztahu k Belle. Před nima mi to přišlo celkem divný. Nikdy jsem nikoho neměl.

„Tak chladnej. Ty se nikdy nezměníš,“ pověděl Emm a Jasper jen přikyvoval.

„Sháněla se po tobě Nell. Tak by sis to měl vyřídit,“ pověděl spěšně Emm. Nechali mě v obýváku a zamkli dveře od bytu. Byly imitovány do dřeva, ale byly nějaké speciální. Takže jsem se nemohl dostat zpět ke klukům a Belle.

Doufal jsem, že by snad mohla přijít a pomoct mi. To ale nechtěně odtáhla štít a já slyšel, co si myslí. Bolelo mě to, ale chápal jsem ji. Pak jsem uslyšel zapraskání… kostí. Bál jsem se, co se to tam dělo.

Holky

Bella:

Do kuchyně k Alice vtrhli kluci a Edward se hned ode mne odtrhl. Pohledem jsem se ho ptala proč? Ale prý, ať to nechám být. Takže tamto všechno byla možná jen přetvářka? Ale co mělo znamenat to moje hledání? Takže mu nejsem ukradená. Nic jsem nechápala.

Chtěla jsem jeho lásku, obětí a pár polibků, ale jestli toho bylo na něj moc…

Někdo se mnou cloumal a tak mě vytrhl z přemýšlení. Byla to Rosalie, Emm a Jasper.

„Bello, ty ses nám vrátila,“ přešťastně mě objímal Emmet a drtil mě. Zapraskalo pár kostí a to si uvědomil, že asi něco provedl.

„Promiň, Bello, to jsem opravdu nechtěl, já…“ Mávla jsem nad tím rukou. To se na mě vrhli čtyři upíři… A to potom bylo něco.

Shrnutí
Kapitola 23. ζ Kapitola 25.

Doufám, že se vám dnešní dílek líbil. Sice to trvalo trochu déle, ale snad prominete. Budu ráda, když mmï tu zanecháte nějaký ten komentík. Děkuji předem. Vaše PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 24.: