Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 15.

29.07.2010 (07:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2378×

15. Tak já se loučím

Holky

Alice:

S Japerem jsme se dali dohromady i po té mé malé nehodě. Já za to nemohla, že dívky do školy nemohly. Od té chvíle šlo všechno jako po másle. Edial se na nějaký čas ubytoval v New Yorku, ale nás neobtěžoval.

Když Bella přišla domů, tak se mi zdála nějaká divná. Prostě to nebyla ona. Věděla jsem, že za to nemohl Edial. Tohle by ji neskolilo. Ale někdo jiný. Já na to hodlala přijít. Jenže tu byl další problém. Emmett se chytnul s Rose. Takže ta nálada okolo byla celkem na nic. Měla lepší a výkonnější auto než on.

Jasper chodil velice často k nám. Edward občas vyřkl a udělal nějakou blbost, ostatně jako vždycky. Emmett provokoval všechny okolo a dělal si z každého vtípky. Bella se s Edwardem nebavila, ještě více než před tím. Byla uzavřená do sebe. Takovou jsem ji naznala. Nikdy. Jako by ji někdo zklamal. Byl zázrak, jen když promluvila a usmála se. Prostě celkově byla to vražedná nálada.

Až jednoho dne. Byl to týden, co jsme s Jasperem chodili, se něco stalo. Byl to velice obyčejný den. Den před tím jsme se s kluky dohodli, že se sejdeme ve VPC. Chtěli jsme slavit Emmettovo rozhodnutí, že se zdrží vtípků. Jenže na ujednanou hodinu dorazil jen Jasper a Emmett. Edward nikde nebyl. Ve vizi jsem ho viděla někde na ulici, jak kráčel.

„Kde máte Edwarda? Vidím ho, jak kráčí po nějaké ulici,“ vysvětlovala jsem. Nevypadalo to, že by se kluci chystali něco říct. „No tak, kluci, co je to s vámi. Jste jak přejetý vlakem. Tak to vyklopte, protože vidím, že to víte,“ domlouvala jsem jim. Nechtěla jsem si to přiznat, ale o svého brášku jsem se celkem bála. Jasper mě chytil za ruku a podíval se mi do očí.

„Alice… Moje milovaná Alice… Nechtěl, abychom vám to říkali. Asi se necítil to sdělovat někomu, s kým se hádá a dělá naschvály. Neberte si to osobně. On vůbec nepřemýšlí-“ Skočila jsem mu do řeči, protože chodil neustále okolo horký kaše.

„Tak to sakra vyklop. Řekni to tak, jak ti to řekl nebo jak se to všechno stalo. Nejspíš to není nejšťastnější událost. Vím, měly bychom být šťastné, ale nelíbí se mi to.“ Podíval se na mě, zhluboka se nadechl.

„Tak já vám povím, jak to přesně bylo… Ve zkratce vám popíšu celý ten podivný týden,“ odříkávala setrvale.

Kluci

Jasper:

Vracel jsem se s Alice domů. Edward nebyl ještě doma. Vracel se za rozbřesku dalšího dne. Nikdy jsem ho neviděl natolik utrápeného. Jeho pocity byly velice smíchané. Avšak ani jeden nebyl pozitivní. Nenávist, zlost, trápení a neopětovaná láska. Nebyl si však jistý těmito pocity, protože sám se v sobě nevyznal. Teprve včera k večeru se rozpovídal. Bylo to velice zvláštní. Zavolal nás do obýváku a vyzval nás, abychom si sedli.

„Bráchové, tak jsem se konečně rozhodl. Odstěhuju se ze zdejší čtvrti. Nevím kam, ale zde to už nemohu nadále vydržet. Je tu jeden podraz za druhým a ustavičné hádky mě začínají vyčerpávat. Na tohle nejsem ani já stavěný. Prosím, nikomu to neříkejte… Nevím, jestli se vůbec někdy vrátím. Kdyby se sousedky ptaly, řekněte jim, že jsem se jednoduše vypařil. Bylo by nefér se s vámi nerozloučit, protože jste pro mě jako rodina,“ odpovídal zdrceně. Já mu na to odpověděl.

„A co sousedky, s těmi se nechceš rozloučit, vždyť nejsou tak špatné, jak si myslíš… Edwarde, já tě prostě teď nechápu. Chvíli to vypadá, že si snad nejšťastnější člověk a teď tohle? Nedělej to! Nestojí ti to za to. Nebude to jako dřív. A co B-,“ snažil jsem se mu domluvit, jenže byl plně rozhodnut a nechtěl mě nechat domluvit.

„Co s ní? Já dál nemůžu Jaspere, klidně si ji nech. Nechám vás tu v klidu a budete si tu žít, jako rodina. Tak já se loučím.“ S těmito slovy odešel a nechal nás tam s Emmettem o samotě. Nikdo netušil, že to bude tak rychlé. Nikdo neví, kde je. Kam šel a co dělá.

Po těch slovech jako duše bez těla odešla Bella. Její pocity vyjadřovaly zklamání, zoufalost, zradu a něco jako lítost.

„Alice, nevíš, co se to teď mezi námi všemi děje? Navíc, mohla by ses kouknout Edwardovi do budoucnosti? Třeba to bylo jen nedorozumění,“ vyptával jsem se jí a ona přikývla.

„Jen je pořád v nějaké ulici a pronajal si nejspíše nějaký luxusní byt. Neví, co má dělat. Na nic se nerozhodl. Prostě je to zatím ztracené. Můžeme jen doufat, že se někdy vrátí.“ Todle nejspíš všechny zamrzelo. V kavárně panovala velice ponurá nálada, taková, kterou jsem ještě neznal. Edward nejspíš všem chyběl. Avšak on si myslel, že ho sousedky nemusí a ještě k tomu, že já bych chtěl chodit s Bellou. Opravdu jsem ho nepochopil, kdyby aspoň přemýšlel, jenže on to nejspíš nikdy nezkoušel.

Holky:

Bella:

Po té, co Japer sdělil, že se Edward odstěhoval, tak jsem musela odejít. Byla jsem z toho velice zklamaná, protože jsem si myslela, že je opravdu jiný.

Nejdříve mi pomotá hlavu v parku. Pak mě zachrání před Edialem. Následně mě pustí na zem. Potom jsem mu řekla od srdce, co si myslím. Třeba to bylo kvůli mně, že se odstěhoval. Všimla jsem si, že chyběl všem. Byl děsnej, ale každýmu chyběl.

Nadále jsem si nedovedla představit s kým se budu pošťuchovat. Před tím, než odešel, jsem se chovala taktéž divně. S nikým jsem nemluvila a uzavřela jsem se do sebe. Zdálo se mi, jako bych se najednou z ničeho nic zbláznila. Chyběl mi a já nevěděla, co bych mohla tak dělat.

Nechtěla jsem smutnit doma, protože by to Jasper vycítil a Alice viděla. Domluvila jsem se s Jacobem, který pracoval jako číšník ve VCP. Chodila jsem tam a uklidila mu to tam. Dával mi za to i peníze. Brala jsem to jako noční brigádu.

V deset jsem přišla a v jedenáct se zavíralo. Pak jsem umyla nádobí, uklidila ho, otřela bar, židle, stoly, vytřela podlahu, vyluxovala sedačku a koberce. Když všechno bylo hotové, tak jsem si lehla na pohovku a přemýšlela nad něčím, z čeho mi bude dobře.

Obvykle jsem si pouštěla rádio. Oblíbila jsem si skupinu Green Day. Vycházelo jejich třetí album Dookie. Na něm měli velké hity. Nejvíce však hrají Baset Case. Tu písničku jsem si hrozně moc oblíbila. Byla hrozně chytlavá.

Ráno okolo šesté hodiny jsem se vracela. Alice se neustále ptala, co to se mnou vlastně je. Vždycky jsem jí odpověděla, že mi vlastně ani nic není.

Zalezla jsem si do postele a přemýšlela nad různými věcmi. Pak mě, ale napadlo, že bych mohla jet pozdravit „strejdu“ do Itálie. Alice o tom nevěděla a Rose jak by smet.

Zavolala jsem na letiště a objednala si na další den letenky do Volterry.

Hrozně jsem se na strejdu těšila. Každý říkal jak je krutý, ale ty „lidé“ si to zasloužili. Nikdy by neublížil někomu, kdo si to nezasloužil. Poslední večer a odlétala jsem. Chtěla jsem si ho užít. Tak jsem se vzdala smutku a šla za sestrami. Divily se, že jsem za nimi docupitala.

„Copak se děje, Bello? Smutek, že tu Edward už není, přešel?“ rýpla si Rose. Alice se jen omluvně na mě podívala.

„Ale kdepak, už je to velice dlouho, co jsem se musela odloučit od rodičů. Celý tento týden v tomhle pořadí datumů si pamatuji tak živě. Proto ten smutek,“ opověděla jsem a ona kývla.

Přemluvila jsem je, abychom si zašly do Tresca, pro živé veverky a doma bychom si je na balkoně ogrilovaly. Byly pro. Koupily jsme jich šest. Každá měla dvě.

Doma jsme je bacily po hlavě, jako když zabíjíte králíky. Pak jsme je oholily holicím strojkem, aby nešel cítit smrad spálených chlupů. Poté jsem připravila marinádu a veverky natřela.

Krev tam zajisté byla. Nejsou přeci králíci, aby jim vytekla z uší. Když grilujete veverky, je to pro vás velice lahodné. Nestojí nejmíň a jejich krev je krásně voňavá. Více než krev člověka.

S holkama jsme kecaly a ogrilované veverušky vysávaly vsedě na římse. Opět jsme měly nohy dolů z římsy. Byla to nádherná jasná noc, kterou vyrušil jen jeden výstřel a veliký požár tak o dva bloky dále.

K ránu jsem si zabalila jen to nejnutnější. Alice byla u Jaspera a Rose courala někde po ulicích, ale štětka to rozhodně nebyla. Dopis jsem jim nezanechala, protože se mi to zdálo zbytečné. Alice určitě bude mít vidění a všechno se vyjasní. Bude mít ode mne pokoj.

A já… budu mít po dlouhé době dovolenou v zahraničí. Strejda se mnou občas cestoval po Toskánsku. Jeho dcera Jane byla mou dobrou kamarádkou.

Nastoupila jsem do plného letadla lidí a letěla směr Itálie. Cesta byla příjemná. Už jsem ani nezvracela krev… S radostným pocitem jsem hleděla dolů a dívala se na nekonečný oceán.

Avšak cesta nebyla taková, kterou bych chtěla. Letadlo se dostalo do bouřkového mraku. Ani jsem se nedivila. Letěli jsme nad Bermudami. A v tom mi to došlo. Budu obětí záhaných zmizení v Bermudském trojúhelníku?

V tom udeřil ohromný blesk do letadla a to proletělo velice divným rozvlněným vzduchem. Když dopadlo do moře, tak každý kromě mě zemřel. Já byla technicky vzato po smrti.

Snažila jsem se neustále plavat. Plavala jsem velice rychle. Díky svému upířímu tempu jsem byla na pobřeží Severní Ameriky celkem rychle. Doplavala jsem nejspíš tam, kde stával Norfolk. Díky svému zájmu o zeměpis jsem věděla, kde přibližně by měl být New York. Utíkala jsem minuty, dny, týdny. Během svého putování do New Yorku, jsem lovila v lesích běžná zvířata. Míjela jsem Hampton, pak byla samá malá městečka, dále jsem probíhala okolo Washingtonu. Nebyl to ten známý Washington. Byl jinačí, menší. I dobové oblečení bylo zcela jiné. Nehodlala jsem se tím zabývat. Proto jsem běžela dále na severo-výhod. Okolo Baltimore, Philadelphie, Trentonu, Edisonu, Elizabeth a pak nastal můj očekávaný New York. Jenže nebyl to New York, který jsem znala. Žádné mrakodrapy, mnoho budov namačkaných na sobě.

Shrnutí

Kapitola 14. ζ Kapitola 16.

Copak se nakopnec stalo s Bellou? Vrátí se někdy zpět do své doby? Nebo zůstane už napořád uvězněná v neznámu? Rozhodně je to jeden ze zlomových dílků. Doufám, že se vám aspoň trochu líbil a zanecháte mi tu nějaký další komentíček Jinak děkuji za ty předešlé. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 15.: