Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 10.

17.07.2010 (18:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2897×

10. Zhoršení situace

Holky

Bella:

Ošklivka Betty, je hrozná kravina, ale v televizi nic nedávali. A když už jsme koukaly na MTV Vampire, tak tam pořád hráli The Kelly Family. Ono to pořád poslouchat není dobrý ani pro upíry.

„Bell, mě ta Ošklivka nebaví. Co kdybychom šly dokoupit to oblečení?“ zeptala se mě šťastně Alice. Jistě viděla moje rozhodnutí. S úsměvem jsem kývla. Vzaly jsme si s sebou kreditky a vyšly na ulici. Jenže pršelo a u chodníku byla velká kaluž. Zastaralé auto zastavilo u nás a ohodilo nás a nejvíce Alice. Celá soptila. Z auta  vylezl Emmett, kdo jiný taky. Alice supěla.

„Hej, Máčko!“ zakřičela na něj. Emmett se na ni podíval a čekal, s čím přijde. „Když si nás tak bezvadně ohodil, tak nás dovezeš do nákupního střediska a to bez keců.“ V tuhle chvíli bych se Alice bála. Vypadala jako zlá, nesmrtelná medúza.

„Jasně, jen zajdu pro kluky.“ V naprostém klidu odpověděl Emmett.

„Alice, doufám, že tím nechce říct, že s námi pojedou i ti další dva?“ Alice jen zmohla na kývnutí.

„Ale vždyť se ta rachotina rozpadne,“ zaúpěla jsem, protože to auto nevypadalo nejkrásněji.

„Tak ty mi tu budeš pomlouvat Plechovinku? Mazej si pěšky, nebo se nenavážej do mého autínečka.“ Raději jsem toho nechala.

Nasedli jsme všichni do auta. Naštěstí jsem seděla u dveří. Sice jsem byla na nich více namáčknutá, ale šlo to. Jenže pak byla prudší zatáčka a Emmett ji moc říznul. Pod tím nátlakem se urvaly orezlé dveře a já vypadla z auta.

Byla jsem nehorázně, na něho, naštvaná. Do obchodního centra jsem se dostala tak za pět minut upířím během. Před obchoďákem všichni stáli. Začali se smát. Ale nejvíce ten provokant od Alice. Smál se nepřiměřeným způsobem, protože jsem byla mokrá, rozcuchaná a potrhaná.

„Tak ty se jí hodláš smát? Na to zapomeň, jdeš s námi nakupovat a to bez keců,“ vyhrožovala Alice Edwardovi.

Hlasitě na ni zavrčel. Cukla jsem s sebou, protože jsem to vůbec nečekala.

„Nevšímej si ho, Bell. On bude jen nosit tašky a pak mu vybereme nějaké oblečení,“ chlácholila mě Alice. Vzala jsem to celkem v pohodě.

V obchoďáku jsme nevynechali ani jeden obchůdek. Edward nám to musel všechno tahat. Alice mi koupila i něco na sebe. Oblíkla jsem si to na ihned v obchoďáku, protože jsem v potrhaném chodit nemohla. Koupila mi nádherný modrý top. Pak celkem malou přilnavou minisukni. A v neposlední řadě kozačky z latexu.

Musela jsem uznat, že mi to celkem slušelo. I Edward se divil, jak to vypadám. Poznala jsem to z jeho tváře.

„Ještě vlasy, Bell,“ zašvitořila Alice. Dotáhla mě do kadeřnictví a nechala mi udělat pěkný sestřih. Avšak vlasy jsem měla nadále dlouhé. Pak se šlo nakupovat do prestižních značek, ale něco se zvrtlo.

Měli jsme víc jak patnáct tašek s luxusním oblečením. Jenže to by nebyl Edward, aby něco neprovedl. Řekl, že nám hodí do auta oblečení. Alice nic nezahlédla, nechala ho to udělat. Ale když jsme šly s Alice do kufru a nahlédly do tašek, bylo tam jiné oblečení. Spíše bylo od Vietnamců. Okolo nás procházely bezďačky a měly na sobě naše oblečení. Alice v tu chvíli dostala veliký záchvat zlosti.

„Tohle je úmyslné zhoršení situace. Myslela jsem si, že už se budeš chovat normálně, ale ty ne Edwarde, musíš se chovat jak malý dítě. Nepřej si mě a mého mozku, který vyprovokuje tebe,“ velice rozhořčeně a naštvaně mluvila Alice.

Znova projelo auto a Alice ohodilo.

„Bože, co mi to jenom děláš. Vždyť my jsme neudělaly nic, co by se nemělo. To můj nepoučitelný bratr,“ klečela a stěžovala si Bohu.

„Edwarde, to oblečení koupíš znovu. Jestli ne, tak máte po televizi, satelitu i hifině,“ řekla tvrdým tónem pokerového hráče. Edward se jí akorát vysmál do očí a odběhl pryč. Alice byla z toho celé zničená. Jako kdyby jí vzala sociálka děti a už jí je nevrátila.

„Ali, z toho si nic nedělej. Aspoň můžeme jít znovu na nákupy a uděláme mnohem větší nákup, než jsme měly teď. Koupíme doplňky ano?“ snažila jsem se uklidnit Alice.

„Ano, a mému nesnesitelnému bratrovi jsme přeci slíbily, že mu taky něco koupíme. A já vím co.“ Mnula si přitom ručičky a ušklíbala se jako Ďáblík pomsty. Pomalu jsme se rozešly známým směrem k centru obchodu a módy.

„Alice, máme, ale jeden problém,“ napadl mě jeden zásadní problém, který se musel vyřešit.

„Povídej, co máš na srdci,“ vyzvala mě k další části našeho problému. Pohleděla jsem na ni a na pár vteřinek se zamyslela, ale pořád jsem šla.

„Víš, jely jsme sem autem. Jenže já urvala dveře. Navíc by tam nebylo místo na tašky. A chodit s třiceti taškami v jedné ruce také není normální. Takže vymysly způsob, jak se dostat domů aniž by to bylo někomu podezřelé,“ líčila jsem jí, jak to vidím. Prudce se zastavila a já do ní narazila.

„Bell, je to tak těžký přemýšlet? Není. Nemusím ani koukat do budoucnosti. Stačí obyčejný NY taxi a doma si v pohodě. A kdo říkal, že budeme mít tak málo tašek? To si měla přidat ještě jednou tolik.“ Mě docházelo, i když jsem upír, tak se víc jak z poloviny chovám jako člověk.

„Jo, je to těžký přemýšlet. Kam jdeme nyní?“ slušně jsem se jí zeptala a potichounku cupitala za ní.

„Nakoupit doplňky, které si mi slíbila.“ Zářivě se zasmála. Že jsem raději nemlčela nebo neutekla.

„To by ti stejně nepomohlo a já bych neviděla tvoji báječnou budoucnost s E….“ zasekla se a nemínila pokračovat. Tázavě jsem se po ní dívala a pořád čekala, že z ní vyleze. Nic. Tak jsem se chystala to zjistit.

„S kým, Alice?“ optala jsem se krátkou otázkou směrem k Alice, která se opět zasnila a něco viděla. Otočila její bezchybnou tvář ke mně a zářivě se usmívala.

„Bude to trvat déle, ale bude to stát za to,“ mlela si pro sebe, ale zapomněla na mě, že jsem stála kousek za jejími zády a všechno slyšela.

„Alice! Dělej! Vyklop to, o koho jde. Znám ho?“ Ani se nepohnula, ale já věděla, že to jen hraje.

„Takže další půl rok nejdu s tebou na nákupy. Budu chodit jen s Rose, a nic ti nekoupím,“ vyhrožovala jsem. Věděla jsem, že už konečně odpoví.

„Dobře, dobře. Vzdávám to! Ale kdybych ti to teď pověděla, tak se to tak nestane. Nezlob se, ale nemůžu je to jen pro tvoje a E…. sakra, dobro,“ povídala, ale pořád jsem nic nechápala. Pořád mi vrtalo to E.

„Jaký E? Alice, koukej to vyslovit, protože já to myslím na dobro vážně,“ vyhrožovala jsem jí vztaženým ukazováčkem.

„Dobře, dobře. Vím, že s tím nebudeš souhlasit, ale je to opravdu tak. A jestli se změní budoucnost. Tak si mi nepřej.“

„Potkala jsem Ediala. Je to můj kamarád z Itálie. A před pár hodinami se rozhodl, že nás do měsíce potěší svou návštěvou. Víš, on je tak sexy, vysoký, hubený, vlasy dlouhý jako můj přitroublej bratr. Vím, že se ti to zdá divný, ale bude to láska až za hrob.“ Usmívala se jako andílek, ale já jí nevěřila. Zdála se mi nějaká divná. Ale proč by taky jednou nemohla mít pravdu? Pro tuhle chvíli jsem se tím nenechala rozhodit a raději jsem mlčela.

„No vidíš, jaké jsi hodné a tiché děvčátko,“ rýpla si do mě Alice. Hodila jsem po ní kyselej ksicht.

„Jdeme koupit věci mému bratroňovi.“ Prostě jsem na ní kývla hlavou. Alice zašla do obchodu, kde se kupují jen kožené věci. Edwardovi vybrala krásné černé kožené kalhoty, které nosí gay chlapci.

„Alice, takže on je gay? Tak to si mě dostala. Dívala ses na zadní střih těch kalhot?“ zeptala jsem se jí, protože to nebyly normální kalhoty na nošení.

„Ne, nepodívala. Měla bych snad?“

„Ano, měla. Protože tyhle mají na zadním střihu dvě díry, aby se ti tam vešly pulky. Víš, takovýhle nosili baviči na rozlučkách, ale vem mu je. Třeba si s nimi Emmett poradí.“

„Taky dobrý. A tričko bych mu mohla koupit o tři čísla menší. Až dostanu vizi, že si ho bere na sebe. Tak vezmu foťák a dáme se do akce.“ Tenhle nápad nebyl až tolik špatný.

Domů si nechala zavolat Alice taxi službu. Řidič raději nekomentoval, že máme tolik tašek. V klidu nás odvezl na požadované místo. Alice mu dala větší dýško.

Po vstupu do našeho bytu, zaklepal někdo na dveře. Ihned jsem šla otevřít dveře a…

Shrnutí

Kapitola 9. ζ Kapitola 11.

Doufám, že se vám kapitolka líbila a necháte mi tu o něco více komentíků. Zkuste si tipnout, kdo by tak mohl být za dveřmi. Dík moc. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 10.: