Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 1.

02.06.2010 (14:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3800×

1. – Tak se stěhujeme

Holky

Písnička

Bella:

Bylo časné ráno podzimního úterý a s holkami jsme se vydaly do toho New Yorského činžáku. Ten byteček byl velice prostorný. Byly to dva byty, a jelikož mi tam byly dříve než ti druzí zájemci, mohly jsme si vybrat. Vybraly jsme si větší byt s číslem dvacet.

Byl velice prostorný. Kuchyň byla spojená s obrovským obývákem, kde se rozprostíral velký prázdný plac. V obýváku byla jedna velká prosklená stěna a za ní byl balkon. Sice byla horší průleznost na balkon, ale dalo se to. Koupelna byla složená z vany se sprchou, záchodu a pár poličkami na osobní věci. Dále se v bytě nacházely tři pokoje, kde bylo opět prázdno.

„Holky, nevím jak vy. Ale budeme muset jít si pořádně zanakupovat. Jinak to nevidím. Všechno si to sladíme do oblíbených barviček a všechno podtrhneme doplňky,“ přešťastně mluvila Alice. Ono, když jste nakupovací maniak, tak se vám takováhle příležitost líbí a musíte s sebou tahat i lidi, které to nebaví.

„Už vidím mega zrcadlo a mega skříň přes celou stěnu,“ nadšeně švitořila Rose. Zacloumala jsem s ní.

„Jo a postel bude kde? Nebo jen jednolůžková? Prosím tě přemýšlej. Třeba si někoho najdeme a budeme, ty víš, co myslím,“ promlouvala jsem na Rose. A ta se na mě divně zašklebila. Alice se hned vmísila do našeho rozhovoru.

„Plně souhlasím s Rose. Nejdřív to tu všechno otřeme od vrstvy prachu, vymalujeme stěny, položíme lina a podobně. Takže, já jdu zaplatit té příjemné pani a hned se k vám vrátím.“ Odcházela a já jen zírala na její mizející záda.

S Rose jsem se, ještě dohadovala o vybavení bytu. Z ničeho nic se přiřítila Alice.

„Holky, já je viděla… viděla jsem je.“ My jsme na ní zíraly, jako když se praští o železnou traverzu do hlavy. Blíže přistoupila k nám.

„Viděla jsem dva, ale měli by být tři. Ti dva byli tak krásní hošani. Fakt, že jo. Ale je tu menší problém. Chtěla jsem, abychom se s nimi seznámily. Jenže já nemůžu někam odejít, dokud nebude byt hotový. Takže se co nejrychleji musíme přemístit do nákupního střediska a začít s přestavbou. Jestli se ti slaďoušci přestěhují naproti nám. Tak se máme na co těšit. Protože takovouhle nádheru jste neviděly… Myslím, že neviděly.“ Alice celá unešená z toho, že uviděla bandu buranů. Ale třeba něco na tom bylo.

Alice nás co nejrychleji dokopala k autu a už ujížděla do největšího obchodního střediska ve městě.

„Alice, měly bychom si koupit dodávku na to, co dneska budeme kupovat?“ optala jsem se smíchem. Rose se pohyhňávala a Alice se zdála docela naštvaná, za to, co jsem řekla. Radši na to nereagovala. Do deseti minut jsme byly před velkou budovou.

První na seznamu byly barvy a lina s koberci. Alice si vybrala fialovou a bílou barvu do svého pokoje. Já si vzala světle modrou a taktéž bílou barvu, Rosalie meruňkovou a hráškově zelenou barvu. Do kuchyně s obývákem opět Alice prosadila fialovou, ale takovou světlejší.

Pak nám dala rozchod, ať si všechno, co potřebujeme do svých pokojů, najdeme a zapíšeme.

Šla jsem hledat postele. Chtěla jsem mít svůj pokoj sladěný do modré a bílé barvy. Nábytek by byl z tmavšího dřeva. Postel, kterou jsem si vybrala je hrozně velká a z tmavého dřeva. Pak mi do oka padla větší šatní skříň se zrcadlem. Musela být větší, už kvůli Alici. Závěsy jsem si pořídila krásně dlouhé a čistě bílé. Osvětlení do ložnice bylo jemné. Doplňky byly opět sladěné v barvách pokoje. Pak mě do očí uhodilo krásné proutěné houpací křeslo, takové, které mívaly babičky ve svých chalupách. To musím mít, jinak něco udělám Alici. Také že jsem si ho hned připsala.

Se seznamem v ruce jsem se vydala za pokladní a zaplatila. Dodávka by měla dorazit, ještě dnes večer.

Alice si prý podle řeči pořídila věci do pokoje jen ve fialové a bílé barvě. Postel měla mít velkou a skříň? Ta se táhla přes celou stěnu pokoje a zrcadlo bylo umístěné na jejích křídlech.

Rose sladila všechno do meruňkové a hráškově zelené. Dřevo postele mělo být světlounké. Docela jsem se těšila, až to všechno bude na svém místě.

Alice stihla, ještě objednat i celkem velkou kuchyň, i když nám byla k ničemu, ale do bytu patří a také kulatý jídelní stůl. Obývák sladila do béžové barvičky a světlého dřeva. Koupila mohutný huňatý koberec, dřevěný stolek s deskou ve tvaru čtverce. Dvě pohovky a jedno mohutné křeslo, které jsem si hned zamluvila. Také větší televizi. To by bylo tak vše k pokojům.

Alice nás přesunula do oddělení s oblečením. Nyní se mohla pořádně na nás vyřádit. Chtěla každou z nás obléknout a nakoupit pro nás sezónní věci. Samozřejmě začala s oblíbeným spodním prádlem. Přímo si vychutnávala nás, když jsme byly v jednom z jejích vybraných kousků. Divila jsem se, že jí z úst nepřetéká jed a následně nekape na zem, jako když má na něco chuť pes. Někdy jsem přemýšlela, jestli je opravdu na upíří muže a ne upírské ženy.

„Ne, nejsem Bells. To už bys poznala,“ odpověděla. Ona totiž viděla do budoucnosti a já se schválně rozhodla příští týden rozdat si to s ní v její nové posteli, aby zareagovala, tak jak zareagovala.

Po kupě spodního prádla se vydala k tričkům, tílkům, sukním, jeanům, kabátům, zkrátka nám chtěla vybavit celý šatník, aby neměl jediné místečko prázdné. Jediné na čem si nepotrpěla, byly ponožky. Nevím proč, ale nikdy jsem ji neviděla je kupovat. Pak její největší mánií jsou boty. Šílené boty na šíleně velkém podpatku.

V tomhle ohledu jsem jí dělala vždycky problémy, protože já mám ráda botasky, žabky a baleríny. I Rose mě jednou chtěla vzít podpatkem po hlavě, ale to se jí nepovedlo, protože mám moc dobré reflexy. Až na výjimky. Po nekonečném maratonu jsme se vydaly do našeho nového vytouženého bytu.  Předním už stáli stěhováci, nebo jak se jím říká. Zakoupený nábytek jsme za nepozornosti všech bydlících odtahaly do jednoho z našich pokojů.

Rozdělily jsme si práci a každá měla vymalovat určitý úsek bytu. Já jsem si vyprosila svůj pokoj a koupelnu. Rose dostala obývák a svůj pokoj, jenže v něm byl nábytek, tak ho vymalovala až po zhotovení těch našich. Alice si musela vydobýt kuchyň a samozřejmě svůj pokoj.

Kuchyň byla dokončena jako první. Proto se Alice hned pustila do pokládání plovoucí podlahy, sešroubování kuchyně a naskládání nádobí. Pak Rose dokončila obývák. Doprostřed se dal onen chlupatý koberec na něj dřevěný stolek, dvě pohovky, televize a mé vyprošené křeslo. Když jsem domalovala ve svém pokoji, tak jsem se dala do poskládání nábytku a lina v imitaci plovoucí podlahy. Skříň byla vedle postele, ta byla u okna. Naproti postele byl toaletní stolek.

Šla jsem dodělat koupelnu. Jen přetřít stěny na černou a bílou barvu. Nadále přidat jemné osvětlení. Když mé úkoly byly hotové, mohla jsem se jít podívat, jak na tom byly holky.

Podle očekávání… Všechno měly na svém místě a šly do obýváku.

„A teď se jdeme kouknout na ty slaďoušky. Ale co říct?“ přemýšlela nahlas Alice. Já se jen na ní podívala a přistoupila blíže.

„Já nikam nejdu. Holky jděte si, ale beze mne. Mně se nikam nechce. Možná zítra. Vždyť si nevychutnáte tu novotu. Ten pocit z perfektně hotové práce,“ domlouvala jsem jim.

„Na to ti dlabu. Chci vidět cukrouše a pak budu vychutnávat chvilky.“ S těmi slovy odcházely do vedlejšího bytu. Mně osobně se to zdálo ujetý otravovat někoho, koho ani neznám. Taková vlez doprdelka. Já šla přemýšlet na balkon a dívat se na půlnoční město a oblohu.

Kluci

Edward:

Kolem desáté ráno jsme vyrazili do velkoměsta. Přesněji řečeno do našeho budoucího bytečku. Když už jsme byli na místě, před námi byly dveře s číslem devatenáct. Už jsme si nemohli vybrat, protože vedlejší byt si odkoupili nějací upíři. Šli nejvíce cítit po chodbě a od jejich dveří. Každý pach byl jiný a přesto celkem krásný. Podle pachu by to měly být holky a rovnou tři. Do nosu mě praštila nádherná vůně jahod, skořice, šeříku a lilie v jednom. Byla to přenádherná esence vůní. Takovouhle silnou esenci jsem ještě nikdy necítil.

Kluci stáli na chodbě a čichali pořád ty vůně, jako kdyby jeli na toluenu a nikdy by se té vůně nemohli nabažit. Byt byl celkem velký. Když jste vešli dovnitř, tak po pravé straně byl menší kuchyňský kout. Naproti vám byl celkem slušně velký plac. Nejspíš místečko pro obývák. Dále tam byly tři dveře, kde nejspíše byly naše pokoje. Vybral jsem si ten prostřední, protože střední cesta je to nejlepší, od každého něco. Dále vedle obýváku se nacházely dveře a za nimi se rozprostírala středně velká koupelna, kde byla vana se sprchovým koutem, záchodem a třemi policemi. Celkem slušný New Yorský byt.

Najednou kluci vrazili do dveří a byli takový… nažhavení.

„Edwarde, my jsme viděli takovou krásnou šťabajznu. Nejspíš to byla jedna z těch tří holek. Hubená, černé na krátko ostříhané vlasy,“ povídal Emm a představoval si ji v mysli.

Když jsem spatřil tu osobu, přišla mi velice povědomá. Jako bych ji znal předtím, než jsem se stal upírem. Jako by byla součástí mě a já měl k ní velice silné pouto. Pořád jsem nad ní přemýšlel a pak mi to došlo. V mém lidském životě jsem měl sestru. Vzpomínky na ní byly zamlžené. Ale kdybych jí mohl na chvíli vidět, určitě bych si vzpomněl.

„Děje se něco Edwarde? Tvé pocity jsou nějaké divné,“ povídal Jasper. On dokáže vnímat a řídit pocity druhých. Já čtu myšlenky a Emm má velkou sílu. Ale to se do schopností nepočítá. Podíval jsem se na něj a přišel blíž k němu.

„Emm se soustředil na tu dívku, jak jste viděli na chodbě, a mě někoho připomíná z lidského života. Jako by mi byla velice blízká a já ji celou upíří dobu postrádal.“ Jasper pokýval hlavou a hned se s Emmem vrhli na prohlídku bytu. Odsouhlasili koupi a já to šel zaplatit.

„Tak kámo, já si vzal pravý pokoj a Jasper levý, doufáme, že sis některý z těch pokojů nevybral dřív. Protože my bychom ti ho bez boje nedali, i kdybys ho měl dřív,“ vyrukoval Emm a těšil se, že by mohla být bitka. Jenže jak už jsem výše popisoval, vzal jsem si prostřední.

„Ne, já mám prostřední, takže bitka nebude. Nechtěli byste to tu vymalovat a ustavit nějaký nábytek? Jen aby to tu nebylo tak strohé,“ nabízel jsem další možnost, co teď uděláme.

Jeli jsme do nejbližšího obchoďáku. Následně jsme vybírali barvy do pokojů. Pro svůj pokoj jsem si vybral modrou a světle oranžovou barvu, Emmovi postačila obyčejná bílá barva a Jasper si našel světlounce zelenou. Do obýváku s kuchyní nám padla do oka taková krásně světle hnědá barva. Chtěli jsme to udělat jako imitaci dřeva. Pak přišla řada na nábytek. Do obývacího pokoje jsme pořídili, zdálo by se to jako skříň, ale nebyla to. Tam byl prostor na televizi, přehrávače a dokonce i na hifi věž. Pak jsme koupili tři kožená měkká křesla, která se dala polohovat.

I když jsme upíři, tak si potrpíme na pohodlí. Emmett si vzpomněl na to, že se nemůže obejít bez postele. Tak si vybral docela kýčovitý kousek. Prodavač si myslel, že tu postel chce pro svého syna. Emmett se mu jen vysmál do očí a řekl mu, že ta postel je pro něho. Mně se zdála na něj dost malá, ale když si nedá říct…

Já si vybral obyčejnou manželskou postel, ne, že bych počítal s tím, že si jedno dne někoho vezmu. Ale kdo ví? Nadále jsem si do ložnice pořídil stolek na notebook a obyčejně prostornou skříň. A to bylo tak celkem vše.

Do obýváku si Jasper vydobyl, že tam bude gauč. Jeho přání jsme mu splnili, tak byl celý natěšený. Dále do obýváku s kuchyní Emm vybral plovoucí podlahu, do pokojů se dávaly krásně vysoké huňaté koberce bílé barvy. Oblečení i s botami jsme koupili na sezóny. A to bylo tak všechno, co jsme nakoupili.

Doma jsme všechno vymalovali, položili plovoucí podlahu s koberci a sestavili nábytek a následně dali na určené místo. Když byla práce hotová, chtěli jsme se jít podívat po okolí. Jenže někdo zaklepal na dveře. Podle myšlenek to byly dvě sousedky ze tří. Jasper šel otevřít dveře a děvčata uvedl dál do bytu. A já poznal onu dívku, na kterou myslel Emm.

Shrnutí

Prolog ζ Kapitola 2.

Doufám, že se Vám kapča nezdála nudná. Jinak kdyby se cokoliv nelíbilo, tak mi to vytkněte v komentu. Jinak budu ráda za každej koment, který napíšete. Doufám, že jich bude opět hodně jako při prologu, protože se mi skvěle píše, když vím, že se Vám to líbí. Pak to jde samo a dílek tu je  o něco dříve, než by byl. Moc se omlouvám, že to tak dloiho trvalo. Ještě jednou, Děkuji Vám všem. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 1.: