Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 7. část

06.04.2009 (09:40) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2137×

Edward

Když jsme přišli z lesa řekla ještě Sue že mě odveze domů.

„Edwarde musíš mi říkat kam mam zabočit a tak jinak tě nikam neodvezu“ řekla mi

„a proč mě nenecháš řídit bylo by to jednodušší“ řekl jsem jí svůj názor ale ona byla stejně paličatá

„ne nebudeš řídit protože až se budu vracet tak kdybys řídil bych to zpátky nenašla a navíc čí je to auto?“ řekla mi

„no auto je tvý mamky“ opáčil jsem jí

„nastup a nedělej problémy“ přikázala mi a přitom varovně pohrozila rukou jako by mi mohla ublížit. Nastoupil jsem teda na místo spolujezdce a čekal až se rozjede. Po mém prvním příkazu se dostala na dálnici a já očekával že se budeme loudat osmdesátkou.

„na holku jedeš docela rychle“ poznamenal jsem když jsem viděl stodvacítku.

„zvyk z motorky“ pokrčila ramenama

Pak se dál věnovala řízení a mým pokynům kam má jet. Najdenou se proti nám vyřítil náklaďák a ona skoro uprostřed silnice. Věděl jsem že nás nabere protože s jejími slabými lidskými smysly pozdě zareaguje. Pak trhla volantem a náklaďák nás míjel jen tak tak.

„to je ale kretén ten řidič jak to řídí“ začala nadávat a nepřestala dokud jsem jí nezastavil

„prosim můžeš přestat nadávat a musíš zahnou tady na cestu“ ukázal jsem jí stomy skrytou cestu. Nedalo mi to jak se rychle vyhnula tomu náklaďáku a tak jsem se musel zeptat.

„jako to že si mu tak rychle uhnula je to zase zvyk z motorky?“ ptal jsem se a měl dalších 1000 otázek na které jsem se chtěl zeptat.

„jo ale i z koní ale spíš reakce jak často jezdim v přírodě“ řekla mi a asi jí vůbec nepřišlo divné. To už jsme zatáčeli v poslední zatáčce k domu a já uslyšel Emmettovo myšlenky jak se právě vraceli z lovu.

Teda co to je vůni nějakej člověk a tady. Divil se Emmett

„nepudeš dovnitř ukázal bych ti dům“ zeptal jsem se jí a doufal aby šla

„no já nevim nejsem ohlášená a je už dost pozdě“ řekla mi a ukázala na hodiny na palubce

„já jsem tady nebyl ohlášenej“ řekl sem že jsme vyrovnaný

„jo byl poslala jsem mamce SMS po anglině“ řekla mi a usmála se

„Esme bude zklamaná že mě přivezeš a ani ji nepoznáš“ řekl jsem a doufal že to zabere

„no tak dobře ale jen na chvilku“ řekla a já byl šťasnej jako blecha. Teda kde se to ve mně bere. Řekl jsem si. A vystoupil z auta. Ukázal jsem Belle kudy jít a vydal se za ní jako pravý gentleman.

„tak vítej u mě doma“ řekl jsem jí pyšným hlasem a vedl jí do obýváku kam je nasměrovala Alice. Byli připravení a vítání hosta až na Emmetta a Jaspera kteří koukali na televizi.

„ahoj všichni“ pozdravil jsem je tak jak jsem to neměl ve zvyku jen proto abych upoutal jejich pozornost na návštěvu.

„dobrej“ pozdravila Bella a zůstala stát nevim co to způsobilo. Ale najednou byli všichni u nás a začali Bellu vítat a představovat se. Když se všichni představili vzal jsem jí ukázat dům. Byli jsme u mě v pokoji když jsem si vzpomněl na to že tam nemám žádnou postel.

„koukam nemáš postel a na čem spíš?“ zeptala se a já už měl připravenou výmluvu.

„ne ale mam tuhle pěknou rozkládací pohovku“ ukázal jsem jí pohovku a vypadala že to zbaštila i když nevim když se jí nemůžu podívat do hlavy.

„hele asi už bych měla jít aby taťka nevyšiloval kde jsem a kdyby se dověděl s kým sem..“ nedořekla a mě to hrozně vadilo

„na mě je něco špatnýho?“ zeptal jsem se. Se mnou by se jí nic nestalo teda až na to že mam chuť něco špatnýho udělat když se nadechnu.

„ne to ne ale to víš seš kluk a jsme ve věku kdy se zajímáme o určité věci“ řekla a já stále nechápal

„jaký věci?“

„ty seš fakt natvrdlej na sex přece“ křikla po mě a to neměla dělat protože se Emmett začal strašně smát a začal si představovat všelijaké polohy.

„aha“ na víc jsem se nezmohl.

„hele já už budu muset jí jestli nechceš abych usnula za volantem“ řekla mi s ledovým klidem

„promiň jestli jsem tě nějak urazil nebo něco“ vykoktal jsem protože jsem její chování nechápal

„ne to ne jen nechápeš nějaké věci a chováš se jako kdybys přišel ze šestnáctého století“ řekla mi a napodobovala mě jak jsem podržel dveře a nechal ji vstoupit jako první. Ne ze šestnáctého století jsem nepřišel. Zvedl jsem se abych ji vyprovodil ven z domu a dovedl k autu. Nastartovala a odjela mi. Když jsem se vrátil do domu začal jsem rodině prohledávat myšlenky jestli mě nehodlají kárat. Esme byla šťastná že jsem se zajímal o nějakou dívku. Alice s Rose mysleli na dnešní noc. Emmetta ještě neopustila představivost. Jasper koukal na fotbal a Carlisle se připravoval na zítřejší operaci. Tak jsem se vydal nahoru do svého pokoje. Hned co jsem si sedl na pohovku se tam objevila Esme.

„zlato, jsem tak ráda že se o někoho zajímáš i když je to člověk“ začala

„ale dyť jsem jí jenom chtěl ukázat dům“ bránil jsem se

„ale zlato kdyby ses viděl taky bys uvažoval jako já“ řekla a myslela na mě a na ni teď tu poslední hodinu. Vypadal jsem opravdu jinak choval jsem se tak vybraně a tak opatrně aby se jí nic nestalo a v očích jsem měl teda alespoň podle Esme starostlivý pohled. Pak odešla a mě zbylo hodně podnětů k zamyšlení ale měl jsem na to celou dlouhou noc. Vyskočil jsem z okna a rozběhl se směrem do lesů. Cestou jsem se v mysli ocitnul na křižovatce života. Mohl jsem si vybrat ze čtyř směrů. První a hlavě nejzbabělejší byl ten že bych hodil zpátečku a už se ve městečku Forks nikdy neukázat. Další tři měli vždy stejný cíl. Ji. Ale každá cesta byla jinak obtížná. Teprve když jsem se rozhodl začalo svítat do nového dne a do mého nového života – neživota. Vydal jsem se zpět k městu cestou přímou do záhuby.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 7. část: