Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existují šťastné konce???- 21. část

12.09.2009 (18:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1597×

Do konce roku zbývá jen něco málo přes dva měsíce a já už mám naplánované prázdniny. Za ty dva měsíce si holky ve třídě konečně zvykly že Edward je můj a nikoho jiného. Dalo by se říct že jsem si našla nějakou lidskou kamarádku a to Alex se kterou jsem hrála basket. Seděli jsme společně na všech hodinách kde nebyli Cullenovi.

Edward od našeho rozhodnutí u mě trávil každou noc a Alice s Rose každé odpoledne. Taky už to taťka jednou nevydržel a někm mě a holky poslal a tak jsem týden na truc strávila u Cullenů. Pak jsem se vrátila zpátky. Na koních jsem se furt jen a jen zářila takže se šéfová rozhodla že mě pošle na závody kde se budou vybírat nejlepší jezdci za stát Washinkton.  Ti pak pojedou na závody v severní Kalifornii. Celé prázdniny procestuju. Na začátku budu na závodech v Seattlu pak mám na chvíli volno a v polovině prázdnin tak pojedu do severní Kalifornie na závody pokud se tam dostanu. Po všech závodech nám Edward naplánoval nějakou dovolenou pak pojedem za holkama do Chicaga. Problém byl ale v tom že mi Edward nechtěl říct kam jedeme.

Snažila jsem se nevyzvídat ale někdy mi to ukouzlo. Vždycky když se to stalo tak se na mě díval tím svým pobaveným pohledem. Jako právě teď když jsem si balila na závody v Seattlu.

„Edwarde opravdu mi to neřekneš? Já to nevydržím a zblázním se pak budu zavřená ve svěrací kazajce v tý vypolsrovaný  místnosti a nikdo ke mně nebude moct“ zkoušela jsem to na něj

„ne neřeknu ti to a kdyby ses zbláznila já tě zachráním“ pobaveně se na mě koukal

„už ti někdo řekl že si strašnej“ zavřela jsem sportovní tašku a pomalu vycházela z pokoje

„jo ty asi už padesátkrát“ pomáhal mi s taškou

„Tak co jedem pro Antona“ nadhodil Edward. Kývla jsem mu na to a pomalu jsme scházeli do garáže pro mamky auto. Jako jediný mělo kouli na přívozy. Vyjeli jsme ven směrem ke stájím. Ve stájích jsem Antona vyhřebelcovala a nandala mu bandáže.

„tak co Antone už se těšíš? My jim to předvedeme jak se skáče“ promluvila jsem na něj a vedla ho přepravovacího boxu. Edward mi mezitím přinesl sedlo a uzdečku. Donesla jsem Antonovi ještě trochu sena a vody na cestu a mohli jsme vyrazit. Sedla jsem si na místo spolujezdce a čekala na to až Edward usedne za volant a my mohli vyrazit. Jednou jsme se přeli o to kdo si udělá povolení aby mohl jezdit s přívěsy.

„Edwarde víš o tom že s přívěsama můžou jezdit jen ti kterým už bylo nad osmnáct“ varovala jsem ho

„vim a proto to si ho udělám já mě už bylo osmnáct tolikrát“ smál se protože pochopil na co narážim

„jestli ti to udělá radost…“ nechala jsem ho si tu licenci udělat.

To bylo na začátku června kdy jsem se dozvěděla že mě na ty závody šéfová přihlásila. Za čtyři hodiny pomalejší jízdy jsme dorazili do Seattlu. Celou jízdu byl Edward nevrlý protože mohl jet maximálně devadesátkou ale stejně jel jak on říkal ubohou stovkou. Přijeli jsme kolem šesté večer a tak jsem dala Antonovi dobrou noc a šla společně s Edwardem na hotel který nám rezervoval. Ráno jsem se probudila celá nervózní a s pamětí v háji. Trasu parkuru jsem si skoro nepamatovala. Skoro jsem nemluvila a pořád si projížděla plánek s trasou. Dojeli jsme ke stájím kde se závody konaly a já si připravila Antona na závod.

„Bello neboj ty to zvládneš a ještě jim ukážeš jak se vyhrává“ povzbuzoval mě Edward a dal mi malou pusu na čelo. Když v tom zazvonil zvonek označující můj start. Vyskočila jsem na Antona docela klidná. Pobídla jsem Antona o on vystřelil jak kulka z pistole. Jen jsem stíhala určovat směr kterým se máme vydat. Po poslední překážce jsme dojeli zase tam kde jsme začínali. Slezla jsem z Antona a sedla si na lavičku. Po půl hodině čekání na výsledky jsem už hodně dobře připomínala uzlíček nervů. Edward seděl vedle mě ruce kolem mých ramen a šeptal mi do ucha uklidňující slova

„Dámy a pánové právě teď jsem dostal výsledky. Jak víte na závody v severní Kalifornii postupují jen ti nejlepší z každé kategorie. Takže za Seniory je to John Dikson za dospělé Matt Blanck a za juniory je to jediná dáma Isabella Swanová“ ozvalo se z reproduktoru a já svojí reakci vůbec nečekala. Vyskočila jsem z lavičky a začala tančit takové taneční kreace že jsem se divila že jsem ni něco nevykloubila. Když můj příval radosti skončil viděla jsem Edwarda totálně vysmátého s mobilem v ruce. Ani mi nestihl říct co to mělo znamenat a já už šla s Antonem na dekorování. Dostali jsme modrou stuhu a pohárek ve tvaru odrážejícího se koně. Pak jsme se zabalili a jeli zase zpět domů  doma na mě čekala oslava na které nechyběla moje rodina plus ještě všichni Cullenovi. Všichni mi gratulovali několik minut. Pak jsme si o tom chvíli povídali a Edward znovu vytáhl svůj mobil a pustil tam video jak tak tančím hned po vyhlášení výsledků. Musela jsem se smát ale Emmett byl slyšet víc než já. Po oslavě jsem si lehla do svojí postele úplně mrtvá.

Do dalších závodů zbývá někol málo týdnů a já snad každou volnou chvilku byla s Edwardem nebo s někým z Cullenů. Taky jsem párkrát byla společně s Alicí a Alex nakupovat. Ale jednoho dne jsem přišla z nákupů domů a viděla rozlíceného taťku a mamku s výrazem že se taťka zbláznil. Pak mi mamka řekla že se taťka naštval že jsem furt někde v háji a neužívám si rodičů a tak se rozhodl že dnes odjíždíme na dovolenou do hor na 14 dní. Vlítla jsem do pokoje a napsala Edwardovi SMS těsně před tím než mi taťka zabavil mobil s tím že v horách mobil nepotřebuju. Mamka mi už sbalila všechny potřebný věci a tak jsem musela akorát nasednou do auta a jet někam do hor. Když jsme míjeli Forks koukala jsem z okýnka do lesů a všimla si Edwarda jak běží vedle silnice schovaný mezi stromy. Zamávala jsem mu a doufala že to viděl. Dorazili jsme těsně před nocí. Nakonec jsme se ubytovali a já jsem dostala samostatný pokoj. Dokonce jsem Edwardovi vymluvila můj únos a tak si alespoň prosadil to že u mě bude každou noc. Dovolená byla fakt „skvělá“  každý den z tich 14 dní jsme měli 10 km výšlap někam buď do hor nebo do údolí. Takže jsem se ani nedivila tomu když jsem si na sebe vzala něco ze svojí sbírky že to ze mě padá. Po naší dovolené jsem celý týden strávila trénováním Antona takže jsem furt byla na koních alespoň si taťka nemohl stěžovat na to že jsem furt jenom s Edwardem teď si stěžoval na to že jsem na koních. Závody v severní Kalifornii probíhaly skoro stejně jako ty v Seattlu. S Edwardem jsme z Forks odjížděli kolem osmý ráno a cesta trvá kolem 12 hodin. Dorazili jsme až na večer a tak jsem dala Antona na pastvinu a jeli jsme s Edwardem do hotelu.

„Neříká se o Kalifornii že je tepá a slunečná“ sedla jsem si na pohovku v hotelovém pokoji

„seš těsně pod státem Oregon a mě to tu vyhovuje“ usmál se na mě Edward.

Já jsem se šla osprchovat a Edward mi řekl že si zaběhne na lov. Než jsem se osprchovala byl už zpátky. Vylezla jsem z koupelny oblečená v noční košili a pozorovala Edwarda vypadal jako když spí a před sebou měl tác plný jídla.

„Myslel jsem si že nebudeš chtít otravovat dolů“ řekl Edward a podal mi tác na kterém bylo snad od všeho trochu. Když jsem dojedla lehla jsem si na postel a koukala na strop než se mi do výhledu dostal Edward. Oči znovu magicky zlaté. Začal se ke mně sklánět a já věděla přesně co chce udělat zbořila jsem těch pár centimetrů mezi námi. Narazila jsem na ty jeho ledově dokonalé rty a hrála s nima zajímavou hru na téma kořist a lovec. Ale přece mi na tom polibku připadalo něco jiného. Zdál se mi takový procítěnější než jindy. Po chvilce se Edward znovu odtáhnul a se zákeřným úsměvem si lehl vedle mě. Hned potom jsem usnula.

Probudila jsem se kolem osmé ráno. Edward vedle mě už neležel ale zato jsem slyšela z obýváku televizi. Potichu jsem se vykradla za ním.

„něco nového ve světě“ zeptala jsem opřená o futra.

„nic moc“ přišel ke mně a políbil mě

Došli jsme ke stolu se snídaní a já zbodla snad všechno co tam bylo. Pak jsem se oblékla rovnou do jezdeckého. Vyjeli jsme ke stájím kolem desáté protože jsem měla start až v půl jedné. Připravila jsem Antona párkrát projeli závodiště a zase se vrátili.

„Bello nechceš něco k jídlu?“ ptal se mě Edward

„Ne“ řekla jsem trochu víc naštvaně protože se mě už ptal po šestý

„ale měla bys něco sníst“ nedal se odbýt

„Edwarde jestli bych něco snědla tak to máš za pár minut na sobě a to nechceš nebo ano?“ vysvětlila jsem mu. Do startu už dal s jídlem pokoj zato mě zase uklidňoval. Zato jak já vždycky před startem vypadám já nemůžu to sou hold nervy. Za chvíli se ozval zvonek oznamující můj start. S Antonem jsme prolétli závodištěm že by to snad ani kamera nestihla zabrat. S naším výsledkem jsme postoupili do rozeskakování(takové 2. kolo). V rozeskakování jsme skákali skoro ty samé překážky a byli snad rychlejší než před tím. Nakonec se z Antona slezla a došla k Edwardovi. Teď zbývá vyčkat na výsledky. Furt jsem někam chodila a Edward za mnou. Dala jsem vodu Antonovi pak jsem ho odstrojila vyvedla na pastvinu chvílema pozorovala ostatní závodníky. Najednou mě sevřely studené ocelové paže které nepatřili nikomu jinému než Edwardovi.

„Edwarde co.. to?“ ptala jsem se ho nechápavě protože jsem na něm viděla jak se potulně usmívá

„měla bys jít připravit Antona“ řekl mi a políbil mě

„snad mi nechceš nakukat to že jsem vyhrála“ nevěřila jsem vlastním slovům

„já za to nemůžu že to jeho myšlenky na mě vyřvávají“ hájil se Edward a hned po tom co to Edward dořekl se z reproduktorů ozval pořadatelův hlas.

„tak dámy a pánové mám tu výsledky závodů v juniorské kategorii. Takže na třetím místě se umístil Jack Green. Na druhém místě je to Kris Aron a na prvním dámy a pánové je to jedna z pěti dam této kategorie Isabella Swanová“ dokončil to pořadatel a z publika se ozval ohlušující potlesk. Kdyby se mnou Edward nezatřásl tak tam ještě sedím. Vyskočila jsem na Antona a dojela si pro první místo. Anton dostal modrou stuhu a já jsem dostala podárek s koněm a medvědem jako má Kalifornie na vlajce. Objeli jsme čestné kolečko a mohlo se jet domů. Sundala jsem Antonovi postroje a naložila ho do přívěsu. Potom si Edward sedl za volant a my ze rozjeli vstříct domovu.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existují šťastné konce???- 21. část: