Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existence - 3. kapitola

05.05.2012 (20:30) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2782×

Musela jsem se zbláznit, řekla si Bella pro sebe, když se rozběhla, jak to upíři dělají, že ani nevidí krajinu, kterou běží, pouze svůj cíl.

Bella měla tak rychlou mysl jako každý upír, proto mohla utíkat a zároveň se zaobírat spousty dalšími a nepodstatnými věcmi. Pomalu si začala zvykat na upírství, rychlé pohyby, upíří rychlost, možná i žízeň, ale na jedno si stále nemohla a nechtěla zvyknout – samota.

Samota. Začínala ji nenávidět, a když se k samotě přidal stesk a smutek, nemohla se donutit vydržet už déle na jednom a tom samém místě. Chtěla změnu. Riskovat. Byla si sebou tak jistá. Myslela, že novorozenecké období má za sebou, že všechno skvěle zvládla.

Když byla sama ve vysoce položeném lese někde na severu Kanady, vzpomínala na domov a zkoušela si představit, jak daleko se nachází od domova. Jen při vzpomínce na Charlieho se jí chtělo plakat, zažila šok, když nemohla, ale hned se zase vzpamatovala a okřikla se, ať se vzpamatuje. Upíři neumějí plakat!

Zmizela někdy na podzim, čas ubíhal a už i do hor přišlo jaro. Takže už několik měsíců se toulala po kanadských lesech. Představa pěti měsíců se jí zdála dost dlouhá, a proto dnes mířila do civilizace k lidem, aby si prověřila svou odolnost a zbavila se aspoň na chvíli svíravého pocitu u svého srdce, který zevnitř sžíral její duši.

Začínala si uvědomovat, že se blíží k prvním lidským obydlím. Zpomalila, času má na rozdávání. Celou věčnost. Celou svou existenci. Mysl se jí znovu vrátila k úvahám. Bella byla v tomto směru dost naivní. Kdyby odolala lákající krvi, měla v úmyslu se vypravit za Charliem, Jacobem. Prostě se vrátit domů, znovu a naposledy vidět všechny známé, přátele, rodinu. Bella chtěla tak málo, ale nezapomněla na jedno, stala se z ní upírka, a proto se rozhodla k největší opatrnosti, a než se pustí za Charliem, připravila si pro sebe jednu malou zkoušku. Rozhodla se odolat lidské krvi. Kdyby se jí to povedlo, mohla by se vrátit a… Už jen při té představě se její mrtvé srdce rozbušilo.

Bella se prudce zastavila, když se k jejím uším dostalo bušení dvou srdcí, jedno rychlejší a druhé pomalejší. Bella se neudržela, málem zaklela. Ale nechtěla právě tohle? Chtěla, ale žízeň v krku najednou rychle vzrostla a krk se nacházel v jednom ohni jako těsně po přeměně. S tímto nepočítala, myslela si, že všechno se stalo minulostí. Ona to musí zvládnout! Bella neutekla, jen ztuhla na místě a poslouchala.

„Tatííí! Proč jsme nejeli na jarní prázdniny někam jinam?“ Malá holčička se prodírala lesem spolu s jejím otcem, který jí byl hned v patách. Bella obrátila oči v sloup a připravila se k odchodu, mířili jejím směrem a život malé holčičky rozhodně nechtěla ohrozit. Navíc si musela přiznat, že její dobré ovládání mizí každým okamžikem.

„Tady se ti nelíbí?“ Bella holčičku neslyšela odpovědět, ale jak se k ní blížili, Bella ostrým zrakem viděla, jak holčička nedaleko od ní otci přikývla a trochu i pofňukala, mohlo jí být teprve pět až sedm let.

„Myslel jsem si, že se ti tady bude líbit, Aileen. Vždyť víš, jak se mi ve městě nelíbí, a nemůžu přestat tesknit po přírodě, když jsem vyrostl uprostřed lesů. A taky si vzpomínám, jak se ti líbila zvířátka v ZOO, ale dovedeš si představit, kolik dalších a svobodných zvířat žije v lese?“ Zdálo se, že muži se povedlo změnit názor své dcery.

„Vážně?! Veverky? Medvědi? Los? Co dalšího?“ vydala ze sebe malá dívenka, dychtivý hlas se odrážel od stromů a pohled těkal z jednoho místa na druhé. Muž se zasmál své kouzelné dceři. Měl ji tolik rád. Bella se musela křečovitě usmívat spolu s ním, ale z opačného důvodu, její mysl zaplavily obrázky lahodné krve, jak Belle proudí do hrdla. Stačilo si představit, jak moc krve má dospělý muž než nějaká malá usmrkaná holka.

Nikdy se nepřestane proklínat, ale když procházela vzpomínkami z toho dne, nedokázala si vzpomenout, kdy došlo ke změně názoru, kdy nastal ten zlom, který ji donutil skočit k muži a zakousnout se do lahodné kořisti, člověka. Tekutina jí pronikala hrdlem a hasila požár, cítila se špatně, ale hlad a nedostatečná zvířecí strava se jí pro tento moment hnusila, když okusila něco tak lahodného, okouzlující, chutného. Poznala chuť krve.

Když se Bella odtrhla, cítila se plná, cítila v žilách teplou krev, kterou před chvíli do sebe dostala, rozlévala se do jejích žil. A pak se to stalo… Klesla na kolena vedle pěkného lidského, především mrtvého muže, kterého připravila o život. Bella stále klečela v trávě vedle mrtvoly. Nedostala se ze šoku, dívku dostala na tu chvíli z hlavy. Zabila člověka. Stala se vrahem! Ano, přesně jak říkal Edward, stal se z ní vrah. Jak si mohla namlouvat, že upír může být i dobrý? Zrůda. To se z ní stalo. V duchu proklela den, kdy poprvé uviděla Edwarda, zároveň proklela Edwarda, protože právě kvůli němu neutíkala před Victorií. Ze dvou důvodů. Zaprvé stále čekala, že se někde Edward objeví a zachrání ji jako pokaždé. Zadruhé toužila stát se upírkou a zůstat po Edwardově boku po zbytek existence. Znovu by se potkali, ona by mu odpustila. Svět je pro upíra malý. Sama to věděla, sama to pozná.

V tento moment všechny své bláznivé sny zamkla do neviditelného trezoru ve své hlavě, možná by se ze svého šoku ani neprobrala, kdyby jí nezazníval v uších neustálý pláč. Pláč? Ano, zabila muže a nechala dívku bez dohledu. Kolik toho viděla? Bella potlačila myšlenku na další smrt, cítila se plná a navíc té dívce se nesmí nic stát. Dívka je malá, časem možná zapomene na její podobu, i když bolest v srdci nezmizí nikdy.

Zvířecí a lidská krev se smísily, Bella byla plná a doufala, že holčičku nezabije, musí ji někam zanést, nebo holčičku nezabije ona, ale nějaké divoké zvíře, které se může zatoulat příliš blízko dolů z lesů. Bella nejistě uklidila mužovo tělo, pak se pustila stopovat holčičku.

Bella se naposledy nadechla a zadržela dech, vydala se za holčičkou. Aileen, ona dívka, když viděla, co napadlo jejího otce, se dala na útěk, ale při běhu hlasitě plakala a každou minutu šlápla na nějakou větev, zakopla nebo se poranila o nějaký strom. Bylo snadné dívenku najít. Bella se zastavila, chvíli dívku pozorovala, než se ujistila, že dívku neohrozí, když promluví, jen se nesmí v žádném případě nadechnout!

„Aileen, zastav se, prosím.“ Bella se snad v tomto momentě cítila stejně hrozně jako dívka. Aileen za sebou cítila, jak ji někdo pronásleduje, ale už nemohla, celá unavená konečně zastavila. Věděla, že krásná dívka před ní je symbolem všeho kromě dobra. Krásná, nebezpečná, krutá, zabila tatínka, přesto od ní nedokázala odtrnout oči.

„Jmenuji se Bella, neublížím ti, slibuji. Jen mě… musíš poslouchat, ano?“ Bella mluvila k dívce pomalu a snažila si vzpomenout na všechny lidské zvyky, aby dívku ještě více nevystrašila, už i tak to bylo všechno hrozné.

„To není pravda, tatínek, on je… Jsi zlá!“ Dívka propukla v pláč, nemohla ani vyslovit, že je její otec opravdu mrtvý. Bella zavřela oči a snažila se přivolat pláč, který nepřicházel. Bella nechala dívku vyplakat, když už slyšela jen škytání, otevřela znovu oči.

„Jsem zlá, máš pravdu. Já mám v sobě jednu zlou a jednu hodnou dívku a někdy je těžké se ovládat, chci se pořád umět dobře kontrolovat, nedopustit, aby mě to zlé ovládalo, ale jsem slabá, proto je tvůj otec mrtvý, ale už nikdy nedovolím, aby se ta zlá osoba vrátila. Prosím, musím, chci ti pomoct. Dovolíš mi to? Kde bývá tvoje maminka?“ Aileen zdvihla hlavu, znovu se jí z očí spustily zly, Bella si myslela, že ji chápe, ale mýlila se a její neštěstí se vrátilo v ještě větší míře.

„Maminka zemřela, když jsem měla čtyři roky,“ řekla mdle Aileen, tentokrát nepropukla v další pláč, rána byla starší, ale to neznamenalo, že nebolela stejně jako předtím, byla jen utlumená. Bella ucítila, jak jí puklo srdce, když si uvědomila, že je sama a pro Aileen připravila stejný osud. Riskovala znovu, když se dívky dotkla, ale dokázala se ovládnout. Dívka před studeným dotykem necukla, Aileen se třásla zimou a měla dokonce skoro stejně ledovou pokožku jako Bella. Musí si pospíšit.

„Opravdu se nikdy nevrátí zlá Bella?“ Bella se s úsměvem podívala na Aileen. Aileen byla v šoku a přes pláč téměř neslyšela ani Bella okolní přírodu a všechno živé, ale Aileen si přesto všechno zapamatovala její jméno? Bella si pomyslela, že Aileen musí být bystrou dívkou.

„Ne,“ ujistila ji rázně Bella.

„Pak mě musíš vzít s sebou, já nikam jinam nechci. Když máma umřela, chvíli jsem byla v dětském domově, protože otec jezdil do práce daleko od nás na dlouhou dobu. Už nikdy se do stejné práce nevrátil, ale trvalo dlouho, než si pro mě přišel, je to tam strašné.“ Aileen sama padla Belle do náruče, která to nečekala. Bella dokonce chtěla ucuknout, ale Aileen by mohla nepěkně spadnout a něco si udělat. Tak jen semkla rty a modlila se, ať to všechno dobře skončí.

„To není možné,“ řekla pomalu Bella. Aileen se odtáhla od Belly, ale pohled neodvrátila, uhrančivě se na ni podívala.

„Dlužíš mi to. Můj otec je mrtvý, zabila jsi ho a nemyslíš si, že domov je opravdu tak hrozný, jak říkám, když tam nechci jít a místo toho jít s tebou? Bello, prosím, říkala jsi, že už budeš jen ta hodná!“ škemrala Aileen. Bella přestala všechno chápat, malé Aileen zabila otce, přesto s ní Aileen chtěla odejít. Co když ji přitahovalo opravdu jen upírské kouzlo osobnosti a krása upíra, kterou upíři vábí svoji oběť?

„Zkusíme to. Na chvíli. Proč chceš jít se mnou? Jsi si tím jistá, vždyť…“ Bella překvapeně zamrkala, když Aileen Bellu umlčela prstem na ústa, Bella okamžitě zavřela pusu a hledala nejbližší zvíře v blízkosti, aby se v případě nouze vrhla na něj místo na Aileen, ale vítr zrovna nefoukal a Bella měla štěstí. Bylo úplné bezvětří. Aileen zůstala živá.

„Jsi ta hodná Bella, ne zlá, hodná Bella je skvělá. Věřím, že zlá Bella je pryč a nemá s tebou nic společného. Mamka zemřela při nějaké krátké operaci, která jí neměla ublížit. Tatínek poslední týdny taky onemocněl, teta mě strašila, že umře v bolestech, a když je teď pryč, mrtvý. Nic ho nebolelo. Kdybys mě nevzala sebou, přišla bych k tetě, která mě nenávidí stejně jako svou sestru, moji maminku. Jinou rodinou nemám. Dětský domov je opravdu hrozný. Vzpomínky časem vyblednou, ale ty jsi dospělá, můžeš mi znovu připomenout, jak vypadal. Nechci na něj zapomenout, na maminku jsem zapomněla dávno, ale já nechtěla. Jednoho dne jsem prostě neměla ve vzpomínkách žádný obličej, pouze teplý úsměv, kterým se na mě vždy usmívala. Prosím, Bello.“ Aileen skončila, nepřestala se na Bellu dívat. Bella nemohla uhnout očima, stejně jako říct Aileen ne. Nešlo to.

Aileen se zdála nejšťastnější za celou dobu, co ji znala, když jí odpověděla ano. Bella vzala Aileen za ruce a zavedla ji na opuštěnou mýtinu, kde ji bude muset na krátkou chvíli opustit. Bella nechtěla riskovat, pálení v krku nezmizelo nikdy, ale když se loučila s Aileen, že se za chvíli vrátí, žízeň byla příšerně nesnesitelná. Bella v rekordním čase skolila laň, losa a zbloudilou pumu. Hned pak spěchala za Aileen, které poručila, aby nikomu nic neříkala, co se v následujících minutách, dnech bude dít, že to bude jejich malé tajemství.

Bella si vzala Aileen na záda, poručila jí, ať se jí chytne pevně kolem krku, že jí nemůže v žádném případně ublížit, i kdyby se držela křečovitě. Bella mírnila svoje tempo běhu, které zvolila, a hlídala Aileen, kdyby se jí udělalo nevolno. Ale Aileen byla v pořádku, dokonce si běh užívala, ale Bella ani na pobídky Aileen nezrychlila.

Dvě děvčata, teda spíš jedno, nabrala směr Aljaška. Bella s Aileen musela udělat menší zastávku, když musela Aileen obléct do odcizených šatů, aby jí nebyla zima, až dorazí na Aljašku. Bella si vzpomněla na další upíří rodinu. Někdo jí musel pomoct, ale Cullenovi to nebudou, pak se musí obrátit k další a jediné vegetariánské upíří rodině. Jedno selhání, druhé nebude. Spoléhala na pomoc od Denaliových, ale měla rozum, a kdyby ji odmítli, byla svolná dobrovolně a bez problémů odejít.

Bella měla skvělý orientační smysl, ale až po přeměně. Aljašku jako upír nemohla minout, za chvíli se ocitla na hranicích, jako první se Bella zastavila v hlavním městě, kde musela ohřát Aileen, obléct ji do nového teplého oblečení a dát jí najíst. Přestávky dělaly jen na jídlo, tedy všechny lidské potřeby. Aileen dokázala usnout při běhu, Bella se pohybovala tak ladně, že Aileen nic nerušilo.

Když si upír něco vezme do hlavy, tak to taky udělá. Bella chtěla najít Denaliovi, a taky je našla. Když navštívili Juneau, hlavní město Aljašky s nejvíce obyvateli, začala Bella pátrat po nějakém upířím pachu. Několikrát Bella sebe a Aileen zklamala.

Štěstí na sebe nenechalo dlouho čekat, upír měl zaručený budoucí úspěch, Bella se nevzdávala, a proto našla nový upíří pach, který neznala, daleko od hlavní města, mohla se mýlit, ale vyrazila po stopě a k prvnímu neznámu pachu se přidaly čtyři další vůně.

Když Bella dorazila na místo, Aileen spala. Ale Bella cítila upíry uvnitř v domě, který objevila na samotě daleko Juneau. Někdo vyšel z domu, jeden, pak druhý, třetí upír. Zastavila se, nechtěla, aby ji napadli, nebo si mysleli, že jim přišla ublížit, napadnout je. Kdo ví, co si pomyslí. Bella se proklela a na malou chvíli zavřela oči, které měla napůl červené, napůl hnědé. Medový odstín lze získat několikatýdenní stravou na zvířatech, ale po napití se z člověka je máte hned červené a můžete začít znovu. K zbláznění. Bella byla ráda, že Aileen na její barvu očí nic neříkala, nevyptávala se, jak to děti dělají, jen ji někdy pozorovala.

„Co tady chcete?“ Muž zastavil před Bellou, nakrčil nos, vzápětí si všiml Aileen a Belliných napůl červených očí. Spolu s mladým upírem přišel Bellin starý přítel a nějaká blonďatá upírka. Neříkal Edward, že jedna upírka z Denali je do něj zamilovaná? Bella nepochybovala, pak to byla ona. Byla krásná.

„Zdravím, Laurente. Jak se daří?“ Bella se odmlčela, ale nenechala je pokračovat. „Jeden dávný přítel mi o vás povídal, nebyl to tento srab, přišla jsem pro pomoc. Nechci se živit lidmi, já… Jsem novorozená teprve několik měsíců a mám za sebou jedno uklouznutí. Jedna duše, přesto mi pomůžete?“

„Co se stalo s Victorií?“ zeptal se zvědavě, ale ne truchlivě Laurent.

„Mrtvá, po tom, co mě přeměnila na upíra,“ řekla normálně Bella, přestože v sobě dusila vztek na Victorii, navíc nechtěla vzbudit Aileen.

„Vy se znáte? Můžete mi říct vaše jméno? Kdo vám o nás řekl?“ ptal se dál muž a zvědavě se díval střídavě na Laurenta a Bellu, poněkud se uvolnil, když zjistil, že nová upírka nebude nepřátelská, když se jako plus zná s přítelem jedné z dcer a mluví o nějakém jejich příteli. Zatím upírce neublíží. Nemá proč, nechce je ohrozit, přišla prosit o pomoc.

„Dlouhý příběh, můžu dostat odpověď na svou otázku? Můžu zůstat? Aspoň na chvíli?“ přerušila ho úpěnlivě Bella.

 Omlouvám se za dlouhé čekání, pokud chodíte do školy, pochopíte, taky jsem si musela sehnat betu, neboť své vlastní chyby nikdy nevidím a slovosed je moje slabá stránka.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existence - 3. kapitola: