Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existence - 2. kapitola

24.03.2012 (17:30) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2998×

Novorozená upírka běžela lesem, okolí se jí zdálo povědomé. Zamlžené vzpomínky povstaly z popela a zaplnily celou její mysl. Bella jako upírka měla desetkrát rychlejší myšlení než člověk, vzápětí jí došlo, kam Victoria vede jejich společné kroky. Sladká vůně zavanula směrem k Belle, pocítila ještě horší pálení než kdy předtím, ale s pomocí vůle, která ji ještě zůstala, se zastavila.

„Co to má být?“ zeptala se naštvaně Bella, které se už téměř vrátily všechny lidské vzpomínky. Díky zlepšenému orientačnímu smyslu dokázala odhadnout, že se nacházejí jen pár kilometrů od Charlieho domova. Domov, který ona ztratila.

„Krmení,“ šeptala sladce Victoria se špatně skrytým pokrytectvím. Bella stáhla obočí.

„To nemyslíš vážně!“ Bella bolestně zavrčela, výhružně přistoupila k Victorii. Bella toužila Victorii roztrhnout na malé kousky, ale nemohla, nedokázala to. Dům a Charlie byli příliš blízko, především se soustředila, aby se nerozběhla za tou krásnou, sladkou vůni krve… Ale bála se, že boj bude marný, její snahu odolat narušovala zlost, kterou pociťovala, a hněv vůči Victorii stoupal. Bella je zkrátka novorozený upír a nemá dostatek zkušeností.

„Bello, jen přemýšlej. Kdo ti bude chutnat lépe, než tvá vlastní krev? Kdybys nezabila vlastního otce, nepoznala bys nikdy pravou bolest, jakou já jsem cítila, když jsem ztratila Jamese. Musím se nějak pojistit, musím se ujistit, že jsem neudělala chybu, když jsem tě přeměnila na upírku. Zkrátka a dobře, můj čin by sis mohla vyložit jako dar a časem se vrátit k Edwardovi a doprošovat se. Moje pomsta by se přeměnila na šťastný dárek novomanželům.“ Victoria obcházela kolem Belly, sledovala každý její pohyb, počítala sekundy, kdy se konečně přestane tak dobře ovládat. Novorozená nemá nikdy šanci odmítnout nabízenou a čerstvou krev. Victoria, stejně jako Bella, to dobře věděla. Nikdo tady nebyl, aby Bellu zastavil.

„Zasloužíš si peklo, Victorie!“ zařvala Bella, ale neudržela se. Bella se rozběhla směrem k domovu. Namlouvala si, že se podívá na Charlieho a uteče, jenže její úmysl byl jiný – touha zabít, kterou skryla za chatrnou výmluvu. Příliš dlouho se ovládala, ale teď ji pohltila žízeň, její hrdlo přímo hořelo, cítila jed ve svých ústech. Smrt. Smrt čeká Charlieho. Bella se nikdy předtím necítila víc bezmocná než v tento moment, všechno záviselo jenom na ní samotné. Ona držela tu moc zastavit budoucí neštěstí, ale to už byla před domem, v sobě našla už jen málo ze staré Belly. Victoria, kterou už Bella nevnímala, doběhla Bellu téměř za sekundu.

„Není na co čekat,“ pobídla Victoria Bellu, nelíbilo se jí Bellino váhání. Bella nedokázala poznat význam slov, nacházela se v transu, ale vzala je jako souhlas.

Bella se nenechala ničím a nikým rušit, vystartovala k domu, nikdo ji nesmí předběhnout v krmení. Ale najednou odletěla aspoň jeden kilometr dozadu, když ji někdo odhodil stranou.

Poté, co se znovu bez jediného škrábnutí postavila zpět na nohy, Bella stála naproti obrovskému vlkovi, oba na sebe vrčeli. Bella nikdy takového velkého vlka neviděla, nebála se ho, byla přece upírka, alespoň přestávala pomalu vrčet, když žízeň ustoupila do pozadí, aby žízeň nahradilo hluboké zaujetí. Bella si zvědavě prohlédla vlka od úděsně velkých tlap, nohy, těla, krku, hlavy a… očí. Hluboké tmavě hnědé oči. Bella přemýšlela, zamračila se, mlha nechtěla ustoupit, ale pak se to stalo! Ano, Bella znávala někoho, kdo měl přesně takové oči. Ale to není možné. Člověk a zvíře jsou dva odlišné organismy. Ale hnědé oči neuhnuly, zvíře bylo neuvěřitelně plaché a vůně říkala něco jiného. Bella si matně pamatovala Jacobovu vůni, která ho vždy provázela, a i když ji tahle nová vůně dráždila a páchla, poznávala v ní něco starého, co přesně cítila jen ve společnosti Jacoba.

Ale Jacob nepřišel sám, Jacob dostal úkol zneškodnit Bellu. Jen co smečka zpozorovala pach dvou upírek, vypravila se za nimi. Všechny překvapilo, co by se stalo, kdyby přišli jen o několik sekund později… Charlie právě spal, protože přes celé dva dny zpátky dnem a nocí hledal Bellu. Ale minulou noc přinutili Charlieho ke spánku a do dnešního dopoledne se ještě neprobudil. Zatímco dostal Jacob Bellu od smečky a od Charlieho, smečka se pustila do Victorie, nezbylo z ní nic jiného než popel.

Bella pomalu začínala věřit, že vlk, který za ní výhružně vykračoval, je opravdu Jacob. Upír by neměl existovat a existuje, tak proč by obrovský vlk, který chrání lidi před zrůdami jako je ona, nemohl existovat? Příroda musí být vyvážená. Každý živočich musí být podřízený nějakému silnějšímu jedinci, aby nenastala anarchie.

„Chci vidět Jacoba,“ prohlásila Bella, trochu se cítila jako hlupačka, když mluvila ke zvířeti, někdo by ji mohl mít za blázna. Mohla se mýlit, přesto to riskla. Zvíře zmizelo, jen aby se opravdu za chvíli vrátil Jacob jen v kraťasech.

„Takže, co to mělo znamenat? Proč jsi upírka?“ Poslední slovo Jacob téměř zhnuseně vyplivl. Belly se tón Jacobova hlasu dotkl, ona přece za nic nemohla. Ona proti upírovi? Hloupý blázen.

„To samé se chci zeptat já, vlkodlak?! Victoria přišla, neptala se mě, proměnila mě! Proměnila mě na upírku jako trest za smrt Jamese, jejího druha. Řekni, Jacobe, ochránce lidí, kde jsi byl?“ zeptala se Bella téměř klidně, ač jí krk pálil z neukojené žízně a v nose cítila nepříjemný zápach, který ji nedovolil nadechnout.

„Promiň, Bello. Dřív jednám, než myslím. Mělo mi to dojít. Odpusť mi, půjdou s tebou.“ Jacob nepočkal na odpověď, bez souhlasu se přiblížil k Belle, ačkoli cítil stejně odpudivý pach, který ho ale ani v nejmenším neodradil, aby se ocitl blíž u Belly. Ale naopak Bella ustoupila od Jacoba. Ale kvůli odporné vůni to nebylo…

„Co jsi to řekl?“ zeptala se, předstírala nechápavost.

„Půjdu s tebou,“ zopakoval Jacob, oči upřené na Bellu. Viděl starou Bellu, odmítal se uvědomit skutečnost, že Bella už nikdy nebude teplá, studenost a strnulost jí budou ovládat život, na který si teprve bude muset zvyknout.

„Nepůjdeš.“ Znovu se oddálila od Jacoba na několik kroků. „Krev, krev mi bude ovládat život. Jacobe, tvoje srdce tluče, slyším ho. Nikdy se mi to nepodaří, pokud budu v tvé přítomnosti. Tvé místo je tady, zůstaň s rodinou. Nechci ti ublížit!“ Teď nebo nikdy! Bella se otočila, naposledy se podívala k ohni, kde shořela Victoria, smečka odešla před hodnou chvílí­. Bella se rozběhla, tentokrát bez Victorie. Věděla, že je to nebezpečné, ale nechala se vést hluboko do lesů, kde vůně lesa převládala a všeobecně vůni člověka tamní příroda postrádala.

„Ty mi nemůžeš ublížit, Bello!“ zakřičel Jacob, když se přeměnil na vlka, jen Samův rozkaz mu zabránil, aby se vydal za Bellou.

Bella neměla jasnou představu, kam se vydá, ale vybrala si za cíl kanadské lesy, které jsou hluboké, rozsáhlé, nacházejí se v horách a člověk sem vkročí málokdy. Lesy, které jsou především velké a představují přísun pravidelné potravy, aby mohla přečkat první týdny novorozeneckého období bez lidské přítomnosti.

Snažila se zvyknout, ale mysl měla roztěkanou, síla novorozených ji opouštěla pouze pomalu. Nejspíš ji zachránilo, že hluboké severské lesy neopouštěla, ale pak se také cítila opuštěná. Její potravou se stali losi, sobi, jelen nebo kamzík, drobné zvířectvo jako veverka nebo králové lesa jako vlk, černý nebo hnědý medvěd. Pokoušela se všechno zvládnout sama. Nikoho nezabila, vždy pila tolik krve, aby se za každých okolností cítila plná. Ale každým dnem pociťovala větší netrpělivost, začínala si myslet, že už je čas sejít z lesů do civilizace, projít první zkouškou. Jak ta asi dopadne?

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existence - 2. kapitola: