Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evo Medio - Prolog + 1. kapitola

Kristen and Rob by Jelda


Evo Medio - Prolog + 1. kapitolaCo se stane, když Edward a Bella budou žít v nehostinném středověku? Vydrží jejich láska i nástrahy života v této době? To vše si můžete přečíst v Evo Medio.

Evo Medio – Prolog

Bylo chladné ráno. Vyšla jsem ze svého domu, kde žiji se svou macechou a otcem. Procházela jsem se po náměstí, kde jako každý den panoval čilý ruch – prodávající vyvolávali ceny zboží, dobytek bučel, řehtal, zvuky se mísily v jeden velký mumraj. Musela jsem koupit čerstvá vejce, proto jsem se rozhlédla a uviděla Tebe… Byl jsi oblečený možná do otrhaných šatů, možná do nějakých drahých, to si už nepamatuji. Ovšem je jedna věc, na kterou nezapomenu nikdy – když se tvé oči barvy lískových oříšků vpily do těch mých. To je vše. Z našeho prvního setkání si pamatuji jen to. Přesto jsem se do Tebe zamilovala. Milovala jsem, když jsem se dotýkala Tvých medových vlasů, milovala jsem dotek mé ruky na Tvé mramorové pokožce, milovala jsem Tvůj hlas a tvou vůni. Proč se to tedy muselo stát? Proč plamen roztrhal naši lásku? Je to už dvacet let. Chápeš? Jsem už stará. Slíbila jsem Ti, že na Tebe nezapomenu a teď ztrácím své vzpomínky na dětství, na rodiče i na Tebe. Proto to musím udělat. Určitě to pochopíš. Vím to.

Miluji Tě, Tvá Bella…

 

1. kapitola

 

Vyšla jsem z domu, kde bydlím se svou macechou a otcem. Přede mnou projel dostavník tažený dvěma koňmi. Kočí, sedící na kozlíku vozu mě pozdravil, já jsem mu jen lehce pokynula hlavou. Vzala jsem si košík a vydala se směrem na náměstí, kde bylo také tržiště.  

„Čerstvé ryby! Ovoce, kupte si ovoce!“ ozývalo se všude kolem mě. Na trhu vládl čilý ruch a bylo zde spoustu lidí, přesto jsem se zde snadno orientovala. Rozhlédla jsem se, kde přesně leží stánek s vejci, které jsem měla koupit - v tom jsem ho uviděla. Na malém schodišti protějšího domu stál mladík s bledou kůží, medově zlatými vlasy a nádhernýma očima s barvou lískových oříšků. Okamžitě jsem poznala, že on je ten, kdo by mě měl doprovázet životem. Byl to ten pravý. Jak jsem tam takhle přemýšlela, stočil svůj pohled na mě. Jeho oči se vpíjely do těch mých. Pak sebou trhl a odešel pryč.

 

„Mám za ním jít?“ přemítala jsem v duchu. Nakonec jsem si vzpomněla na macechu, a radši jsem šla hledat ty zatracené vejce.

 

„Dvacet prosím,“ řekla jsem starší ženě za pultem prodejního stánku. Prodavačka mi je přesně odpočítala a vložila do košíku. Zaplatila jsem a pobrala se směrem k domovu.

  

 

„Tady to máš, mami.“ Položila jsem vejce na stůl. Nemá ráda, když jí říkám „macecha“, proto ji oslovuji výhradně „mami“. Má pravá matka mi zemřela, když mi bylo dvanáct, tedy před pěti lety. Jely jsme tehdy v kočáře do sousedního města na velký trh konaný jednou do roka. Koně se splašili a sjeli do rybníka. Kočí, koně a má matka se utopili, mě jako jedinou zachránili. Od té doby mám obrovský strach z vody. Vydupala jsem úzké a příkré schody do svého podkrovního pokoje, kde jsem si sedla na postel. Natáhla jsem se ke stolku, na kterém ležela jehla a nit s plátýnkem na vyšívání. Radši bych si četla, žel Bohu se mi nedostalo patřičného vzdělání. Chvíli jsem přemýšlela nad vzorem. Podívala jsem se na zeď nad postelí, kde visely různé výšivky s motivy koní, krajin, moří i ostatních zvířat. V duchu jsem se zase zatoulala na tržiště, pečlivě jsem si vybavila jeho tvář a začala vyšívat.

  

 

Zkoumavým a kritickým okem jsem se podívala na své dílo. Na plátně se skvěla dokonalá tvář chlapce z trhu. Upřeně se díval svýma očima přímo do mé tváře, na obličeji mu pohrával lehce pokřivený, ale přesto krásný úsměv. Zvláštní, nikdy jsem ho neviděla se usmívat, přesto jsem přesně věděla, že to tak má být. Prstem jsem přejela po jeho vyšité tváři, odtrhla jsem jehlu s nití a pověsila si ho hřebíčkem nad postel. Dostal samozřejmě čestné místo, přímo u čela postele, takže jste si ho mohli prohlédnout hned, jak jste vešli do pokoje. Ani nevím, jak se jmenuje. Možná, kdybych se zítra znovu vydala na tržiště, viděla bych ho. Ano, přesně tak to udělám…

  

 

Pevně rozhodnuta jsem ulehla do postele. Otočila jsem si hlavnici tak, abych ležela přímo proti obrazu. Ještě chvíli jsem ho pozorovala, až jsem nakonec usnula pokojným spánkem...

 

 

 

Doufám, že se Vám zatím povídka líbí. Budu ráda za jakékoliv komentáře, takže pište, pište. ;) Natalia



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evo Medio - Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!