Bella se vydá za Edwardem, aby mu vypověděla sen. Edward se hodně změní a jejich láska začíná skřípat už v zárodku. Naštěstí Bella najde spřízněnou duši v Edwardově sestře Alici.
Doufám, že jsem vás správně naladila, a že se vám to bude líbit. Vaše Natalia...
22.10.2010 (17:15) • Natalia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1223×
Smetla jsem zbytky hlíny z postele na zem. Pomalu jsem vstala a zadívala se z okna na Měsíc na nebi. Co to mělo znamenat? Bylo to tak zvláštní, a tak skutečné. Začala jsem přecházet po místnosti a přemýšlet. Po chvíli mě to přestalo bavit, oblékla jsem se a vydala se směrem k Edwardovu domu.
Pohled Edwarda
Zdálo se mi to, nebo jsem vážně zaslechl výkřik? Odlepil jsem se od zpola dopité srny a rozhlédl se na všechny strany. Nikoho jsem však nezahlédl. Cítil jsem se sytý, takže jsem nechal zvíře ležet a šel směrem k hradbám. Hbitě jsem se vyšplhal nahoru a zamířil k domovu. Cesta uběhla velmi rychle, takže jsem za chvíli byl na místě.
Před prahem dveří seděla malá shrbená postava. Zřejmě to je nějaká tulačka, co chce pár drobných, pomyslel jsem si.
„Edwarde?“ ozvalo se z toho skrčeného klubíčka.
„Bello? Jsi to ty? Co tady děláš?!“ vyhrkl jsem zbrkle.
„Měla jsem sen. Hodně zvláštní sen. Nic jiného mě nenapadlo, byla jsem vyděšená.“
Usmál jsem se. Tak proto, myslel jsem, že se stalo něco vážného. Oddechl jsem si úlevou.
„Povyprávíš mi ho?“ zeptal jsem se zvědavě.
Bella nic neřekla, prostě vstala a podívala se na mě. Ihned jsem pochopil a otevřel jí dveře do domu.
Pohled Belly
Vstoupila jsem do velmi prostorné a vkusně zařízené haly. Na to, že byla takováto doba, měli dům obrovský. Stěny byly obložené koberci a sem tam byly i lovecké trofeje. Edward mě vedl dál a dál. Nakonec jsme stanuli v jeho pokoji. Na rozdíl od ostatních reprezentativních částí domu byl zařízen skromně. Pouze stůl, židle, koberec, postel a skříň.
„Takže?“ ozvalo se mi za zády.
„Prosím?“
„Ten sen přece,“ odpověděl Edward, v hlase měl jemnou stopu úsměvu.
Začala jsem vyprávět. Edward je velmi pozorný posluchač. Byl jiný. Hodně se změnil. Když jsme se poprvé potkali, bylo to takové sladce rozjívené děcko, teď jakoby zestárl a zmoudřel. Jedinkrát mě nepřerušil a upřeně mě sledoval. Sem tam přikývl, nebo se zamyslel. Když jsem dovyprávěla, bylo ticho.
Pohled Edward
„To ne! Ne! Ne! Ne!“ křičel jsem v duchu. Co to má znamenat? Navenek jsem zůstával klidný, ale uvnitř jsem se třásl jako ratlík. Zjistí to snad? Existuje snad mezi námi nějaké propojení? Měl jsem spousty otázek, na které jsem si nedokázal odpovědět.
„Promiň, Isabello, asi ti nepomůžu. Nerozumím tomu, ale s největší pravděpodobností to byl pouhý sen“ odpověděl jsem po dlouhém přemýšlení.
Stálo mě spoustu úsilí to říct tak pevným hlasem.
„Eh,“ zamračila se a podívala se na mě cizím pohledem, „dobře. Tak… já už půjdu.“
„Dobře,“ řekl jsem prostě a sledoval, jak odchází.
Sedl jsem si na postel a hlavu jsem si schoval do dlaní.
Pohled Belly
Co to bylo? Řekl mi snad „Isabello“? Proč mám stále větší pocit, že se vzdalujeme? Miluju ho! Nechci nikoho jiného. Znovu jsem si přemítala jeho pohled, jeho pečlivě odměřený hlas, když mi odpovídal. Už to nebyl můj lehkomyslný Edward. Je snad něco v nepořádku se mnou?
Zastavila jsem uprostřed ulice. Prudce jsem se nadechla a odhodlaně vykročila zpátky.
Zaklepala jsem na ty známé dřevěné dveře. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem slyšela, jak někdo běží ze schodů.
„Ahoj, ty musíš být Bella,“ přivítal mě trochu vysoký, ale příjemný hlásek.
„Ahoj… Ano, jsem. Já, eh…“
„Hledáš Edwarda. Jasně. Pojď dál. Já jsem Alice, Edwardova sestra,“ dořekla za mě a přívětivě se na mě usmála.
Vešly jsme dovnitř a Alice mě zavedla přímo do obývací místnosti. Teprve až teď jsem si ji mohla pořádně prohlédnout. Edwardovi moc podobná nebyla. Byla velmi drobná, ale energie z ní jen sršela. Měla hebké černé vlasy stočené do uzlu, drobný obličej a krásně tvarovaná ústa. Jen v jednom si byli ti dva podobní – v očích. Měly naprosto stejnou barvu. Dlouhou chvíli jsem do nich hleděla, úplně mě pohltili. Jak mohli mít dva odlišní lidé stejnou barvu očí? Neříkal Edward náhodou, že jsou adoptovaní?
V tom se na mě Alice usmála.
„Edward se zrovna umývá, nechceš si mezitím popovídat?“ přitočila se a sedla si. Druhou rukou poklepala na místo vedle sebe.
Hned jsem poslechla a sedla si. Kdoví proč, ve mně Alice vzbuzovala zvláštní pohodu a klid.
„Jak jste se vlastně seznámili? Chtěla bych vědět všechno, Edward o tom nikdy nechce mluvit,“ řekla a zadívala se na mě s nadějí v očích.
Začala jsem vyprávět. Alice se pořád na něco ptala, stále mě zahrnovala novými a novými otázkami, byla nenasytná. Jo, bude to dlouhá noc…
Další díly a povídky najdete zde.
Autor: Natalia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Evo Medio - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!