Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evo Medio - 3. kapitola

arolikesbunn


Evo Medio - 3. kapitolaDalší díl nám vypráví další osudy naší dvojice. Dozvíte se, že Edward je něco víc než jen člověk. Co má znamenat Bellin sen? Doufám, že se Vám to bude opět aspoň trochu líbit, =D Natalia...

3. kapitola

„Edwarde?!“ zařvala jsem, když jsem vyběhla z domu. Nikde jsem ho však neviděla. Jako by se vypařil. Vrátila jsem se zpátky do domu a šla nahoru do pokoje. Dívala jsem se na prázdnou stěnu nad postelí. Myslela jsem na něj. Vůbec nebyl jako ostatní muži. Nebyl tak zdvořilý, šel na všechno moc rychle a navíc nesmrděl - to bylo pro mě plus. Co je zač?

Pohled Edwarda

Stále jsem musel myslet na Bellu, dívku z trhu. Neklidně jsem přecházel po pokoji, až mě to nakonec přestalo bavit. Přešel jsem k dřevěnému psacímu stolku a do ruky vzal brk.

Milý deníčku.

Radši žádné oslovení, uvažoval jsem. Začal jsem znovu. Otevřel jsem znovu deník, který se mi mezitím zavřel a začal psát.

17. 9. 1235

Dnes jsem potkal krásnou dívku. Jmenuje se Bella, je jí sedmnáct… a je člověk. Pokud se to dozví Carlisle a Esme, vydědí mě. Emmett by se mi smál a Jasper by měl řeči, proto o tom nikomu nesmím říct. Ale ona je tak úžasná. Je zdvořilá, hezká, chytrá a přátelská. Vyprávěla mi, jak přišla o matku, co její rodiče a všechno možné. Její příběh je moc zajímavý, proto ho tady trochu nastíním.

Jako malá kdysi bydlela v Londýně. Po pěti letech se s matkou a otcem přestěhovala do Yorku. Jednou se s matkou vypravily na trh do většího města. Měla to být událost roku, na kterou nikdy nezapomenou. Najednou se splašili koně a kočár spadl do rybníku. Její matka, kočí a koně se utopili, jen ona přežila (ještě že tak). Její otec si vzal nějakou bohatou ženu a dál je to už současnost.

Moc rád bych ji zase viděl, jenže se bojím, že by mohla odhalit, co vlastně jsem. Určitě by mě nenáviděla a naši rodinu by udala. Byl by to konec, proto ji už nikdy nesmím vidět.

Zaklapl jsem deník a brk jsem položil zpátky na stůl. Otočil jsem se a vyšel z pokoje. Začal jsem se procházet rozlehlým dřevěným domem. Nikdo nebyl doma, proto jsem měl „volnou ruku“. Vyšel jsem ven a šel se jen tak potloukat ulicemi Yorku. Ve městě bylo prázdno – bodejť by ne, byla asi jedna hodina v noci. Došel jsem až k hradbám. Podíval jsem se, kde asi končí (mohlo to být asi tak deset patnáct metrů). Natáhl jsem ruce, pokrčil nohy a mocně jsem zabral. Bříška prstů se mi odřely o kameny, ale já si toho ani nevšiml, stejně se za pár sekund zacelí. Dřepl jsem si nahoru a pozoroval dva rozdílné světy. Špinavé městské ulice, kde žebrali bídáci a kde smrděly zvratky, výkaly a bůhvíco ještě. Zadíval jsem se na krásnou krajinu před sebou. Vzadu se rýsoval černý les, kde pobíhala spousta zvěře a byl zde čistý vzduch a ticho. Zhluboka jsem se nadechl. Cítil jsem svěží vzduch v plicích, to mě uklidňovalo. Seskočil jsem z hradeb dolů a vydal se směrem k lesu.

Pohled Belly

Odkryla jsem peřinu a lehla si. Mohlo být něco po půlnoci, přesto jsem zkoumala noty od Edwarda. Po chvíli jsem se naklonila a sfoukla hořící svíci. Můj pokoj se utápěl ve tmě, ale moje oči už to nevnímaly – usnula jsem klidným spánkem.

„Bello!“

Otočila jsem se, ale nikoho neviděla.

„Kdo je tam?!“ zakřičela jsem do ticha.

Všude kolem mě byl les. Byla tma, jen občas dolehly paprsky měsíce přes husté větve stromů. Nikdo mi neodpověděl. Zřejmě se mi to zdálo. V tom jsem si uvědomila, že bych tady vlastně vůbec neměla být. Přece jsem šla spát, měla bych logicky ležet u sebe v posteli. Štípla jsem se do ruky v domnění, že se probudím z toho snu. Nic se nestalo. Stále jsem stála v lese.

„Bello!“

Kdo to stále volá? Rozběhla jsem se směrem, kde jsem zaslechla volající hlas. Běžela jsem ze všech sil, jenže jsem se neposouvala z místa. Najednou jsem vedle sebe uviděla Edwarda. Klečel a všude kolem něj byla krev. Srdce se mi rozbušilo. Je snad zraněný? Potřebuje pomoc? Šla jsem k němu. To, co jsem zahlédla, mi vyrazilo dech. Žaludek se mi zhoupl a hrdlo se mi stáhlo. Edward nebyl zraněný, skláněl se nad srnou, ze které se řinula krev. Co se to dějě?!

Zoufalý výkřik proťal tmu.

Prudce jsem se posadila na posteli a těžce oddechovala. „Byl to jen sen, byl to jen sen,“ uklidňovala jsem se v duchu. Cítila jsem, jak mi srdce prudce buší v prsou. Nevěřícně jsem se podívala na své nohy – byla na nich hlína. Hlína z lesa.

Doufám, že jsem Vám tak trochu zamotala hlavu. Těším se na všechny Vaše komentáře. ;)

Moje další povídky a přehled všech dílů najdete zde.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evo Medio - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!