Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evo Medio - 2. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Evo Medio - 2. kapitolaPo malé pauze je tady další pokráčko „Evo Medio“. Vypraví se Bella za tajemným mladíkem? Jak to dopadne? To vše si přečtěte v tomto díle. =D

19.09.2010 (21:45) • Natalia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 807×

Protáhla jsem se. Za oknem jsem slyšela, jak projíždějí vozy a jak lidé křičí jeden na druhého. Tohle středověké ráno bylo již v plném proudu. Podívala jsem se nad čelo postele, kde visel můj výtvor. Usmála jsem se na něj a po chvilce vstala z postele. Přešla jsem k velké dřevěné skříni, kde viselo několik šatů. Oblékla jsem se a potichu sešla po vrzajících schodech dolů. Jak jsem si mohla myslet, macecha si ještě vesele vychrápávala nahoře. Otec už byl v dílně, kde dělal ševce. Šla jsem do kuchyně, kde jsem objevila chleba a sůl. Pro dnešek to bude stačit. Rychle jsem se nasnídala a vyběhla do ruchu města. Nevšímala jsem si otrhaných a smradlavých lidí a běžela jsem na trh. Došla jsem až k tomu domu se schodištěm, kde jsem ho naposled viděla. Z kapsy od šatů jsem vyndala jablko a sedla si na schody. Čekala jsem takhle asi hodinu, ale on se stále neobjevoval. Asi bydlí někde jinde a dnes na tržiště nepůjde. Zvedla jsem se a šla se projít po okolí. Procházela jsem jednu uličku za druhou. Brzy mě to bavit přestalo, a proto jsem se obrátila směrem k domovu. Zabočila jsem za roh, když v tom do mě někdo prudce vrazil. Tvrdě jsem dopadla na zem a pořádně si natloukla zadek.

„Hej! Co děláš? Neumíš dávat pozor, křupane?!“ rozkřikla jsem se na tu osobu.

„Promiň, nechtěl jsem,“ odpověděl kdesi z hora nádherný a okouzlující hlas. Podívala jsem se vzhůru a koukala se přímo na „něj“. 

„Já, nechtěla jsem tak vyjet… Omlouvám se.“ Začervenala jsem se a začala se zvedat. Před obličejem mi zamávala ruka. Chytila jsem se jí a „on“ mě prudce zvedl. Jako bych nic nevážila, přitom nejsem žádná vychrtlinka.

„Můžu tě doprovodit?“ řekl. Teď, když jsem stála, jsem si ho konečně mohla prohlédnout kousek po kousku. Měl medové a lesklé vlasy, trochu křivý nos, zlaté oči a trochu pokřivený úsměv. Byl prostě dokonalý. Dokonce se kolem něj nevznášel ani nechutný odér potu, jak z většiny mužů, které jsem potkala. Naopak. Krásně voněl.

„Dobře, ale je to trochu daleko.“

„To mi nevadí ani v nejmenším,“ znovu se na mě usmál.

Šli jsme ruku v ruce a povídali si o všem možném. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Edward a že jeho otec je nějaký doktor, ale momentálně tady ve městě není. Matka se stará o domácnost a že má čtyři sourozence. Přistěhovali se sem teprve nedávno, a proto to zde nezná. Řekla jsem mu, že mu to tady ukážu. Souhlasil. Nachodili jsme toho spoustu. Ukázala jsem mu kostel, radnici, trh, vše, co jsem pokládala za zajímavé.

„Nechceš mi ukázat svůj dům? Moc ráda bych ho viděla,“ řekla jsem po hodné chvíli mlčení.

„Eh. No. Asi někdy jindy. Je to až na druhé straně města, takže by to byla zbytečná cesta. Pojďme radši k tobě. Docela mě zajímá, jak bydlíš.“ Tuhle odpověď jsem nečekala, ale jeho odzbrojující úsměv nepříjemné pocity hned zahnal.

Brzy jsme stanuli před naším domem.

„Páni. Je to tady moc hezké.“ S opravdovým zájmem si prohlížel pro mě naprosto obyčejný dům.

„Půjdeme dál?“ řekl a udělal na mě psí oči, kterým se nedá říct nic jiného než ano.

Vešli jsme dovnitř. Macecha byla naštěstí pryč – zřejmě drbala u sousedky a otec pracoval. Ukázala jsem mu vnitřek domu, pokoj jsem si nechala až nakonec.

„Tak, a tady spím já,“ ukázala jsem na dveře, které vedly ke mně. Okamžitě vrazil dovnitř, jakoby mu to tu patřilo. Asi je hodně zvědavý. Vešla jsem za ním. Za tu chvilku stačil prošňupat skříň, šuplík psacího stolu, ohlédnout výhled z okna a teď stál na posteli a hleděl na svůj obraz.

„To se ti moc povedlo,“ řekl a ukázal na něj. Přešel až k hlavnici a zblízka koukal na výšivku.

„Můžu si to vzít sebou? Taky bych ti něco dal. Tak by měl každý kousek toho druhého,“ ozval se dychtivým hlasem a začal strhávat obrázek ze zdi.

„Máte tady loutnu?“ zeptal se.

„Ano, máme. Je dole.“ Na to, že je otec švec jsme dobře zajištění z „matčiny“ strany. Proto jsme si mohli dovolit i takovou vzácnost, jako je loutna. Otočil se a vyběhl ven. Šla jsem za ním. Edward seděl na židličce a v rukou třímal nástroj. Jeho prsty začaly doslova tančit po strunách. Ve tváři měl soustředný výraz. Hrál naprosto kouzelně, i když to nebyla žádná známá skladba. V ústech měl brk a na stole kalamář a papír. Ani nevím, jak to tak rychle stihl najít. Sedla jsem si vedle něj a naslouchala pomalé melodii. Po chvíli přestal.

„Tady máš.“ Podával mi nějaký papír.

„To je za ten obrázek,“ usmál se. Vzala jsem jeho „dárek“.

„Děkuju.“

„Už budu muset jít,“ řekl a vstal od stolu. Loutnu opřel o stěnu.

„Zítra zase přijdu,“ rozloučil se a odešel. Ještě dlouho jsem se dívala na dveře, kterými odešel. Rozložila jsem ten papír. Byly na něm noty. Neuměla jsem je přečíst. Nad nimi stál název písně. Vzala jsem si z knihovny slovník, kde byla mimochodem napsaná také písmena abecedy i s výslovností. Začala jsem je srovnávat s těmi na papíře. Šlo to dost těžko a pomalu kvůli jeho rukopisu. Po čtvrt hodině jsem to konečně přeložila. B – e – l – n – k – b – k – a. Co to mohlo být? Asi jsem to měla špatně. Zadívala jsem se pořádně.

„Be – llina uk – oléba – vka. Bellina ukolébavka,“ odříkávala jsem nahlas. Bellina ukollébavka. Moje ukolébavka. Usmála jsem se na papír a vyběhla do šera za ním.

 

Věnováno NcE, Veroně1, Jule, Tralale, Dorianně, Zuzce7 a Terez14...

Autor: Natalia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evo Medio - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře