Tak a toto je poslední dílek Everything is gone... Memories stay. Doufám, že se vám poslední dílek bude líbit. Upozorňuju, není to nic moc, ale co nadělám. Hlava mi poslední dobou nějak nefunguje. No nic, přeju příjemné počteníčko a Aloha.
18.04.2010 (07:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4328×
Everything is gone… Memories stay
11. kapitola
Rána na krku mě po chvilince začala neuvěřitelně pálit.
„Proměna začala,“ řekl podlý hlas. Dokázala jsem vnímat svět okolo sebe, ale nebyla jsem schopná jakékoliv reakce. Bolest mě úplně ochromila.
Něčí teplá ruka mě chytla za tu mou.
„Jsem u tebe Bell,“ zašeptal mi do ucha Jacobův hlas. Ten už se mi ale rozmazával. Po další chvilce jsem nevnímala nic, jen plameny, které mě zevnitř ničily jsem nedokázala vypudit z hlavy.
Proměna trvala neuvěřitelně dlouho. Po celou dobu jsem se snažila zadržovat výkřiky. Ne vždy jsem byla úspěšná. Vzpínala jsem své tělo do všech stran. Nebylo mi to nic platné. Zarývala jsem nehty do kamenů pode mnou.
Jakmile uhasly poslední plamínky v mém těle, otevřela jsem oči. Žádné překvapení se ale nekonalo. Ano, měla jsem zbystřené smysly, ale na to všechno mě připravil Aro. Ještě před tím, než jsem odešla z Voltery do Forks mi Aro vše vyprávěl do nejpodrobnějších detailů. Dokonce mi vyprávěl i o dětech měsíce, o jejich – vlastně teď už i mých – nepřátelích. Sobec jeden!
Poprvé jsem se nadechla a ucítila jsem jakousi divnou vůni. Byla dráždivá, ale i přesto jsem k ní cítila tolik lásky. Zajímalo by mě co to je. Pořádně jsem se rozhlédla po jeskyni. Asi čtyři metry ode mě stály tři osoby. Ta největší mě nějak hrozně přitahovala. V tu ránu jsem byla na nohou a pořádně si ji prohlížela. Byl to muž. Jacob?
„Ahoj Bello?“ pozdravil mě jiný muž. Ten hajzl! Postavila jsem se do obranné pozice a vrčela. „No tak klid. Uklidni se. Nechci ti ublížit,“ snažil se mě uklidnit.
„Ublížil jste mi už dost. Copak vám to nestačí?“ vrčela jsem. Měla jsem hroznou chuť ho zabít.
„Ale teď jsme na stejné straně. Jdeme oba dva proti Arovi. Pamatuj na to,“ řekl jistě.
„A komu to jako cpete? Mně nezajímá proti komu jdete vy. Já jdu proti vám!“ říkala jsem vražedně.
„Tak dobře, zabij mě. Ale pak si buď jistá, že až tě Aro najde, buď tě zabije, nebo budeš jeho nástupce chtě nechtě,“ vysvětloval.
„Jak to víte?“ zeptala jsem se podezřele a trošku se uvolnila.
„Taky jsem měl být jeho nástupcem. Utekl jsem. Aro mě hledal, ale nenašel. Je to už 100 let.“ Nechápala jsem to. Nějak mi to nedocházelo. Dívala jsem se na něj s otazníkem v očích.
„Aro si tě vybral už když si byla malá. To on zabil tvé rodiče. Věděl jsem že až budeš starší, tak si tě najde a bude tě chtít proměnit. Proto jsem tě unesl. A to mučení patřilo taky do hry. Aro věděl, že bych tohle nikdy neudělal, taky mi dělalo značné problémy takhle tě mučit, ale jinak to nešlo. A kupodivu mi to vyšlo. Aro dělal přesně co jsem chtěl. Vzal si tě k sobě a chtěl z tebe udělat svého nástupce. To jsem mu ale nechtěl dovolit a taky jsem mu to nedovolil. Jsi velice vzácná Issabello. Dokážeš zabíjet jediným pohledem, mučit jediným pohledem. Víš jakou schopnost má Jane?“ zeptal se. Kývla jsem. „Tak ty máš podobnou, akorát že mnohem mocnější, silnější a účinnější. Tedy, teď ne, nejdřív se u tebe ta schopnost musí projevit. Jestli se necháš Arem ovlivnit, buď si na 100% jistá, že z tebe udělá stroj na vraždění. Jen další kousek ve své sbírce. Nic víc pro něj nebudeš. Jen loutka, pouhá zbraň,“ řekl. Nevěděla jsem co říct. Mám být proti Arovi a uvěřit upírovi, který mi ublížil? Nebo se mám postavit na stranu Ara? Ach bože!
„Bello?“ promluvil Jacob.
„Ano?“
„Zkus mu věřit. Vím, ublížil ti, ale Aro je opravdu netvor nad netvory,“ přesvědčoval mě. Bože, co mám dělat? Co se takhle zkusit zabít? To je pitomost.
„Dobře, řekněme že zůstanu s vámi. Co se bude dít dál?“ Upír se usmál.
„Vsadím se, že tě Aro bude hledat. Musíme se před ním tak měsíc skrývat, než se u tebe projeví tvé schopnosti. Pak máme vyhráno.“ Kývla jsem. „Hádám, že by jsi asi chtěla být s Jacobem sama že?“ Znovu jsem kývla. „Cyntie, jdeme,“ promluvil k dívce. Ta se jen potutelně usmála a následovala ho. Odešli a já se dívala na Jacoba. Díval se na mě obezřetně. Vzrušeně jsem se na něj podívala. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak detailně. Byl okouzlující a to jeho vypracované tělo.
Přišel ke mně, chytl mě nejdřív za jednu ruku, pak za druhou a pevně se mi podíval do očí.
„Miluju tě,“ řekl s bolestí v hlase.
„Já tebe taky,“ odpověděla jsem. Byl cítit. Takový zvláštní pach, ale můj silný cit k němu to hravě překryl.
„Musím ti něco říct,“ zašeptal opatrně. Tázavě jsem se dívala do jeho krásného obličeje. „Jsem vlkodlak,“ řekl. Hned mi to došlo. On je můj nepřítel. Moment, jak to, že přede mnou stojí na dvou?
„Co? Vždyť vlkodlaci přeci jsou jako vlci, jen větší a silnější a ty jsi…“ Jacob mě přerušil.
„Já vím. Taky jsem se divil, když jsem se dozvěděl, že nejsem jediný druh vlkodlaka, který existuje. Já jsem proměňovač. Můžu se proměnit ve vlkodlaka a zase zpátky. Děti měsíce ne,“ vysvětlil. Chápavě jsem zakývala, ale teď jsem se věnovala jeho obličeji. Všimla jsem si, že když se něco snaží vysvětlit, objeví se mu mezi očima tenká linka. Na nic jsem nečekala a jemně ho políbila na rty. Nejdřív byl překvapený, ale pak si mě víc přitiskl na tělo.
Nechtěla jsem se od něj odtrhnout, ale musela jsem, protože potřeboval kyslík. Zamilovaně jsem se na něj dívala. Zhluboka dýchal. A to je konec. Víc ke štěstí nepotřebuju. Ano, jsem sice monstrum, ale mám člověka, kterého miluju a to mi stačí.
Přesně jak říkal Adrian, tak jsme se ještě měsíc před Arem schovávali a teď se chystáme na něj zaútočit. Nepotřebujeme žádnou armádu. Stačí nám můj dar. Ano, objevil se u mě dar a ne jen tak ledajaký. Můžu zabíjet a mučit pouhým pohledem, ale jen upíry. Když chci zabít člověka, musím použít svou upíří sílu, ale tu nepotřebuju. Na co taky? Jedině když jdu na lov. Jsem vegetarián a vyhovuje mi to.
Naše „rodina“ se rozrostla o dalších pár lidí. Přidali se k nám Cullenovi. Teď, když jsem byla upír, tak jsem proti nim nic neměla. Byli to fajn upíři. Jo a ještě jedna novinka. Edward se dal dohromady se Cyntií, která je teď moje nejlepší kamarádka. Ta ho zezačátku ignorovala, ale nakonec se jí zalíbil.
A já? Žiju, jak nejlíp umím. Mám rodinu, mám kluka, co víc si přát? Ano, snad jen miminko, ale to je pro mě uzavřená kapitola. Snad se s tím časem vyrovnám.
„Bello?“ zavolal na mě Jacob.
„Ano lásko?“
„Půjdeš se mnou na útesy?“ zeptal se.
„Samozřejmě,“ odpověděla jsem a už jsem běžela vedle čtyřnohého vlka, který mě miluje. No není to ironie?
Tak, a toto byla poslední kapitola mojí, nevím kolikáté povídky. Vím, nebylo to nic moc, ale i přesto doufám, že se vám líbila a že jsem vás moc nezklamala.
Děkuju moc za komíky a za podporu. Mějte se fajne a snad někdy příště u jiné mé povídky, Ahoj.
Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Everything is gone... Memories stay 11:
zajímavé, ale mohla si se trošku rozepsat :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!