Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Everything in other way - 1.kapitola

Official poster - La Push werewolfs

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Everything in other way - 1.kapitola1. kapitola je taková informační, nastínění děje, dá se říct. Je to moje první, tak mě trochu šetřete =))

16.09.2009 (13:00) • Lizeth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1419×

1. kapitola

Ve Forks žiju už 2 roky. Přistěhovala jsem se sem za svým otcem - Charliem. To všechno ale už znáte...

Přemýšlela jsem o Angele. Asi bych jí měla zavolat a domluvit se na zítřku. Chceme jít do kina, ona s Benem a já ... s Jacobem. Už přes půl roku spolu chodíme.

"Hej, Bello, šťouchl do mě Jacob, na co myslíš?"

"Na tebe, na co jinýho", usmála jsem se na něj. Jacob mi úsměv vrátil a dál se věnoval řízení. Pravou rukou mě objímal kolem ramen a tiskl k sobě.

"Stavíme se teď u tebe?", optal se.

"Jasně, vezmu si pár věcí a chci se domluvit s Angelou na zítra", odpověděla jsem mu.

"Fajn".

Jak jsme mířili k mému domu, zmocňoval se mě lehký neklid. Večer jdeme s Jacobem stanovat a jestli bude Charlie doma, určitě si neodpustí výchovné řeči. Poslední zatáčka a mezi stromy se objeví můj bíle natřený dům, pomyslela jsem si. Jestli budeme mít štěstí, bude příjezdová cesta prázdná.

Jen co se stromy rozestoupily, uviděla jsem policejní auto. Bože, povzdechla jsem si. Asi nahlas, protože mi Jacob povzbudivě stiskl rameno, ale nic neříkal. Možná se táty taky trochu bál.

Jacob zaparkoval, usmál se na mě a vystoupil, já jsem šla okamžitě za ním.

"Ahoj tati", zavolala jsem, jakmile jsme vstoupili do dveří.

"Bells?"

"Ano tati, jsem to já. Jsem tu s Jacobem."

"Ahoj Charlie", zavolal na tátu Jake, aby dal najevo, že je opravdu tady.

"Čau Jacobe, vyšel nám táta naproti, aby se s námi přivítal, děje se něco?"

"Co by se dělo?, zeptala jsem se, jdu si jen pro pár věcí. Chceme jít s Jakem stanovat. Dneska. Večer."

Nečekala jsem na odpověď a vyběhla schody do patra. Na chvíli jsem se zastavila a zaposlouchala se do zvuků, které by měly přicházet zezdola. Nic se ale neozývalo. Charlie je asi v šoku, uchichtla jsem se. Vešla jsem do svého pokoje. Vypadal pořád stejně, od té doby co jsem se přistěhovala se nezměnil. Jedna postel, jedna skříň, hrstka oblečení, psací stůl a starý ufuněný počítač. Je pravda, že knihovna se mi trochu rozrostla, ale moc knih jsem stejně neměla. Jedna věc vlastně přibyla. Byl to malířský stojan. Asi před měsícem se ve mě probudil nějaký malířský duch. Nebo alespoň jeho malá část. Napadlo mě totiž, že si na plátno zachytím ty vzácné slunečné dny ve Forks. I po veškeré sebekritice se mi mé "obrazy" líbí. Jako malá jsem chodila do kurzu malování. Charlimu i Jacobovi se to moc líbilo. Charlie měl dokonce jeden obraz vystavený nad krbem. Samozřejmě jsem nemalovala jen slunce a přírodu, nejradši jsem zachycovala lidi, jejich tváře. Chudák Jake. Namalovala jsem ho už tolikrát. Jake se směje, mračí, tváří se vážně,... Musím balit, pomyslela jsem si a rychle jsem otevřela skříň, vyndala z ní batoh a sbalila věci nutné na stanování.

Když jsem sešla dolů, Jacob se snažil Charlimu vysvětlit, kam jedeme, co tam budeme dělat a kdo všechno tam bude (nikdo, ale radši jsme tátovo nervy ušetřili). S Jacobem jsme spolu zatím nic neměli a já věděla, že se dneska nic nezmění. Nevím s čím počítal Jacob.

"Tak, hotovo, sbaleno, můžeme vyrazit", zavolala jsem na ty dva, abychom mohli konečně odjet.

"Bello, proč jsi mi neřekla, že jedete stanovat", založil si táta ruce v bok.

"Eh... napadlo nás to teprve dneska", odpověděla jsem a doufala, že se moc nečervenám. Neumím totiž lhát.

"Dneska?", zeptal se Charlie pochybovačně. "Radši si vymysli něco jiného".

Ne nadarmo je táta policajt.

"Já...", začala jsem, ale Jake mi skočil do řeči: "Víš, Charlie, napadlo to vlastně Sama. Říkal jsem ti, že jde s námi. Chtěl stmelit skupinu a kde jinde se mu to podaří, než v divočině, kde je odkázán jeden na druhého."

No, to už bylo moc i na mě. Ve Forks jsou hluboké lesy, ale divočina? A co to stmelování skupiny? To asi Charlie nespolkne. Oba jsme na něj hledeli s obavami a já horečně přemýšlela nad další výmluvou. Těžko mu řeknu, že chceme být prostě s Jakem sami.

"Vážně?, usmál se Charlie, to je skvělý nápad. Sam je správný kluk."

"Jasně Charlie, to je, vydechl si Jacob, cos myslel, že tam budeme dělat?"

"To právě nevím", zahučel táta a zachmuřil se.

Nenápadně jsem do Jacoba šťouchla, aby tátu moc neprovokoval.

"My.... my teda půjdeme", dala jsem se na ústup, ale Jake mi to překazil.

"Chtělas zavolat Angele, ne?"

"To snad nebude nutné, domluvím se s ní zítra."

"Ne Bello, klidně jí zavolej", vložil se do toho táta.

Fajn, zabručela jsem si pro sebe. Jako kdybychom se museli ještě zdržovat, hlavně aby se Jacob neprořekl. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Angely číslo. Nikdo to nebral. No co, domluvím se s ní zítra ve škole. Dneska je totiž čtvrtek.

"Není doma", oznámila jsem těm dvěma. Dala jsem tátovi pusu na tvář:"Tak ahoj tati, zítra odpoledne se uvidíme. Večer chceme jít do kina."

Charlie se jen zašklebil a odešel se dívat na televizi.

Jacob mi vzal tašku a hodil ji do auta, batoh s učením jsem si nechala v autě už předtím.

"No vidíš. Všechno bylo v pohodě. Prošlo to."

Celý Jacob. Bezstarostná a lehkomyslný. Ale i to jsem na něm milovala. Nic jsem mu neodpověděla, stoupla jsem si na špičky a snažila se ho políbit. Moc mi to nešlo, je o hodně vyšší než já. Jacob se zasmál, chytil mě v pase, aby mě mohl zvednout a dát mi pusu. Chvilku jsme se líbali a když mě pustil, lehce se mi zatočila hlava.

Jeli jsme lesem, cesta byla stejná jako do La Push. Před vjezdem do rezervace jsme odbočili na úzkou kamenitou cestu. Popojeli jsme už jen kousek, dál to nešlo. Jacob vypnul motor a rozhostilo se až nepříjemné ticho.

"Musíme pěšky, dál to neprojedu", oznámil mi to, co jsem už dávno věděla. Trochu jsem se zhrozila. Já a pěšky lesem, vždyť si vypíchnu oko.

"Neboj Bello, povedu tě. Přece bych nedopustil, aby sis ublížila."

Jen jsem ho za jeho slova pohladila po ruce. Jake je vážně zlatíčko. Oba jsme vystoupili z auta obtěžkáni zavazadly.

Autor: Lizeth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Everything in other way - 1.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře