Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 9

12.07.2012 (17:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2450×

Hledal jsem si v tom hysterickém chumlu svoji oběť. To, co jsem ale viděl, mi málem vrazilo žhavou pochodeň přímo do hrudníku.

„Elenooo,“ zakřičel jsem přes celý sál. Během chviličky jsem se vzpamatoval a rozeběhl se upíří rychlostí k Eleně. „Ona je moje,“ oznámil jsem ostrým tónem. Stála tam. Stála přede mnou v překrásných korzetových šatech. Rukávy dlouhé až k zemi, ale aby to nebylo jako pyžamo, měla rozparek těsně u zápěstí, kde se látka rozbíhala do dvou stran. Tělo jí obepínal korzet červeno-černé barvy. Vypadala jako z mé doby. Vtom mi došlo, že je něco jinak. Něco, co se mi ani z menší části nelíbí.

„Demetri,“ hlesla zvonivým hlasem Elena. Potutelně se pousmála a víc stiskla její bělostný krček. „Pusť ji,“ zahrozil jsem. „Ona patří mně!“ Napřímil jsem se a podal Belle svoji ruku.

Elena neměla v plánu ji pustit. Ba naopak. Bylo na ní vidět, jak jí její krev voní. „Bože, je to tak dlouho,“ zanaříkala a chtěla se zakousnout.

„Pusť ji!“ rozkázal prvorozený syn. Vlastně svým způsobem byl nejstarší na tomhle světě. Ve světě upírů ale vypadal spíš jako jejich syn. Pasoval se na něj sám, ale veškerou pravomoc má on. Jak potupné zjištění.

Elena zavrčela, ale hnědovlásku pustila. „Ale…,“ zaprotestovala.

Upír vzhlédl a vycenil zuby. „Ať tě to ani nenapadne!“ Mávl rukou a ona beze stopy zmizela.

„Musím ti poděkovat,“ procedil jsem skrz zuby. Pohlédl jsem na člověka vedle sebe a ta na mě zmateně upírala zrak. Nechápala, co se právě stalo. Bylo jí ale jasné, že světlovlasý upír zachránil její život. Bála se mu pohlédnout do očí. Chytil jsem její dlaň a přitiskl si ji tak blíž k sobě.

„Měl bys nás představit,“ špitl tichým hlasem a přistoupil k nám o krok blíž.

„Bello, tohle je Eric. Ericu, tohle je Bella. Vlastně celým jménem Isabella,“ mluvil jsem páté přes deváté. Bylo mi proti srsti ji tady vidět. Ona měla zůstat doma s Jacobem a mohl být klid. Svým způsobem mě v ten moment začal hryzat červíček zvědavosti.

„Latua cantante,“ hlesl a vzal její dlaň do své. Podíval se jí do očí o políbil hřbet její ruky. Bože, jak já ho nesnáším.

Tichým hlasem jsem zavrčel. Ericovi to samozřejmě neuniklo a pousmál se. Sledoval jsem Bellu. „Děkuju,“ špitla vyplašeně. Zjevně jí nedocházelo, co slovo Latua cantante znamená.

„Smím prosit?“ zeptal se náhle Eric a natáhl svoji dlaň. Čekal, jestli ji Isabella přijme. Ale já se spíš bál, že jí učaruje. Od té doby, co ho znám, měl každou ženskou, co chtěl. A to nemluvím ani o upírkách, co se kolem něj motaly. Co se jen malinko pohnulo, to ohnul.

Bella se podívala na mě, a já, ač nerad, kývl na souhlas. Přijala jeho pozvání a já jen sledoval, jak si ji odvádí doprostřed parketu. Začala hrát pomalá hudba. Dokonce bych řekl, že to bylo naplánované.                         

„Co ty tady tak sám?“ zazněl Elenin hlas. Kolem nás se to uklidnilo. Nebýt nejstarších upírů, tak tady brzy zavládne zmatek. Lidé by se ušlapali a umlátili. Ne, že by to nebyl hezký pohled, ale časem by to byla docela nuda. Hypnóza je skvělá věc. Když se někomu stal defekt, stačil pohled do očí a dotyčný si nic nepamatoval.

„Víš, že mě ani nepřekvapuje, že tě tady vidím?“ řekl jsem posměšným hlasem. Ve skrytu duše jsem věděl, že v tom má prsty ona. „Jen tak mimochodem, by mě celkem zajímalo, co by na to řekl ten tvůj…,“ hlesl jsem jedovatě. Postřehla můj sarkasmus, ale ignorovala ho.

„Mefisto mě nezajímá. Od začátku ví, jak to mezi námi je!“ vyprskla. Očima sledovala dění kolem sebe. „Jen to asi nechápe,“ dodala a zadívala se na Erica s Bellou.

Odvrátila zrak a zadívala se mi do očí. „Chceš mi něco říct?“ Pokrčil jsem rameny a založil si ruce na hrudi.

„Když tě Aro poslal do Forks…,“ zalkla se. „Bála jsem se, že tě ztratím. A ono se tak stalo.“ Zalesklo se jí v očích. Její hnědá kukadla mi prozradila, že jsem jí opravdu chyběl. Ale k mé smůle jsem se zamiloval do lidské dívky, kterou dřív nebo později stejně asi ztratím.

„Eleno, je mi to líto. Ale srdci neporučíš,“ omlouval jsem se.

Každý, kdo byl v sále, tancoval, nebo se bavil, jak uměl. Hudba a smích se linuly sálem, který nepatrně překrýval cinkot skleniček.

Přešlápla z nohy na nohu. Byla netrpělivá. Svým způsobem nervózní. „Děje se něco?“ ptal jsem se obezřetně. Bylo mi jasné, že se mě Elena nevzdá, ale byla jiná. Chováním se změnila, skoro až k nepoznání.

Povzdechla si. „Jestli chceš vědět, co se děje - pojď za mnou,“ hlesla a vydala se ze sálu ven. Nabrala upíří rychlost a já ji následoval. Provedla mě rozkvetlou zahradou, kde byly všude posázené růže všech možných barev a druhů. Protáhla se kolem rozlehlejšího jezírka. Zabočila do labyrintu živého plotu, ale přesně jsem věděl, kam měla namířeno. Její pach jsem dovedl vystopovat vždycky. Když se blížil konec bloudění labyrintem, její kroky ukazovaly k menšímu domečku úplně na konci.

„Tady ty bydlíš?“ optal jsem se. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale jediné, co jsem zavětřil, byl cizí pach.

„Neptej se a pojď dovnitř,“ oponovala mi. Prošla normálním krokem kolem ostnatých rudých růží a vešla dovnitř. Přistoupila ke dveřím, otevřela jističe a pod nimi vyjel nějaký přístroj, který identifikoval její krev z ukazováčku. Podívala se na prst, kde během několika setiny vteřiny nebylo po bodnutí ani památky.

Podívala se na mě a v ten moment se otevřely dveře. Schody nevedly rovně, natož vzhůru… Ale dolů do podzemí. Když jsem měl možnost nahlédnout směrem dolů, byl jsem u vytržení. Zeď se točila dolů po točitých schodech. Zdi byly upravené sádrokartonem a bílou barvou. Světlo vydávaly lampičky na stěnách stříbrné barvy. Umělé květiny, které doplňovaly vzhled místnosti, aby nebyla tak ponurá.

Zeď lemovalo zábradlí dřevěné barvy. Schody překrývaly dlaždičky, jež měly glazuru tmavého dřeva.

Sledoval jsem Elenu, kam jde. Nezastavila se. Neohlédla se. Moc dobře věděla, že ji následuju. Míjeli jsme jeden pokoj za druhým, ale nedala sebemenší náznak toho, že jsme na místě.

Lidským krokem jsme došli ke dveřím, kde použila tu samou metodu, jako při vstupu sem dolů. S obavami v očích se na mě podívala a vešla dovnitř. Jakmile jsem vešel dovnitř, zavřela dveře.

„Asi tě děsím, co…?“ špitla mým směrem, ale pokračovala dál v cestě za něčím, co mi začalo svým způsobem nahánět hrůzu.

Zahnula na pravou stranu a vešla do obrovské místnosti, kde byla všude dřevěná podlaha. Přímo naproti mně byl krb, kolem kterého byly vyskládané dlaždičky. Tmavé barvy.

Kousek na druhou stranu byla postel. Manželská postel se sametovým přehozem. Po mé pravé straně byla obrovská kuchyňská buková linka. Vlastně… Když jsem si to tak prohlížel, bylo tu jen to nejlepší. To nejluxusnější zařízení, co jsem kdy viděl.

„Ele,“ začal jsem, ale nedořekl. 

Je mi jasné, že se mnoha lidem nelíbí párování jiných postav, než je Edward a Bella. Ale samotný pár mě začíná nudit. Ale jsem zvědavej člověk, takže by mě celkem zajímalo, jaký byste chtěli konec. Zde máte anketu, kterou mi můžete říct, s kým má Bella skončit na konci povídky. Hurá do toho. ;-) 

Miniaplikace

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 9: