Bella se vydává po schodech dolů, ale to, co uvidí - vyrazí dech nejen jí, ale i Jacobovi, který se musí přiznat. Omlouváme se za délku, ale nějak jsme ji z domu dostat museli... :D
26.06.2012 (19:30) • KairaTay, Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3053×
Sešla jsem pár schodů, když jsem uslyšela ženský hlas: „Tohle není správné. Vždyť máš snoubenku a já nemám právo ti znovu vlézt do života.“ Pomalým tempem začala zvyšovat hlas, aniž by jí došlo, že by mě mohla vzbudit.
„Tohle neříkej. Já na tebe nikdy nezapomněl,“ zašeptal, mně až moc dobře známý hlas. Tohle není možné. Jacob mě podvádí? Jak jen mohl? Cítila jsem se zrazená. To, že jsem mu udělala to samé, na tom nic neměnilo. Nechtěla jsem slyšet víc, proto jsem sešla až dolů. Naskytla se mi přímo “skvělá“ podívaná. Vanessa byla zaklesnutá do Jacoba. On se k ní sklonil a políbil ji. To už na mě bylo moc. Z mého hrdla vyšel přidušený výkřik. Oba nadskočili a potom překvapením ztuhli. On se otočil. Tvářil se tak moc provinile, že jsem to neunesla. Otočila jsem se a přeběhla do kuchyně, kde jsem zadním vchodem doběhla do garáže. On mi samozřejmě byl v patách.
„Bello, počkej.“ Chytl mě za ruku a prudce mnou otočil k sobě. Jeho dotyk mě pálil, i přes tlustou látku županu. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Vyškubla jsem se mu, zatímco druhou rukou jsem se napřáhla k úderu. Plesk! Zaznělo celou garáží, ale já cítila v ruce křupnutí. Jacob se na mě vyděšeně díval, zatímco já jsem nevěřícně zírala na ruku. V zápěstí mi škubalo a zatraceně moc to bolelo. „Jsi v pořádku? Nech mě se ti na to podívat,“ zazněl starostlivě jeho hlas.
„Nešahej na mě! Laskavě mi vysvětli, co to mělo znamenat!“ zakřičela jsem mu do tváře. Zatvářil se ublíženě.
„Moc se ti omlouvám. Měl jsem ti o Vanesse říct už dávno. Ona je moje bývalá žena,“ zaznělo mu z úst, ale já se na něj stále nechápavě dívala.
„Ty jsi byl ženatý?“ zaskřehotala jsem.
„Vzali jsme se hned po střední, ale Vanessa ode mě odešla, aby mohla studovat,“ vysvětloval.
„Proč jsi ji líbal?“ vyhrkla jsem. V podstatě už mi to bylo jedno. Necítila jsem k němu vůbec nic. Teď jsem si tím byla jistá. Poznala jsem, že mě tu vlastně nic nedrží. Že muž, kterého miluji, je někde milion kilometrů daleko a já? Řeším tu nebizardnější věc, která může existovat.
„Nemohl jsem si pomoct.“ To bylo to nejubožejší, co jsem od něj kdy slyšela. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, co teď budu dělat. Potom jsem se otočila, abych odešla. Chytla jsem se futra, která obepínalo staré a ošuntělé cihly. Byl na nich vidět zub času.
„Kam jdeš?“ zeptal se, když jsem byla rozhodnutá odejít.
„Odcházím!“ řekla jsem rozhodně. Nakráčela jsem zpátky do domu, aniž bych si koutkem oka všímala Vanessy. Vešla jsem zpátky do domu, pro své věci. V hlavě mi znělo jediné: „Volterra!“ Míjela jsem jednotlivé pokoje. Nakonec jsem došla k ložnici, kde mě odchytil Jake.
„Bello, neodcházej!“ škemral. Jen mi chyběl pohled, jak si kleká na kolena a žadoní. V tenhle moment mi připadal hrozně potupně. Podřadně. Vím, že nejsem o nic lepší, ale tohle bylo i na mě moc.
„Už mě nech být. Myslím, že sis vybral sám tu, která ti vyhovuje víc.“ Mávla jsem rukou a zabouchla dveře od ložnice.
Mé jednání mi přišlo hloupé a dětinské, ale nějak mi to nedalo. V ten moment, když jsem je viděla, mi úplně zatemnil mozek, ač jsem věděla, že já jsem na tom ještě hůř. Zmateně jsem se dívala kolem sebe. Očima hledala kufr, který ještě nedávno ležel pod postelí. Klekla jsem si na zem a mrkla pod něj. Jistě, že se krčil úplně vzadu. Sáhla jsem pro něj a vytáhla ho na postel. Otevřela ho a začala přemýšlet, co do něj naházím.
„Bello,“ zazněl hlas za dveřmi. Protočila jsem oči a povzdechla si.
„Jdi pryč, Jacobe!“ zařvala jsem. Adrenalin se mi valil do žil a já začala bezhlavě házet veškeré oblečení do kufru. Když se mi tam už nic nevešlo, posadila jsem se vedle. Hlavou mi blesklo, proč mi došlo až teď, že Jacoba nemiluju. Může za to snad Demetri a naše avantýra?
V hrudníku se mi vytvořila zvláštní díra. V srdci zase pocit, že tu nemám už co dělat. Kapičky slz mi stékaly po tváři. Prožila jsem tu krásné chvíle, ale byl čas odejít. Otřela jsem si oči, vstala a naposledy se kolem sebe rozhlédla. Ta euforie. Ty city kolem tohohle místa.
Vzala jsem kufr a namířila si to ke dveřím. Bez jakýchkoliv okolků jsem otevřela dveře, kde stál Jacob. Nechápavě na mě zíral. Sjížděl mě pohledem nahorů a dolů.
„Bello, neodcházej! S Vanessou nic nemám. Nech si to vysvětlit,“ chrlil jednu větu za druhou. Mně to bylo už celkem jedno.
„Mě tvoje vysvětlování už nezajímá, Jakeu!“ Obešla jsem ho a scházela dolů po schodech. Slyšela jsem jeho kroky, jak za mnou poslušně cupitají. S blížícím se poschodím vylézala i Vanessa. Mrtvě mě pozorovala. Její tep byl slyšet na hony daleko. Připadala mi jako fajn holka. Myslela jsem si, že z nás by mohly být i kamarádky. Jenže jsem se šeredně spletla.
„Bello, tohle je nedorozumění!“ zaskřehotala Vanessa. V ten moment mi vlastně došlo, že takhle situace se mi hodí. Víc, než hodí. Konečně mám v hlavě a srdci jasno – vím, komu patřím.
„Ty se do toho nepleť. To ty jsi všechno zničila,“ řvala jsem na oko. Svým způsobem už mi to bylo jedno. „Až si to urovnám v hlavě, tak se vrátím pro věci,“ řekla jsem a bouchla dveřmi od domu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. A vykročila pravou nohou, do nového života.
Předem moc děkujeme, že jste zanechali nějaké kometáře. Dokonce mě překvapila anketa, kterou jsem chtěla zjistit - počet čtenářů.
Je mi jasné, že většina nemá ráda jiné páry, ale řekněme si to narovinu... Nebyla by to nuda, kdyby jsme četli pořád to samé? Jen bych chtěla ujasnit, že se v téhle povídce Edward ukáže... Celkem brzo. ;-)
Ale nic nesmíme uspěchat, že. Proto bych chtěla poprosit ty, kteří povídku poctivě čtou, aby nám napsali, jak si přejí jejich seznámení. Tohle budete mít jako poděkování za váš čas a úžasné komentáře... ;-)
Zvláštní poděkování patří Jusseppe... od tebe zahřejí i ty smailíci. :D
A co bude příště?
Můžete se těšit na pohled Demetriho, který ukáže, že i upír z Volterry se může zamilovat - tím pádem taktizovat.;-)
Prosíme o komentíky.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), Paes, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Eternity for Bella - 7:
Hlavně ať to potom neskončí E+B to by mě asi odvezli :D. A jinak super. Těším se na pokračování. :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!