Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 5

16.06.2012 (07:45) • KairaTay, Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2800×

„Líbilo se ti to?“ ptal se Demetri. Byl tak sladký. Leželi jsme na rozkvetlé louce. Kupodivu mně bylo teplo. Zvedla jsem se na loket, a dívala se svému upírovi přímo do očí… Přitáhla jsem si ho k sobě a vášnivě ho políbila. Stačila malá chvilka, když jsem ucítila jeho mužství.

„Hm, ty jsi neutahatelný,“ vzdychla jsem. Cítila jsem jeho chloubu na svých stehnech. Milovali jsme se pomalu. Vychutnávali jsme si blízkost našich těl. Byl to tak opojný pocit, že jsem se za chvíli zase vznášela v oblacích. Podle reakce Demetriho jsme na tom byli stejně.

Nějakou chvíli jsme vedle sebe leželi v naprosté tichosti. Byla jsem v tak opojné náladě, že se mi ani mluvit nechtělo, ale ticho zřejmě nemohlo trvat věčně. „Neměla bys jet domů?“ zeptal se Demetri a pátravě se mi zadíval do obličeje.

„Sakra! Já úplně zapomněla na Jacoba!“ zhrozila jsem se.

„Nejspíš ano,“ zadrmolil a já se začala rychle oblékat. Provokativně si lehl na deku a pobaveně mě sledoval.

„Připadá ti to vtipné?“ řekla jsem docela pobaveně i já. Sledoval každý můj pohyb. Každý centimetr mého polonahého těla. Pitomě jsem se usmívala. Bylo zvláštní odcházet po něčem, co se vám líbilo. A nechávat tu “člověka“ po tak úžasném zážitku.

„Bells,“ špitl neslyšným hlasem Demetri. Zmateně jsem se na něj podívala, a čekala, že zase zaperlí. „Musím odjet, ale byl bych rád, kdybys jela se mnou.“ Zvedl se z postele a začal se také oblékat. Nemohla jsem se rovnat jeho tempu. Stačil jeden pohyb, a byl oblečený od hlavy až k patě.

Uvnitř mě to začalo zvláštně praskat. Vřít. Něco se ve mně hnulo, a já nevěděla, co s tím. Spalující touha, která na mě křičela, ať jdu zpátky do postele a nepustím ho z ní. Ale na druhou stranu mi do toho kecal rozum.

„Vrať se zpátky za Jacobem! Bude mít o tebe strach.“ Jak bych nejradši tuhle část vypnula a starala se opravdu jen o sebe a své potřeby.

„Neodpovím ti hned,“ pověděla jsem sklesle. Je jasné, že jsem chtěla odpovědět hned. Ale byl tu Jake. Nemohla jsem ho tu nechat bez jakékoliv známky rozloučení. A z jeho pohledu jsem pořád jeho. Takže svým způsobem – odejít zatím nemůžu. „Teď musím ale jít,“ sdělila jsem mu. Se začínající prázdnotou v srdci jsem ho naposledy políbila a vyšla ze dveří ven.

Srdce se mi rozbušilo rychlostí blesku. Začala jsem si představovat, co se stane, až dorazím domů. Začala jsem se bát. Ne, že by mi jacob někdy ublížil, to ne… ale mám v sobě pocit, který nedokážu skrýt. Nevěru. Nasedla jsem do auta, pokusila jsem se strčit klíček do zapalování. Marně. Mé roztřesené prsty nechtěly poslouchat. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Svým způsobem jsem se značně uklidnila a mohla tak odjet. Najela jsem na hlavní silnici a na tachometru se ručička hýbala kolem sto třiceti kilometrů v hodině. Po necelé hodině jízdy jsem začala poznávat terén svého domova.

Ručička na tacháči klesala, a já zahýbala do poslední ulice.

Co je to za auto? říkala jsem si v duchu. Pokud si dobře pamatuju, tak tmavě modrou metalízu značky Volvo V50, neznám. Zaparkovala jsem, a vylezla opatrně ven. Nemohla jsem spustit oči z toho nablýskaného auta. Obešla jsem ho, a dívala se pozorně. Šedé, kožené sedačky a o něco tmavší odstín na koberečkách na podlaze. V mých nejdivočejších snech jsem si tohle mohla jen představovat. A teď? Stojí mi pozemku a já uchváceně čumím dovnitř. V jednu chvilku mi došlo, že vlastně ani nevím, kdo s tím přijel.

Obešla jsem auto, už s notným nezájmem a šla k hlavním dveřím. Odemkla a vešla potichu dovnitř. Slušně jsem se svlékla a nazula si pantofle. S úsměvem, který spíš připomínal křivou čáru, jsem vešla do obýváku. Nevím, jestli jsem byla zklamaná z toho, co vidím. Ale Jacob se usmíval na osobu sedící naproti sobě a docela si notovali. Kdybych nebyla jeho snoubenka, nutno dodat, že jsem si tak zrovna nepřipadala, řekla bych, že oni jsou manželé. Slušelo jim to. Jacob nic nepředstíral. Byl to zase ten starý Jake, jakého jsem kdysi poznala.

„Bello,“ hlesl překvapený Jacob. Zvedl se a šel mi naproti. Připadal mi, jakoby se pokoušel něco skrýt. Něco co provedl. Ale můj pocit se spíš odvíjel ode mne.

„Ahoj, lásko!“ Byla jsem docela provokativní, ale nedalo mi to. Objala jsem ho, políbila jako nikdy předtím, a vrhla zvláštní pohled po brunetě. Temně se usmívala. Už podle pohledu mi lezla na nervy. Nic mi neprovedla, ale co by si myslela každá ženská, jenž načapá manžela s pohlednou divou?

„Nepředstavíš nás?“ naznačila jsem kousavě. Jacob si schoval obličej do dlaní a hlasitě se zasmál.

„Bello, tohle je Vanessa. Vanesso, tohle je Isabella.“ Pokynul rukama a teatrálně ukázal na obě, která je která. No, musím říct, že mi to přišlo zbytečné gesto. Ale budiž.

„Ahoj,“ hlesla jsem a slušně podala ruku na uvítanou.

Bruneta se pousmála a natáhla taky ruku. „Omlouvám se, že jsem sem takhle vpadla,“ dodala.

„Nic se neděje. Odkud se vy dva znáte?“ zeptala jsem se. Měla jsem pocit, že mi tu něco důležitého utíká, ale nedovedla jsem poznat, co to je.
Vanessa se nadechovala, když jí do toho vpadl Jacob: „Chodili jsme spolu na střední.“

„No každopádně jsme se už dlouho neviděli. Já totiž bydlím v Port Ludlow, chodím tam na univerzitu,“ prozradila mi a pořád se mile usmívala. Trochu mi to šlo na nervy, ale snažila jsem se být milá. Zatím to nevypadá, že by mě s ní podváděl. Bože, co to melu? Vždyť jsem to já, kdo tady podvádí! Jenomže toho vůbec nelituji. Ani se nedokážu přimět, abych se cítila provinile.

„Studentka? A copak studujete, jestli nevadí, že se ptám,“ zeptala jsem se zdvořile. Možná to už trochu přeháním, ale nedovedla jsem si pomoct.

„Psychologii, ale tento rok už budu končit,“ oznámila mi pyšně. Tak nějak zvláštně, až skoro zasněně, se dívala na Jacoba.

„Tak to gratuluji. Rodiče na vás musí být pyšní,“ pronesla jsem se stopou jízlivosti v hlase. Nedala se ale rozházet, za to mě Jacob dloubl do žeber, a zaškaredil se na mě. Raději jsem to nechala být. Najednou jsem se podívala na hodiny, co viseli na protější straně, bylo půl druhé ráno!

„To už je tak tolik?“ podivila jsem se.

„Moc se omlouvám, já… Teda my jsme se zapovídali a úplně jsme zapomněli kolik je hodin,“ vysvětlovala překotně Vanessa.

„Když jsi odešla, zavolala mi, že projíždí kolem. Tak jsem ji pozval dál, myslel jsem, že se vrátíš dřív,“ řekl Jacob a trochu přimhouřil oči. Sakra! Jak mu to jen mám vysvětlit? Klid Bello, to přece zvládneš, napomínala jsem se v duchu.

„Já už raději pojedu, ráda jsem vás poznala Bello.“ Na Jacoba mávla rukou a než jsem se vzpamatovala, už seděla v autě, které se rozjíždělo pryč.

„Milá holka,“ poznamenala jsem suše. Právě teď na mě doléhala únava. Netoužila jsem po ničem jiném, než po své měkoučké posteli.

„To máš pravdu, ale neodbočuj. Kde jsi byla?“ vyzvídal. Ach, Jacobe, kdybys jen tušil, pomyslela jsem si.

„Byla jsem se projet, abyste si mohli se Samem v klidu promluvit. Zajela jsem do baru U Veselý lišky a potkala tam Jessicu Stanleyovou, moji bývalou spolužačku. Taky jsme se zapovídaly a znáš přece Jess,“ vymýšlela jsem si, až se mi kouřilo z hlavy. Doufám, že Jess v blízké době nepotkáme. Pak by to byl průser jak hrom. Jacob se na mě pořád nedůvěřivě mračil, tak jsem přešla na jiný kalibr.

„Jenomže se mi nezdálo, že bych ti tu scházela. Spíš jsem tu byla já, tvá snoubenka, ta navíc.“ Vím, možná si to nezasloužil, ale nemohla jsem jinak. Taky jsem měla pravdu.

„Bello, to není pravda,“ snažil se hájit, ale ke konci se mu zvýšil hlas, takže jsem věděla, že mi lže. Jenomže mi to bylo jedno.

„To je jedno, Jaku. Už je fakt pozdě a jsem unavená, můžeme to potom probrat, až se vyspíme.“ Otočila jsem se ke schodům, u nich jsem se ohlédla po Jacobovi, který tam stál s nerozhodným výrazem. Nakonec se začal šourat mým směrem. Ještě, že je tolik hodin, alespoň nebude chtít sex, blesklo mi v hlavě. Tak moc jsem se těšila, až padnu do postele, že jsem ani nešla do sprchy. Jenom jsem se vysvlékla a mrskla sebou do postele. Cítila jsem, jak se postel prohnula na Jacobově straně. Moje poslední myšlenka než jsem upadla do sladkého spánku, však patřila Demetrimu, a ne mému snoubenci.

Místo pro váše nápady... 

* Nové postavy

* Charakter pro postavu

* Situace

* Problémy, zápletku...

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), Paes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 5: