Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 4

12.06.2012 (07:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3523×

V příběhu se budou vyskytovat i myšlenky, které budou označeny kurzívou.

Srdce. Tep v mých žilách se zastavil. Splašeně jsem vydechovala a nadechovala. Nemohla jsem popadnout dech, ač jsem věděla, že mě Demetri najde. Jen jsem asi nepočítala s tak blbým vtipem.

„Polekal jsem tě?“ ptal se s úsměvem na tváři.

Mě v ten moment málem klepla pepka a on vtipkuje?

„Děláš si srandu, že jo?“ opáčila jsem už kousavým hlasem. Před sebou jsem viděla všechny možné obrazce, co by se stalo, kdyby… Kdyby to nebyl Demetri, ale nějaký pošahaný psychopat, který mě chce zabít pro pár drobáků. Nebo nějaký vlkodlak, který mě chce za manželku a box na vlčata. Při téhle vizi jsem se oklepala a znovu se zadívala na Demetriho. Všechen vztek, vražedné myšlenky, mě hned opustily, když jsem se zadívala do jeho očí. Měl je jasně modré. Po pár vteřinách jsem se vrátila do reality a otevřela dveře.

„Ahoj,“ vybrebentil ze sebe. Usmála jsem se, ale spíš mi to připadalo, jako když se pokouším dát dohromady. Což svým způsobem byla i pravda. Nemohla jsem popadnout dech, jak rychle mi tlouklo srdce. Zavřela jsem na chviličku oči a soustředila se na dech. Netrvalo to moc dlouho a já se celkem uklidnila. „Jsi v pořádku?“ ptal se opatrně.

„Asi jo,“ řekla jsem a pokrčila rameny. Naposledy jsem se nadechla a vydechla. „Jestli mě ještě jednou vyděsíš, tak mě radši rovnou zabij. Jinak z tebe dostanu infarkt,“ řekla jsem už odlehčenějším tónem.

„Co jsi řekla doma?“ ptal se výzvědně. Už jsem se zvládla i pousmát.

„Přišel Sam, tak jsem vyklidila pole.“ Šla jsem k autu a posadila se na místo řidiče, ale nohy zůstaly venku na zemi.

Demetri se na mě zadíval a pak si otevřel dveře na zadních sedačkách a posadil se. „Proč jsi přišla?“

„Potřebovala jsem vypadnout. Doma to bylo…,“ nechala jsem větu odeznít. Zadívala jsem se do země. Neměla jsem tucha co říct, nebo jak se chovat. Demetriho jsem znala jen krátkou dobu, ale věděla jsem, že je mi s ním fajn. Poznala jsem něco, co se mi dlouho nestalo.

„A nechtěla bys na výlet?“ prozradil mi, ale vůbec se na mě nepodíval. V hlavě mi začal hryzat červíček, kam mě chce asi tak vzít.

„S tebou?“ řekla jsem opatrně. Vstala jsem a obešla otevřené dveře auta. Přistoupila jsem blíž k němu a posadila se před něj. Konečně byl nucený se mi podívat do očí. Byly posmutnělé. Takového jsem ho neznala.

„Ano. Chtěla bys?“ pousmál se křečovitě. Nebyl to on. Něco mi na jeho chování nesedlo… Podíval se znovu na zem. Notnou chvilku na něco dole zíral.

„Dost. Na mě se teď budeš dívat, ano?!“ rozkázala jsem a zvedla mu bradu. Jeho oči černaly. Pomalu, ale jistě. „Demetri… jak dlouho?“ ptala jsem se jízlivě.

„Od té doby, co se známe. Hlídám tě, aby se ti něco nestalo,“ pověděl tajemně.

„Mně se nic nestane,“ pověděla jsem a zrudla snad až na zadku. Byl milý, ale za jakou cenu?! „Jsem pod ochranou La Push. Máme tam silný kluky,“ prozradila jsem.

„Jsem ti radši nablízku,“ odpověděl bez rozmyšlení. Koutky mých rtů se nadzvedly, a já ucítila motýlky v břiše. Takové divné mravenčení po celém těle. Z mého snění mě vytrhl jeho pohled. Zadíval se mi na krk. Svraštěla jsem obočí a začala uvažovat nad nemožným.

„Máš hlad!“ Hlavou se mi začala objevovat myšlenka, která mi nedala spát, když jsem byla malá. Povídky nebo příběhy vyprávějí, že když se upír zakousne do oběti – nepřestane. Pak zemře na nedostatek krve. „Mám otázku,“ zašeptala jsem neslyšně. Věděla jsem, že mě uslyší, tak jako tak.

„Povídej,“ pobídl mne.

„Jak to máš ty? Myslím s krví… Dokážeš se ovládat?“ vyhrkla jsem otázku a hned bych si za to nafackovala. Demetri se jen pousmál.

„Narodil jsem se v roce 1509. Tak si myslím, že se umím ovládat víc, než dost,“ řekl spíše posměšně.

Přistoupila jsem blíž k němu a políbila ho. Chtěl toho nechat, ale já se nedala. Zkoušela jsem přidat na intenzitě. Můj společník to pochopil víc, než dobře. Krůček po krůčku jsem se přibližovala víc k němu. Po pár vteřinách jsem byla u něj tak blízko, že jsem cítila jeho mužství. „Bello, neblbni!“ zasténal v polibcích.

Povolila jsem. Nechtěla jsem ho dráždit, když neměl žádnou potravu. „Chci, aby ses napil ode mne,“ řekla jsem celkem odhodlaně, ale odhalila jsem svůj krk a čekala. Připadala jsem si jako trubka, co čeká, až ji někdo sežere.

„To ne,“ zaprotestoval a odsunul mě dál od sebe. Připadala jsem si odmítnutá. Připadala? Já jsem byla odmítnutá!

„No tak…,“ zaprskala jsem. Udělala znovu krok vpřed a vzala jeho ruku, kterou jsem položila na svůj bok. Zmateně se mi díval do očí. Kdybych nevěděla, že je to upír, tak si myslím, že si jen hraje. Sledoval každý můj pohyb. „Nabízím se jen tobě,“ zopakovala jsem. Udělala na něj oči a dala na stranu svoje hnědé lokny.

„Je ti jasné, že tímhle budeš jenom moje?“ vyřkl varování. Přikývla jsem hlavou. Demetri vytáhl své ostré upíří zuby a zakousl se do mého bělostného krčku.

„Kurva, to je bolest,“ řvala jsem v duchu. Tisíc jehel by mi bylo milejších. Cítila jsem, jak ze mě najednou vyprchává síla. Jediný instinkt, který jsem v sobě našla, byl boj o přežití. Demetriho jsem praštila vší silou. Pocit, který jsem cítila, když přestal, byl podivný.

„Nic by se ti nestalo! Měl jsem ti to ale vysvětlit,“ ospravedlňoval se. Vzal svůj prst, do kterého se kousl. Tekla mu krev?

„Já myslela, že vám krev neteče.“

Pousmál se. „Stopy po zubech ti zmizí.“ Mírně steklou krev po svých prstech mi opatlal na ránu. „Už tam nic nemáš,“ špitl.

Automaticky jsem si sáhla na krk, kde by normálně měla být alespoň kapička krve. Ale žádná krev. Žádné jemné hrbolky po zubech. Zopakovala jsem to alespoň pětkrát. Demetri si musel myslet, že jsem retardovaná, nebo mi vypil moc krve.

„Tvoje krev uzdravuje?“ pískla jsem překvapením. Připadala jsem si jak v tranzu.

„Ale psss,“ ztišil svůj hlas, a umlčel mě prstem přes ústa. „Děkuju,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na rty. Znovu jsem pocítila motýlky v podbřišku. Cítila jsem zvláštní chvění. Pocit, který se nedá ani slovy popsat. Polibky jsem začala oplácet. Popadl mě chtíč. Chtěla jsem to vyzkoušet s někým, kdo má tolik zkušeností, že by trumfnul i Casanovu. Vzal mne do náruče a běžel někam dál do lesa. Před námi si objevila mýtinka. Rozkvetlá louka, která čekala jen na nás. Měsíční svit svítil na naši kůži. Položil mě do trávy a zasypával polibky.

„Na co čekáš?“ vypískla jsem nervózně. Ruce jsem zaměstnávala jeho tělem, ale pořád se k ničemu neměl. Toužila jsem po něm. Nechtěla jsem tuhle chvilku ničím zkazit, ale on to právě dělal.

„Nechci tě do ničeho nutit.“ Posadil se, normálním tempem si začal zapínat knoflíčky. Zvedl hlavu ke hvězdám a díval se. V ten moment mi připadalo, že mám vedle sebe normálního chlapa a ne upíra.

Moc dlouho jsem nelenila, protože jsem vstala, sedla si na něj obkročmo a pokračovala v tom, co jsem začala. Knoflíček po knoflíčku jsem rozepínala jeho košili. Jeho rty začaly okupovat ty moje a já poznala, že jsem vyhrála. Pohyby nahoru a dolů se vyplatily. Netrvalo dlouho a naše oblečení bylo vedle nás. Pod noční oblohou se naše těla spojila a já konečně poznala, co to je mít v sobě někoho, kdo vás skutečně chce. Nemusí vás vehementně milovat, ale v tomhle momentálně hrály hormony. Byl to skvělý pocit. Nový.

„Líbilo se ti to?“ ptal se Demetri. Byl tak sladký. Ležela jsem na rozkvetlé louce. Kupodivu mi bylo teplo. Zvedla jsem se na loket, a dívala se svému upírovi přímo do očí…

„Jak se můžeš ptát,“ řekla jsem pohoršeným tónem.

Miniaplikace

Zde jsem pro vaši představu vytvořila trailer. Snad to nejlepší na konec.

Posuďte sami...

Chtěla bych upozornit, že nesmrtelnost upírů zůstane tak, jak to napsala Stephenie. Upíra může zabít jen oheň. Na True Blood se mi velice líbilo to, že se můžou živit lidskou krví, s tím, že můžou hojit jejich rány svým jedem. Můžou plakat.  

 Ukazují tak svoje pocity víc než v Twilight, a to mi imponuje. Svým způsobem jsou pořád lidskou bytostí, kterou byli před proměnou. I když se nekontrolovatelně živí něčím, co by v jejich době bylo nesmyslné, nepřijatelné. Snaží se naučit žít "normální" život. 

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 4: