Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 21

08.10.2012 (14:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1826×

Přetočila se na bok a zaostřila. Opravdu tam něco nehybně stálo. Rozsvítila lampičku, která tam ještě vydržela vcelku. Pomalu se otočila ke skleněné tabulce, která dělila ty dva rozdílné světy. Okno, které bylo pootevřené, se otevřelo úplně. Udeřil blesk. Silná záře, která vycházela za mužskou postavou, vymizela, a pak se zase objevila. Stál tam on. Upír, který zlomil její srdce.

„Ericu?“ zašeptala. Znovu si promnula oči a víc se přikryla. Bylo chladno. Dotěrné drápky, které zima vystrčila, ochlazovaly její kůži. Blonďatý upír se jí podíval do očí a chtěl začít svůj proslov. Bella ho však nenechala. „Co tu děláš? Já myslela, že je to mezi námi uzavřené?!“ Byla překvapená jeho návštěvou a v tuhle dobu. Na druhou stranu jí bylo jasné, že na slunci by se prozradil.

Její tep se slyšitelně zmírnil a on se pousmál. V hloubi duše, jestli nějakou měl – bylo znát, že mu chyběla. Chyběla mu její přítomnost. Všetečné otázky, na které občas nedostala žádnou odpověď. A však nikdy se nevzdávala tak snadno. Bral na vědomí její lidskost. Bral na vědomí její potřeby, které pramenily z toho, že měla dlouho jednoho přítele. Jednoho druha. Avšak nikdy nepochopil, jak ji mohl poslat domů. Kdyby se nezachoval jako největší sobec a idiot – mohlo být všechno úplně jinak. Díval se jí do očí a hledal ta správná slova, která by jí mohl říct. Slova, která by odčinila to, co udělal špatně. I to, co udělala ona.

„Bello, já…,“ zajíkal se a dusil v sobě tolik emocí. Nedokázal říct jednu prostou větu, kterou obměkčí každé srdce.

Bella se posadila na postel a sledovala jeho rty, které se kroutily do různých tvarů, jak hledal slova. V ten moment začalo pršet a ona propadla vině, že ho tam nechá stát. Oblečená v dlouhém triku a spodním prádle šla otevřít okno dokořán, které dělilo ty dva. „Vím, že nezmrzneš, ale nemusí každej vědět, že za mnou přišel upír,“ špitla potichu a stoupla si stranou. Eric sledoval každý pohyb jejího těla. Sledoval každý záhyb na jejím těle. Slyšel její krev, která kolovala v jejích žilách.

„Děkuju,“ pošeptal jí do ucha, když procházel kolem ní. Ukázal na postel, kde Bella před chvilkou ležela. Kývla na souhlas a Eric se posadil. Brunetka chvilku stepovala před ním, ale po pár minutách se oklepala z nezvané návštěvy, že se posadila vedle něj. Sekunda střídala minutu. Minuta hodinu. Oba tam tak seděli a neodvážili se zkazit tuhle chvíli. To by ale nebyl Eric, kdyby tu pusu neotevřel.

„Omlouvám se,“ zašeptal neslyšně. Kdyby v místnosti hrála televize nebo jakákoliv kulisa, Bella by neměla sebemenší šanci něco zaslechnout. Zvědavě na něj pohlédla. „Vím, že jsi nebyla má… Vím, že jsi byla bez závazků… A omlouvám se za to, jak jsem se choval.“ Omlouval se tak srdceryvně, že mu to spolkla i s navijákem.

„Ty se omlouvat nemusíš.“ Začala ponižovat sebe a on věděl, že ji má přesně tam, kde chce. Ostatně jako vždy. Eric měl kus srdce tam někde hluboko, ale pořád to byl upír, který prahne po krvi. Který prahne po tom, aby mohl ovládat kohokoliv chce. A jak chce. V očích se mu zablesklo a přisunul své tělo blíž k jejímu.

Bella se mu zadívala do očí a měla takovou chuť ho políbit. Jeho přítomnost ji znervózňovala. Stačila setina vteřiny a Eric jí vtiskl letmý polibek. Odtáhl se a podíval se jí do tváře. Vyděšeně na něj upírala zrak. Ve svých čokoládových očích jí začal hořet ten známý plamen, který měla na začátku jejich vztahu. Pokusil se ji políbit znovu a naléhavěji. Podlehla. Polibky mu začala oplácet. Intenzita polibků se začala zvyšovat a neuběhlo ani pár minut a Bella seděla Ericovi na klíně. Ne nadarmo se říká, že usmiřovací sex je nejlepší.

Pohyby nahorů a dolů vyprovokovaly Erica natolik, že ji přetočil na záda. Sepnul jí ruce nad hlavou a líbal lícní kosti. Jednu ruku si uvolnil a začal s ní bloudit po celém těle. Bella byla po dlouhé době v sedmém nebi. Jeho ruka bloudila po její pokožce tak, že se rozesmála. Domem se rozlil smích, který zaplňoval to ticho v tak velkém domě. Doteky střídaly polibky. Po dlouhé předehře všechno oblečení skončilo na zemi. Rozházeno všemi směry. Nic nebralo konce. Po několika hodinovém hlazení, líbání a laskání se Bella konečně dočkala svého. Eric uchopil její nohy a položil je kolem sebe. Bella se prohnula a čekala na ten slastný okamžik, kdy do ní vnikne.

Dočkala se. Chytil ji za pozadí a přitáhl si ji k sobě. Vnikl do ní trochu víc, než by měl, ale Belle to nevadilo. Zavrněla slastí. Prohnula se jako luk a užívala si každý jeho příraz. Jako upír měl neuvěřitelnou výdrž, což se jí líbilo. Nebyla na to zvyklá. Když se po nějaké době milovala s Jacobem, všechno trvalo něco kolem pěti minut.

Když jí dal trochu prostoru, nadzvedla se a posadila se mu na klín. Podívala se mu do očí a objala ho. Líbala mu krk, hladila ho po vlasech. Pevně ho stiskla.

„Vrátil ses,“ špitla do vzduchu. Byla šťastná, že se pro ni vrátil. Pochopila, že patří k sobě. Podívala se Ericovi do očí a on kývl na souhlas. Během pár vteřin se něco změnilo a v jeho očích bylo něco, co dlouho neviděla. Něco, co dávalo signál, že dospěl k nějakému rozhodnutí. Přemýšlela, jaký verdikt se rozhodl učinit. Jen doufala, že to nebude cesta do Volterry. V jeho očích viděla něco, co jí nahánělo strach. Belle se úzkostí stáhlo hrdlo. Něco, co ji děsilo k smrti. Bella instinktivně slezla z jeho klína a odešla od něj co nejdál. Jeho pohled ji tak hypnotizoval, že měla co dělat, aby vůbec odešla. Její silná vůle jí na malinký okamžik zachránila život. Neustále udržovala oční kontakt. Bála se, že kdyby pohledem jen o malinký kousíček uhnula – zabil by ji. Začala couvat. Noha střídala nohu a Bella se modlila, aby jí nic nepřekáželo v cestě. Srdce nabralo světelnou rychlost. Dech se jí zadrhával strachem. Eric vstal a napřímil se. Jeho postava nabrala ještě větší strach o její život, než před malou chvilkou.

„Dojdu pro něco k pití,“ pronesla s třesoucím hlasem a nahmatala kliku od dveří. Světlovlasý upír se ani nehnul. Stál tam, jakoby zkameněl. Dostal šok.

Brunetka letěla po schodech, které brala po dvou, ale občas i po třech, že si málem rozbila hlavu. Kluzké schody, které nedávno navoskovala, jí podlomily nohy. Sjela po zadku dolů, kde se oklepala, vzala tu nejdelší bundu, kterou našla na věšáku, a utíkala ven z baráku. Venku pršelo jak z konve a Bella vyběhla ven jen v té bundě, co stačila sebrat. Žádné boty. Žádné kalhoty. Jen holé tělo s bundou a bez bot. Kapky, které padaly na zem, jí špinily nohy. Mohla se jen modlit, aby nestoupnula na něco ostrého nebo nedej bože, aby se jí stalo něco horšího.

V hlavě se jí začalo honit tolik scénářů, co by jí mohl udělat. Měla jasno ale v jedné jediné věci. Ať utíká, jak chce, neuteče mu. Průtrž mračen jí začala smáčet oblečení, které měla na sobě. Vlasy jí začaly plihnout a začala být unavená. Namířila si to na konec rezervace. Přesně na okraji by měl stát dům, který nedávno začala stavět nějaká rodina. Ohlédla se, ale kolem nebylo slyšet nic. Žádný ptačí zpěv, jen šumění lesa a dopadající kapky na spadlé listí. Začínal podzim, takže takové počasí nemohlo nikoho překvapit. Obzvláště v tomhle koutě světa.

Bella zahnula do lesa, kde se celá udýchaná posadila na pařez velkého stromu. Dýchala jak splašená a pomalu se uklidňovala. Dech se jí zpomaloval a ona se začala uklidňovat a cpát si do hlavy, že to byl jen blbý sen, ze kterého se vzbudí co nevidět.

„To se mi jen zdá. To se mi jen zdá…,“ opakovala si pořád dokola. Vzhlédla k nebesům, která přestávala produkovat kapičky deště. Svěží vzduch se prohnal lesem jako roj včel, co se ženou za potravou. Do hlavy se jí ale dostávala další otázka. Proč vlastně utekla. Ví, že je Eric starý a má mnoho zkušeností. Dokáže se ovládat. Přeci jen. Není to poprvé, co se ukázal. Ale zase na druhou stranu je to bájná bytost, které by nikdo nevěřil. Pije krev. Lidskou krev. Ale nikdy neřekl, jakou měl minulost.

Bellu štíplo u srdce. Chytila se na tom místě.

„Co blbnu?“ špitla si pro sebe. „Miluju ho! Měla bych být s ním. Měla by to být čest zemřít jeho rukou.“ V hloubi duše ale věděla, že na smrt připravená není. Chtěla žít tak moc, že by skočila sama z La Pushské skály. „Bello… vzchop se!“ prosila poslední síly, co v sobě měla. Vzala hlavu do obou dlaní a protřásla jí ze strany na stranu. Byla klidnější, tak se rozhodla na další kus cesty. Zhluboka se nadechla a vydechla. „Jdem,“ pronesla a udělala krok vpřed. Vztyčila hlavu a zase se posadila na ten kmen, na které seděla před malou chvilkou. Srdce jí vystřelilo světelnou rychlostí, tak, že jí málem vyběhlo z hrudníku. Její dech byl patrný v tak pochmurném počasí, že byl vidět.

Stál tam. Tváří v tvář. Jeho oči si Bellu prohlížely od hlavy až k patě. V jeho obličeji byla patrná a skoro hmatatelná bolest. Vadilo mu to, co chtěl právě udělat. Ale bylo to nejlepší, jak by ji přinutil zůstat. Jen nepočítal s tím, že by Bella mohla i souhlasit s jeho návrhem. Dokonce bral na vědomí, že by to mohlo být i naopak.

„Ericu,“ zalapala po dechu, jak se lekla.

„Proč jsi utekla?“ hlesl klidnějším hlasem. Stoupnul si do normální pozice, že by nikdo nepoznal, co se stalo před několika minutami.

„Já… já…,“ vykoktala ze sebe. „Nemám ponětí, co máš v plánu, ale mám z tebe už docela strach!“ pronesla už celkem v klidu. Objala se rukama a třásla se jako osika.

Eric k ní přistoupil blíž, ale ona si poposedla dál tak, že málem spadla na zem. Kapky, které padaly ze stromů, jí smáčely obličej. Bála se čím dál víc, ale nedávala to znát. Eric jí podal dlaň a čekal, jestli ji přijme. K její smůle udělala přesně to, co chtěl. Stála před ním a dívala se mu divokým, ale zároveň zraněným pohledem do očí. Lesem se prohnal další příval studeného větru a Bella se oklepala a přitulila se k upírovi. Byl teple oblečený, tak si sundal bundu a dal ji Bells kolem ramen. Pohlédl jí do obličeje, políbil ji a naklonil se k ní.

„Promiň…,“ hlesl jí do ucha.

Potom už Bella ucítila jen palčivou a žíravou bolest na krku. Padla na zem a Eric s ní. Položil ji na zem. Posadil se k ní a začal litovat svého rozhodnutí.

„Bello, nevím, jestli mě vnímáš. Nevím, jestli mě slyšíš. Ale chci, abys věděla, že tě miluju. Nechtěl jsem ti ublížit, jen jsem si nebyl jistý tím, že budeš souhlasit s mým návrhem. Jsem sobecký a nedokázal bych si odpustit, kdybys mi dala košem. Tohle je moje tvář. Tvář upíra, který vždy dostane to, co chce. Odpusť mi,“ špitl naposledy a sklonil se k dívce, která trpěla. Svíjela se v bolestech, které jí způsoboval jed. Nejtoxičtější tekutina, která kdy existovala.

Přišla rána a Eric letěl vzduchem, kde roztříštil nejtlustší strom v lese. Ozvala se ohlušující rána a následný tlumený zvuk.

„Právě dopadl do mechu,“ pomyslel si neznámý upír. Tohle dílo doplnil velice pokřiveným úsměvem. Oprášil si teatrálně dlaně a čekal na protiúder. Nečekal moc dlouho, během pár vteřin stál před ním a měřil si ho pohledem.

„Co to má znamenat?“ prskal všemi směry Eric. „Asi nevíš, kdo jsem!“ ohnal se svým titulem a čekal odpověď.

Tajemný se napřáhl a uštědřil mu další ránu, která ho poslala ještě dál, než ta první. Vrátil se, ale tentokrát s ránou, kterou by ho srovnal. Dotyčný měl ale tajnou zbraň. Z hlubin lesa se vynořila mohutná postava, která byla podobná medvědovi. Ale zvíře to nebylo. Byl to muž, jenž velikostí a sílou oplýval. Černovlasý, vysoký upír smetl jednou ranou Erica k zemi. Nemohl se hnout. Zkoušel se vykroutit, ale zbytečně. Nešlo to tam ani zpátky. Eric ležel obličejem k zemi, takže zuřil ještě víc. První upír, který ho smetl, přistoupil blíž, aby se podíval na jeho tvář.

„Tak se podívejme, pan Eric Volturi,“ pronesl chladným hlasem. „Aby nedošlo k omylu – jmenuju se Edward Cullen. A to, že jsem se dopustil zločinu na královském synovi je jedna věc. To řešit opravdu nebudu! Ale to, že jste přeměnil ji – bez souhlasu! Vás bude mrzet, pane…,“ řekl zdvořilým hlasem s kapkou nechuti. „Ona je to jediné, co vás mělo udělat šťastným. Teď budete trpět, protože i ona neodpouští, když nemá proč!“ řekl znechuceným hlasem. „Emmette, pusť ho!“ nakázal a on tak učinil. Eric se naposledy podíval směrem k jeho milé. Prohýbala se bolestí, křičela a zmítala se v bolestech.

„Tohle není konec,“ zařval na ně a zmizel v černém lese.

Blížíme se ke konci. Tohle je předposlední kapitola, která odkryla Bellin smrtelný život, který skončil rukou milovaného upíra. 

V příští kapitole se dozvíte:

Bella prochází přeměnou. Edward ji odnese k sobě domů, kde se také probudí. Nikdo ale netuší, jak všechno zvládala, a jak se bude chovat. Jasper je Bellou úplně uchvácen. Rosalie žárlí a Emmett si bude mít s kým hrát. 

Víc neprozradím... 

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 21: