Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 20

04.10.2012 (08:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1784×

Dlouhá cesta z letiště. Cesta, které se Bella bála, protože neměla sebemenší tušení, co ji čeká na konci. Seděla na zadních sedačkách schoulená a dívala se na noční život venku. Pouliční lampy svítily jak o život. Noční kluby právě začaly ožívat.

Čím déle Bella trávila v autě, oči se jí začaly klížit, až usnula.

„Slečno,“ ozval se mužský hlas. Bella si promnula oči a zaostřila. Rozhlédla se a zjistila, že už je před domem. „Už jsme tady,“ špitl. Otevřel své dveře a vypochodoval z nich ven. Venku byla už pořádná zima.

Bella se zvedla a oblekla na sebe mikinu. Podívala se ven a uviděla zase ten dům, který před časem opustila. Uvnitř byla tma a klid. Co by také čekala kolem druhé v noci. Zhluboka se nadechla a vydechla. Otevřela dveře a vystoupila. Otočila se na řidiče, který v té chvilce vyndával kufry z úložného prostoru. Pousmála se na něj, do ruky mu vložila bankovku a kráčela k domu. Krok za krokem se blížila ke dveřím. V jedné vteřině kufry ztěžkly a ona je musela pustit. To, co měla v ruce, jí připadalo jako závaží, které ji nechce pustit ani o krok dál. Jenže sama neměla tušení, jestli to jsou kufry nebo její černé svědomí, co provedla Jacobovi. Klíč zachrastil v zámku a ona se naposledy nadechla čerstvého vzduchu, který v La Push byl. Zlehka vydechla a vstoupila dovnitř.

Když se dveře zabouchly, odložila si na botník klíče a kabelku. Boty odhodila do botníku a šla potichu dovnitř. Fotky, co visely na zdi, jí vehnaly do hlavy staré vzpomínky. Vzpomínky, které jí rozbolavěly srdce. Koutkem oka se podívala do obýváku. Všechno vypadalo tak, jak to opustila. Vypadalo to tak, jakoby nikdy neodešla. Bella si uvědomila, že mu ublížila a měla tak nutkání omluvit se. Měla ho ráda, ale nemilovala ho. On byl sice její jistota, ale věděla, že to nebude navždy. Ten, který získal její srdce – žije ve Volteře a ztratil zájem. Smutně si povzdechla a otočila se zpátky k místu, kde sedávali s Jacobem.

Zaostřila na místo, kde nechala pár časopisů. Byly na stejném místě, ani o píď se nehnuly z místa. Kolem nich se válel silnější nános prachu.

Jacob nikdy nebyl na úklid, ale tohle by bylo už i na něj moc. Zatoužila ho vidět. Otočila se ke schodišti a vstoupila na něj. Schod po schodu. Krok po kroku, ale uprostřed se zastavila.

„Vážně ho mám budit uprostřed noci?“ pomyslela si.

Hrdlo se jí stáhlo a ona ho instinktivně chytila. Zjevně si myslela, že jí povolí, a ten svíravý pocit zase zmizí. Jenže ten pocit, že když ho vzbudí a on se na ni vyčítavě podívá… zapříčinil to, že už v hlavě slyšela výčitky, kterými ji asi Jacob zasype, až ji uvidí. Znala je sama moc dobře. Ba dokonce nazpaměť. Bála se, jak bude reagovat, ale neměla dost síly na to, aby si je vyslechla ještě ten večer.

K odchodu ji donutil chtíč. Chuť zažít něco jiného, než doposud poznala. Zavrtěla hlavou ze strany na stranu a vyhnala tak špatné myšlenky. Chytila se zábradlí a vylezla o další schod výš, který pod náporem váhy zavrzal.

Domem se ozvalo hlasité zavrzání a Bella se musela pousmát nad vzpomínkou, jak Jacob tvrdě spí. Nevzbudil by ho ani výbuch atomové elektrárny. Zkroutila si rty a začala vyšlapovat schody do prvního patra. Všechny fotky na zdi byly na svých místech. Neměla dojem, že by se jí Jacob pokoušel zbavit.

Noha střídala nohu a ona se ocitla před ložnicí, která donedávna patřila i jí. Položila ruku na kliku, ale neotevřela. Sbírala odvahu a hlavně slova, kterými ho zasype hned, jak ho spatří. Druhou rukou se opřela o futra a čekala, jestli jí dveře něco nepošeptají. Něco, co se skrývá za silným dřevem. Jenže dveře mlčely a Bella svěsila hlavu.

Plná špatných výčitek a podivných pocitů zabrala za kliku a otevřela. Semkla víčka k sobě, aby našla zbytek své síly, a pak je otevřela. To, co uviděla, jí rozcupovalo srdce a zbytek všeho, co jí ještě zbylo.

Prázdnota, která se před ní rozprostírala, dávala najevo, že Jacob odešel hned ten den, co ona utekla. Bella viděla náznaky jeho váhání – rozházené kusy oblečení. Několikrát za sebou zamrkala a představovala si, že tohle všechno je jen sen. Zlý sen. Chaos v hlavě a myšlenky, že ztratila úplně, ale úplně všechno, na čem jí kdy záleželo – a je to nadobro pryč.

Vstoupila o krok kupředu, aby zkontrolovala postel. Byla úhledně srovnaná. Pohladila ji hřbetem ruky a posadila se. Pochopila, že tu není. A dlouho nebyl. Mozek vypověděl službu a dal jí tak najevo, že je úplně bezradná. Sama. Sama tak, jak nikdy být nechtěla. Samota ji pohltila a ona se schoulila do klubíčka a začala smáčet polštář, který hned vsakoval všechnu slanou vodu, kterou pustila ze slzných kanálků.

Chtěla křičet omluvná slova, ale z nářků, co jí vycházely z úst, a rozléhaly se po domě – vyčerpáním usnula. Po několika hodinovém spánku se probudila do ostrého světla, které jí padalo na roh polštáře. Zamžourala a promnula si oči. Tváře měla olepené od slz, které v noci prolila. Další pohled, který se jí naskytl, byla lampa, kterou Jacob rozsvěcel, když se vypravoval do práce.

Podivný klid, který cítila, vystřídala další vlna hněvu… a lampa, kterou měla na dosah ruky, skončila na protější stěně téhož pokoje. Chvilková úleva přišla, ale jí došlo pozdě, že může rozbít milion takových lamp, ale žádné odlehčení svědomí se konat nebude. Vlastně ani nevěděla, jestli jí vůbec něco pomůže. Přes střepy se dostala ke dveřím a sešla do kuchyně. Sfoukla silný nános prachu a sáhla si pro hrnek a praženou kávu. Otevřela sáček a přičichla si. Stále voněla jako čerstvá. Do hrnku padly dvě vrchovaté lžičky kávy a jedna cukru. Vařící šálek si pak nesla ke konferenčnímu stolku, kde se posadila a přemílala v myšlenkách, co bude dál. Čas plynul a ona pochopila, že se musí vzpamatovat a jít dál. Bez ohledu na to, co se stalo.

***

Čas ubíhal jako splašenej a Bella v domě byla něco málo přes týden. Hysterii střídal smutek, zloba… Snažila se zapomenout haldou práce. Téměř celý týden nevystrčila nos ze dveří. Dělala neustále to samé. Utírala prach, luxovala a přerovnávala věci ve skříních, které tam zůstaly. Večer se navečeřela a padla únavou do postele, kde se probudila až k ránu. Celý týden byl stereotypní. Pro normální ženskou až nudný a fádní. Uklidila celý dům, ale za jakou cenu? Nechtěla se potkávat s lidmi z rezervace. Neměla, nebo nenašla, odvahu se ukázat ve vesnici.

Ráno začalo jako každé jiné. Kafe v obýváku. Puštěná televize na MTV a hlasitá hudba, že by ohluchnul i neslyšící.

„Dobré ráno, dnes čekejte…,“ zaznělo z televize počasí. Hlas, který vycházel od dámy v jasně béžové, šel z jednoho ucha tam a druhým hned ven. Belle bylo jedno, jak bude. Věděla přesně, jak bude vypadat zbývající den. Oběd, který vystřídá odpočinek v podobě hodinového spánku, který jí malinko pomáhá zaspat čas a vyčistit hlavu. Dneska si dokonce naordinovala odpočinek.

Nicnedělání způsobilo to, že se z dvanácté odpolední vyhouplo do dvaadvacáté večerní. Venku všechno ztmavlo. Ztichlo. Na silnici padla hustá mlha, že by se dala krájet. Podívala se ven z okna, kde se to začalo honit. Udeřil hrom. Rána jak z kulovnice. Bella vzala deku ze sedačky a odebrala se do svého pokoje. Schoulila se do postele a zavrtala se až po nos. Nebyla vidět. Nastalo hrobové ticho a ona se podívala k oknu, jak to vypadá venku.

V tu chvíli bylo slyšet bušící srdce a orgány, které málem dostaly infarkt. Podívala se znovu. Opravdu viděla něco tam venku? Opravdu tam stála silueta nějaké postavy, nebo si s ní hraje jen její mozek, který chce a prahne po jedné osobě?

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 20: