Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 15

20.08.2012 (15:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1874×

Naposledy jsem ho políbila. On mne pohladil po vlasech a já se ponořila do hlubin spánku. Toho skutečného. Ranní paprsky mě probraly k životu. Jejich silné záření pronikalo do mých snů tak, že jsem si připadala, že oslepnu. Zamrkala jsem a hodila rozespalým okem po pokoji.

Uviděla jsem siluetu ženy, jež stála u okna a jejíž kůže se blyštila jak diamant v záři. Pohrávala si s vlasy. Neustále si je spínala prsty do pomyslného drdolu a znovu a znovu je pouštěla na svá záda. Zakašlala jsem si. Otočila se na mne a přibližovala se.

„Eleno, co tu…“ vyhrkla jsem, když se mé plíce nadechly. K mé smůle jsem vdechla slinu a začala se dusit. Slzy v očích signalizovaly, že mi asi brzo vypadnou.

„Co blbneš?“ řekla posměšně Elena a vrazila mi takovou do zad, že jsem málem vletěla na protější stěnu, kde stál krb a pod ním koberec s vysokým chlupem.

„Dík,“ vykuckala jsem ze sebe. Shodila ze sebe deku a utřela si rukou uslzené oči. Položila nohy na koberec, který byl všude po celé délce postele. Protáhla se a postavila.

„Tohle bude nejspíš tvoje,“ prskla Elena, když mi podávala oblečení, které jsme rozházeli s Damonem.

Vykulila jsem oči a nepřestávala zírat na její ruku. Moje podprsenka,… Zrudla jsem až na prdeli a sebrala jí to z ruky. Rozhlížela se a celou místnost si měřila přísným pohledem. „Hledáš něco?“ zeptala jsem se jízlivě. Hodila po mně nenávistný pohled a já se pousmála.

„Měla bys vědět, že je Demetri můj!“ Vykulila jsem oči a začala se smát. Položila si ruce v bok a pokoušela se pochopit moji reakci.

„Zlato,“ vydechla jsem. „On tvůj nikdy nebude,“ prskla jsem výsměšně. To jsem ale nevěděla, že moje slova - budou opravdu jen slova. Jeho čin - by převálcoval i toho nejotrlejšího.

„Když myslíš.“ Pohodila hlavou na stranu a její hnědé lokny s ní. Otočila se zády ke mně a měla se k odchodu. Po pár krokách se zastavila, ale neotočila. „Jen tak mezi námi - Demetri je opravdu skvělý v tom, k čemu je stvořený,“ zamotala slova tak, aby mi to hned nedošlo. Ohlédla jsem se směrem k ní, ale u dveří už nebyla.

Svěsila jsem hlavu a přemýšlela, co to mělo všechno znamenat. Elena ke mně nikdy nepřišla jen tak na pokec. Bylo v tom něco, co mi v hlavě vrtlo natolik, že jsem to chtěla zjistit. Dooblékla jsem se a vydala se po stopě Eleně. Po tom, co jsem vyzkoušela upíří krev - přesněji řečeno Damonovu krev, tak se mi smysly vyostřily. Čich fungoval víc než skvěle. Cítila jsem z Eleniných vlasů orchidej. Pomalu mizela, ale díky citlivosti jsem byla schopná zjistit, kde je. Slepě jsem šla volterrským hradem až na zahradu. Tam se mi stopa lehce ztrácela. Lepší slovo by bylo rozprostírala, protože vánek, který tam foukal na všechny strany, rozhýřil ostatní vůně do ovzduší.  Přivřela jsem oči a pokoušela se zaměřit na tu jednu, jedinou. Připadala jsem si jako novorozená. Ne že bych jí byla, ale připadala jsem si tak. Damonova krev mi dala něco, co by normální člověk nikdy nezkusil. Být výjimečná. Být jedna z těch, kteří takovou zkušenost dostanou.

V těle mi proudilo něco neobyčejného, takže jsem se v ten moment cítila nepřemožitelná. Kdybych v chvíli věděla, že si to opravdu jen myslím - neriskovala bych. Ucítila jsem její vůni a vydala se tím směrem. Šla jsem poměrně dlouho, až jsem došla k domku, kde byly všude růže - všech možných druhů. Sundala jsem si boty a šla jen bosky. Dveře, které byly hned na začátku, byly otevřené

Prošla normálním krokem kolem ostnatých rudých růží a vešla dovnitř. Přistoupila ke dveřím, otevřela jističe a pod nimi vyjel nějaký přístroj, který identifikoval její krev z ukazováčku. Podívala se na prst, kde během několika setiny vteřiny nebylo po bodnutí ani památky.

Podívala jsem se na ně a chvilku mi přišlo divné to, proč jsou otevřené. Zlehka jsem je pootevřela a podívala se, kam vedou. Mělo mě hned napadnout, že nepovedou vzhůru. Vklouzla jsem dovnitř a opatrně scházela po točitých schodech dolů. Schody byly neuvěřitelně příkré, ale zatím jsem si hubu nenamlátila a neskončila dole na podlaze s hlasitým žuchnutím. Zdi byly upravené sádrokartonem a světle bílým nádechem. Umělé světlo vydávaly lampičky na stěnách stříbrné barvy. Umělé květiny, které doplňovaly vzhled místnosti, aby nebyla tak příšerná.

Točité schody lemovalo zábradlí dřevěné barvy. Schody překrývaly dlaždičky tmavého dřeva. Když jsem došla úplně dolů, čekaly tam na mne další dveře. Zamknuté, samozřejmě. Podívala jsem se kolem dveří, rámu, ale po klíčích ani památky. Nedopatřením jsem šlápla špičkami na práh, který zavrzal. V hlavě jsem si začala zpívat oslavnou melodii a odemkla.  Zatočila jsem na pravou stranu, kde se rozprostírala obrovská luxusní místnost. Všude ty nejlepší dřevěné podlahy. Naproti obrovský krb, který dohoříval. Kousek na druhou stranu byla postel. Manželská postel se sametovým přehozem. Po mé pravé straně byla obrovská kuchyňská buková linka.

Uvnitř ale nikdo nebyl. Vyděšeně jsem se plížila po všech místnostech, až jsem narazila na dámskou ložnici. Naproti byla obrovská televize, která zrněla. Někdo na něco koukal a mě nenapadlo nic jiného, než to přehrát na začátek a pustit si to.

Vzala jsem ovladač a posadila se na postel. Netrvalo to moc dlouho a já mohla zmáčknout play.

Začátek videa byl velice divný, protože ukazoval tuhle místnost a tuhle postel. Uběhlo pár vteřin a objevila se tam Elena, která se postavila před kameru, upravila se. „Tohle je další experiment mých schopností. Subjekt, který je též upír, nemá žádné ponětí o tom, co dělá. Na druhou stranu o mých schopnostech neví absolutně nikdo!"

Poté zase zmizela. Můj sluch ale tam někde vzadu slyšel hlasy. Dokonce hlas, který znám. Přála jsem si, aby to nebyla pravda. „Stejně víš, že s ní to nemůžeš dělat tak, jako s ženskou svého druhu. Zabil bys ji!“ sykl Elenin hlas. Během pár vteřin se v místnosti objevil Demetri. Hodil Elenu na postel a on si strhl svoji sněhově bílou košili. Notnou chvilku sledoval její tělo. Její roztoužené pohledy.

Během vteřiny stála před ním a hladila mu hrudník. Hladově ho začala líbat. Dokonce tak, že tohle bych nezvládla ani já. Ze rtů začala sjíždět až tam dolů. Zastavil ji a mne to překvapilo.

Nechápavě ho sledovala, ale on si najednou přitáhl její tělo, otočil si ji zády k sobě, chytil pramen jejich hustých vlasů a ona zavrčela. Nutno dodat, že se s oblečením moc neserou.

Jedním pohybem si sundal kalhoty a začal ji ojíždět zezadu. Každé další přiražení bylo o něco rychlejší. Svým způsobem mi z toho videa bylo špatně, ale bylo zvláštní vidět něco takového. V klíně jsem začala vlhnout a hned mi bylo jasné, že tohle musím někde vybít. Když to vezmu z pohledu ženské, které zahnul chlap - tohle mu neodpustím. Podívala jsem se na display a měl další čtyři hodiny. Vykulila jsem oči. Měla jsem plán, který mě zbaví mého chtíče.

Přetočila jsem video zpátky nakonec a nenápadně se vyplížila ven. Uvnitř opravdu nikdo nebyl...

Pohled vypravěče

Bella přetočila video zpátky na konec a zmizela z domu, aniž by si všimla, že ji někdo sleduje. Dream byla bezpečně zamčená ve svém pokoji, kde si vychutnávala svoji dávku krve.

Když se Bella dostala do hradu, hned jí do rány přišel Eric.

„Vypadáš, jako bys viděla ducha,“ podotkl.

Líbí se Vám příběh? Malinko jsem to Belle zavařila, ale ona se z toho dostane. :D

Zanechte alespoň smailíka... Potěší. ;-)

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 15: