Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 14

16.08.2012 (18:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2034×

Pohledem se přesunul malinko níž. Až pak jsem si všimla, že jediné, co mi zakrývalo nahé tělo, spadlo na zem. Vrátil se k mým očím, ale rty začal přibližovat k těm mým… Nepatrný pohyb a já teoreticky dostala to, o co jsem se snažila u té skleničky, než jsem odešla.

Nebýt jeho síly, tak spadneme oba, protože jsem se celou vahou opřela o jeho ruce. Jeho pravá ruka se přemístila na můj krk a letmým dotekem sjížděl až dolů mezi prsa. Pootevřela jsem rty a sledovala Ericovy pohyby rukou. Skončil u bříška, kde sjel dlaní na má bedra a postavil mě zpátky na nohy. Sledovala jsem ho se zvědavostí v očích. Nechápala jsem, co to mělo znamenat. Ale byla jsem si jistá, že se pokusím posunout moje hranice o kousek dál…

„Ericu?“ špitla jsem, a vnímala jeho falešný dech. Nepotřeboval to, ale připadalo mi to zvláštní. Dívala jsem se na jeho rty, aniž bych vzhlédla do jeho obličeje.

„Copak?“ Cítila jsem jeho pohled na mém těle, ale kdykoliv jsem vzhlédla k němu, dělal, že se mi dívá do tváře.

„Něco bych chtěla vyzkoušet,“ zašeptala jsem už neslyšně a vtiskla mu letmý polibek. Když jsem se odtáhla, sledovala jsem jeho výraz. Měl zavřené oči. Úsměv ve tváři. Po několika vteřinách je otevřel.

Vztáhl ruku a dal mi ji na tvář. Pousmál se. „Teď vyzkouším něco já,“ špitl a vtiskl mi opravdový polibek. Zapojila jsem se taky, takže jsem konečně docílila toho, čeho jsem chtěla. V hloubi duše jsem tak nějak pořád počítala s tím, že se na mě vrhne a vysaje mi krev do posledního doušku. Svým způsobem jsem byla rezervovaná. Jenže mě to mrzelo. Chtěla jsem poznat, jaké to je… mít upíra. Jestli je to opravdu takové, jak se říká. Neskutečné. Euforické. Vášnivé. „Neboj se,“ špitl mi do úst a znovu se ponořil do vášnivých polibků, které sám rozehrál.

Bez okolků jsem se vžila do své role. Do role polapeného motýla, který prohrál to nejcennější. Svobodu.

Ericova ruka na mém těle přeskočila na stehna, nedal mi ani vteřinu, abych se zapojila. Jeho silné ruce drtily mé hýždě. Ne tak silně, jak by se zdálo, ale nevadilo mi to. Ze rtů se vrhnul na můj krk, kde po něm začal sjíždět nebezpečně dolů. Zaklonila jsem hlavu a začala si užívat to, po čem jsem celou dobu toužila. Eric přesně věděl, kam sáhnout a jak…

Po několika minutách se vrátil na mé rty a já ho objala kolem krku. Nepouštěla jsem se ho. Pomalým krokem se přibližoval někam za mě. Během pár vteřin jsem zjistila, kam měl namířeno, protože jsem zády narazila na zeď. Ledovou a tvrdou. Jednu nohu jsem obtočila kolem jeho těla, jak to bylo jen možné, a s druhou mi pomohl sám. Držel mě tak, jak bylo příjemné oběma. Podíval se mi do mých hnědých očí a hledal v nich něco, co jsem moc nepochopila. Políbil mě, ale oči nezavíral a sledoval mne. Přidala jsem se a dělala úplně to samé, co on. Pohled do jeho očí mi prozradil něco, co bych v upírovi jeho věku nikdy nehledala. Něžnost. Eric byl jiný, než koho jsem zatím poznala. Vlastně svým způsobem byl druhý. Pousmála jsem se a Eric se odtáhl. „Udělal jsem něco špatně?“ Přestal úplně se vším a já jsem si byla stoprocentně jistá, že jsem všechno úplně podělala.

„Vůbec,“ špitla jsem a pokusila se ho znovu políbit. Měřil si mě pohledem a mě nenapadlo nic jiného, než se pitomě usmát a pokusit se svést jeho myšlenky zase zpátky. Začalo se mi dařit. Odnesl mě na postel, kde mi začal líbat chodidla a postupoval velice pomalu výš. Z jeho doteků jsem byla tak mimo, že jsem přestala vnímat okolí. Jeho samotné doteky mě uváděly do euforie a extáze. Do konečků prstů se mi zabodávala tak silná bolest, že jsem málem vybouchla.

Jeho polibky nabíraly na intenzitě. Rozhodil mi nohy na stranu a… „Bello?“ volal na mě jménem. Zkrabatila jsem obočím a pokoušela jsem se vstát – nešlo to. „Bello…“ zopakoval, ale už se mnou cosi cloumalo.

„Co se děje?“ vypískla jsem a začala se rozhlížet kolem sebe. Ležela jsem na studených dlaždičkách a kolem mě se pomalu rýsovalo pole na rýži. Můj zrak jsem začala zapojovat, takže se začal zaostřovat. Poznávala jsem, kde ležím – v neuvěřitelně velké kaluži studené tekoucí vody. Poznávala jsem sebe. Skvělý, alespoň otřes mozku nemám.

„Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě upír, jež mě tu před pár hodinami nechal samotnou. Přikývla jsem. Sáhla jsem si na hlavu a podívala se na svoji dlaň.

„Skvělý! Jsem mezi upíry a já krvácím,“ zanadávala jsem si. On se usmál. Přiložil mi na hlavu studený obklad a pomohl mi vstát. Nohy se mi podlomily a já se skácela k zemi. Nebýt jeho v dané chvíli – padla bych znovu. „To moc nevypadá!“ zabrblal, a vzal mne do náruče. Odnesl na postel, kde mne položil a hned přikryl. Vděčně jsem ztěžka otevřela oči.

„Jak se jmenuješ?“ zkoušela jsem z něj vydolovat.

„Mé jméno nepotřebuješ znát, stačí, když víš, že jsem tu pro tebe!“ Položil vedle postele džbán s vodou se sklenicí, pro kterou se vracel na chodbu. Chtěla jsem znát jeho jméno tak moc, že jsem byla schopná znovu vstát z postele. Což mě taky hned napadlo.

„Fajn.“ Odhodila jsem peřinu a shodila jednu nohu dolů. „Když mi to neřekneš dobrovolně, tak to z tebe dostanu sama,“ prskla jsem troufale. Bylo mi jasné, že jako upír má víc síly, ale zkusit jsem to musela. Posadila jsem se na okraj postele a upír s havraní hřívou sledoval každý můj krok. Každý můj pohyb. Jedna noha se dotkla země a hned nato druhá. Kupodivu jsem stála. Následoval jeden pidi krok. Po něm hned druhý, ale něco bylo špatně a mně se zatočila hlava. Všechno kolem mě se začalo tak točit, že jsem si připadala jako na kolotoči.

Měla jsem ale vyhráno, protože mě svíral ve svém náručí a díval se na mne z bezprostřední blízkosti. Pohled do očí a vtíravá hudba zvenčí mi naznačovala, že bych mohla něco podniknout. „Měl bych pro tebe lék, jestli je ti špatně z toho pádu.“ Znovu následovala náruč a následné odnesení do postele. Hodila jsem po něm oko, ale více méně ho moc nechápala. Rozhlédl se kolem sebe, a když usoudil, že tam nikdo není, vytáhl své tesáky a kousl se do zápěstí. „Musíš se napít!“ rozkázal. Mně se zvedl žaludek.

„Děláš si srandu?“ vyhrkla jsem zděšeně. Mladík se mě moc neptal a přitiskl své zápěstí k mým ústům a já byla tak nucena ochutnat upíří krev. Svými dlaněmi jsem si ji přitiskla blíž k sobě.

„To stačí.“ Stáhl ruku zpátky a já viděla, jak se mu rána zacelila. Podal mi vlhčený kapesníček a utřel mi rty, na které neustále zíral. „Pořád chceš znát mé jméno?“ Mírně nepřítomná jsem ale přikývla. „Jmenuju se Damon. Damon Walker.“ Vzal džbánek a nalil do sklenice trochu vody. „Měla bys to vypít,“ nakázal a podal mi ho.

Uchopila jsem sklenici a vypila ji do dna. Damon položil džbán a posadil se vedle mne na postel. Odhodila jsem sklo na polštář a tempem lovící pumy se vydala po povlečení za Damonem. Sledoval mě. Nic mu neuniklo, ale nehnul se. Kdyby sám chtěl, je během pár sekund mimo tuhle místnost. Takže něco hrálo v můj prospěch.

„Bello?“

„Copak?“ odpověděla jsem mu, ale nezastavovala jsem se.

„Co to děláš?“ řekl s neskrývaným zájmem. Chybělo mi pár centimetrů. Už jen pár milimetrů.

„Co bys řekl?“ Cítila jsem v sobě zvláštní sílu. Něco, co jsem v sobě nikdy neměla. V těle se mi rozproudil adrenalin a já měla chuť ho popadnout a udělat něco, co se vážně – ale vážně nesmí.

Když jsem byla u něj, posadila jsem se mu opatrně na klín. Jeho oči se neměnily. A sám byl klidný. Vyrovnaný. Plus pro mne. „Nedělej to!“ vydechl. Políbila jsem ho na rty, už jsme je ale nerozpojili. Nečekaně se zapojil i on. Chtěla jsem toho neznámého upíra tak moc, že jsem byla schopná kvůli němu ztratit všechno, co jsem doteď získala.

Obrátil nás tak, že jsem ležela na posteli a on zlehka na mne. Podepíral se loktem a druhou rukou si přitáhl moje tělo. „Krásně voníš,“ podotkl.

„Děkuju,“ hlesla jsem mu na rtech. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a pokoušela se využít všechny ženské zbraně, co jsem zatím získala. Boky jsem se začala třít o jeho partie. Netrvalo mi to moc dlouho a nechal si svléknout košili. Já jsem byla jen v županu a kalhotkách, tak co?

Hladil moje tělo a zasypával ho polibky. Sundal mi kalhotky a já jeho zip u kalhot. Nikdy jsem neříkala, že chlap to musí mít sundané všechno. „Damone?“ Vzhlédl. „Není tady nic slyšet, že ne?“ zeptala jsem se trochu oprávněně.

„Všechny místnosti jsou odhlučněné.“ Spadl mi kámen ze srdce. Damon se vrhl na moje rty a pomalým, ale naléhavým pohybem do mne vnikl. Nakonec všechny šaty stejně skončily na zemi. Neměla jsem tušení jak starý Damon vlastně je, ale v hlavě se mi začal zahryzávat červíček černého svědomí. Po třech hodinách jsem padla úplně vyčerpaná. Modrooký upír si lehl vedle mne, samozřejmě už oblečený. Usmíval se. Jeho oči zářily. Vypadal jako malé dítě, které dostalo to, na co celý rok čekalo.

Naposledy jsem ho políbila. On mne pohladil po vlasech a já se ponořila do hlubin spánku.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 14: