Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 11

01.08.2012 (07:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2134×

Naše oči se nemohly odtrhnout. Sledoval jsem každý její pohyb. Stačil špatný pohyb a naše rty se setkaly. Neuhnula pohledem. Stále se mi dívala do očí a usmívala se. Pár milimetrů ode mne pootevřela rty a svůj jazyk mi opatrně vsunula do mých úst. Byl to zvláštní pocit po tak dlouhé době. I po tak dlouhé době, co jsem neměl upírku, jako byla právě Elena. Věděla, co chce... A když to neměla, věděla, jak to spolehlivě dostat.

„Demetri, nemusím ti ani říkat, jak moc jsi mi chyběl, že ne?“ špitla a přisunula se blíž k mému tělu. Bože, jak moc jsem si přál - chytit ji za zadek, otočil ji a strhat všechno oblečení, co měla na sobě. Její tělo, i pod tou hordou oblečení, mě rozpalovalo do běla.

Její sladké rty se znovu blížily k těm mým a znovu mě políbila, ale tak, že jsem se přestal ovládat. Svojí přirozenější rychlostí jsem ji přitiskl ke zdi na druhé straně místnosti. Jedna noha se jí zvedla tak, že objímala můj trup. Přitiskl jsem si ji natolik, aby věděla, že není jediná, co něco cítí. Ba naopak. Měl jsem chuť strhat všechno oblečení a pořádně ji tu ošukat. Nejsem z těch, co se dvakrát rozmýšlí, když se někdo nabízí - věčnost je na to moc dlouhá. A taky neříkám, že jsem nezkusil i druhé pohlaví, ale to se stane tak jednou za půl století, ne-li déle.

„Neměl bych,“ špitl jsem vzrušeně, když mi olizovala krk. Její ruce se přemístily po hrudi směrem dolů. Zabloudila k opasku, který se snažila rozepnout - lidským pohybem.

„Přestaň,“ odsekla a dál se věnovala tomu, co jsem měl v kalhotách.

„Bella...,“ hlesl jsem, ale už bylo pozdě. Elena sundala rychlostí blesku pásek, který skončil úplně na opačné straně. Znovu začala u mých rtů a pokračovala dolů. Ve slipech se to začalo zvedat a já věděl, že jestli nezakročím teď - tak už nikdy.

„Stejně víš, že s ní to nemůžeš dělat tak, jako s ženskou svého druhu. Zabil bys ji!“ sykla pravdu a mě to bodlo u mrtvého srdce. Bellu jsem miloval, ale potřeboval jsem vybít svoji přebytečnou energii. Věděl jsem, že má pravdu. V ten moment jsem vypnul. Probudil jsem v sobě to, k čemu jsem byl proměněn. K čemu jsem byl stvořen. K nesmrtelnosti, krvi a sexu. Popadl její tělo a odnesl ho do vedlejší místnosti, kde měla Elena svůj pokoj. Nebylo tam nic jiného, než postel a šatník velikosti paláce. Hodil jsem ji na postel a ona mě sledovala. Čekala, co se stane. Strhnul jsem ze sebe košili a odhodil ji na stranu. Nehnul jsem ale ani o píď. Sledoval jsem její tělo. Sledoval jsem její roztoužené pohledy. A hlavně, jak touží po tom, co bylo její po několik století.

Nemyslel jsem. Nepohnul jsem se. Moji mysl zahalil rudý mrak a já věděl, že tohle dopadne přesně tak, jak si naplánovala.

Během vteřiny ona stála přede mnou a hladila můj hrudník. Svými rty začala okupovat ty mé a lehce sjížděla po krku, přes klíční kost až k pupíku. To jsem ji ale už zastavil.

Nechápavě mě sledovala. Dýchala vzrušeně, ač nemusela. Vždycky jí to přišlo rajcovní, mně spíš zbytečné. Ale na druhou stranu bych si asi měl zvykat. Lidské ženy to dělají. Přitáhl jsem si její obličej do blízkosti mého, otočil ji zády k sobě a strhl její zbytečné oblečení. Chytil její pramen vlasů a přitáhl si ji tak k sobě, slastně zavrčela. Měla to tak ráda. Roztrhl jsem poslední kousek jejího spodního prádla, který skončil dole na podlaze. Jedním pohybem jsem sundal kalhoty a vnikl do ní. Nevydala ani hlásku. V tu chvilku mi bylo jasné, že jestli se tohle dozví Bella - je mezi námi konec. V ten moment mi bylo ale tak úžasně, že se nemusím nijak kontrolovat. Jen si užívat svoji upíří podstatu - naplno. Jsem vůl, který ošuká první, co nabídne svůj klín. A při mé smůle to byla právě Elena. Bylo neskutečné nasadit upíří rychlost v přirážení.

Po několika hodinách neskutečného sexu jsme si lehli vedle sebe. „Měl bych se jít osprchovat,“ oznámil jsem chladně. Elena po mně vrhla rozjitřený úsměv. Věděla, že má v rukávu eso. Ale bylo jí také jasné, že jestli něco řekne - jsem schopný utrhnout její překrásnou hlavu. „Jestli se tohle dozví někdo jiný - zabiju tě!“ pohrozil jsem a vydal se směrem ke koupelně.

Pohled Belly

Hudba hrála a já se ztrácela v očích Erica. Byl velice sympatický a pozorný. Přesně věděl, co mi na tanci nejde, a co ano. Připadalo mi, jakoby mi četl myšlenky. Jeho okouzlující úsměv mě odzbrojil. Na druhou stranu zase musím podotknout, že mě celkem znepokojovala místnost plná upírů. Hladových upírů. Upírů, kteří nejsou tak staří na to, aby se dokázali kontrolovat.

Začala jsem litovat toho, že jsem do Itálie přijela, ale vidět Demetriho - bylo pro mne vším. To mě přivedlo na myšlenku, kam se poděl.

„Ericu, můžu mít otázku?“ zeptala jsem se s rozpaky v hlase. Pohledem jsem hypnotizovala okolí kolem sebe. Bylo mi jasné, že mi nemusí odpovědět, ale na druhou stranu jsem byla jeho La tua Cantante. Demetri si myslel, že nevím, co to znamená... Ale já toho možná věděla příliš. Nebála bych se říct, že dokonce dost na to, abych odsud odešla živá.

„Jistě,“ špitl jeho sametový hlas, otočil nás dokolečka a pokračoval v pomalém tempu podle hudby.

Skousla jsem si nervózně rty. Podívala se kolem sebe, jestli nás nikdo neposlouchá. Jenže to bych chtěla asi příliš, v doupěti plném upírů, kteří mají nadpřirozené schopnosti. „Co pro vás...,“ zmlkla jsem, „pro tebe...“ Zamotala jsem do svých vlastních slov, která vyzněla jako od malomocné.

„Jsem sice nejstarší upír, ale prosím - tykej mi. Jsem Eric, ano?“ řekl zasněným hlasem.

„Dobře, Ericu...“ Hudba ustávala a já se bála, že nestihnu položit otázku, na kterou jsem chtěla znát odpověď. „Co pro tebe znamená La tua Cantante?“ Věděla jsem přibližně, co to znamená, ale chtěla jsem to slyšet z jeho úst. Od upíra, který mne tak nazval, když mne spatřil. Byl to zvláštní pocit, cítit něco takového od někoho jiného, než od upíra, který vás bezmezně miluje.

„La tua Cantante znamená krev, která pro upíra zpívá. Krev, která je pro daného upíra neodolatelná. Krev, která dokáže upíra změnit. Vůně, která padne jednomu upírovi.“ Vložil svoji dlaň do mé a zatočil mnou dokolečka. Při vracení do pozice, kde jsem měla skončit, narazila má záda do Erica. Nebyl tvrdý, ale ani moc měkký. Není z křišťálu, ale ani z té nejjemnější tkaniny.

„A pro mne to znamená?“ vydechla jsem, když mi pokládal svoji ruku na bedra. Cítila jsem jeho tělo. Nejen to. Jeho vůně byla tak omamná a uchvacující.

„Pokud nebudeš chtít, tak prakticky nic,“ pošeptal mi do ucha a já se roztřásla. Jeho chladný vzduch se mi šířil po obličeji až k ramenům. Vzhlédla jsem k jeho tváři, která se na mne usmívala. Líbil se mi jeho úsměv. Jeho oči mne hypnotizovaly. Zlehka jsem se pousmála.

„A co když chci?“ řekla jsem opovážlivě. Testovala jsem své možnosti. Jenže jeho úsměv mě rozehřál na srdci. Při posledních tónech hudby, co hrála, se mnou udělal poslední otočku a přitiskl si mé tělo k sobě tak pevně, že jsem nemohla dýchat. Stačil jeden pohled a Eric se skláněl nad mým obličejem a snažil se mne políbit.

„Demetri,“ vyhrkla jsem překvapením.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 11: