Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity 8. kapitola

Jane Volturi

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Eternity 8. kapitolaDalší kapitolka. :) Edward se vrací přes zatopené město zpátky domů. Co v době konečně objeví?

01.10.2010 (12:30) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4036×

8. kapitola


„Děkuji vám, moc jste mi pomohl,“ rozloučil se Edward u východu. Bylo již šero a mrholilo. Pan Brown mu pozdrav opětoval a nechtěje poslal myšlenku, která Edwardovi vyrazila dech.

„Snad vám to stačí. Mějte se, chlapče,“ – A pozdravujte slečnu Isabell…

 

V tu chvíli Edward ztuhl uprostřed kroku. V hlavě mu běželo, co tím asi myslel, co měla znamenat poslední poznámka.

Věděl snad něco víc? Jeho mysl byla zvláštně… Bystrá – zřejmě profesí, kterou léta vykonával. Přesto měl v hlavě jakýsi blok. Hranici, kterou mívají lidé, aby nemysleli na bolest, kterou prožili.

 

Vědění je tak kruté. Edward byl zoufalý z bolesti, co jeho anděl prožil. Chtěl by stokrát oživit jejího vraha, aby ho mohl znovu a znovu pomalu zabíjet. Jeho mysl dokázala vymyslet tisíce nejbolestivějších mučení, které by nebyly dost, aby odčinily bolest, kterou musela cítit jeho dívenka, a kterou cítil Edward v srdci, jako ledovou čepel zařezávající se mu hluboko do kostí.

 

Mladík procházel ulicemi města a přepadl ho najednou euforický pocit ze zjištění částečné pravdy a nechtěné zvrhlé doufání. Neúplná pravda mu stačila na to, aby se v něm zvedla vlna vzteku - byl zmaten.

Tiše kráčel po kamenné ulici, pod nohama mu zvonily kamínky, jak křupal pod podrážky jeho bot štěrk. Šel hustou zahlcující mlhou, jež se snesla k zemi pod tíhou světla měsíce v úplňku. Nebe zahalené mraky se připravovalo k bouřce.

 

Na mostě se Edward zastavil. Spěchal, věděl, kam má jít, jeho podvědomí mu našeptávalo, ale jeho psychická stránka nestíhala pojmout tolik děsivých informací a drtivých pocitů. Stál na mostě, který se spojnicí mezi dvěma břehy řeky, jež se rozvodnila silným deštěm, bouřkou přicházející vlnou ze severu. Opřel se o kamennou zídku a zavřel oči.

Zhluboka nasál vzduch prosycený všemi vůněmi těžkého ovzduší. Zlehka nosem vydechl vzduch z plic a přehrával si v hlavě, co mu řekl Brown a to na to, na co pomyslel, hlavně.

Našli ji v bílé košilce, bezbrannou křehkou… Na půdě byla krutě zavražděna. Opět se v něm zvedla vlna vzteku vůči jejímu vrahovi.

 

„Dej sem prachy,“ zahřměl z pravé strany mužný roztřesený hlas a Edward otevřel své černé planoucí oči - temné jako noc. Vztek se z jeho těla se ještě neodplavil, stejně jako rozvodněná řeka proudící na sever vylitá ze svého koryta.

Edward stál na pohled klidně opřený o studené, kamenné zábradlí - drtil ho dlaní, na kterém se rozpíjely dešťové kapky. Vzduch ještě více zhoustl – chvíli vypadalo, že nebe spadne tíhou na zem.

Byl zuřivě, ironicky pobavený. Zloděj, který po něm chtěl peníze, byl směšný. Sám byl líný si je vydělat a dostal se do takovéto krize, že musí okrádat i upíry.

Okrádal by i lidi, kdyby nějací byli v tomto počasí venku. Věděl, že se ho bojí a poslouchal jeho myšlenkovou promluvu, kterou se pobízel k činu. Cítil z Edwarda nebezpečí, ale jako většina lidí svůj iracionální strach potlačoval.

 

Nikde nikdo nebyl. Mraky již byly pevně semknuté k sobě a nedávaly slabým lidským očím moc možností. Během setiny vteřiny stál za ním a zuřivě se usmál. Pevně ho chytil pod krkem a přitáhl k sobě.

Nadechl se vůně, která byla zintensivněná díky dešti, a drtil mu hlasivky, jejž tiše sípaly.  Nebe plakalo a stejně tak se vrahovi z očí vyloudily slzy bolesti a strachu.

„Plavovlásky… brunetky… ale i staré báby,“ cedil skrz zaťaté zuby. „Jamesi, jak hluboko jsi klesl přepadnout muže. Mě taky znásilníš a okradeš?! Hm, myslím, že ne.“ Edward se hrozivě usmíval a hovořil tichým ledovým hlasem. Šel z něj strach a sršela z něj nenávist a vztek.

„Byla jedna dívka, která měla právo žít, smála se pro každý den, byla krásná a něžná, voňavá a bledá, jako plátky lilie. Anděl, do kterého se zamiloval ďábel… Pak přišel někdo jako ty! A vzal mu ji! Víš, co je to vůbec život? To je to, co už nikdy neokusíš,“ zaskřípal zuby - až zloději z kovového zvuku přejel mráz po zádech - a zakousl se mu do staženého hrdla…

 

Skrz mraky už začala prosvítat obloha a dešťové provazy už smáčely Edwardovi oblečení. Znechucený, rozzuřený a lhostejný, mrtvolu muže snadno zvedl a přehodil přes zábradlí do rozbouřené hnědé, blátivé vody. Možná ho najdou po pár kilometrech, možná klesne ke dnu a sežerou ho ryby – nic, co by Edwarda zajímalo.

 

Voda protékající ulicemi města nesla s sebou spoustu bahna, mrtvých krys, odpadků a nemocí. Řeka se vylila do ulic a brala s sebou, co ji stálo v cestě. Hasiči stavěli bariéry z pytlů písku, aby zabránili vodě vtéct do zahrad, na pozemky s domy a příbytky.

„Pane, co tam děláte?“ zvolal na Edwarda, který se prodíral vodou po kolena, policista s velkou svítilnou v ruce. Edward temně zavrčel. Díky těm tupcům, kteří si tu za deště staví hráze jak malé děti, se nemůže přirozeně rozběhnout domů.

„Mladíku?“ zkusil to autoritativní hlas policisty, jenž se nevzdával volání, i když byl před ním pouze pár metrů a byl si jist, že ho uslyší, nereagoval.

„Uhni,“ procedil skrz zuby Edward a odstrčil ho z cesty, až spadl po pás do vody, kde se chvíli rozkoukával. S nadávkami se zvedl a rovnal si ochranou přilbu, která mu spadla do tváře. Okamžitě a majestátně si narovnal svou uniformu a vyběhl, se svítilnou v ruce, za roh, kam zmizel Edward, ale již tam nebyl. Nechápal to. Před ním končila slepá ulička a strážníkovi běželo v hlavě - jak se odtamtud dostal? Nebo že by se spletl?

Otočil se a světlo se neslo celou ulicí, nikdo nikde nebyl. Jenom pár koček přebíhalo přes cestu, aby si zachránily své životy. Muž si oddechl, podrbal se pod čepicí a šel se vrátit tam, odkud přišel.

 

Edward už běžel naplno domů. Bylo mu jedno, že musí běžet přes střechy domů a být tichý, přesný a ladný, aby ho lidské oko nezaregistrovalo. Prahl po jediném. Po tom, aby mohl být s ní. Aby ji našel. I když v to ani nedoufal, tušil, že celou dobu nehledal pravdu – on hledal ji. Hledal dívku, která je mrtvá…

Rychle odemkl zámek klíčem zpod dveří a rozrazil je. V předsíni ze sebe shodil promočený kabát a sundal si rychle boty. Ve vstupní hale, z níž vedlo tolik chodeb, shodil i mokré triko a v promočených kalhotách vyběhl schody do druhého patra.

 

V chodbě druhého patra zpomalil a hledal otvor ve stropě. Otvor na půdu, podle Brownovo myšlenek.

„Ano,“ zavrčel úlevně, když jej našel, skoro nepostřehnutelný, kolem okrajů slepený prachem, jako by dveře do přístřešku byly pohřbeny před světem.

 

Vyrazil panty na padacích dveřích a z půdy se snesl chuchvalec prachu. Rychle si otřepal vlasy a podíval se na strop. Lidské oko by tam vidělo jenom tmu, on tam viděl svůj cíl. Cítil tam něco, co ho neskutečně přitahovalo a nedovolovalo mu odejít, i kdyby chtěl.

Zhurta vyskočil nahoru a rozhlédl se kolem. Pochopil, na co tak dlouho čekal. Na tenhle jedinečný okamžik. Cítil, jak ho naplňuje velká síla a byl zpražen na místě.

Vznášelo se tu tolik prachu… Byla tu tma a jediné světlo vyzařovalo okýnko ve střeše, jež bylo protkáno nejjemnějšími pavučinkami. Byly jako hedvábí.

Udělal nepatrný krok dopředu. I když to byla na pohled obyčejná půda, která byla hrobem jeho milované – cítil něco výjimečného v oblasti jeho srdce

Váhavě našlapoval po dřevěné zaprášené podlaze, jako by se měl propadnout. Po dřevě, které pod ním zavrzalo jako každé jiné v tomto domě. Tento pocit byl ojedinělý, nepopsatelný.

 

Světlo měsíce se odrazilo od jeho těla a paprsek dopadl na něco blyštivého, zapadlého v podlaze. Okamžitě se pro to sklonil. Jemně, aby stříbrný předmět nepoškodil, jej vyprostil z dřevěných prken.

Opatrně kov protřel mezi prsty, aby si jej mohl lépe prohlédnout. Byl to malý mírně zrezivělý přívěšek se zdobením na vrchní straně. Když medailónek držel v ruce, byl rozechvělý a mírně napjatý.

 

V podkroví se vířil vzduch a jeho zvuk připomínal výkřiky. Edward stál poklidně u malého okna se skly pokrytými silným nánosem prachu. Do přístřešku protékalo deštěm, který bubnoval do střešních tašek. Prázdnou dlaní přejel po okénku a očistil ho, v druhé dlani zřejmě třímal to, pro co podnikal tak dlouhou cestu za pravdou – malý stříbrný medailónek. Medailónek jeho děvčátka. Povzdechl si a pousmál.

Se šeřenou místností se skrz sklo díval na ulici a cítil poklid – to, po čem prahnul od té doby, co nalezl dům.

V místnosti se zachvěl vzduch teplým vánkem a něco se ho lehce dotklo na rameni. Edward ztuhl a nedovoloval si pohnout. U ucha mu zazněl tichý šepot, jako skleněné zvonečky…

„Našel jsi mě. Konečně…“

 

 

 

 

7. kapitola

Twilightkacert <- Shnurtí -> Anetanii

9. kapitola

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Eternity 8. kapitola:

 1
1. SimaRCullen
19.07.2013 [14:00]

SimaRCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře