Jako bonus vám přináším pár hlášek z celé povídky.
24.03.2012 (15:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3179×
Carlisle na Alice, když jí domlouval školu
„Mluvil jsem s ředitelkou školy a ta po velice dlouhém domlouvání a přesvědčování povolila. Za týden, po jarních prázdninách, nastupuješ do školy."
„Ty seš teda drak, taťko. Kde jste se domlouvali, na stole nebo na zemi? Máte v nemocnici taky ředitelku?"
„Alice, jak to se mnou mluvíš? Jo, máme ředitelku, proč?"
„No, jestli jsi ji přesvědčoval stejným způsobem, jak moji budoucí ředitelku."
Carlisle a jeho první setkání s Esmé
„Hledáte někoho?" zeptal jsem se.
„Jste sjetej?"
„Proč bych měl?"
„Pořád na mě ceníte svůj chrup. Jo, máte ho krásně bílý, ale brzo z té záře oslepnu, takže prosím vás, zavřete tu svou pusu. Děkuji."
Carlisle a Esmé, hádka
„Nelíbí se mi, jak se mnou jednáš. Můj pohár trpělivosti právě přetekl. Přijdeš sem a hraješ si na paní drsnou, ale uvnitř jsi jen malá vyděšená holčička, která mi tu bude kázat! Takže mi teď laskavě vysvětli, co tu děláš! Upíři zrovna nezbožňují nemocnice, pokud nehledají krevní banky!"
Carlisle a jeho nadřízený
„Copak se děje, CC? Nemáš teď náhodou seznamovat naši novou, upozorňuji krásnou, doktorku s naší nemocnicí?"
„Neříkej mi tak! Připadám si jak nějaká děvka na rohu. Po celkem zajímavé debatě jsme se dohodli, že to zvládne i beze mě. Má dobrý orientační smysl a vyřídilku, nepotřebuje pomoc." Jeho smích mě ještě víc namýchl.
Carlisle s Alice nakupují auto pro ni
„Jaké máte tedy požadavky?“
„Aby to auto bylo pohodlné, rychlé a mělo velký kufr.“
„Velký kufr?“ Nechápavě se na mě dívala. Táta to radši vysvětlil, než si její mozeček začne vymýšlet všelijaké blbosti.
„Má dcera miluje nakupování a nakupuje hodně, proto potřebuje velký kufr.“
Esmé s Carlislem
Alice a Bella se sebraly a odešly nahoru, pravděpodobně k Alice do pokoje. Podívala jsem se na Carlislea, usmíval se na mě.
„Co je?“ ptala jsem se ho nechápavě.
„Dnes jsem tě dvakrát donutil mě poslechnout! Nádherný den.“ Výhružně jsem na něj zavrčela, znovu se zasmál. Vzal mě za ruku a táhl mě pryč.
„Kam jdeme?“
„Do mé pracovny.“
Prudce jsem zastavila. On to nečekal a spadl na zem. Tomu jsem se zasmála já. Naštvaně se vyhrabal ze země.
„Kde jinde to chceš plánovat? Myslíš, že se tě pokusím znásilnit nebo zabít? To první by tam šlo, ale to druhé? Jedině, že bych na tebe zaútočil horou knih nebo sešívačkou!"
„To asi nehrozí,“ řekla jsem a podala mu ruku.
„Ne, to nehrozí! Já mám své knihy rád a sešívačku taky, prožili jsme spolu hodně zajímavých let, několikrát mi i zachránila život.“ Zasmál se a já taky. V jeho přítomnosti to ani jinak nejde. Neustále se musím smát těm jeho přihlouplým kecům.
Esmé přemýšlí nad Carlislem
Vždyť on je… Naprosto dokonalý! Kdyby jen nestrkal všude toho svého ptáka.
Alice jde za Carlislem do ložnice
„To, že já ze sebe dobrovolně dělám tvého osobního oblékacího Kena, neznamená, že Esmé bude tvou Barbie,“ sdělil mi táta, když se dostatečně zasmál. Slyšel totiž vše.
„Bohužel, to místo je obsazené,“ odvětila jsem mu naoko naštvaně.
„Isabella?“ ptal se na mou Barbie.
„Jo, kdo jiný.“
Carlisle jde do pokoje Alice, která spí
Potichu, jak myška, jsem se vkradl do pokoje Al. Nemohla vidět, co se chystám udělat, napadlo mě to v době, kdy spí.
„Vitton má až padesátiprocentní slevy na své zboží!!!“ zakřičel jsem jí do ucha. Vyskočila z postele a běžela do koupelny.
„Co? Jak to, že o tom nevím?! Proč jsi mě nevzbudil dřív? Všechno mi vyprodají!“ ječela naštvaně a já se válel smíchy po její posteli.
Konečně jí to došlo a s kartáčkem v puse se vrátila zpátky do pokoje.
„Velice vtipné, tatínku. Abych ti náhodou neudělala já nějaký podraz.“
„Já nespím a nejsem shopaholik.“
„Ne, ale bojíš se jedné věci na světě, která se může stát a to díky mně.“ V očích měla pobavené jiskřičky, na co ta potvůrka myslí?!
„Jaké? Pouč mě,“ vybídl jsem svou dceru. Jsem zvědavý, s čím přijde.
„Zavolám matce, aby přijela.“
„Toho se nebojím.“
„Fajn, tak mi ještě zbývá těhotenství, udělám z tebe dědu.“
„Na to zapomeň! Na to jsem mladý!“
Carlisle se zbavuje milenky
„Ne, to ne. Zjistil jsem, že jsem gay,“ vyklopil jsem ze sebe. Zarazila se v půlce cesty a přeměřovala si mě pohledem několik vteřin. Potom se jí na tváři objevil úsměv. Nechápal jsem její reakce, hlavně, že neřvala.
„Víš, že jsem si to myslela?!“ Teď jsem byl zaražený já. Ona si myslela, že jsem gay? No fuj! Já nejsem! Řekl jsem to jen proto, aby nezabila Esmé a mě nechala na pokoji.
„Opravdu?“ zeptal jsem se.
„Ano, vždy jsi věděl, co potřebuji, a co se týče sexu. Byl jsi naprosto jednička, jako bys mi četl myšlenky. Vždy se oblékáš podle nejnovější módních trendů a jsi blonďák,“ ukončila to naprosto originálně. Nevěděl jsem, že být blonďákem ve 21. století znamená být automaticky gayem.
Carlisle vs. Esmé
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se Esmé.
„Zvládla bych to i bez tebe,“ prskla na mě naštvaně.
„Opravdu? A co bys mu udělala? Prohodila ho zdí? To by bylo sice fajn, ale jak bys to vysvětlila? Pochybuji, že by ti někdo uvěřil, že bereš sílu ze špenátu jako Pepek námořník.“
Aro s Carol přijedou za Carlislem
„Carol? Co tu děláte?“ ptal jsem se své bývalé ženy. Ara jsem trošku ignoroval, což ho namíchlo.
„Hej, co já? Mě tu nikdo nevidí? Vím, že jsme spolu, Carlisle, nikdy nespali, ale trošku pozornosti bych si od tebe zasloužil, ne?“
„Promiň, rád tě vidím.“ Objal jsem ho a pozval je dovnitř.
Aro se baví s Carlislem
„Ji to přejde, myslím, že na ni trošku víc působí turbulence. Je potom agresivní a přehnaně citlivá,“ omlouval ji Aro.
„Nechápu, jak s ní můžeš žít. To už se mi víc líbila Sulpicie.“
„Jenže Sulpicii se víc líbil náš zahradník. Připadám si, jak ze Zoufalých manželek. Ale jsem rád, že je šťastná. Carol je žena mého života, miluje mě a já ji. Vím, že to tak nevypadá, ale je to tak.“
„Tobě bych dal metál, žít dobrovolně s harpyjí.“
„Podle ostatních jsem zase já samotný ďábel, tak proč nemít za manželku harpyji.“
„Chyběl jsi mi,“ sdělil jsem mu.
„Ty mě taky. Už není ve Volteře sranda jako dřív. Fantastická čtyřka se nám rozpadla.“
„Tak máš se svými bratry pařit jako fantastická trojka. Přece dokážete vymetat bary i beze mě.“
„Jo, ale není to ono. Navíc, nikdo neumí tak dobře parodovat Paris Hilton jako ty.“
Carlisle vs. jeho ex manželka
„Mohla bys na chvíli vypnout režim krávy roku a chovat se jak holka, kterou jsem miloval?“ Stoupl jsem si vedle ní a čekal na její reakci.
„Promiň, ujely mi nervy.“
„Tobě ujíždějí nějak často. Jsi jak jojo.“
„A ty jsi zas moc chytrý, se mi zdá.“
„Vždyť jsem doktor, ti jsou chytří vždy.“
Alice staví sněhuláky s Arem
„Aro, říkám ti naposled. Ty malé patří nahoru, ne dolů. Pak to není sněhulák, ale divný tvor ze seriálu Futurama.“ Naposled, opravdu naposled jsem se nechala ukecat svým otcem k tomuto činu. Já to ještě vychytala, ale co Bella? Je s mojí matkou a učí ji na Facebooku, to zas bude. Jestli si myslí, že si ji potom přidám do přátel, tak to ani omylem. Pěkně pomaže do ignoru. Mrkla jsem na Ara, ten si konečně uvědomil, že sněhulák vypadá jak panáček od Michelinu a poskládal ho správně. Vrazila jsem mu do ruky mrkev, čučel na mě jak na blázna.
„Na co to je? S tím se mám poškrábat na hlavě?“
„U vás ve Volteře svítí hodně sluníčko, že? Škvaří vám to mozky, nebo co? Mrkev mu strčíš místo nosu, tys nikdy neviděl pohádky během Vánoc?“
„Nemám čas ztrácet čas,“ prohlásil a vrazil mrkev sněhulákovy přímo doprostřed obličeje. Zatleskala jsem mu a poplácala ho po zádech.
„Vidíš, můžeš se potom chlubit, jak ses naučil stavět sněhuláky.“
„Já se budu chlubit, že to umím, a pak to bude dělat každý, to ani omylem.“
„Když myslíš.“
Alice si přivede domů Jaspera
„Alice Cullenová! Co to je za manýry? Je náš dům snad útulek pro upíry? Myslíš si, že když jsem doktor, tak jsem samaritán, nebo co?“
„Tati, nerozčiluj se, Jasper potřebuje najít svou cestu.“
„Klidně mu koupím mapu i lízátko na cestu, ale tady nebude! Všimla sis jeho očí?!“ ječel jsem z plných plic.
„Ano, všimla, jsou tak nádherné,“ povzdechla si zasněně. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a vlepil jí malý pohlavek, aby se probrala.
„Na to máš času dost. Jeho oči jsou kromě nádherných ještě rudé,“ řekl jsem naštvaně.
Jasper přichází do rodiny, což se vůbec nelíbí Carlisleovi
Po delší době do mě žďuchla Esmé.
„Co se děje, zlato?“ ptal jsem se naprosto uchvácen životem housenek.
„Jasper se tě na něco ptal,“ odpověděla mi s mírně naštvaným tónem.
„Mohl bys zopakovat otázku? Přeslechl jsem se.“
„Při tvém věku, nedivím se,“ zamumlal si pro sebe, ale já to slyšel. Nějakej namachrovanej se mi zdá!!!
„Ptal jsem se, zda bych mohl tady u vás zůstat na nějaký čas. Většina vaší rodiny souhlasí, ale vy jste přece jen rozhodující část,“ opakoval svůj dotaz.
Jediné, co mi běželo v hlavě, byl úryvek z písničky: „Čo ti jebe, čo ti jebe!“
Carlisle nechce být doma a Esmé ho nechce vzít do práce
„Zlato, já jsem pediatrička, ty chirurg, navíc máš službu až zítra v noci.“
„Přesně jsi to vystihla. Až!!! Nepřežiju to tu, slibuji, budu jako myška. Přece máš u sebe nějaké plyšáky, ne? Budu si s nimi hrát a navazovat nová přátelství s dnešní mládeží, jen mě tu nenechávej!“ Klekl si na kolena a chytil mě kolem stehen. Ještě, že jsem měla na sobě ty kalhoty. Boty jsem měla na druhé straně ložnice, nezbývalo nic jiného, než ji přeskákat, Carlisle mě nemínil pustit.
„Miláčku, on ti neublíží, je to jen kluk. Nemusíš s ním vůbec mluvit a k tomu je v pohodě. Vždyť je tu s námi už týden.“
„S vámi, já se mu vyhýbám jako Pamela Anderson po ránu zrcadlu.“
Zastavila jsem se u bot a podívala se dolů na muže, kterého miluji, zatím.
„Carlisle, vše bude ok, pusť mě.“ Vzala jsem jeho ruce a snažila se je odtrhnout od mých nohou, marně.
„Koupím ti, co budeš chtít, řekni si. Prsten, palác, hrad, ostrov!!!“ smlouval.
Alice se rozplývá nad Jasperem
Mým cílem byl on, Simba. Říkala jsem mu tak, vypadal jak lev s těmi vlasy a přitom byl takový roztomilý, proto Simba! Nevinné lví štěňátko!
Seděl v jídelně a četl nějakou knihu.
„Dobré ráno, Alice,“ pozdravil mě. Já se na něj usmívala a přitom šla do kuchyně.
„Ahoj,“ opětovala jsem mu pozdrav.
„Pozor! Zeď!“ varoval mě. Pozdě, sejmula jsem ji svou pravou stranou těla. Au! Ještě, že jsem poloupír. Přiběhl ke mně a pomohl mi vstát. Ach, ty jeho ruce, ty oči, ty rty…
„Jsi v pohodě?“
„Naprosto,“ vydechla jsem zasněně. Lehce se pousmál a posadil mě ke stolu.
Carlisle oznamuje Jasperovi jisté opatření
„Dobrá, dobrá. Jelikož jsem starší a hlavou této rodiny, budu první, kdo vytasí bílou vlajku míru. Nemám proti tobě nic. Jsem dokonce zvláštním silně ovlivnitelným názorem od Esmé rád, že jdeš stejnou cestou jako my, ale potřebuji si zvyknout. Na puberťačky jsem zvyklý, Esmé, je někdo, na koho si stoprocentně nemusím zvykat, splynuli jsme spolu, ale jiný chlap v domě, to trápí mé srdce.“
„Srdce nebo ego?“
„Obojí a nepřerušuj. Určitou dobu holt s tebou nebudu kamarád, budu tě sledovat, budu ti radit, jak se vyrovnat s novým životním stylem, ale to je tak vše. A ještě jedna důležitá věc. Nedokáži vydýchat, že sis omotal kolem prstu moje tři berušky. Esmé tě pomalu bere jako syna, divím se, že po večerech neplete ponožku s tvým jménem, kterou potom pověsí o Vánocích na krb pro Santu. Alice si pomalu s tebou plánuje svatbu a pět dětí a Bells, ta tě bere jako bráchu, zatím! Takže jestli se k mým malým holčičkám přiblížíš, budeš na ně zkoušet fígle nebo je dokonce fyzicky svedeš, přísahám, že vytáhnu z tohoto šuplíku jupíka, sirky, pustím si od Kontrafatků Bozk na rozlučku a proměním tě v prach! Rozuměls?“
Esmé a Carlisle jdou na operu
„Lásko, jdeme,“ ozvala se za mými zády Esmé.
„Co? Už? Moment, mám to skvěle rozehrané,“ mluvil jsem a oči nespustil z monitoru.
„Lásko,“ zavrněla mi do ucha. Otočil jsem se na ni a huba mi klesla. Ta Esmé se ale opravdu nezdá!
„Co to máš na sobě?“
„No věci na operu.“
„Opera nebo O. P. E. R. A., Okázalá párty extrémně rajcovných amazonek?“
Carlisle s Esmé na třídních schůzkách
„Esmé!“ šeptl jsem na svou spolusedící.
„Co je?“
„Nemáš liháč?“
„Na co?“
„Napíšu tady Alice vzkaz!“
„Nemám, mám v kabelce jen pepřák.“
„Na co?“
„Ale, ženské v nemocnici se rády dívají na romantické filmy a u toho se co? Brečí, když taková scéna přijde, odejdu na záchod, stříknu si to do očí a slzím.“
„Páni, Esmé, jsi krutá, respekt!“ Natáhl jsem se k ní s pěstí a ona do ní svou pěstí ťukla, tohle je žena mého života.
Edward s Bellou
„Jsi tak nádherná, Bello,“ zašeptal a víc se ke mně přiblížil.
„Opravdu?“ špitla jsem a stoupla si na špičky, abych dosáhla na jeho rty, které doslova křičely, abych je políbila.
„A milenci se milujou!“ zakřičel někdo v dálce. Oba jsme střelili pohledem k místu, byl to Alec s Demetrim a chechtali se jak malé puberťačky.
Alice se hádá s Caiem o fén
„Můj fén! Kup si, jsi víc bohatej než strejda Skrblík!“ křičela na něj Alice.
„Mám delší vlasy než ty! Mám na to své dlouhovlasé právo!“ nedal se Caius a dál se s ní přetahoval.
Carlisle uvažuje během cesty do Volterry
Myslím, že kdybych kulhal, měl tik v oku a hrb na zádech a vedl bych malé usmrkané děti na výlet, zvládal bych to líp než tohle stádo upírů.
Edward byl zahleděný do Belly, Bella do něj, Alice do Jaspera, ten do ní. Naše rodinná zamilovaná partička. Až mě z nich bolely zuby, jak byli sladcí. Otráveně jsem se přesunul k Esmé, mé bohyni. Vztekala se nad taškou, která se jí zahákla v autě, když ji tahala. Měla tak krásně vystrčený zadeček. Bože, tohle je fakt moje! Mírně jsem naklonil hlavu a pozoroval tu krásu.
„Bella má hezčí,“ šeptl mi do ucha Alec a zachichotal se. Vlepil jsem mu jednu výchovnou po kebuli.
Carlisle před hradem a Felixovo uvítání
Zhluboka jsem vydechl a rozpřáhl náruč - tohle bude bolet.
„Carlisle!“ zaječel přes celou Volterru.
„Felixi!“ zvolal jsem nadšeně. Skočil mi do náruče tak prudce, až jsem zavrávoral.
„Už nikdy neodjížděj!“ Drtil mě svými obrovskými prackami, až jsem si myslel, že se rozpadnu v prach. Esmé se k nám přitočila a sundala si brýle.
„A tenhle mohutný chlápek je kdo? Tvůj syn?“ vyzvídala pobaveně.
„Tohle je Felix, lásko,“ vysvětlil jsem jí. „Felixi, slez ze mě, dělej,“ rozkázal jsem mu. Velice neochotně se vyštrachal z mého náručí a podal si ruku s Esmé.
„Máte štěstí, že s ním chodíte. Lepší upír na světě není. Je to můj vzor, který ovšem odešel, stýskalo se mi po něm, a to hodně,“ stěžoval si Esmé, když jsme šli do nitra hradu.
Carlisle je ve volterském sálu
Marcus montoval obrovskou disko kouli. Caius se vláčel s mixážním pultem a mikrofonem. Aro odsunoval trůny, nešlo mu to, tak je šlehl do rohu, jenže neodhadl svou sílu, jako vždycky, a z trůnu se staly třísky.
„Koupíme plastové a hotovo!“ křikl naštvaně a odebral se za Marcusem, který lezl po stropu jako kočka, se šroubovákem v puse a cosi mumlal.
„Máš to nakřivo!“ houkl na Marca Aro, když to přišrouboval.
„Jasně! Odkdy je koule nakřivo, když je kulatá?!“ křikl nazpátek Marcus. Chytil jsem se za hlavu a vybíral jsem si zeď, do které s ní začnu mlátit. Tohle, že bylo mé předešlé bydliště?
Caiova svatební řeč (úryvek)
„Jenže jeden slavný pár to všechno zdolal. A to je Fiona a Shrek! Ti dva vydrželi spolu dokonce čtyři díly, tři děti a dva otravné kamarády, v podobě mluvícího osla a kocoura v botách. Jsou naprosto skvělí, i když jsou zelení, nikdy je nic nerozdělí, stejně jako Esmé a Carlislea, a že to byl pořádný děvkař, věřte mi. Neznám moc žen, co by mu neprošly…"
„Caie, drž zobák!" zavrčel jsem.
„Fajn, tak tohle přeskočíme…" Zmuchlal tři A4 a dal si je do kapsy.
„Co to bylo? Seznam těch žen?" sykl jsem dopáleně, dělá si ze mě prdel?
„Neee, ses posral, ne? Seznam ženských skladuje Marcus v trezoru na hradě, a že je to pořádnej svazek, to ti povím. To byl zhruba popis tvé osobnosti, než jsi našel Esmé," vysvětlil mi a přitom se na mě šklebil, jako by byl má babička a já malý Pepíček.
„Když se tak nad tím pozastavím, je vůbec zázrak, že jsi zplodil jen jedno dítě a ještě s takovou semetrikou, stejnou, jako je má žena.“ Místností se rozléhalo zavrčení. Caius hlasitě polkl a nevinně se usmál na Athenodoru. „To byl jen vtip, miláčku, nejlepší krok v mém životě byl ten, kdy jsem si tě vzal.“
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 39. kapitola (bonus):
Ještě:
„Ne, dík. Už jsem pár duchů viděl. Trvalo mi století přesvědčit Bílou paní, že opravdu nejsem její typ. Holky, ani se nedokážete představit, co dělala ženám, které po mně jely. Jooo, tehdy byla sranda.“ Povzdechl jsem si zasněně. „Nebo!“ vykřikl jsem vzápětí. „Jednou jsme se Arem ožrali jak ty hovada, ukradli jsme Marcusovi a Caiovi prostěradla. Udělali jsme si tam dírky na oči a šli strašit na náměstí, před hradem. Ach, to mi tolik chybí. Všechna ta sranda svobodných mužů.“ Zasnil jsem se, občas mi to vážné schází.
Souhlasím s Deedee Hlášky jsou skvělý a charaktery postav taky. Obzvlášť se mi líbily první kapitoly
Hodně štěstí do dalšího psaní, snad nás poctíš ještě nějakou podobnou povídkou (jsem si jistá, že ano)
Dokonalost sama! Některý hlášky si už ani nepamatuju!
Jááá jsem to nevydržela!!! Ale tohle je zaas článek, který si můžu pročítat pořád dokola. I když, kdybys měla poctivě vypsat všechny hlášky, musela bys přidat celou EWAY znova:D Je to prostě pecka!
BEST!!!
Nejlepší
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!