Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé Volturi - 11. kapitola

16.05.2011 (16:30) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1692×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

V tom okamžiku jsem ale byla zpět na nohou a panicky si zakrývala ústa, abych zabránila výkřiku prodrat si cestu ven. Co to dělám? Chci snad zlomit Carlisleovi srdce? Tu cestu plnou utrpení jsem si prošla jen tak pro nic za nic? Chci teď všechno zničit?

Můj mozek byl tak zmatený, všechno bylo tak frustrující a já nedokázala rozlišit správné věci od špatných. Co teď?

„Felixi, zapomeň na to, co se teď stalo. Já nemůžu zlomit Carlisleovi srdce, on je má životní láska a ty jsi můj nejlepší přítel. Promiň, že jsem ti dávala naději, že by to mohlo být jinak,“ řekla jsem mu uzoufaně a třídila si myšlenky.

„To my říkáš až teď? Vždyť před chvílí jsi řekla, že ano. Tedy neřekla jsi to doslovně, ale ten polibek jsem považoval za dostačující odpověď. A co teď, když mám tebe plnou hlavu? Jak dlouho si myslíš, že můžu snášet to, že patříš jinému? Myslíš, že mé srdce je kamenné jako má pokožka? Ach, Esmé, proč?“ dodal Felix tak významnou, ale tak jednoduchou otázku, na kterou ale neznám odpověď.

„Promiň, ale já opravdu nemůžu. Nedokážu tě milovat. Ne tak, jako miluju Carlislea. Promiň,“ řekla jsem to jediné slovíčko, které mi připadalo vhodné.

Rozběhla jsem se lesem zpět do domu, i když jsem nemohla snést pomyšlení, že bych se měla podívat Carlisleovi do očí. Uvidím tam jeho lásku ke mně, tak velkou náklonnost, věrnost. A co uvidí v těch mých? Nevím, jestli jsem schopna křivdy. Mám se přiznat anebo to ututlat a smést pod koberec?

Doběhla jsem k domu, garáž byla plná aut od přijíždějících hostů. Zpomalila jsem do lidského kroku a pomalu otevřela hlavní dveře. Všichni byli vesele zabráni do hovoru. Amazoňanky, Volturiovi, Huilen a Nahuel, Denalijští a dva muži, které jsem neznala.

Edward s Bellou stáli u okna a Edward na mě spočinul pohledem, který mě tolik bolel. Sakra, proč nemůžu mít psychický štít? V této rodině jsou mi stejně moje schopnosti na nic. Bella je štít a tak nemůžu nikoho ovládat, ale kdybych možná hodně zabrala, tak bych to dokázala… Ale proč to zkoušet? Nakonec mě nebude obviňovat jenom Edward…

Okamžitě byl u mě Carlisle a já úlekem vypískla.

„Lásko, vylekal jsem tě? Promiň, to jsem nechtěl. Přijeli Rumuni, Stefan a Vladimir, pojď, seznámím tě s nimi,“ řekl a už mě vlekl směrem k těm záhadným mužům.

„Můžu Vás na chvíli vyrušit z probírání kladů a záporů pití zvířecí krve?“ zeptal se Carlisle dvou mužů, kteří byli horlivě zabráni do hovoru s Irinou, Kate a Carmen.

„Ale jistě,“ odpověděli jednohlasně, když mě spatřili.

„Tohle je moje snoubenka Esmé. Esmé, tohle je Stefan a Vladimír z Rumunska,“ představil nás vzájemně. Oba měli rudé oči, lidožrouti. Všimla jsem si, že se drží co nejdál od Ara, který teď diskutoval s Eleazarem, jestli nelituje svého rozhodnutí od Volturiů odejít.

Ti dva a Aro asi byli na nože pohádaní, byli to soupeři, soci a já nevěděla proč…

„Těší mě, drahá Esmé. Je mi ctí tě poznat. U Volturiů jsi byla velmi mocnou, že se to doneslo až k nám do Rumunska. Smrtící Esmé, komu by se to jméno nelíbilo?“ řekl Stefan, který mi přišel už od pohledu nepříjemný a slizký. Za sebou jsem uslyšela vrčení Carlislea a já měla co dělat, abych tomu rumunskému chlapovi nenakopala prdel.

„Mně se taky líbilo, ale pak jsem si uvědomila, že na světě jsou mnohem důležitější věci  než zabíjení. Láska mě osvítila, víš?“ řekla jsem a s tím se otočila na podpatku a odběhla do naší ložnice v prvním patře.

Zabouchla jsem za sebou dveře a hned za mnou vletěl Carlisle.

„Esmé, promiň, já věděl, že není dobrý nápad zvát sem Rumuny. Ale znáš Alici,“ řekl mi omluvně a objal mě kolem pasu. Jeho velké dlaně mě jakoby pálily na kůži, vypalovaly mi tam díru. Cítila jsem se strašně provinile, copak můžu ublížit tak dokonalému muži? On je mé všechno, o čem jsem kdy snila. Miluje mě pro to, jaká jsem, nevadí mu moje minulost a chce se mnou strávit celou věčnost.

A já jsem to musela zkazit jednou hloupou chvílí, ve které jsem viděla… Co vlastně? Co mě k tomu vedlo? Chtěla jsem snad jenom vyplnit Felixovi naděje na náš vztah? Ale to by přece nikdy nemohlo vyjít. Nebo ano?

Carlisle mě začal laskat po krku a to už já nevydržela.

„Promiň, vím, že jsme se domluvili, že si to necháme až na svatební cestu, ale nechal jsem se unést, promiň,“ vychrlil Carlisle, ale to mě v tu chvíli moc nezajímalo.

„Carlisle, musím ti něco říct,“ zaskuhrala jsem slabým hláskem…

Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé Volturi - 11. kapitola: